23 Cdo 1634/2022

23 Cdo 1634/2022-319

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce M. C., zastoupeného Mgr. Radkem Matoulkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 147, za účasti účastnice 1) ČEZ Distribuce, a.s., se sídlem v Děčíně, Podmokly, Teplická 874/8, identifikační číslo osoby 24729035, zastoupené JUDr. Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Úvalech, Dvořákova 1624, a účastnice 2) Technistone, s.r.o., se sídlem v Hradci Králové, Slezské předměstí, Bratří Štefanů 1070/75A, identifikační číslo osoby 25932080, zastoupené JUDr. Lucií Řehákovou Siebertovou, advokátkou se sídlem v Praze, Nové Město, Spálená 84/5, o žalobě podle části páté občanského soudního řádu o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 13 C 90/2018, o návrhu žalobce na opravu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2023, č. j. 23 Cdo 1634/2022-303, takto: Návrh žalobce na opravu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2023, č. j. 23 Cdo 1634/2022-303, se zamítá.

Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 21. 6. 2023, č. j. 23 Cdo 1634/2022-303, zamítl dovolání (výrok I.), uložil účastnici 1) povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce (výrok II.) a rozhodl, že ve vztahu mezi účastnicí 1) a účastnicí 2) nemá žádná z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (výrok III.). Podáním ze dne 3. 8. 2023 žalobce navrhl vydání opravného usnesení s odůvodněním, že Nejvyšší soud chybně přiznal advokátovi náhradu pouze za jeden úkon, kdy správně měl přiznat odměnu za úkony dva, tj. celkem částku 6.776 Kč. Dle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.

s. ř.“), předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci. Ustanovení § 164 o. s. ř. slouží k opravě chyb v psaní a v počtech, jakož i jiných zjevných nesprávností, vyskytujících se v soudních rozhodnutích.

Zjevná nesprávnost ve smyslu první věty § 164 o. s. ř. je pochybením podobného původu jako chyby v psaní a počtech (písařské chyby, omyly v součtech, chyby způsobené selháním techniky, která byla použita, a jiné podobné nesprávnosti), tj. vzniklým v důsledku zjevného a momentálního selhání v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozhodnutí, a které je pro každého zcela zřejmé a snadno rozpoznatelné, zejména z porovnání výroku rozhodnutí s jeho odůvodněním, případně i z jiných souvislostí.

Je nepřípustné, aby soud postupem podle § 164 o. s. ř. měnil obsah výroku rozhodnutí, kterým je tento soud zásadně vázán (§ 156 odst. 3 a § 170 odst. 1 o. s. ř.), ledaže se jedná o chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 27. 9. 1968, sp. zn. 2 Cz 57/68, uveřejněné pod č. 37/1969 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1238/99, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4943/2015).

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod pro opravu předmětného rozsudku Nejvyššího soudu podle § 164 o. s. ř. Znění výroku II. je v souladu s odůvodněním, dle něhož výše přiznané náhrady nákladů řízení činí celkově částku 3.388 Kč, sestávající z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby, paušální náhrady hotových výdajů advokáta a náhrady DPH. V daném případě se ve výroku II. o nákladech řízení nejedná o chybu v psaní, v počtech či zřejmou nesprávnost. Svým podáním žalobce ve skutečnosti sleduje přezkum věcné správnosti rozhodnutí v nákladovém výroku.

Postup podle § 164 o. s. ř. proto nepřipadá v úvahu, jelikož změna obsahu rozhodnutí tímto způsobem proveditelná není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 12. 2009, sp. zn. 30 Cdo 2551/2007, ze dne 16. 12. 2014, sp. zn.

28 Cdo 2350/2013, či ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 26 Cdo 233/2021). Protože nejsou dány podmínky ustanovení § 164 o. s. ř. pro vydání opravného usnesení, Nejvyšší soud návrh žalobce zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. 10. 2023

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu

11. Proti rozsudku odvolacího soudu podala účastnice 1) včasné dovolání směřující proti výrokům prvnímu a druhému.

12. Uvedla, že zánik naléhavého právního zájmu v době soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být rozhodným, natož jediným důvodem pro nahrazení rozhodnutí správního orgánu, pokud v době rozhodování správního orgánu naléhavý právní zájem existoval, neboť vykonatelnost a právní moc rozhodnutí správního orgánu není pozdějším zánikem naléhavého právního zájmu dotčena, přičemž tato otázka nebyla v rozhodování Nejvyššího soudu vyřešena.

13. Naléhavý právní zájem na rozhodnutí o určovacím návrhu trval po celou dobu správního řízení, účastnice 1) neměla důvod vzít návrh zpět, a trval i po dobu řízení před soudem prvního stupně. Podle účastnice 1) mohly být rozhodné skutečnosti uvedeny a důkazy k jejich prokázání označeny nejpozději do skončení přípravného jednání, popř. do uplynutí lhůty, která byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, tj. včetně tvrzení o existenci naléhavého právního zájmu. V této lhůtě žádné změny ohledně naléhavého právního zájmu nenastaly. I kdyby byly splněny zákonné předpoklady k možnosti přihlížet k později uvedeným skutečnostem nebo důkazům, nenastaly tyto skutečnosti ani po uplynutí uvedené lhůty. Rozhodnutí soudu prvního stupně tedy bylo i ve smyslu právního názoru odvolacího soudu věcně správné a odvolací soud je měl potvrdit. Jediným důvodem změny rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem byla pozdější ztráta naléhavého právního zájmu ve věci. Protože dle právního názoru odvolacího soudu přestal trvat naléhavý právní zájem až v době odvolacího řízení, nemohla účastnice 1) s tímto soudním řízením o odvolání žalobce disponovat. Pokud byl odvolací soud opačného názoru, měli být účastníci odvolacím soudem o takovém možném postupu poučeni. Přesto odvolací soud rozhodl k tíži účastnice 1), jak ve věci samé, tak o nákladech řízení, s tím, že žalobce byl zcela úspěšný. Kdyby odvolací soud hypoteticky rozhodl do 11. 5. 2021, byl by žalobce zcela neúspěšný. Výklad, podle kterého by byla úspěšnost žalobce závislá na rychlosti rozhodování odvolacího soudu, účastnice 1) považuje za nepřípustný. Navíc žalobce podal proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2021, č. j. 20 Co 84/2021-562, od kterého byl odvozen zánik naléhavého právního zájmu, dovolání, o němž nebylo rozhodnuto. Není proto vyloučeno, že bude rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušen a tím obnoven naléhavý právní zájem v předmětné věci. V takovém případě by byl napadený rozsudek nezákonný s tím, že bylo namístě, aby rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno. Odvolací soud svým rozhodnutím nepřípustným způsobem učinil řízení vedené před „hradeckými soudy“ a předmětné soudní řízení řízeními akcesorickými. Bez přihlédnutí k této argumentací ad absurdum by tak byl na místě návrh, aby napadený rozsudek byl zrušen a případně věc vrácena odvolacímu soudu do doby, než bude rozhodnuto o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové.

14. Účastnice 1) navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

15. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že s ohledem na zrušení rozhodnutí ERÚ, kterým byl stanoven obsah smlouvy o připojení, nemohl odvolací soud rozhodnout jinak. Podle žalobce nemohl odvolací soud potvrdit rozhodnutí soudu prvního stupně z mnoha důvodů, zejm. poukázal na to, že v odvolání namítal, že se žalobou nedomáhal, aby soud nahradil rozhodnutí Rady v tom smyslu, že účastnice 1) je povinna ve prospěch žalobce zajišťovat připojení nebo přístup k distribuční soustavě, a že návrhu na určení neexistence povinnosti účastnice 1) nemohlo být vyhověno ani ve správním řízení, ani v řízení před soudem pro nedostatek věcné pasivní legitimace žalobce a neprokázání naléhavého právního zájmu. Žalobce namítl, že pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozsudku, zásah dovolacího soudu by byl zneužitím mimořádného opravného prostředku na úkor žalobce a účastnice 2), a dále že účastnice 1) nevymezila způsobilý dovolací důvod. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl.

16. Účastnice 2) se k dovolání nevyjádřila.

III. Přípustnost dovolání

17. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

18. Dovolací soud shledal dovolání přípustným, neboť účastnicí 1) vymezená otázka okamžiku, k němuž je v řízení podle části páté o. s. ř. posuzována existence naléhavého právního zájmu navrhovatele na určení právního vztahu, dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena.

IV. Důvodnost dovolání

19. Dovolání není důvodné.

20. Odvolací soud v projednávané věci uzavřel, že požadavku na určení (ne)existence právního vztahu lze vyhovět, jen má-li navrhovatel na požadovaném určení naléhavý právní zájem, a že v době rozhodování odvolacího soudu naléhavý právní zájem účastnice 1) na požadovaném určení dán nebyl. Tyto závěry nebyly dovoláním zpochybněny a dovolací soud z nich vychází.

21. Podle § 153 odst. 1 o. s. ř. soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci.

22. Podle § 154 odst. 1 o. s. ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.

23. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen „správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

24. Podle § 250i o. s. ř. soud žalobu zamítne, dospěje-li k závěru, že správní orgán rozhodl o sporu nebo o jiné právní věci správně.

25. Podle § 250j odst. 1 o. s. ř. dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci samé rozsudkem.

26. Část pátá o. s. ř. reflektuje požadavek vyplývající z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, která je pro Českou republiku závazná, aby věci soukromého práva, pokud o nich bylo rozhodnuto správním orgánem, byly podrobeny zvláštnímu procesu, v němž budou projednány způsobem, který judikatura Evropského soudu pro lidská práva označila termínem plná jurisdikce (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 1135/14, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2003, sp. zn. 7 As 2/2003 – rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu https://www.nssoud.cz).

27. Soudům v řízení podle části páté o. s. ř. je vyhrazeno rozhodování o věci až poté, co správní orgán rozhodne věcně o sporu nebo jiné právní věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů; naopak řešení procesních otázek - jako je například odmítnutí správního orgánu věc projednat pro opožděnost návrhu na zahájení řízení či z jiného důvodu - náleží soudům ve správním soudnictví (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2013, sp. zn. 6 Ads 164/2012, uveřejněný pod č. 2853/2013 Sb. NSS, usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. Konf 84/2008 – rozhodnutí zvláštního senátu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího správního soudu https://www.nssoud.cz). Soud neprovádí přezkum správního aktu, nýbrž (znovu)projednává soukromoprávní nárok (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1885/2021 - rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz).

28. Podstata projednání a rozhodnutí téže věci (sporu nebo jiné právní věci), o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, v občanském soudním řízení spočívá v tom, že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a nové rozhodnutí ve věci, dospěje-li soud k jiným závěrům než správní orgán. Nové projednání věci soudem tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky vázáno, a předpokládá, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu (novému) projednání a rozhodnutí (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3207/2014, ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4457/2015, či ze dne 24. 6. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3774/2020).

29. Řízení podle části páté o. s. ř. má hybridní povahu přezkumnou i nalézací, a od správního soudnictví se významně odlišuje nejen např. vymezením okruhu účastníků, ale především způsobem rozhodnutí soudu v situaci, kdy soud shledá rozhodnutí správního orgánu nesprávným: civilní soud rozhodne sám přímo ve věci, zatímco správní soud by napadené rozhodnutí toliko zrušil, věc vrátil žalovanému a zavázal jej svým právním názorem (srov. usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb. ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. Konf 67/2011, uveřejněné pod č. 2663/2012 Sb. NSS).

30. Z uvedených judikaturních závěrů se podává, že v řízení podle části páté o. s. ř. soud nepřezkoumává rozhodnutí správního orgánu a není vázán jeho skutkovými ani právními závěry. Řízení však (kvazi)přezkumnou povahu má a navazuje na řízení před správním orgánem, jehož věcné rozhodnutí je nezbytným předpokladem projednání věci před soudem. Požadavek na projednání věci soudem není samoúčelný a slouží k zajištění věcné správnosti rozhodování tam, kde v soukromoprávních vztazích rozhodují správní orgány. Je-li úspěšné uplatnění návrhu v řízení před správním orgánem (věcně) podmíněno naplněním předpokladu vyplývajícího z právního předpisu, lhostejno zda hmotněprávního či procesního, musí být naplnění tohoto předpokladu shledáno i v řízení před soudem. Takový předpoklad může představovat i existence naléhavého právního zájmu. Je-li žalobou podle části páté o. s. ř. uplatněn určovací návrh, kterému lze v řízení před správním orgánem vyhovět, jen je-li na požadovaném určení dán naléhavý právní zájem, zkoumá jeho existenci i soud, jelikož se jedná o předpoklad věcně úspěšného uplatnění návrhu v řízení před správním orgánem.

31. Část pátá o. s. ř. neobsahuje komplexní právní úpravu řízení o znovuprojednání soukromoprávního sporu či jiné právní věci, o nichž bylo rozhodnuto správním orgánem. Pro případy, kdy část pátá neobsahuje právní úpravu určitého procesního postupu či institutu, stanoví ustanovení § 245 o. s. ř., že se užijí přiměřeně ustanovení části první až čtvrté tohoto zákona, tedy i § 153 a 154 o. s. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. II ÚS 1135/14). Vzhledem k tomu je pro posouzení naplnění předpokladů pro věcně úspěšné uplatnění návrhu rozhodující stav v době rozhodování soudu.

32. Tomu odpovídá i úprava zjišťování skutkového stavu v řízení podle části páté o. s. ř., jejíž žádné ustanovení neukládá soudu vycházet ze skutkového stavu v době rozhodování správního orgánu. Soud sice může vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu, možnost zopakovat důkazy provedené před správním orgánem však není dotčena (§ 250e odst. 2 o. s. ř.) a soud není vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem (§ 250e odst. 1 o. s ř.). Nebrání-li tomu účinky koncentrace řízení (§ 250d o. s. ř.), smí přihlédnout i k nově tvrzeným skutečnostem a provést další důkazy. Soud je tedy oprávněn přihlédnout i k těm nově tvrzeným skutečnostem a důkazům o nich, které dokládají či vyvracejí naplnění předpokladů pro věcně úspěšné uplatnění návrhu, včetně těch, které tu v době rozhodování správního orgánu nebyly.

33. Jde-li o naléhavý právní zájem na určení, soud jeho existenci posoudí podle stavu ke dni svého rozhodnutí. Určení právního vztahu má subsidiární charakter a má místo jen tam, kde jiné prostředky nevedly nebo nemohou vést k účinné ochraně práv navrhovatele. To platí i v řízení před soudem podle části páté o. s. ř.

34. Opodstatněnou není námitka účastnice 1) týkající se (znovu)nabytí naléhavého právního zájmu a závislosti výsledku řízení na jeho rychlosti. Obecně platí, že nevyhovění určovacímu návrhu pro neexistenci naléhavého právního zájmu ke dni rozhodnutí soudu nebrání účastníku v novém uplatnění návrhu v době, kdy naléhavý právní zájem na takovém určení získá (změní-li se poměry, za nichž soud rozhodl o zamítnutí z důvodu neexistence naléhavého právního zájmu), což platí i tehdy, probíhá-li v době rozhodování o určovacím návrhu jiné řízení, jehož výsledek by mohl založit změnu poměrů co do úsudku o (ne)existenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněný pod č. 107/2014 Sb. rozh. obč.). Obdobně v poměrech řízení podle částí páté o. s. ř. nepříznivé rozhodnutí soudu pro absenci naléhavého právního zájmu dotčenému účastníkovi nebrání v novém uplatnění návrhu ve správním řízení, změní-li se poměry, za nichž soud v řízení podle části páté nevyhověl určovacímu návrhu z důvodu neexistence naléhavého právního zájmu.

35. Posuzování existence naléhavého právního zájmu v době rozhodování soudu může vést k situacím, kdy bude shledán až v řízení před soudem a soud bude věc posuzovat na základě hledisek, jež nebyla posuzována správním orgánem, který návrhu nevyhověl (již) pro jeho neexistenci. Uvedené však neodůvodňuje stanovení jiného rozhodného okamžiku pro posouzení existence naléhavého právního zájmu, jelikož rozhodnutí soudu v řízení podle části páté o. s. ř. není závislé na výsledcích řízení před správním orgánem, ani na tom, v jakém rozsahu se správní orgán věcí zabýval. Ostatně popsaná situace se ve svém výsledku neliší od situace, kdy správní orgán návrhu nevyhoví proto, že neshledá existenci naléhavého právního zájmu nesprávně. Není přitom pochyb, že shledá-li soud v posledně uvedené situaci návrh důvodným, musí mu vyhovět.

36. Nedůvodnou je i námitka účastnice 1), že přestal-li trvat naléhavý právní zájem až v době odvolacího řízení, nemohla účastnice 1) s tímto soudním řízením o odvolání žalobce disponovat. Účastnice 1) nemohla disponovat odvolacím řízením, a ani řízením před soudem prvního stupně, (již) proto, že se nejednalo o řízení zahájené k jejímu návrhu. Nicméně v jakékoli fázi soudního řízení byla oprávněna vzít zpět návrh na zahájení řízení před správním orgánem (§ 250h odst. 1 o. s. ř.), což neučinila.

37. S ohledem na shora uvedené dovolací soud shrnuje, že je-li úspěšné uplatnění návrhu na určení existence právního vztahu v řízení před správním orgánem ve sporu vyplývajícím z občanskoprávních, pracovních, rodinných nebo obchodních vztahů, podmíněno existencí naléhavého právního zájmu, zkoumá splnění této podmínky i soud v řízení podle části páté o. s. ř. a splněna musí být v době rozhodování soudu.

38. Protože v mezích, v nichž bylo dovolání shledáno přípustným, je rozsudek odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný a vady řízení, k nimž u přípustného dovolání dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), se ze spisu nepodávají, Nejvyšší soud dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.

39. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobce vůči účastnici 1) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení souvisejících s jeho vyjádřením k dovolání. Tyto náklady spočívají v odměně za zastupování advokátem, jejíž výši dovolací soud odvodil ze sazby mimosmluvní odměny jednoho úkonu právní služby podle § 7 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 2 500 Kč, dále v paušální náhradě hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a rovněž v náhradě DPH 21 % z odměny a náhrady advokáta (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) ve výši 588 Kč, celkem 3 388 Kč. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla náhrada nákladů uložena účastnici 1) k zaplacení zástupci žalobce. Podle výsledku dovolacího řízení by měla vůči účastnici 1) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení též účastnice 2), které však náklady řízení nevznikly. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 6. 2023

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu