23 Cdo 2960/2025-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce P. N., zastoupeného JUDr. Ladislavem Soukupem, advokátem se sídlem v Písku, Budovatelská 2030, proti žalované Veolia Energie ČR, a. s., se sídlem v Ostravě, 28. října 3337/1, identifikační číslo osoby 45193410, zastoupené Mgr. Jakubem Vyroubalem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, o zaplacení částky 2.249.624,54 Kč s příslušenstvím, o procesním nástupnictví, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 130 C 27/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 7. 2025, č. j. 71 Co 115/2025-58, takto:
Dovolání se odmítá.
(dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 25. 4. 2025, č. j. 130 C 27/2023-42, zamítl návrh žalobce na vstup společnosti Al byz s. r. o., IČO 19417284, se sídlem Vranovská 45/1, Brno, Zábrdovice, do řízení na jeho místo, a to z důvodu postoupení pohledávky, jež je předmětem tohoto řízení. Soud prvního stupně se zabýval zákonnými předpoklady k připuštění procesního nástupce do řízení [podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)] i judikaturou založenými závěry, které směřují k ochraně proti zneužití procesní úpravy. Dospěl k závěru, že návrh žalobce na procesní nástupnictví je prostředkem ke zneužití procesní úpravy, neboť sleduje snahu vyhnout se povinnosti k náhradě nákladů řízení v případě neúspěchu žalobce ve věci. 2. K odvolání žalobce a společnosti Al byz s. r. o. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 7. 2025, č. j. 71 Co 115/2025-58, potvrdil usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné. Odvolací soud nepřisvědčil odvolacím námitkám žalobce, podle nichž měl soud prvního stupně postupovat nepřiměřeně a formalisticky při posuzování možného zneužití práva, naopak se ztotožnil s úvahami soudu prvního stupně, které byly dle něj v souladu s přiléhavou judikaturou. V projednávané věci se odvolací soud zabýval postupem soudu prvního stupně, zejména přezkumem ekonomické situace navrhovaného procesního nástupce a zjišťováním skutečností nezbytných pro posouzení účelovosti návrhu na procesní nástupnictví, přičemž jej označil za správný. Odvolací soud vyšel zejména ze zjištění, že ekonomická situace a bonita společnosti Al byz s. r. o. není příznivá, a to s ohledem na její dlouhodobou nečinnost zjištěnou z veřejně dostupných údajů v obchodním rejstříku, k jejichž prověření soud prvního stupně přistoupil poté, co žalobce i navrhovaný procesní nástupce odmítli poskytnout součinnost v dané věci. Dále zdůraznil obchodní propojení mezi žalobcem a Ing. Petrem Zdražilem, jenž je jediným jednatelem společnosti Al byz s. r. o., a současně s žalobcem figurují jako společníci či jednatelé v dalších společnostech.
3. Žalobce (dále též „dovolatel“) proti usnesení odvolacího soudu podal
včasné dovolání, ve kterém namítal nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolatel spatřoval podle § 237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Posuzovaná otázka se týkala možného zneužití práva, konkrétně úpravy procesního nástupnictví dle § 107a o. s. ř., prostřednictvím návrhu na vstup společnosti Al byz s. r. o. do řízení na místo žalobce. Dovolatel namítl, že se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, na níž v dovolání odkazoval a která je zde citována.
4. Dovolatel odvolacímu soudu především vytýká, že se k možnosti zamítnutí procesního nástupnictví nepostavil jako k výjimečnému opatření. Mimo jiné se ohrazuje, že soud prvního stupně na navrhovaného procesního nástupce kladl svou výzvou k součinnosti zcela nepřiměřené povinnosti. Dále namítá, že podezření soudů o nepříznivé ekonomické situaci procesního nástupce je zcela nedůvodné, když toto nemá prokázáno. Tvrdí, že nepříznivou ekonomickou situaci Al byz s. r. o. nelze dovozovat pouze ze zjištění vyplývajících z obchodního rejstříku a že skutečnost, že společnost v současné době nevykazuje zisk ani nevykonává podnikatelskou činnost, sama o sobě neznamená, že nemá žádná aktiva k uhrazení případných nákladů řízení a že k podnikatelským účelům využita v budoucnu nebude.
5. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
6. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
7. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud, který jediný je oprávněn tuto přípustnost zkoumat (srov. § 239 o. s. ř.), dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
9. Dovolání není přípustné.
10. Institut procesního nástupnictví dle ustanovení § 107a o. s. ř. umožňuje, aby v případě vzniku právní skutečnosti, se kterou právní předpisy spojují převod či přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka jeho právní nástupce, a to v případě, že takový postup žalobce navrhne dříve, než soud o věci rozhodne. Soud takovému návrhu usnesením vyhoví, pokud má za prokázané, že právní skutečnost po zahájení řízení nastala a že s takovým postupem souhlasí ten, kdo má na místo žalobce vstoupit; souhlas žalovaného se přitom nevyžaduje.
11. Podle § 2 o. s. ř. soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; přitom dbají, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů osob a aby práv nebylo zneužíváno na jejich úkor.
12. Nejvyšší soud ve své ustálené judikatuře k výkladu § 107a o. s. ř. vychází z toho, že soud může v občanském soudním řízení ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu k procesnímu nástupnictví prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř., a to i při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby bylo návrhu vyhověno. Takový postup je na místě zejména tehdy, jestliže by bylo možné podle toho, co v řízení vyšlo najevo, dovodit, že cílem návrhu žalobce je zneužití procesní úpravy za účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči němu nedobytnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1807/2018, ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1826/2022, či ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 29 Cdo 2820/2023).
13. Závěr, že obecné soudy nemohou k rozhodnutí o procesním nástupnictví přistupovat jen formalisticky, ale musí posoudit také případnou účelovost a zneužívající povahu dotčeného návrhu, přijal také Ústavní soud v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11. Zdůraznil zejména, že by obecné soudy měly svou pozornost při posuzování návrhu obracet i na okolnosti jako jsou nezřetelný důvod postoupení pohledávky, nedostatek typického „komerčního“ motivu postoupení či jeho nejasný majetkový substrát.
14. Zneužití úpravy procesního nástupnictví při převodu práva podle ustanovení § 107a o. s. ř. může nasvědčovat například časová souvislost mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a podáním návrhu na procesní nástupnictví a termínem odročeného jednání, obtížně zjistitelná bonita postupníka, výše nákladů řízení, zejména při dlouhotrvajícím sporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2366/2024, či ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4180/2015), nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.
6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013). Nicméně k zamítnutí návrhu pro zneužití práva nepostačuje prostá obava, že se případná pohledávka na náhradě nákladů řízení v budoucnu stane nedobytnou, ale je vždy zapotřebí shromáždění dostatečného podkladu pro posouzení poctivosti pohnutky žalobce soudem a učinění jednoznačného závěru o zneužití procesní úpravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1826/2022).
15. V projednávané věci se odvolací soud od ustálené rozhodovací praxe neodchýlil, posoudil-li návrh žalobce podle § 107a o. s. ř. jako zneužití procesních práv ve smyslu § 2 o. s. ř. po zhodnocení všech v řízení vzešlých a soudem zjištěných skutečností. Dostatečně vyložil, proč návrhu žalobce nevyhověl, a v odůvodnění správně přihlédl zejména k obchodnímu propojení mezi žalobcem a společností Al byz s. r. o., známému z veřejně dostupných informací, jakož i k ekonomické nečinnosti a obtížně zjistitelné bonitě procesního nástupce, prověřených pomocí obchodního rejstříku soudem prvního stupně poté, co navrhovaný nástupce zásadně odmítl poskytnout součinnost ke zjištění jeho majetkového substrátu. O účelovosti návrhu žalobce na postoupení pohledávky svědčí současně i absence protiplnění za postupovanou pohledávku, a tím i neexistence typického obchodního zájmu na takovém postoupení, jakož i bezprostřední časová návaznost mezi uzavřením postupní smlouvy a soudem nařízeným jednáním.
16. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatele, že soudy v řízení přistoupily k zamítnutí procesního nástupnictví jako k běžnému opatření, a nikoliv restriktivně. Takové námitce odporuje především dostatečný, nikoliv formalistický postup soudu prvního stupně při objasňování všech okolností podstatných pro posouzení návrhu na tzv. singulární sukcesi.
17. Z výše uvedeného vyplývá, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
18. O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť toto rozhodnutí není rozhodnutím, kterým se řízení končí (§ 243b ve spojení s § 151 odst. 1 o. s. ř.), a řízení nebylo již dříve skončeno (k tomu srov. například závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2026
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu