23 Cdo 113/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci
žalobkyně M - STROJÍRNY a.s., se sídlem v Pardubicích, Husova 1697,
identifikační číslo osoby 46505016, zastoupené JUDr. Daliborem Kalcso,
advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 719, proti žalované BP profi,
spol. s r.o., se sídlem v Brně, Koliště 55, PSČ 602 00, identifikační číslo
osoby 26958040, zastoupené Mgr. Pavlem Palatickým, advokátem, se sídlem v Brně,
Údolní 33, o zaplacení částky 190.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského
soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 106/2008, o dovolání žalované proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. srpna 2011, č. j. 7 Cmo 189/2011-91, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
prodlení, ve výši tam specifikované (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě
nákladů řízení (bod II. výroku). Žalobkyně se žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 190.400,- Kč s
příslušenstvím z titulu dosud nezaplacené ceny díla (výroba a montáž 16 ks
zábradlí), které žalobkyně provedla pro žalovanou na základě její objednávky. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že zábradlí v počtu 16 ks za cenu
10.000,- Kč za 1 ks zábradlí + DPH bylo předmětem objednávky žalované ze dne 9. prosince 2007, a také, že toto plnění bylo žalobkyní žalované na základě
dodacího listu 47/08 dne 30. ledna 2008 dodáno. Rovněž bylo nesporným, že cena
díla v celkové výši 190.000,- Kč byla vyúčtována fakturou č. 21080052 ze dne
30. ledna 2008 se splatností 22. února 2008, tuto fakturu žalovaná od žalobkyně
obdržela a následně ji jako neopodstatněnou žalobkyni vrátila. Soud prvního stupně tak zaměřil dokazování na skutečnosti mezi účastníky řízení
sporné, tedy zda žalobkyni vzniklo právo požadovat cenu díla vzhledem k
žalovanou tvrzeným vadám plnění a zda žalovaná důvodně a oprávněné odstoupila
od smlouvy o dílo. Vyšel ze zjištění, že žalovaná dne 28. února 2008 uplatnila reklamaci konkrétně
vytčených vad dodaného a namontovaného zábradlí s požadavkem k jejich
odstranění do 30. března 2008. Následně dne 28. dubna 2008 žalovaná s poukazem
na neodstranění vad ve stanoveném termínu a s poukazem na charakter těchto vad
jako neodstranitelných a z důvodu špatného technologického postupu sdělila, že
odstupuje od smlouvy o dílo a vyzvala žalobkyni k demontáži předmětu díla ve
stanoveném termínu. Soud prvního stupně dospěl na základě výsledků provedeného dokazování k
právnímu závěru, že mezi účastníky byla na základě objednávky žalované sjednána
smlouva o dílo ve smyslu ustanovení § 536 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní
zákoník (dále jen obch. zák.), a to způsobem dle ustanovení § 275 odst. 4 obch. zák. Jelikož žalovaná dílo bez jakýchkoliv výhrad dne 30. ledna 2008 podpisem
dodacího listu převzala, žalobkyně ve smyslu ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák. svoji závazkovou povinnosti dílo provést, tedy řádně ukončit a předat
žalované ve smluveném místě, splnila a v návaznosti na to ji dle ustanovení §
546 odst. 1 a § 548 odst. 1 obch. zák. vzniklo právo požadovat zaplacení ceny
díla. Reklamaci žalované považoval za reklamaci řádnou, avšak současně jako
opožděnou, a to v návaznosti na ustanovení § 562 obch. zák. Tento svůj závěr
odůvodnil tak, že podle charakteru žalovanou reklamovaných vad se jednalo o
vady zjevné, tedy tyto mohly a měly být žalovanou zjištěny a také uplatněny u
žalobkyně bez zbytečného odkladu poté, kdy je ve smyslu ustanovení § 562 odst. 2 písm. a) obch. zák. zjistila. K předání díla došlo bez jakýchkoliv výhrad dne
30. ledna 2008, zjevné vady však byly vytčeny teprve dne 28. února 2008. Reklamováno tedy bylo nikoliv v zákonem stanovené lhůtě „bez zbytečného
odkladu“ po prohlídce díla. Za této situace v návaznosti na ustanovení § 565
obch. zák. nebyla žalovaná oprávněna od smlouvy odstoupit.
Soud prvního stupně tedy dospěl k závěru, že žalovaná neodstoupila od smlouvy o
dílo oprávněně a smlouva o dílo tak nadále trvá. Žalobkyně tudíž má právo na
zaplacení ceny díla ve smluvené výši. K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu
prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení (druhý výrok). Odvolací soud předně zdůraznil, že žalovaná v řízení netvrdila (tudíž ani
neprokázala), že by mezi účastníky v rámci daného smluvního vztahu bylo
sjednáno, že žalobkyni jako zhotoviteli vznikne právo na zaplacení ceny díla
pouze za určitých podmínek, případně v určitém časovém horizontu poté, kdy dílo
zhotoví. Vzhledem k absenci jakéhokoliv jiného ujednání, týkajícího se předání
a převzetí předmětu díla, že žalobkyni právo na zaplacení ceny díla vzniklo
provedením díla a jeho předáním žalované, tedy dnem 30. ledna 2008. Ohledně
včasnosti reklamace odkazuje na ustanovení § 562 obch. zák. uvedl, že jelikož
se v projednávané věci jedná o vady zjevné, je objednateli uložena povinnost
provést kontrolu předmětu díla co nejdříve po předání. Jestliže objednatel tuto
povinnost nesplní, soud mu právo z vad díla nepřizná. Dobu 28 dní pak nelze
hodnotit jako dobu, v níž by žalovaná řádně splnila povinnost prohlídky
předmětu díla bez zbytečného odkladu. Ve shodě se soudem prvního stupně proto
dospěl k závěru, že žalovaná (jako objednatel) neoznámila zhotoviteli vady díla
včas. Dále upozornil, že s opožděností reklamace vad je spojen v ustanovení §
565 věta druhá obch. zák. ještě další důsledek, a to neoprávněnost žalované
jako objednatelky od smlouvy odstoupit. S odkazem na shora uvedené tedy odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni
právo na zaplacení ceny díla vzniklo a stále trvá.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost
odvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), namítajíc, že je dán dovolací důvod
vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že napadené
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka odkazujíc na judikaturu Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 32 Odo
1326/2006, 29 Odo 11/2001, 29 Odo 416/2001) namítá, že mělo-li předané dílo
nedodělky, je zřejmé, že žalobkyně nesplnila svou povinnost provést dílo jeho
řádným ukončením a předáním. Dílo, které je vadné a má nedodělky, nelze ve
smyslu ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák. považovat za dílo provedené, a to
ani tehdy, když je – jak je tomu v posuzovaném případě - objednatel převezme. Zhotoviteli v takovém případě právo na zaplacení ceny díla nevznikne. Nesouhlasí se závěrem soudů, že předáním díla ve smluveném místě a jeho
převzetím objednatelem žalobkyně jako zhotovitelka splnila povinnost dílo
provést (řádně jej ukončit a předat), čímž jí vzniklo právo požadovat zaplacení
jeho ceny. Dle jejího názoru samotné provedení díla nespočívá pouze v předání
díla ve smluveném místě a jeho převzetí objednatelem, ale i v jeho řádném
ukončení, tedy předání bez vad a nedodělků. Žalobkyni tedy právo na zaplacení
ceny díla dosud nevzniklo, neboť dílo nebylo do současné doby řádně provedené,
tj. předáno a ukončeno, když v době předání vykazovalo vady a nedodělky,
jejichž existenci žalobkyně sama v řízení uznala. Žalovaná zdůrazňuje, že rozporuje skutečnost, že nedošlo k provedení díla,
nikoli že nebyly odstraněny vady díla, a tedy jí nemohl vzniknout závazek
hradit cenu díla. V závěru dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek
odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil posléze jmenovanému soudu
k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila. Nejvyšší soud České republiky (dále též jen „Nejvyšší soud“) úvodem
poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od
1. července 2009) se podává z bodů 1. a 12., části první, článku II. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též
sepsáno (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou,
zda je dovolání v této věci přípustné, neboť pouze z podnětu přípustného
dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných
dovolacích důvodů. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně, upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
O
případ uvedený pod písmenem b) v této věci nejde a důvod založit přípustnost
dovolání podle písmene c) Nejvyšší soud nemá, když dovolatelka mu nepředkládá k
řešení žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat, že napadené rozhodnutí má
ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] zejména tehdy, řeší-li právní
otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která
je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a
odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce
zásadní význam je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující
význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího
soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání
podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že
dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže
dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci
samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Vytýká-li dovolatelka soudům obou stupňů nesprávné právní posouzení otázky
nároku žalobkyně na zaplacení ceny díla, má-li dílo vady, nezakládá tím otázku
zásadního právního významu napadeného rozhodnutí.
Odvolací soud totiž své rozhodnutí založil na závěru, že žalovaná jako
objednatel podle ustanovení § 562 odst. 2 písm. b) obch. zák. neoznámila
žalobkyni jako zhotoviteli vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je měla
zjistit při vynaložení odborné péče při prohlídce uskutečněné podle možností co
nejdříve po předání díla (což dovolatelka nezpochybňuje).
Nejvyšší soud již dříve dovodil (např. v usnesení ze dne 30. srpna 2011, sp.
zn. 23 Cdo 2741/2009), že soud nemůže objednateli přiznat právo z odpovědnosti
za vady a objednatel má povinnost plnit zhotoviteli cenu díla podle ustanovení
§ 548 odst. 1 obch. zák. jako u díla řádně provedeného, tedy bez vad, jestliže
objednatel podle ustanovení § 562 odst. 2 písm. b) obch. zák. neoznámil
zhotoviteli vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je měl zjistit při
vynaložení odborné péče při prohlídce uskutečněné podle možností co nejdříve po
předání díla. Od uvedených závěrů nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v
projednávané věci.
V dané věci jsou proto nepřípadné odkazy dovolatelky na rozhodnutí Nejvyššího
soudu sp. zn. 32 Odo 1326/2006, 29 Odo 11/2001 a 29 Odo 416/2001, podle jejichž
závěrů dílo, které je vadné a má nedodělky, nelze ve smyslu ustanovení § 554
odst. 1 obch. zák. považovat za dílo provedené, a to ani tehdy, když je
objednatel převezme.
Z uvedeného vyplývá, že právní otázku dovolatelkou předestřenou odvolací soud
nevyřešil v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (jak se mylně žalovaná
domnívala). Napadený rozsudek odvolacího soudu tedy nemá z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu po právní stránce zásadní význam, a není proti němu dovolání
přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty první a § 218
písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224
odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř s přihlédnutím k tomu, že
žalobkyni nevznikly (podle obsahu spisu) v dovolacím řízení náklady, na jejichž
náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. dubna 2012
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu