23 Cdo 2771/2021-257
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla
Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně B of B cars s.r.o., se sídlem v Ostravě,
Vratimovská 688/34, identifikační číslo osoby 28595581, zastoupené Mgr. Davidem
Metelkou, advokátem se sídlem v Ostravě, Boleslavova 901/7, proti žalované 1)
N. P., narozené dne XY, a 2) B. P., narozené dne XY, oběma bytem v XY, oběma
zastoupenými Mgr. Ester Šamajovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Křížkovského
10/617, o zaplacení 216 736,60 Kč s příslušenstvím a o vydání věci, eventuálně
o zaplacení 1 027 344 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě
pod sp. zn. 59 C 164/2017, o dovolání žalovaných 1) a 2) proti rozsudku
Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2018, č. j. 59 C 164/2017-97, a
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2019, č. j. 8 Co
248/2019-147, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 11. 2019, č. j. 8 Co
248/2019-168, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12.
9. 2018, č. j. 59 C 164/2017-97, se zastavuje.
II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2019, č. j. 8 Co
248/2019-147, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 11. 2019, č. j. 8 Co
248/2019-168, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu
řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení 216 736,60 Kč s
příslušenstvím jako náhrady škody, která jí vznikla v souvislosti se smlouvou o
koupi ojetého automobilu, jež byla uzavřena mezi žalobkyní jako prodávající a
právním předchůdcem žalovaných (J. P., narozeným dne XY) jako kupujícím.
Kupující ani po opakované výzvě nesplnil svou povinnost převzít předmět koupě
po vyřízení reklamace, během níž se nepodařilo nalézt tvrzenou vadu vozidla
(nefunkčnost bezklíčového startu), v důsledku čehož žalobkyni vznikla škoda ve
výši 40 838 Kč (náklady za uskladnění automobilu od 9. 3. 2016 do 20. 10.
2016), ve výši 908 Kč (náklady na přípravu automobilu na předání soudem
určenému schovateli), ve výši 3 067 Kč (náklady na přepravu automobilu na místo
uložení a předání soudem určenému schovateli), ve výši 750 Kč (soudní poplatek
za přijetí automobilu do úschovy), ve výši 125 000 Kč (náklady soudní úschovy)
a ve výši 46 173,60 Kč (náklady právního zastoupení v řízení o soudní úschově).
2. Právní předchůdce žalované následně podal u téhož soudu žalobu, v níž
požadoval po žalobkyni vydání věci (vozidla totožného s předmětným
automobilem), anebo eventuálně zaplacení částky 1 027 344 Kč s příslušenstvím
(představující kupní cenu vozidla), a to z titulu odpovědnosti žalobkyně za
vady předmětu koupě.
3. Okresní soud v Ostravě jako soud prvního stupně usnesením ze dne 1.
12. 2017, č. j. 59 C 164/2017-45, spojil řízení ve věcech pod sp. zn. 59 C
164/2017 (řízení o žalobě podané žalobkyní) a pod sp. zn. 30 C 220/2017 (řízení
o žalobě právního předchůdce žalovaných) ke společnému řízení s tím, že věc
bude dále vedena pod sp. zn. 59 C 164/2017.
4. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 12. 9. 2018, č. j. 59 C
164/2017-97, uložil právnímu předchůdci žalovaných zaplatit žalobkyni částku
216 736,60 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu právního předchůdce
žalovaných, aby soud zavázal žalobkyni vydat právnímu předchůdci žalovaných
osobní motorové vozidlo značky XY, nebo aby zavázal žalobkyni zaplatit právnímu
předchůdci žalovaných částku 1 027 344 Kč s příslušenstvím (výrok II), a
5. Po skutkové stránce soud prvního stupně vycházel z toho, že právní
předchůdce žalovaných jako podnikající fyzická osoba u žalobkyně dne 17. 10.
2013 objednal ojeté vozidlo XY (dále jen „vozidlo“) se specifikovaným
příslušenstvím v celkové hodnotě 1 027 344 Kč včetně daně z přidané hodnoty;
právní předchůdce žalovaných v rámci objednávky požadoval mj. také záruku.
Sjednaná cena byla zaplacena na účet žalobkyně dne 1. 11. 2013 právním
předchůdcem žalovaných, který dne 7. 11. 2013 převzal vozidlo se stavem
tachometru 4 133 km. Po převzetí vozidla je právní předchůdce žalovaných
nastartoval a odjel od sídla žalobkyně. Dne 13. 7. 2015 (stav tachometru 33 822
km) právní předchůdce žalovaných poprvé reklamoval vadu vozidla (nefunkční
bezklíčový start) a požadoval její odstranění; žalobkyni se však při servisním
zásahu nepodařilo tvrzenou vadu zjistit. Právní předchůdce žalovaných poté
opakovaně reklamoval tutéž tvrzenou vadu vozidla dne 16. 7. 2015 (stav
tachometru 33 896 km), dále dne 21. 7. 2015 (stav tachometru 34 104 km), dne
19. 11. 2015 (stav tachometru 38 131 km), dne 2. 12. 2015 (stav tachometru 38
500 km), dne 22. 12. 2015 (stav tachometru 38 500 km) a dne 2. 3. 2016 (stav
tachometru 43 352 km); žalobkyni se však po žádné reklamaci nepodařilo zjistit
existenci tvrzené vady vozidla, které pokaždé nastartovalo bez potíží.
Žalobkyně přesto na vozidle pokaždé vyměnila komponenty pro jeho startování.
E-mailem ze dne 2. 12. 2015 právní předchůdce žalovaných upozornil žalobkyni,
že minimálně od března roku 2015 byla opakovaně řešena závada vozidla, jež má
za následek jeho nefunkčnost. Právní předchůdce žalovaných proto žádá výměnu
vozidla za nové nebo vrácení celé kupní ceny. Po poslední reklamaci (učiněné
dne 2. 3. 2016) bylo vozidlo ode dne 9. 3. 2016 připraveno k vyzvednutí. Právní
předchůdce žalovaných si však vozidlo nevyzvedl. Žalobkyně dne 7. 6. 2016
dopisem doručeným dne 8. 6. 2016 vyzvala právního předchůdce žalovaných k
vyzvednutí vozidla. Právní předchůdce žalovaných dne 5. 9. 2016 vyzval
žalobkyni k předání nového vozidla či vrácení kupní ceny (výzva byla doručena
9. 9. 2016). Žalobkyně dne 18. 7. 2016 podala soudu návrh na přijetí vozidla do
soudní úschovy a zaplatila soudní poplatek ve výši 750 Kč i zálohu na soudní
úschovu ve výši 125 000 Kč. Vozidlo bylo dne 20. 10. 2016 uloženo u společnosti
PROCAR OSTRAVA s.r.o. (identifikační číslo osoby 25849921). Okresní soud v
Karviné usnesením ze dne 3. 1. 2017, č. j. 36 Sd 30/2016-35, přijal vozidlo do
úschovy soudu ve prospěch právního předchůdce žalovaných; toto usnesení nabylo
právní moci dne 1. 2. 2017. Žalobkyni dále vznikly náklady složené z částky 40
838 Kč za uskladnění vozidla od 9. 3. 2016 do 20. 10. 2016, z částky 908 Kč za
přípravu automobilu na předání soudem určenému schovateli, z částky 3 067 Kč za
přepravu automobilu na místo uložení a předání soudem určenému schovateli a z
částky 46 173,60 Kč za náklady právního zastoupení v řízení o soudní úschově.
6. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil tak, že žalobkyně
a právní předchůdce žalovaných uzavřeli dne 17. 10. 2013 písemnou kupní
smlouvu, na základě níž došlo k zaplacení kupní ceny a k předání předmětu
koupě. Ačkoli právní předchůdce žalovaných poté opakovaně reklamoval vady
vozidla, jejich existenci se žalobkyni nepodařilo zjistit a ani v řízení žádná
tvrzená vada vozidla nebyla prokázána. Pokud proto právní předchůdce žalovaných
po poslední reklamaci odmítl od žalobkyně vozidlo převzít, porušil tím svou
povinnost vyplývající z kupní smlouvy, čímž zapříčinil vznik škody na straně
žalobkyně v podobě jí vzniklých výše vyčtených nákladů. Soud prvního stupně
proto žalobě vyhověl. Žalobu právního předchůdce žalovaných naopak soud prvního
stupně zamítl, neboť vozidlo po převzetí od žalobkyně prokazatelně jezdilo,
když ke dni 13. 7. 2015 stav tachometru oproti dni předání vozidla vzrostl.
Nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalovaných u žalobkyně telefonicky
opakovaně reklamoval tvrzenou vadu vozidla, přičemž tato závada nemohla
existovat již při převzetí vozidla. Právní předchůdce žalovaných žalobkyni jako
prodávajícímu tak tvrzenou vadu neoznámil včas podle § 441 zákona č. 513/1991
Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do dne 31. 12. 2013 (dále jen „obch.
zák.“), a nemá proto nárok na výměnu vozidla za nové či vrácení kupní ceny.
7. K odvolání právního předchůdce žalovaných Krajský soud v Ostravě jako
odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve
výrocích I, III a IV (výrok I napadeného rozhodnutí), ve výroku II rozsudek
soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba, aby soud uložil povinnost žalobkyni
vydat právnímu předchůdci žalovaných osobní motorové vozidlo značky XY, a pro
případ, že žalobkyně vozidlo k dispozici nemá, aby byla žalobkyni uložena
povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalovaných částku 1 027 344 Kč s
příslušenstvím, se zamítá (výrok II napadeného rozhodnutí) a rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení (výrok III napadeného rozhodnutí).
8. Odvolací soud označil skutková zjištění potřebná pro právní posouzení
věci za úplná a správná. Po právní stránce odvolací soud dospěl k závěru, že
žalobkyně a právní předchůdce žalovaných uzavřeli kupní smlouvu podle
ustanovení § 409 a násl. obch. zák. ústně, neboť písemnou objednávku ze dne 17.
10. 2013 nelze považovat za uzavření písemné smlouvy. Žalobkyně právnímu
předchůdci žalovaných neposkytla záruku, neboť tato záruka by musela být
učiněna v písemné formě, a tak může být činěna odpovědnou za vady podle
ustanovení § 425 a násl. obch. zák. V tomto ohledu odvolací soud uzavřel, že
bylo na právním předchůdci žalovaných, aby vady, resp. nároky z vad uplatnil u
žalobkyně ve lhůtě dvou let od převzetí zboží. Právní předchůdce žalovaných
postupně pětkrát uplatnil vadu (nefunkčnost bezklíčového startu), když
požadoval její opravu (odstranění vady); do dvou let od převzetí vozidla však
pro tyto opakované vady právní předchůdce žalovaných od kupní smlouvy
neodstoupil, když za odstoupení od smlouvy nelze považovat e-mail ze dne 2. 12.
2015, v němž právní předchůdce žalovaných požadoval výměnu automobilu za nový
nebo vrácení kupní ceny, neboť uvedeným e-mailem kupující neprovedl
jednoznačnou volbu práva z odpovědnosti za vady zboží. Právní předchůdce
žalovaných navíc vozidlo po dni 2. 12. 2015 nadále užíval, o čemž svědčí také
stav tachometru, což dále nasvědčuje tomu, že e-mailem ze dne 2. 12. 2015 od
smlouvy neodstoupil. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že jelikož právní
předchůdce žalovaných neodstoupil od kupní smlouvy ve lhůtě dvou let od
převzetí vozidla, podle § 428 odst. 1 písm. c) obch. zák. nesvědčí mu žádný
nárok z titulu odpovědnosti za vady vozidla. Bylo by proto nadbytečné se
zabývat tím, zda ke dni 7. 11. 2013 vykazovalo vozidlo tvrzené vady. Nárok
žalobkyně na náhradu škody je naopak v souladu s § 2913 zákona č. 89/2012 Sb.,
občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
9. Odvolací soud následně usnesením ze dne 8. 6. 2020, č. j. 8 Co
214/2020-201, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 2. 2020, č. j.
59 C 164/2017-184, podle něhož soud prvního stupně po právní moci tohoto
usnesení pokračuje v řízení na straně původního žalovaného J. P., narozeného
dne XY, zemřelého dne 30. 10. 2019, posledně bytem v XY, s právními
nástupkyněmi zůstavitele – žalovanou 1) a žalovanou 2).
10. V rámci řízení o pozůstalosti původního žalovaného Okresní soud v
Ostravě usnesením ze dne 28. 7. 2020, č. j. 99 D 3070/2019-216, schválil dohodu
žalované 1) s dědici o vypořádání majetku náležejícího do společného jmění
manželů, na základě níž žalované 1) připadá také předmětné vozidlo jako součást
závodu původního žalovaného.
11. Soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 6. 2021, č. j. 59 C
164/2017-250, opětovně rozhodl, že soud pokračuje v řízení na straně původního
žalovaného s žalovanou 1) a žalovanou 2).
II. Dovolání a vyjádření k němu
12. Rozsudek odvolacího soudu (výslovně proti všem jeho výrokům), jakož
i rozsudek soudu prvního stupně (rovněž ve všech jeho výrocích) napadly obě
žalované dovoláním. Odvolací soud se podle dovolatelek v napadeném rozhodnutí
při řešení otázky hmotného práva, zda v případě alternativního uplatnění nároků
z vad zboží podle obchodního zákoníku, a to nároku na výměnu zboží za nové a
odstoupení od smlouvy, dojde ke zrušení smlouvy, odchýlil od ustálené
judikatury dovolacího soudu. Podle dovolatelek byla odvolacím soudem rovněž
nesprávně vyřešena otázka, zda k platnosti odstoupení od kupní smlouvy pro vady
předmětu koupě je nutné, aby kupující odstoupil ve lhůtě stanovené v § 428
odst. 1 písm. c) obch. zák., která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena; námitka pozdního oznámení vady ve smyslu § 428 odst. 3 obch. zák.
navíc nebyla žalobkyní v řízení vznesena. Dovolatelky nadto odvolacímu soudu
vytýkají, že nepřihlédl k jimi tvrzeným vadám řízení před soudem prvního
stupně, jenž nedodržel všechny požadavky na řádnou koncentraci řízení ve smyslu
§ 118b zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, a nesprávně provedl
účastnický výslech právního předchůdce žalovaných. Z výše uvedených důvodů
žalované navrhují, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí spolu s rozsudkem
soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
13. Žalobkyně se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnila s právním
posouzením věci odvolacím soudem, odmítla argumentaci žalovaných, označila
jejich dovolání za nepřípustné a navrhla Nejvyššímu soudu, aby je odmítl.
III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání
14. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9.
2017 (viz čl. II bod 1 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
15. Dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze, neboť
není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003,
uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a proto
Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě ze
dne 12. 9. 2018, č. j. 59 C 164/2017-97, zastavil.
16. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10.
2019, č. j. 8 Co 248/2019-147, ve znění opravného usnesení ze dne 12. 11. 2019,
č. j. 8 Co 248/2019-168, bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými, za
splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud rovněž shledal, že
dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř.
Dále se proto zabýval jeho přípustností.
IV. Přípustnost dovolání
17. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
18. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
19. Dovolání je přípustné pro řešení otázky, zda k včasnosti odstoupení
od kupní smlouvy pro vady předmětu koupě je nutné, aby kupující odstoupil ve
lhůtě stanovené v § 428 odst. 1 písm. c) obch. zák., neboť odvolací soud se při
řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
20. Otázka, pro jejíž řešení je dovolání přípustné, se zároveň dotýká
existence právního titulu, na jehož základě měly vzniknout jednotlivé dílčí
nároky žalobkyně na náhradu škody, o nichž odvolací soud rozhodl výrokem I
napadeného rozsudku. Protože samotná existence daného právního titulu, nikoli
jeho jednotlivé nároky, je předmětem dovolání, neuplatní se v této věci ve
vztahu k nároku žalobkyně na náhradu škody spočívající v nákladech na
skladování vozidla a jeho uložení do soudní úschovy a nákladech na právní
zastoupení v řízení o soluční úschově limit pro přípustnost dovolání podle §
238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. obdobně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne
8. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 71/2001, ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo
2259/2011, či ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4771/2015).
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
21. Dovolání je důvodné.
22. Jelikož žalobkyně a právní předchůdce žalovaných předmětnou smlouvu
uzavřeli dne 17. 10. 2013 jako dvě podnikající osoby v souvislosti s jejich
podnikatelskou činností, Nejvyšší soud nárok žalovaných z odpovědnosti za vady
vozidla posoudil podle ustanovení obchodního zákoníku (srov. § 3028 odst. 3 o.
z. a § 261 odst. 1 obch. zák.).
23. Podle § 425 odst. 1 obch. zák. prodávající odpovídá za vadu, kterou
má zboží v okamžiku, kdy přechází nebezpečí škody na zboží na kupujícího, i
když se vada stane zjevnou až po této době. Povinnosti prodávajícího
vyplývající ze záruky za jakost zboží tím nejsou dotčeny.
24. Podle § 428 obch. zák. právo kupujícího z vad zboží nemůže být
přiznáno v soudním řízení, jestliže kupující nepodá zprávu prodávajícímu o
vadách zboží bez zbytečného odkladu poté, kdy a) kupující vady zjistil, b)
kupující při vynaložení odborné péče měl vady zjistit při prohlídce, kterou je
povinen uskutečnit podle § 427 odst. 1 a 2, nebo c) vady mohly být zjištěny
později při vynaložení odborné péče, nejpozději však do dvou let od doby dodání
zboží, popřípadě od dojití zboží do místa určení stanoveného ve smlouvě. U vad,
na něž se vztahuje záruka za jakost, platí místo této lhůty záruční doba
(odstavec 1). K účinkům stanoveným v odstavci 1 se přihlédne, jen jestliže
prodávající namítne v soudním řízení, že kupující nesplnil včas svou povinnost
oznámit vady zboží (odstavec 2). Účinky odstavců 1 a 2 nenastávají, jestliže
vady zboží jsou důsledkem skutečností, o kterých prodávající věděl nebo musel
vědět v době dodání zboží (odstavec 3).
25. Podle § 436 obch. zák. je-li dodáním zboží s vadami porušena smlouva
podstatným způsobem (§ 345 odst. 2), může kupující a) požadovat odstranění vad
dodáním náhradního zboží za zboží vadné, dodání chybějícího zboží a požadovat
odstranění právních vad, b) požadovat odstranění vad opravou zboží, jestliže
vady jsou opravitelné, c) požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo d)
odstoupit od smlouvy (odstavec 1). Volba mezi nároky uvedenými v odstavci 1
kupujícímu náleží, jen jestliže ji oznámí prodávajícímu ve včas zaslaném
oznámení vad nebo bez zbytečného odkladu po tomto oznámení. Uplatněný nárok
nemůže kupující měnit bez souhlasu prodávajícího. Jestliže se však ukáže, že
vady zboží jsou neopravitelné nebo že s jejich opravou by byly spojeny
nepřiměřené náklady, může kupující požadovat dodání náhradního zboží, požádá-li
o to prodávajícího bez zbytečného odkladu poté, kdy mu prodávající oznámil tuto
skutečnost. Neodstraní-li prodávající vady zboží v přiměřené dodatečné lhůtě
nebo oznámí-li před jejím uplynutím, že vady neodstraní, může kupující
odstoupit od smlouvy nebo požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny (odstavec 2).
Neoznámí-li kupující volbu svého nároku ve lhůtě uvedené v odstavci 2, má
nároky z vad zboží jako při nepodstatném porušení smlouvy (odstavec 3). Vedle
nároků stanovených v odstavci 1 má kupující nárok na náhradu škody, jakož i na
smluvní pokutu, je-li sjednána (odstavec 4).
26. Nejvyšší soud již v minulosti vysvětlil, že zákon rozlišuje z
hlediska právních následků mezi oznámením vad (§ 428 obch. zák.) a oznámením
volby mezi nároky z těchto vad (§ 436 a § 437 obch. zák.). Opomenutí prvého má
(zásadně) za následek (k námitce zhotovitele) nemožnost domoci se nároků z
odpovědnosti za vady soudní cestou. Neoznámení volby nároku z vad objednatelem
je spojeno s odlišnými důsledky, a to v závislosti na tom, zda vady představují
porušení smlouvy podstatným či nepodstatným způsobem (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3945/2016).
27. V projednávané věci ze skutkových zjištění učiněných soudy nižších
stupňů vyplývá, že právní předchůdce žalovaných existenci sporné vady
(nefunkčnosti bezklíčového startu vozidla) poprvé oznámil žalobkyni dne 13. 7.
2015. Za daných okolností tak bylo na odvolacím soudu, aby předně posoudil, zda
právní předchůdce žalovaných žalobkyni podal zprávu o vadě zboží (vozidla) ve
lhůtě upravené § 428 odst. 1 obch. zák., a aby následně odvolací soud hodnotil,
zda právní předchůdce žalovaných svou volbu mezi nároky z odpovědnosti za vady
zboží (vozidla) oznámil žalobkyni ve lhůtě upravené § 436 odst. 2 obch. zák.
Pokud odvolací soud takto nepostupoval, je jeho právní posouzení neúplné, a
tudíž i nesprávné.
28. Další otázkou nastolenou dovolatelkami, a sice možností
alternativního uplatnění nároků z vad zboží, se dovolací soud nezabýval,
poněvadž by to s ohledem na výše uvedené bylo předčasné.
29. Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podle § 242 odst. 3
věty druhé o. s. ř. dále zkoumal, zda řízení nebylo postiženo vadami uvedenými
v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.,
respektive jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, avšak existenci žádných takových vad nezjistil.
30. Za vadu řízení nelze považovat skutečnost, že soud prvního stupně
vyslechl právního předchůdce žalovaných pouze k části předmětu řízení, čímž mu
odňal možnost vyjádřit se k dalším skutečnostem, jak namítají dovolatelky.
Nejvyšší soud v minulosti vysvětlil, že rozhodne-li soud o věci samé bez
výslechu účastníka, nejedná se o takový postup, kterým by účastníku byla odňata
možnost jednat před soudem; neprovedení tohoto důkazu mu nijak nebrání vyjádřit
se k věci či k ostatním provedeným důkazům (srov. např. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 24. 5. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4892/2010). Závěry citovaného
rozhodnutí platí také v případě, kdy je účastník vyslechnut pouze k části
předmětu řízení.
31. Podle žalovaných dále soud prvního stupně zatížil řízení vadou, když
účastníky poučil podle ustanovení § 118b o. s. ř. na začátku a nikoli na konci
jednání, a proto řízení nebylo řádně koncentrováno. Podle protokolu o jednání
před soudem prvního stupně ze dne 5. 9. 2018 bylo účastníkům řízení při
skončení (jediného) jednání poskytnuto poučení podle ustanovení § 119a o. s.
ř., jehož obsahu účastníci porozuměli a netvrdili další rozhodné skutečnosti,
resp. nenavrhli další důkazy (srov. č. l. 74). Řízení před prvním stupněm tak
bylo řádně koncentrováno nejpozději k tomuto okamžiku (bez ohledu na případné
nesprávné poučení o zákonné koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř.). Ani v
tomto ohledu tudíž Nejvyšší soud neshledal, že by řízení před soudem prvního
stupně bylo zatíženo vadou.
VI. Závěr
32. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek odvolacího
soudu ve výroku I, včetně navazujících nákladových výroků II a III, podle
ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
33. V dalším řízení bude na odvolacím soudu, aby se vypořádal s
odvolacími námitkami žalovaných napadajícími skutkové závěry soudu prvního
stupně, a postavil tak najisto, zda byl předmět koupě zatížen spornou vadou. V
případě zjištění existence této vady pak odvolací soud znovu posoudí, zda
právní předchůdce žalovaných její existenci oznámil žalobkyni včas (ve smyslu §
428 odst. 1 obch. zák.) a zda také včas žalobkyni sdělil svou volbu nároku z
odpovědnosti za vady zboží (ve smyslu § 436 odst. 2 obch. zák.). Dospěje-li
odvolací soud k závěru, že právní předchůdce žalovaných obě uvedené lhůty
dodržel, dále posoudí, zda právnímu předchůdci žalovaných vzniklo právo
odstoupit od kupní smlouvy (ať už na základě změny dříve zvoleného nároku z
odpovědnosti za vady zboží či na základě jiného ustanovení zákona), a pokud
ano, výkladem projevu vůle zjistí, zda právní předchůdce žalovaných od smlouvy
odstoupil. V závislosti na uvedených závěrech pak odvolací soud posoudí
důvodnost žalobkyní uplatněného nároku na náhradu škody a nároku žalovaných na
výměnu vozidla za nové, eventuálně na vrácení kupní ceny.
34. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g
odst. 1 věta první o. s. ř.).
35. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne
soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 11. 2021
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu