23 Cdo 3105/2022-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce P. V., zastoupeného JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9, proti žalované STARAUTO s. r. o., se sídlem v Konárovicích, Dolní Zájezd 167, identifikační číslo osoby 01842218, zastoupené JUDr. Karlem Zíkou, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, K Bělidlu 13/35, o zaplacení částky 240 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 11 C 64/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č. j. 22 Co 31/2022-164, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 11.567,60 Kč na náhradu nákladů dovolacího řízení k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 3. 9. 2021, č. j. 11 C 64/2020-136, zamítl žalobu o zaplacení částky 240 000 Kč (výrok I) a uložil žalobci nahradit žalované náklady soudního řízení (výrok II).
2. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce (kupující) a žalovaná (prodávající) uzavřeli dne 29. 4. 2016 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl osobní automobil zn. Dodge, typ Grand Caravan, identifikační číslo vozidla (VIN XY), kupní cena byla sjednána ve výši 390 000 Kč a ve smlouvě bylo ujednáno, že kupující je srozuměn se skutečností, že kupuje vozidlo již používané, že se podrobně seznámil s jeho technickým stavem a obsluhou a že s ním byla provedena zkušební jízda.
Kupující rovněž potvrdil, že byl prodávajícím seznámen s uvedenými vadami vozidla a s tím, že se jedná o vozidlo již dříve používané, jehož stav odpovídá míře používání a opotřebení. Ohledně vad vozidla bylo ve smlouvě uvedeno, že vozidlo je po opravě karoserie a laku. Vozidlo vyžaduje servis dle protokolu STK a počtu najetých kilometrů. Na vozidle je doporučena výměna rozvodového řetězu, případně rozvodového řemene, vodní pumpy, filtrů, olejových a vzduchových náplní. Na následný servis byla na vozidlo poskytnuta sleva 10 000 Kč. Prodávající prohlásil, že žádnou vadu vozidla, která je mu známá, kupujícímu nezatajil.
Kupní smlouva obsahuje ujednání, že prodávající odpovídá kupujícímu, že vozidlo při převzetí nemá vady, s výjimkou uvedených vad a vad odpovídajících míře používání nebo opotřebení. Mezi stranami bylo sjednáno, že pokud se vada, za kterou prodávající odpovídá, projeví v průběhu šesti měsíců po převzetí, má se za to, že vozidlo bylo vadné již při převzetí. S ohledem na skutečnost, že předmětem prodeje a koupě je použitá věc, dohodli se prodávající a kupující, že doba pro uplatnění práv z vadného plnění činí polovinu zákonné doby.
Žalované bylo vozidlo dovezeno z Litvy, sama je neopravovala, pouze zajistila odbornou prohlídku vozidla u společnosti TÜV SÜD Czech, s. r. o., dne 20. 10. 2015, dále na STK v Kolíně, včetně emisní kontroly, se závěrem, že vozidlo je z hlediska technického stavu opravené a způsobilé k provozu na komunikacích. Žalobce vozidlo provozoval do srpna 2017, poté bylo v opravě z důvodu výskytu závady do 16. 4. 2018. Z prohlášení akreditovaného dovozce předmětného vozidla Fiat Chrysler Automobiles ČR, s.
r. o., ze dne 21. 3. 2018 se žalobce dozvěděl, že předmětné vozidlo bylo poprvé uvedeno do provozu dne 8. 8. 2012 v USA, kde bylo dne 7. 10. 2013 prohlášeno výrobcem vozidla za nezpůsobilé k dalšímu silničnímu provozování s ohledem na jeho těžké poškození v důsledku havárie. Použitelné zbytky vozidla byly určeny k rozprodání jako náhradní díly. Na základě tohoto prohlášení žalobce odstoupil od kupní smlouvy dne 12. 4. 2018 s odůvodněním, že mu tato informace nebyla žalovanou poskytnuta a že to považuje za podstatné porušení kupní smlouvy, a vyzval žalovanou k vrácení kupní ceny za vozidlo s tím, že jinak bude celou částku vymáhat v soudním řízení.
Odstoupení od kupní smlouvy bylo žalované odesláno téhož dne do jejího sídla. Předmětné vozidlo později žalobce předal žalované k prodeji v jejím autobazaru v Kolíně, dne 12. 12. 2019 si auto vyzvedl a dne 13. 12. 2019 je prodal společnosti CHDP, s. r. o., za dohodnutou cenu 150 000 Kč.
4. Odvolací soud se ztotožnil též s právním posouzením soudu prvního stupně, podle něhož mezi žalobcem a žalovanou byla dne 29. 4. 2016 platně uzavřena kupní smlouva podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“ nebo „o. z.“), jejímž předmětem byl ojetý vůz zn. Dodge, typ Grand Caravan, identifikační číslo vozidla (VIN) XY. Kupní cena byla sjednána ve výši 390 000 Kč. Žalobce podpisem kupní smlouvy potvrdil, že je srozuměn se skutečností, že kupuje vozidlo již používané, že se podrobně seznámil s jeho technickým stavem, obsluhou a že s ním byla provedena zkušební jízda. Dále potvrdil, že byl prodávajícím seznámen s vadami vozidla uvedenými v kupní smlouvě a s tím, že se jedná o vozidlo již dříve používané, jehož stav odpovídá míře používání a opotřebení. Ohledně vad vozidla je ve smlouvě uvedeno, že vozidlo je po opravě karoserie a laku. Vozidlo vyžaduje servis dle protokolu STK a počtu najetých kilometrů. Na vozidle je doporučena výměna rozvodového řetězu, případně rozvodového řemene, vodní pumpy, filtrů, olejových a vzduchových náplní. Strany se v kupní smlouvě dohodly, že žalovaná odpovídá žalobci, že vozidlo při převzetí nemá vady, s výjimkou uvedených vad a vad odpovídajících míře používání nebo opotřebení. Žalovaná prohlásila, že žádnou vadu vozidla, která je jí známá, kupujícímu nezatajila. Mezi stranami bylo sjednáno, že pokud se vada, za kterou prodávající odpovídá, projeví v průběhu šesti měsíců po převzetí, má se zato, že vozidlo bylo vadné již při převzetí. S ohledem na skutečnost, že předmětem prodeje a koupě je použitá věc, dohodli se prodávající a kupující, že doba pro uplatnění práv z vadného plnění činí polovinu zákonné doby (§ 2168 o. z.).
5. V důsledku toho, že se v daném případě jednalo o ojeté vozidlo, sjednaly strany jednoroční dobu pro uplatnění práv z vadného plnění, běžící od převzetí vozidla dne 29. 4. 2016, kdy spolu s uzavřením kupní smlouvy došlo k předání vozidla a dokladů k němu. Jednoroční doba pro uplatnění práv z vadného plnění z kupní smlouvy ze dne 29. 4. 2016 tak uplynula dne 2. 5. 2017 (§ 607 o. z.). Pokud žalobce vady předmětu koupě uplatnil až 12. 4. 2018, stalo se tak po uplynutí stranami sjednané jednoroční doby pro uplatnění práv z vadného plnění.
6. Ač je obecně možné odstoupit podle § 2002 o. z. od smlouvy, poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, je nutné ve vztahu k důvodům pro odstoupení od smlouvy rozlišit jednotlivé režimy porušení smlouvy, které obsahují vlastní právní úpravu. Některé případy porušení smlouvy jsou upraveny speciálně, pak se uplatní jejich úprava. Až teprve v případech, na které žádná zvláštní úprava nedopadá, lze aplikovat § 2002 o. z., která je vůči nim úpravou obecnou. Mezi zvláštní případy patří zejména porušení smlouvy vadným splněním v režimu § 1914 odst. 2 o. z., kdy právo odstoupit od smlouvy může být jedním z nároků z vadného plnění, jsou-li splněny zákonné či ujednané podmínky (u kupní smlouvy stanovené § 2106 o. z.).
7. Žalobce od kupní smlouvy odstoupil na základě prohlášení Fiat Chrysler Automobiles ČR, s. r. o., ze dne 21. 3. 2018, že vozidlo bylo dne 7. 10. 2013 prohlášeno výrobcem za nezpůsobilé k dalšímu silničnímu provozování s ohledem na jeho těžké poškození v důsledku havárie, přičemž žalovaná mu tuto informaci neposkytla. Z takto vymezeného důvodu odstoupení od kupní smlouvy jednoznačně vyplývá, že žalovaná namítá vady předmětu koupě. Ostatně neposkytnutí informace nelze považovat za porušení smluvní povinnosti stanovené smlouvou, neboť žalovaná se ve smlouvě nezavázala poskytnout žalobci veškeré informace o vozidle. Pouze prohlásila, že žádnou vadu, která je jí známá, žalobci nezatajila. O žádné porušení smluvní povinnosti se tak nejedná. Ostatně by se ani jednat nemohlo, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalované informace o prohlášení nezpůsobilosti vozidla k dalšímu užívání byla známa. Za situace, kdy vozidlo dovezla z Litvy a sama je neopravovala, tuto informaci ani zjistit nemusela. Na základě toho lze jako nedůvodnou odmítnout námitku žalobce, že uvedení nepravdivých informací prodejcem o rozsahu předchozích oprav u ojetého vozidla je podstatným porušením smlouvy. I kdyby se však o porušení povinnosti stanovené smlouvou podstatným způsobem jednalo, nelze než uzavřít, že se jedná o vadu předmětu koupě, kterou je nutné uplatnit v zákonem či smlouvou stanovené době pro uplatnění práv z vadného plnění. K tomu však v daném případě nedošlo. Pokud proto soud prvního stupně uzavřel, že odstoupení od kupní smlouvy ze dne 12. 4. 2018 je neplatné, je jeho závěr správný.
8. Odvolací soud současně dovodil, že ze shodného důvodu nemůže žalobce úspěšně uplatnit ani námitku relativní neplatnosti kupní smlouvy z důvodu omylu o vlastnostech předmětu koupě (§ 583 o. z.), neboť prekluzí práv z odpovědnosti za vady je právní poměr ohledně vad zcela vyřízen. Práva z omylu zde neexistují ani paralelně a ani po uplynutí prekluzívních lhůt pro práva z vad neožívají. Z toho důvodu lze jako nedůvodnou odmítnout námitku žalobce, že pokud by žalobce znal skutečný rozsah předchozího poškození vozu, kupní smlouvu by s prodejcem nikdy neuzavřel. Poukázal též na to, že práv z vadného plnění se nelze domáhat ani nárokem na náhradu škody, neboť jako škodu nelze uplatnit to, co odpovídá právům z odpovědnosti za vadu věci (§ 1925 o. z.). Pokud proto žalobce v žalobě uvedl, že uplatňuje nárok na náhradu škody ve výši 240 000 Kč, která představuje rozdíl mezi cenou, za niž žalobce vozidlo pořídil, a cenou, kterou obdržel za jeho prodej, nelze než konstatovat, že ani tohoto nároku se nelze domáhat jiným způsobem než cestou práv z odpovědnosti za vady předmětu koupě v zákonem či smlouvou stanovených lhůtách.
9. K tvrzení, že žalovaná vadu uvedenou v odstoupení od smlouvy uznala a zavázala se předmětné vozidlo prodat a vyplatit žalobci obdržené plnění a rozdíl do výše původní kupní ceny dorovnat, odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že tuto dohodu se žalobci nepodařilo prokázat. Ztotožnil se též se závěrem soudu prvního stupně, že k tvrzené dohodě účastníků nedošlo a že pokud žalobce přivezl do servisu žalované předmětné vozidlo ke komisnímu prodeji a nakonec si neprodané vozidlo vyzvedl a prodal ho společnosti CHDP, s. r. o., jednal jako vlastník vozidla a nemůže z toho dovozovat žádné nároky vůči žalované.
10. Rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém jeho rozsahu, podle obsahu dovolací argumentace však toliko ve výroku o věci samé, napadl žalobce dovoláním, jež má za přípustné proto, že odvolací soud se při řešení otázky, zda je možné s úspěchem namítat relativní neplatnost smlouvy pro uvedení v omyl podle § 583 o. z. i tehdy, kdy namítající osobě mohla současně vzniknout práva z vadného plnění, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, vyjádřené např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, uveřejněném pod č. 98/2022 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 98/2022“), podle jehož závěrů kupující, který byl při uzavření kupní smlouvy uveden prodávajícím v omyl o rozhodující okolnosti spočívající ve sjednaných vlastnostech předmětu koupě a jemuž bylo následně poskytnuto vadné plnění (předmět koupě), může úspěšně namítat relativní neplatnost kupní smlouvy (§ 583 o. z.) bez ohledu na to, zda mu vznikla i práva z vadného plnění.
11. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval jeho námitkou relativní neplatnosti smlouvy, kterou odmítl s odůvodněním, že právní poměr je zcela vyřízen tím, že došlo k prekluzi práv z odpovědnosti za vady. Dovolatel považuje tuto svou námitku za stěžejní a má za to, že odvolací soud mu odepřel právo na úspěšné uplatnění této námitky v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí a jeho rozhodnutí tak spočívá na nesprávném právním posouzení.
12. Dovolatel proto navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
13. Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání zpochybnila jeho přípustnost námitkami, že dovolatel se opírá o rozhodnutí dovolacího soudu, které se nevztahuje k § 2002 odst. 1 o. z., o něž dovolatel od počátku své nároky opíral, dále že napadené rozhodnutí bylo vydáno 7 dnů před vydáním dovolatelem odkazovaného rozhodnutí dovolacího soudu, odvolací soud se proto nemohl od tohoto rozhodnutí dovolacího soudu odchýlit, a že v článku 35 označeného rozhodnutí dovolacího soudu bylo konstatováno, že za předešlé právní úpravy byl Nejvyšším soudem ve vztazích, které se řídily zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zastáván názor opačný, ve vztazích podléhajících zákonu č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, otázka vztahu práv z omylu o vlastnostech předmětu koupě a práv z vadného plnění Nejvyšším soudem řešena nebyla a tato problematika nebyla uceleně řešena taktéž v řízeních dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
14. Žalovaná dále namítla, že v posuzované věci nebyly splněny podmínky pro odstoupení od smlouvy, stanovené v § 2002 o. z., neboť neporušila své smluvní povinnosti podstatným způsobem. Odvolává se též na ustanovení § 8 o. z. a má za to, že v posuzovaném případě jde o zjevné zneužívání práva ze strany dovolatele, neboť ten vozidlo téměř dva roky užíval, najezdil tisíce kilometrů. Jakmile se vozidla nabažil, tak sice odstoupil od smlouvy, ale s vozidlem nadále disponoval jako vlastník, dal jej do prodeje, následně odsouhlasil dumpingovou cenu a poté po žalované vymáhá rozdíl mezi původní kupní cenou a cenou takto utrženou.
15. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl jako nepřípustné, případně aby je zamítl.
16. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
17. Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dovolací soud zabýval nejprve otázkou jeho přípustnosti.
18. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
19. Nejvyšší soud v R 98/2022 vysvětlil, že o vadné plnění jde obecně tehdy, pokud dlužník poskytne věřiteli plnění vykazující odchylky od plnění smluvně sjednaného, resp. dluhovaného [srov. § 1914 odst. 1 o. z. či obdobně Šilhán, J. in: Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 872]. Jako vadné plnění pak definuje občanský zákoník i situaci, kdy dlužník ujistí věřitele v rozporu se skutečností, že předmět plnění nemá žádné vady, anebo že se věc hodí k určitému užívání [srov. § 1916 odst. 1 písm. c) o. z.]. Tím spíše (a s přihlédnutím k tomu, že příslušné ustanovení obsahuje toliko demonstrativní výčet) pak je třeba chápat jako vadné plnění i situaci, kdy dlužník v rozporu se skutečností ujistí věřitele, že předmět plnění nemá i jen jednu konkrétní vadu (tj. ujistí jej v rozporu se skutečností, že má konkrétní vlastnost). Byť by dikce § 1916 odst. 1 písm. c) o. z. mohla naznačovat, že za vadné plnění zákonodárce označil i pouhé ujištění věřitele v rozporu se skutečností, že předmět plnění nemá žádné vady (příp. konkrétní vadu), z § 1914 o. z. nepochybně vyplývá, že předpokladem vadného plnění je vždy skutečnost, že plnění bylo dlužníkovi poskytnuto. Samotné ujištění věřitele, byť poskytnuté v době uzavírání smlouvy, ještě nepostačuje k tomu, aby se jednalo o vadné plnění. Nároky podle úpravy práv z vadného plnění se tak vždy nutně pojí s porušením smlouvy při plnění. Současně platí, že občanský zákoník k těmto nárokům váže specifický způsob jejich uplatňování (srov. Šilhán, J. Právní následky porušení smlouvy v novém občanském zákoníku. V Praze: C. H. Beck, 2015, s. 477). O vadu koupené věci pak jde i tehdy, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096 o. z. (srov. § 2099 o. z.).
20. Naproti tomu omyl lze považovat za vadu právního jednání (resp. vadu vůle či jejího projevu) založenou na nesprávné představě jednajícího o určité skutečnosti týkající se jeho právního jednání, přitom může být spojen s vůlí jednajícího i s jeho projevem [v literatuře srov. například Handlar, J. in: Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1?654), 1. vydání, 2014, s. 2101-2111]. Právní doktrína rozeznává celou řadu druhů omylů (v podrobnostech srov. například Melzer, F. in: Melzer, F., Tégl, P. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III: § 419-654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, s. 755-762). Jedním z druhů omylů je tzv. omyl o vlastnostech předmětu právního jednání, o který šlo v tam projednávané věci. Jelikož je omyl vadou právního jednání, je v případě právního jednání spočívajícího v uzavření smlouvy skutečnost, zda jednající jednal v omylu, posuzována k okamžiku uzavření smlouvy (nikoli později). Bez ohledu na to, kdy (později) se omýlená strana o svém omylu (resp. o skutečném stavu věcí) dozvěděla, se může jednat o omyl jen tehdy, pokud rozpor představy jednajícího se skutečností objektivně existoval již na počátku, tj. v době uzavírání smlouvy.
21. O kolizi práv z podstatného omylu o vlastnostech předmětu koupě a práv z vadného plnění lze tedy logicky uvažovat v situaci, půjde-li o omyl kupujícího při uzavírání smlouvy a současně již byl kupujícímu na základě smlouvy předmět koupě poskytnut jako vadné plnění.
22. Nejvyšší soud v R 98/2022 dále podrobně vyložil, že úprava každého z posuzovaných institutů v občanském zákoníku směřuje obecně k jinému účelu a že úprava práv z vadného plnění obsažená v občanském zákoníku není ve vztahu speciality k právní úpravě (podstatného) omylu, resp. že obě posuzované úpravy nejsou ve vzájemném vztahu speciality, neboť představují dvojí způsob kontroly, který se v základních parametrech liší. Uzavřel, že kupující, který byl při uzavření kupní smlouvy uveden prodávajícím v omyl o rozhodující okolnosti spočívající ve sjednaných vlastnostech předmětu koupě a jemuž bylo následně poskytnuto vadné plnění (předmět koupě), může úspěšně namítat relativní neplatnost kupní smlouvy (§ 583 o. z.) bez ohledu na to, zda mu vznikla i práva z vadného plnění. Soud však vždy posoudí, zda okolnosti uplatnění námitky neplatnosti smlouvy nepředstavují zneužití práva (§ 8 o. z.) či porušení principu poctivosti (§ 6 o. z.).
23. I když dovolatelem odkazované rozhodnutí R 98/2022 bylo vydáno až poté, co odvolací soud vyhlásil napadené rozhodnutí, ze zákona vyplývá přípustnost změny dosavadní judikatury s účinky i pro již probíhající řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, usnesení ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5101/2017, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 693/2023, včetně tam citované literatury a judikatury). Dovolateli se však uplatněnými dovolacími námitkami, i vzhledem ke skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a závěrům, jež pro rozhodnutí odvolacího soudu byly určující, rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo.
24. Dovolateli je třeba přisvědčit, že podle aktuálních judikaturních závěrů vyjádřených v R 98/2022, kupující, který byl při uzavření kupní smlouvy uveden prodávajícím v omyl o rozhodující okolnosti spočívající ve sjednaných vlastnostech předmětu koupě a jemuž bylo následně poskytnuto vadné plnění (předmět koupě), může úspěšně namítat relativní neplatnost kupní smlouvy (§ 583 o. z.) bez ohledu na to, zda mu vznikla i práva z vadného plnění.
25. Dovolání však není přípustné, neboť dovolatel ve svých dovolacích
námitkách především přehlíží, že právní posouzení otázky možného omylu ve skutečnosti nebylo pro rozhodnutí odvolacího soudu určující. Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující), je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Odvolací soud se takto vyjádřil pouze nad rámec důvodů rozhodnutí ve věci samé a tento závěr nepředstavuje řešení otázky, na němž by rozhodnutí záviselo (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2474/2018, ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4812/2017, a ze dne 11. 5. 2021, sp. zn. 30 Cdo 1320/2020).
26. Dovolatel současně pomíjí, že v nyní posuzované věci svým právním jednáním ze dne 12. 4. 2018 nijak nezpochybnil případnou platnost smlouvy. Poukazoval na „flagrantní a zejména podstatné porušení smlouvy“ a od smlouvy odstoupil s odkazem na § 2002 odst. 1 o. z. Výkon svého práva odůvodnil tím, že pokud by byl před koupí vozidla obeznámen se skutečností, že vozidlo bylo výrobcem prohlášeno za nezpůsobilé k dalšímu silničnímu užívání, o takovou koupi by neměl zájem a kupní smlouvu by neuzavřel. Tuto skutečnost prezentoval jako důvod pro odstoupení od smlouvy a na stejné argumentaci setrval i v odvolacím řízení.
27. Dovolatel ve svých dovolacích námitkách nezpochybňoval z pohledu zákonných požadavků přípustnosti dovolání, jak odvolací soud vyložil právní jednání kupujícího při odstoupení od smlouvy. Shrnujícím způsobem tak vyjádřeno, ze skutkových zjištění soudů i právního posouzení soudů nižších stupňů vyplynulo, že kupující jednoznačně uplatňoval vůči prodávajícímu práva z vad uzavřené smlouvy a zvolil právo odstoupení od smlouvy s poukazem na podstatné porušení smlouvy. Ze zjištění soudů nižších stupňů nevyplývá, že by kupující (dovolatel) namítal uvedení prodávajícím v omyl a zvolil uplatnění námitky relativní neplatnosti smlouvy, jak tvrdí nyní dovolatel v dovolání.
Nejvyšší soud přitom ve vztahu k problematice přezkumu závěrů odvolacího soudu, které byly výsledkem výkladu právního jednání, opakovaně vychází z toho, že výsledek, k němuž odvolací soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu věci a za užití zákonných interpretačních pravidel při zjišťování obsahu právního jednání (o skutečné vůli jím projevené), není řešením otázky hmotného práva v intencích § 237 o? s. ř., jež by bylo možno porovnávat s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Od ustálené judikatury by se odvolací soud mohl odchýlit pouze v postupu, jímž k takovému výsledku (k závěru o obsahu právního úkonu) dospěl, např. že by nevyužil příslušné výkladové metody či že by jeho úvahy při jejich aplikaci byly zatíženy chybou v logice (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10.
4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 192/2014, ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 952/2014, ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1684/2018, ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 563/2019, ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2631/2021, a ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2954/2021). Dovolatel však v dovolání postup odvolacího soudu při výkladu právního jednání nezpochybnil prostřednictvím vymezení žádné právní otázky ani některého z předpokladů přípustnosti dovolání k ní.
28. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud v souladu s § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání jako nepřípustné odmítl.
29. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2024
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu