23 Cdo 2948/2024-401
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Daniela Gottwalda, se sídlem v Praze 9, Sousedíkova 969/1, Vysočany, identifikační číslo osoby 01824520, zastoupeného JUDr. Petrem Kazdou, advokátem se sídlem v Nymburce, Palackého 223/5, proti žalované WEB SHOP FLY a.s., se sídlem v Praze 8, Ďáblická 902/2j, Ďáblice, identifikační číslo osoby 04591399, zastoupené Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 16, o zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 25 C 251/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 62 Co 124/2024-347, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 6 050 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobce.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. 25 C 251/2022-315, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 100 000 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně od 15. 7. 2022 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 5. 2024, č. j. 62 Co 124/2024-347, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně částky 90 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 90 000 Kč ve výši 15 % ročně od 16. 7. 2022 do zaplacení potvrdil, v části úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč za den 15. 7. 2022 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl a ohledně částky 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 16. 7. 2022 do zaplacení a ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřovala v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně závisí na vyřešení právní otázky, která má být „odvolacím soudem vyřešena jinak“.
4. V dovolání formulovala dvě právní otázky, a to konkrétně, zda lze při výkladu práva posuzovat smluvní ustanovení jednotlivě bez ohledu na předsmluvní jednání, záměr a smysl uzavřené smlouvy, a zda lze požadovat finanční odměnu za neprokázané, nezadané či nedostatečně provedené plnění. Žalovaná uvedla, že odvolací soud při výkladu obsahu příkazní smlouvy uzavřené dne 28. 1. 2022 mezi účastníky nepostupoval dostatečně souhrnně, když nesprávně vyhodnotil, koho uzavřená smlouva zavazuje za situace, kdy tuto smlouvu neuzavřel statutární orgán žalované. Žalovaná dále namítala nesprávnost závěru odvolacího soudu, podle něhož žalobce může požadovat odměnu za plnění, které nebylo u žalobce objednáno a nebylo tak žalobcem ani vykonáno, ačkoli odměna žalobce byla smlouvou sjednána za objednaný a dokončený úkol. Uvedla, že žalobce svoji práci při plnění smlouvy neodevzdával v dostatečné a očekávané kvalitě a vyjádřila pochybnosti o úplnosti a pravdivosti záznamů žalobce o jeho činnosti. Ve vztahu účastníků se naopak sama cítí poškozená jednáním žalobce.
5. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem [§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.], posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti.
7. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
10. Vymezení, v čem dovolatel spatřuje přípustnost dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Tuto povinnost dovolatel splní, koncipuje-li své dovolání tak, aby z jeho obsahu bylo zřejmé, kterou otázku hmotného nebo procesního práva podle jeho názoru odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu nebo která nebyla dosud v rozhodování dovolacího soudu vyřešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešena jinak (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).
11. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi rovněž dovozuje, že má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 1011/2022).
12. Proto k přípustnosti dovolání nepostačuje vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byly řádně vymezeny předpoklady přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, či ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015). Pokud občanský soudní řád vyžaduje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání a dovolací soud splnění těchto náležitostí posuzuje, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15).
13. Nejvyšší soud dospěl v projednávané věci k závěru, že dovolání trpí vadami, neboť nesplňuje náležitosti, které zákon a citovaná judikatura klade na způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatelka sice formulovala konkrétní právní otázky, které dle jejího názoru soudy nesprávně posoudily, avšak neoznačila žádnou rozhodovací praxi dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit, když neodkázala na žádné rozhodnutí dovolacího soudu (popř. Ústavního soudu), ani jiným způsobem neoznačila konkrétní závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu (popř. Ústavního soudu), a pouze obecně namítala odchýlení se od „ustálené praxe“.
14. Spatřovala-li dovolatelka splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky, která má být „odvolacím soudem vyřešena jinak“, pak takto formulovaný předpoklad přípustnosti dovolání neodpovídá požadavkům stanoveným v § 237 o. s. ř. Měla-li dovolatelka ve skutečnosti za to, že dovolání má být přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak, pak tento předpoklad přípustnosti dovolání míří pouze na případ právní otázky již vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl dovolací soud nyní odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, že dovolací soud má jinak posoudit otázku řešenou odvolacím soudem (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatelka však v dovolání nevymezila žádnou konkrétní právní otázku, u níž by polemizovala se správností jejího řešení již přijatého v judikatuře dovolacího soudu, a dožadovala se tak, aby se od tohoto svého řešení dovolací soud v nyní projednávané věci odklonil.
15. Dovolatelka proto ve svém dovolání nedostála výše uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání a dovolání je tak stiženo vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
16. Protože nebylo možné pro nedostatek vymezení předpokladů přípustnosti dovolání v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud dovolání žalované odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
17. Pro úplnost lze dodat, že kromě toho není dovolání v části směřující proti měnící a rušící části rozsudku odvolacího subjektivně přípustné podle § 243c odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř. ani objektivně přípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) a k) o. s. ř.
18. Dovolatelka současně navrhla odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na to se tedy Nejvyšší soud návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí samostatně nezabýval.
19. Dovolací soud rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení, jelikož řízení v části, ve které byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem zrušen, již bylo v mezidobí skončeno. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s § 243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 27. 11. 2024
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu