23 Cdo 2366/2024-276
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně DVA4 s.r.o., se sídlem v Praze 2, Nové Město, Trojanova 2022/12, identifikační číslo osoby 06950701, proti žalované Porsche Inter Auto CZ spol. s r. o., se sídlem v Praze 5, Košíře, Vrchlického 18/31, identifikační číslo osoby 47124652, zastoupené JUDr. Tomášem Machem, advokátem se sídlem v Praze 5, Viktora Huga 377/4, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/23, identifikační číslo osoby 63998530, o zaplacení 16 360 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 252/2022, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu ze dne 25. 3. 2024, č. j. 18 Co 59/2024-230, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 3. 2024, č. j. 18 Co 59/2024-230, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 1. 2024, č. j. 31 C 252/2022-197, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 25. 1. 2024, č. j. 31 C 252/2022-197, připustil, aby do řízení na místo původního žalobce vstoupila společnost DVA4 s.r.o., se sídlem v Praze 2, Nové Město, Trojanova 2022/12, identifikační číslo osoby 06950701, neboť žalobce navrhl své vystoupení z řízení a vstup nového účastníka na své místo.
2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 3. 2024, č. j. 18 Co 59/2024-230, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud vycházel z toho, že ze spisu bylo zřejmé, že původní žalobce uplatnil návrh podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že nastala právní skutečnost, s níž předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde. Takovou právní skutečností byla smlouva ze dne 22. 12. 2023 o postoupení pohledávky uzavřená mezi žalobcem jako postupitelem a výše uvedenou společností jako postupníkem. Odvolací soud poukázal na to, že právní úprava je v případě singulární sukcese založena na tom, že soud u žalobcem označené právní skutečnosti zkoumá pouze to, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva, zda skutečně nastala a zda je způsobilá mít za následek přechod práva. Naopak dle odvolacího soudu v takovém případě soud nezkoumá, zda v důsledku právní skutečnosti právo skutečně přešlo, neboť by se jednalo již o posuzování věci samé, nikoli pouze o otázku procesního nástupnictví.
3. V nyní projednávané věci pak dle odvolacího soudu byly splněny předpoklady vyžadované § 107a o. s. ř. pro připuštění nabyvatele práva k předmětné pohledávce (která byla dle odvolacího soudu vymezena ve smlouvě dostatečně určitě – popisem skutku) do řízení na místo dosavadního žalobce. Po zahájení řízení, před vydáním rozhodnutí o věci samé, navrhl dosavadní žalobce soudu prvního stupně vstup společnosti DVA4 s.r.o. do řízení jako nabyvatele práva na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky a rovněž prokázal souhlas nabyvatele práva se vstupem do řízení. Současně podle odvolacího soudu nebylo pochyb o tom, že právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (ve smyslu § 107a o. s. ř.), který se žalobou domáhá plnění z titulu náhrady škody, je i smlouva o postoupení této pohledávky.
4. Odvolací soud tak nevyhověl odvolacím námitkám žalované a usnesení soudu prvního stupně potvrdil. II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Otázka dovolatelky se týkala posouzení, zda byl návrh podle § 107a o. s. ř. zneužitím institutu procesního nástupnictví. Dovolatelka namítala, že se odvolací soud při posouzení této otázky odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, na jejíž konkrétní rozhodnutí v dovolání odkázala. Poukázala také na judikaturu Ústavního soudu, podle které obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o návrhu podle § 107a o. s. ř. pouze formalisticky, ale musí také posoudit, zda nejde o účelové zneužití procesní úpravy (nález Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11).
6. Podle dovolatelky je účelovost návrhu původního žalobce v projednávané věci zjevná ze samotného načasování návrhu. Poukázala na to, že k postoupení pohledávky došlo rok a půl po zahájení řízení, ale pouze dva týdny po návrhu žalované na doplnění jistoty. Dovolatelka také poukázala na to, že z účetní závěrky společnosti DVA4 s. r. o. vyplývá, že společnost v roce 2022 nevykonávala žádnou ekonomickou (výdělečnou) činnost a že výsledek hospodaření této společnosti dosahuje záporných hodnot. Dovolatelka rovněž vyčíslila očekávatelné náklady řízení a uvedla, že její pohledávka na náhradu nákladů řízení by se v případě postupu podle § 107a o. s. ř., tedy připuštěním společnosti DVA4 s. r. o. do řízení na místo žalobce, stala nedobytnou. Podle
dovolatelky tak napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, neboť odvolací soud pouze formalisticky vyhověl návrhu podle § 107a o. s. ř., aniž by zkoumal, zda návrh podle § 107a o. s. ř. nebyl zneužitím procesní úpravy, jak tvrdila žalovaná. Odvolací soud tím podle názoru dovolatelky zasáhl i do jejího práva na spravedlivý proces. Dovolatelka závěrem navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby bylo zrušeno i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 6. 2024, č. j. 31 C 252/2022-234, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na doplnění jistoty, neboť jde o rozhodnutí závislé na napadeném usnesení odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně.
7. Původní žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že podmínky § 107a o. s. ř. byly naplněny a že tvrzení žalované o údajné účelovosti postoupení pohledávky nemůže být důvodem pro nepřipuštění změny žalobce. Závěrem navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto.
8. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a že je souladné i se zákonem. Rovněž uvedla, že postoupení pohledávky nebylo účelové a že v projednávané věci nejde o výjimečný případ, kdy by bylo možné návrh podle § 107a o. s. ř. zamítnout z důvodu, že cílem návrhu bylo zneužití procesní úpravy. Žalobkyně proto navrhla, aby bylo dovolání zamítnuto.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti a zda je dovolání přípustné.
10. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
11. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Nejvyšší soud shledal dovolání přípustným pro řešení otázky, zda je třeba, aby se soud při rozhodování o návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení podle § 107a o. s. ř. zabýval i tím, zda tento návrh nepředstavuje zneužití tohoto procesního institutu. Odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
13. Dovolání je důvodné, neboť napadené rozhodnutí spočívá při řešení shora uvedené otázky na nesprávném právním posouzení věci.
14. Podle § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
15. Podle § 2 o. s. ř. v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob.
16. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vychází z toho, že soud v občanském soudním řízení může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř. Takový postup je namístě například tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu žalobce na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči němu nedobytnou (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod č. 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 32 Cdo 2650/2012, ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 25 Cdo 2308/2013, ze dne 6. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1807/2018, či usnesení ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1826/2022). Prostá obava, že případná pohledávka na náhradu nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k zamítnutí návrhu žalobce na postup podle § 107a o. s. ř. nepostačuje, neboť nejistota soudu o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže. Proto je vždy zapotřebí, aby si soud pro posouzení poctivosti pohnutek žalobce shromáždil dostatečný podklad a na jeho základě poté učinil jednoznačný závěr, zda cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je či není zneužití procesní úpravy motivované tím, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3399/2015).
17. V ústavní rovině přijal obdobný závěr také Ústavní soud, jenž zdůraznil v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř. formalisticky, ale musí též posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení § 2 o. s. ř. (zda nedošlo k účelovému postoupení pohledávky za účelem zneužití procesní úpravy). V poměrech tam posuzované věci k tomu dodal, že „obecné soudy měly dále soustředit svou pozornost i na jiné ze spisu se podávající, resp. úředně dostupné okolnosti, například na nezřetelný důvod postoupení žalované pohledávky, patrný nedostatek typického "komerčního" motivu postoupení, jestliže postupník je současně ovládající společností postupitele, jeho nejasný majetkový a obchodní substrát atd., a na tomto vůbec podezřelém základě se pak měly zabývat otázkou, jaké nepříznivé důsledky – procesním uznáním tvrzeného postoupení žalované pohledávky – mohou pro dané řízení nastat, jmenovitě pak pro procesní pozici žalované stěžovatelky.“
18. Usnesením ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3064/2018, Nejvyšší soud shrnul dosavadní vývoj své judikatury, z níž vyplývá, že zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle ustanovení § 107a o. s. ř. může podle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané strany v průběhu řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013, a usnesení ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5112/2014). Není zcela standardní a vyžaduje si pozornost při rozhodování o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř., dojde-li k postoupení pohledávky, která je předmětem dlouhotrvajícího a poměrně složitého soudního sporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013). Dále lze přihlédnout k časové souvislosti mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a podáním návrhu na procesní nástupnictví a termínem odročeného jednání či k obtížně zjistitelné bonitě postupníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4180/2015).
19. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud výše shrnutou judikaturu nerespektoval, neboť svým rozhodnutím o návrhu podle § 107a o. s. ř. pouze formalisticky a mechanicky připustil vstup nabyvatele práva (společnosti DVA4 s.r.o.) do řízení na místo původního žalobce, aniž by se jakkoli zabýval tím, zda zde nejsou okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že lze považovat návrh původního žalobce na procesní nástupnictví žalobkyně za zneužití procesní úpravy ve smyslu ustanovení § 2 o. s. ř. Odvolací soud neposuzoval žádná kritéria (např. postup dané strany v průběhu řízení; to, zda postoupená pohledávka byla předmětem složitého soudního sporu; okolnosti týkající se bonity postupníka, hospodářské kauzy postoupení pohledávky atd.), jejichž zohlednění při rozhodování o návrhu podle § 107a o. s. ř. požaduje výše shrnutá judikatura. Jestliže se odvolací soud hodnocením návrhu původního
žalobce z uvedených hledisek nezabýval, je jeho právní posouzení neúplné, tudíž nesprávné.
V. Závěr 20. Dovolací soud s ohledem na výše uvedené důvody dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolání je tedy důvodné. 21. Jelikož vzhledem k dosavadním výsledkům řízení není možné v dovolacím řízení o věci rozhodnout [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu ze shora uvedených důvodů podle § 243e odst. 1 o. s. ř. bez jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil. 22. Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v odpovídajícím rozsahu rovněž usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). 23. Dovolací soud neshledal opodstatněným návrh dovolatelky, aby dovolací soud zrušil též usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 6. 2024, č. j. 31 C 252/2022-234, kterým byl zamítnut její návrh podle § 11 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, na doplnění složené jistoty. Toto usnesení není ve smyslu § 243e odst. 2 věta třetí o. s. ř. závislé na zrušovaném rozhodnutí odvolacího soudu již proto, že účast žalobkyně v dalším řízení zrušením rozhodnutí odvolacího soudu zaniká. Uvedené usnesení soudu prvního stupně tedy nebylo vydáno (není závazné) vůči osobě, jež v dalším řízení bude vystupovat na straně žalující (původnímu žalobci). Soud prvního stupně o návrhu žalované na doplnění složené jistoty v dalším řízení případně rozhodne vůči této osobě. 24. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i soud prvního
stupně závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně tohoto dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se u něho řízení končí.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2024
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu