23 Cdo 1217/2024-572
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně ANDMI s.r.o., se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, identifikační číslo osoby 06159141, zastoupené Mgr. Lucií Legnerovou, advokátkou se sídlem v Říčanech, Na Fabiáně 2357/27, proti žalovaným 1) M. D., a 2) T. D., oběma zastoupeným Mgr. Pavlem Poupětem, advokátem se sídlem v Praze 8, Braunerova 514/1, o 37 067 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě žalovaných o 370 086 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 46 C 494/2020, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2023, č. j. 69 Co 356/2023-543,
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2023, č. j. 69 Co 356/2023-543, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 9. 2023, č. j. 46 C 494/2020-532, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. 9. 2023, č. j. 46 C 494/2020-532, zastavil řízení o odvolání žalobkyně ze dne 19. 6. 2023 proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 5. 2023, č. j. 46 C 494/2020-494 /dále jen „Rozsudek“/ (výrok I), a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude žalobkyni vrácen soudní poplatek zaplacený 19. 7. 2023 za podaní odvolání ve výši 20 358 Kč (výrok II). Dále zcela zrušil usnesení téhož soudu ze dne 18. 7. 2023, č. j. 46 C 494/2020-525 (výrok III), a rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude žalobkyni vrácen soudní poplatek zaplacený 18. 8. 2023 za podaní odvolání ve výši 20 358 Kč (výrok IV) a že soudní poplatek zaplacený za podání odvolání bude vrácen žalobkyni na účet, který soudu sdělí do 5 dnů od doručení tohoto usnesení (výrok V). Dále pak rozhodl, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok VI).
2. Usnesení ze dne 22. 9. 2023, č. j. 46 C 494/2020-532, soud prvního
stupně odůvodnil tím, že proti Rozsudku podala žalobkyně blanketní odvolání. Usnesením ze dne 28. 6. 2023, č. j. 46 C 494/2020-514, soud prvního stupně vyzval žalobkyni zaplatit soudní poplatek za odvolání ve výši 20 358 Kč do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení (usnesení bylo žalobkyni doručeno 3. 7. 2023). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že soudní poplatek byl zaplacen až po uplynutí 15denní lhůty k zaplacení soudního poplatku, když lhůta pro zaplacení soudního poplatku za odvolání počala běžet 4. 7. 2023 a skončila 18. 7. 2023, ale žalobkyně zaplatila soudní poplatek až 19. 7. 2023. Soud prvního stupně proto postupoval podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a odvolací řízení zastavil.
3. K výzvě soudu prvního stupně obsažené v jeho usnesení ze dne 28. 6. 2023, č. j. 46 C 494/2020-511, žalobkyně doplnila podáním ze dne 10. 7. 2023, doručeným soudu dne 11. 7. 2023, chybějící náležitosti odvolání. Soud prvního stupně následně vydal výzvu k úhradě soudního poplatku z odvolání usnesením ze dne 18. 7. 2023, č. j. 46 C 494/202-525, které bylo žalobkyni doručeno dne 3. 8. 2023, a žalobkyně dne 18. 8. 2023 uhradila soudní poplatek z odvolání ve výši 20 358 Kč. Uvedl, že jelikož šlo o nesprávně vydané rozhodnutí o uložení povinnosti zaplatit soudní poplatek za odvolání, když o tomto bylo již rozhodnuto usnesením ze dne 28. 6. 2023, č. j. 46 C 494/2020-514, postupoval podle § 12 zákona o soudních poplatcích a toto nesprávné usnesení výrokem III zrušil a současně výrokem IV rozhodl o vrácení (znovu) zaplaceného soudního poplatku ve výši 20 358 Kč uhrazeného dne 18. 8. 2023. Pro úplnost soud prvního stupně dodal, že soudní poplatek uhrazený dne 18. 8. 2023 nepovažuje za včasný a řádně uhrazený, neboť byl uhrazen na základě nesprávné výzvy, přičemž akceptací opačného názoru žalobkyně by došlo k obcházení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
4. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 4. 12. 2023, č. j. 69 Co 356/2023-543, odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně změnil jen ve výroku III tak, že se usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 7. 2023, č. j. 46 C 494/2023-525, nezrušuje, jinak odvoláním napadené usnesení potvrdil (první výrok), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
5. Odvolací soud s odkazem mimo jiné na § 2 odst. 5, § 4 odst. 1 písm. b) a § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích uvedl, že žalobkyně podala včas odvolání proti Rozsudku, aniž by spolu s podáním odvolání uhradila soudní poplatek z odvolání. Soud prvního stupně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 28. 6. 2023, č. j. 46 C 494/2020-514, které bylo žalobkyni doručeno 3. 7. 2023, aby zaplatila soudní poplatek z odvolání ve výši 20 358 Kč do 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Patnáctidenní lhůta ke splnění poplatkové povinnosti začala běžet 4. 7. 2023 a uplynula marně v úterý 18. 7. 2023. Protože žalobkyně zaplatila soudní poplatek až 19. 7. 2023, zaplatila jej opožděně a k zaplacení poplatku po marném uplynutí stanovené lhůty se nepřihlíží. Soud prvního stupně proto postupoval správně, když rozhodl o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a správně také rozhodl o vrácení tohoto soudního poplatku z odvolání.
6. Dále odvolací soud uvedl, že jestliže soud prvního stupně usnesením ze dne 18. 7. 2023, č. j. 46 C 494/2020-525, rozhodl v poslední den lhůty pro úhradu soudního poplatku za odvolání (dne 18. 7. 2023) znovu o povinnosti žalobkyně uhradit soudní poplatek za odvolání proti Rozsudku, nelze hovořit o dobré víře žalobkyně v tom směru, že jí byla soudem prvního stupně lhůta k úhradě soudního poplatku prodloužena o dalších 15 dní, neboť výše uvedené usnesení jí bylo doručeno až dne 3. 8. 2023 po marném uplynutí původní lhůty pro zaplacení soudního poplatku z odvolání. Dodal, že žalobkyně si navíc byla vědoma, že nesplnila poplatkovou povinnost spolu s podáním odvolání. Z usnesení ze dne 18. 7. 2023, č. j. 46 C 494/2020-525, ani nevyplývá ničeho o tom, že by došlo k prodloužení původní lhůty k zaplacení soudního poplatku z odvolání stanovené usnesením ze dne 28. 6. 2023, č. j. 46 C 494/2020-514, přičemž žalobkyně ani o prodloužení původně stanovené soudcovské lhůty k zaplacení soudního poplatku z odvolání nežádala [§ 55 věta druhá zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)].
7. Odvolací soud dospěl k závěru, že jelikož žalobkyně nezaplatila soudní poplatek z odvolání na základě původní výzvy k zaplacení soudního poplatku usnesením ze dne 28. 6. 2023, č. j. 46 C 494/2020-514, ve stanovené 15denní lhůtě, která marně uplynula dne 18. 7. 2023, nelze k jakémukoli pozdějšímu (dalšímu) zaplacení soudního poplatku z odvolání proti Rozsudku po marném uplynutí této lhůty přihlížet. Opětovné rozhodnutí o poplatkové povinnosti k zaplacení soudního poplatku z odvolání proti Rozsudku usnesením ze dne 18. 7. 2023, č. j. 46 C 494/2020-525, bylo soudem prvního stupně vydáno zbytečně a chybně, aniž by mohlo mít vzhledem ke stanovení a uplynutí původní lhůty pro zaplacení soudního poplatku z odvolání odpovídající právní účinky.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 o. s. ř., majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky procesního práva, která dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Touto otázkou je, „zda lze lhůtu k zaplacení soudního poplatku stanovenou ze strany soudu účastníku řízení na základě usnesení soudu (ze strany soudu) bez návrhu prodloužit na základě nového usnesení soudu o stanovení další lhůty k zaplacení soudního poplatku vydaného soudem před uplynutím lhůty k úhradě soudního poplatku stanovené původně vydaným usnesením soudu obsahujícím výzvu k úhradě soudního poplatku“. Podle dovolatelky lhůta stanovená soudem pro úhradu soudního poplatku byla soudem prodloužena na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 7. 2023, č. j. 46 C 494/2020-525, a to o dalších 15 dní ode dne doručení tohoto usnesení, a tedy jak první úhrada soudního poplatku (dne 19. 7. 2023), tak druhá úhrada soudního poplatku (dne 18. 8. 2023) byly dovolatelkou učiněny v potřebných lhůtách. Ze strany soudu prvního stupně tak nebyl důvod řízení o odvolání proti Rozsudku zastavovat. Dovolatelka má za to, že výklad příslušných ustanovení zákona o soudních poplatcích, který soudy učinily, je činěn restriktivním způsobem, který je jí na újmu, neboť znamená nemožnost její další obrany proti Rozsudku na základě podaného odvolání. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. K dovolání žalobkyně se žalovaní vyjádřili tak, že je považují za nepřípustné a nedůvodné, a navrhují, aby dovolací soud dovolání žalobkyně pro nepřípustnost odmítl, případně bude-li dle dovolacího soudu dovolání přípustné, aby dovolací soud dovolání zamítl, neboť odvolací soud rozhodl správně.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
11. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) se dovolací soud zabýval otázkou jeho přípustnosti.
12. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Ústavní soud vyjádřil souhrnně názory týkající se posouzení přípustnosti dovolání a požadavky, jež v tomto ohledu klade na dovolací soud, ve stanovisku pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, v němž se mimo jiné přihlásil též ke svému nálezu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 1594/16. Podle posledně uvedeného rozhodnutí, ústavně konformní výklad § 237 o. s. ř., s ohledem na ustanovení čl. 4 ve spojení s čl. 89 odst. 2 Ústavy, vyžaduje, aby bylo jako přípustné posouzeno dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. i Ústavního soudu, nebo jde o otázku, která v rozhodování dovolacího soudu, popř. Ústavního soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo je rozhodována dovolacím soudem odchylně i po rozhodnutí Ústavního soudu, anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, není-li dosud o ní rozhodnuto vykonatelným rozhodnutím Ústavního soudu.
Rovněž Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1142/2023, uvedl, že přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. může být přitom založena nejen, závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, ale také judikatury Ústavního soudu (obdobně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2024, sp. zn. 25 Cdo 3554/2023).
14. Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud právní otázku významu nové výzvy soudu k zaplacení soudního poplatku za odvolání v určité lhůtě, vydané před uplynutím lhůty k zaplacení stejného soudního poplatku podle výzvy předchozí, posoudil v rozporu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu 15. Dovolání je důvodné. 16. Podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním odvolání. 17. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. 18. Podle § 55 o. s. ř. nestanoví-li tento zákon lhůtu k provedení úkonu, určí ji, jestliže je to třeba, předseda senátu. Lhůtu, kterou určil, může předseda senátu též prodloužit. 19. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. usnesení ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 27 Cdo 483/2020) se podává, že lhůta stanovená k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích je propadnou soudcovskou lhůtou podle § 55 o. s. ř. procesní povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. I. ÚS 2025/19, bod 32). 20. Takovou lhůtu může předseda senátu prodloužit jen před jejím uplynutím, a to na návrh účastníka (podaný ve lhůtě) či bez návrhu (§ 55 o. s. ř. věta druhá, § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích), případně lze negativnímu následku zastavení řízení zabránit postupem podle § 9 odst. 4 písm. c) zákona o soudních poplatcích včasným (ve lhůtě podaným) sdělením okolností, které osvědčují nebezpečí z prodlení, a doložením, že bez své viny nemohl účastník poplatek dosud zaplatit (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1335/18, bod 9). 21. Prominutí zmeškání lhůty s účinky podle § 58 o. s. ř. přichází v úvahu pouze u lhůt zákonných, nikoliv soudcovských podle § 55 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 544/2001, ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3773/2008, či ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 21 Cdo 4629/2018). 22. Ústavní soud již mnohokrát judikoval, že důvěra jednotlivce v rozhodovací činnost orgánů státu, ať už jde o rozhodování orgánů moci zákonodárné, výkonné či soudní, je jedním ze základních atributů právního státu. Snaha o nastolení stavu, v jehož rámci jednotlivec může důvěřovat aktům státu a jejich věcné správnosti, je základním předpokladem fungování materiálního právního státu. Jinak řečeno, podstatou uplatňování veřejné moci v demokratickém právním státu (článek 1 odst. 1 Ústavy) je princip dobré víry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci a ochrana dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci, ať už v individuálním případě plynou přímo z normativního právního aktu nebo z aktu aplikace práva. Princip dobré víry působí bezprostředně v rovině subjektivního základního práva jako jeho ochrana, v rovině objektivní se pak projevuje jako princip presumpce správnosti aktu veřejné moci (srov. nálezy ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. IV. ÚS 150/01, ze dne 29. 12. 2009, sp. zn. IV. ÚS 42/09, bod 20, ze dne 1. 3. 2010, sp. zn. IV. ÚS 298/09, bod 26, a ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3042/11, bod 12). 23. Ústavní soud ve své judikatuře také zdůraznil, že nedostatky v organizaci a činnosti soudní moci spočívající ve vadném poučení o procesních právech nemohou jít k tíži těch, kteří se na soud obracejí jako na ochránce svých základních práv a svobod (srov. nálezy ze dne 13. 10. 1999, sp. zn. I. ÚS 167/98, ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. III. ÚS 674/04, a ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. IV. ÚS 3042/11, bod 12). 24. V nálezu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. I. ÚS 1636/20, Ústavní soud konstatoval, že v právním státě platí princip důvěry jednotlivce ve správnost činnosti orgánů veřejné moci a také zásada iura novit curia – soud zná právo; poučí-li proto soud nesprávně, nemůže jít tato skutečnost na vrub účastníka (bod 21). 25. Ačkoli byly výše zmiňovanými nálezy Ústavního soudu řešeny skutkově odlišné situace, jsou jejich závěry obecně aplikovatelné i na projednávaný případ. 26. Z obsahu spisu vyplývá, že dovolatelka podala včas odvolání proti Rozsudku, aniž by spolu s podáním odvolání uhradila soudní poplatek z odvolání. Soud prvního stupně vyzval žalobkyni usnesením ze dne 28. 6. 2023 (na č. l. 514), které bylo žalobkyni doručeno 3. 7. 2023, aby zaplatila soudní poplatek za odvolání do 15 dnů od doručení tohoto usnesení. Patnáctidenní lhůta ke splnění poplatkové povinnosti začala běžet 4. 7. 2023 a uplynula marně v úterý 18. 7. 2023. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek až 19. 7. 2023. Dalším usnesením ze dne 18. 7. 2023 (na č. l. 525), tj. v poslední den lhůty pro úhradu soudního poplatku za odvolání, které bylo žalobkyni doručeno dne 3. 8. 2023, soud prvního stupně (opětovně) vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku. Z usnesení přitom nevyplývá, že soud rozhodl o prodloužení soudcovské lhůty; tímto usnesením opětovně vyzval k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a dovolatelka soudní poplatek v této lhůtě zaplatila. 27. Jestliže soud druhou výzvou k zaplacení soudního poplatku účastnici poučil o tom, že řízení bude zastaveno v případě jeho nezaplacení, vyvolal na základě takového poučení účastnici legitimní očekávání, že v případě zaplacení soudního poplatku řízení zastaveno nebude. Soudní poplatek ve lhůtě jí poskytnuté druhou výzvou žalobkyně skutečně zaplatila. 28. Za takto popsané situace a s ohledem na princip presumpce správnosti výzvy soudu, odpovědnosti za nedostatky v organizaci a činnosti soudní moci spočívající v nesprávném procesním poučení a legitimní očekávání účastníka řízení (viz výše cit. nálezová judikatura Ústavního soudu) neobstojí závěr odvolacího soudu, že žalobkyně zaplatila soudní poplatek opožděně. 29. Za daných okolností tak nelze než uzavřít, že právní posouzení odvolacího soudu (i soudu prvního stupně), jež vedlo k zastavení řízení o odvolání žalobkyně proti Rozsudku pro nezaplacení soudního poplatku, je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu.
V. Závěr 30. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil usnesení odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. Protože důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). 31. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
32. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 8. 2024
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu