U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Hany Lojkáskové v právní
věci žalobce V. K., zastoupeného Mgr. Michalem Machkem, advokátem se sídlem
Ostrava – Moravská Ostrava, Dlouhá 53/6, proti žalované Step TRUTNOV a.s., se
sídlem Praha 1, Na příkopě 1047/17, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby
25276956, zastoupené JUDr. Martinem Týlem, advokátem se sídlem Pardubice,
Škroupova 561, o zaplacení 128 307,90 Kč a 34 244,25 Kč s příslušenstvím,
vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 ECm 26/2009, o dovolání
žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2013, č. j. 1
Cmo 298/2012-222, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. února 2013,
č. j. 1 Cmo 298/2012-222, není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené
rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva ve smyslu
§ 237 o. s. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací
praxí dovolacího soudu (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu České
republiky ze dne 31. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1248/2005, v němž Nejvyšší soud
České republiky dovodil, že z dopisu věřitele označeného jako inventarizace
pohledávek, k němuž dovolatelka jako dlužník pouze připojila bez dalšího
komentáře podpis hlavní účetní, nelze dovodit její úmysl uznat svůj závazek s
účinky vymezenými v § 323 odst. 1 obchodního zákoníku). Závěry uvedeného
rozhodnutí dopadají i na danou věc. Pro posouzení věci je nerozhodné, že
přehled o existenci závazků opakovaně vystavila sama žalovaná (dlužnice), jak
namítá dovolatel. Rozhodující je, že z přehledu závazků a samotné inventarizace
pohledávek a závazků bylo možno dovodit pouze úmysl zrekapitulovat evidenci
pohledávek a nikoliv projev vůle směřující ve smyslu § 323 odst. 1 obchodního
zákoníku k uznání závazků. Pouhé nezpochybnění existence závazků nelze
považovat za projev vůle směřující k uznání závazků. Na uvedené ustálené judikatuře nemá Nejvyšší soud České republiky (dále jen
„Nejvyšší soud“), jako soud dovolací, důvod nic měnit, jak vyplývá i z
ostatních jeho rozhodnutí např. ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1497/2013, a
ze dne 3. prosince 2008, sp. zn. 32 Cdo 2431/2007, v němž Nejvyšší soud
judikoval, že listina obsahující pouhý seznam faktur, zaslaná jako informace o
tom, že žalovaná má ve svém účetnictví evidovány závazky, není projevem vůle
směřujícím k následkům, které zákon s uznáním závazku spojuje. Všechna uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na
webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz
Pokud dovolatel namítá, že žalovaná po dobu několika let proti jeho pohledávkám
ničeho nenamítala a úplnou úhradu pohledávek přislíbila obratem poté, co
dostane zaplacenu cenu díla od investora, čímž žalobce uváděla v omyl s cílem
obchodního partnera přesvědčit o tom, že není nutné pohledávky soudně vymáhat a
tím dosáhnout promlčení nároku, což je podle dovolatele v rozporu se zásadami
poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák., neodůvodňuje ani tato
námitka přípustnost dovolání. Tato otázka byla již v rozhodování Nejvyššího
soudu řešena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 23
Cdo 123/2011, podle něhož dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo
promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající
k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve
vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje.
Uplatnění námitky
promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by
bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí
promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na
plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve
srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které
své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v
natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu
právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.). Uvedené
výjimečné okolnosti ze skutkových zjištění nevyplynuly, když odvolací soud
vyšel ze závěru, že žalovaná svým jednáním nezpůsobila marné uplynutí promlčecí
doby, přičemž žalobci nic nebránilo, aby své nároky u soudu uplatnil včas před
uplynutím promlčecí doby. Namítá-li dovolatel procesní vady spojené s námitkou nedostatečného a
nepřesvědčivého se vypořádání s námitkami žalobce během řízení, nejedná se o
přípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze
dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na
nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.