23 Cdo 3359/2018-200
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve
věci žalobkyně AWOCADO s. r. o., se sídlem v Hradci Králové, Collinova 421,
identifikační číslo osoby 28989121, zastoupené JUDr. Janem Malým, advokátem se
sídlem v Praze, Sokolovská 5/49, proti žalované KVETA MARKET s. r. o., se
sídlem v Městci Králové, Přemysla Otakara II. 997, identifikační číslo osoby
24762032, zastoupené JUDr. Bedřiškou Kubelkovou, advokátkou se sídlem v Městci
Králové, Náměstí Republiky 213, o zaplacení 170.000 Kč s příslušenstvím, vedené
u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 14 C 106/2017, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, č. j. 19 Co
360/2017-176, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 5. 2018, č. j. 19 Co
360/2017-185, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 3. 2018, č. j. 19 Co 360/2017-176,
ve znění opravného usnesení ze dne 14. 5. 2018, č. j. 19 Co 360/2017-185, se
zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
specifikovaným (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi
účastnicemi (bod II. výroku).
V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 170.000 Kč s
příslušenstvím s odůvodněním, že na základě ústně sjednané kupní smlouvy mezi
žalobkyní jako kupující a žalovanou jako prodávající se žalovaná zavázala dodat
žalobkyni zboží dle objednávky žalobkyně. Předmětem koupě byl nový laser o
výkonu 60 W s vlastnostmi určenými odkazem na zařízení shodných vlastností,
tedy laser PLS 6MW. Žalobkyně se s žalovanou dohodla na úhradě kupní ceny za
dodání zařízení s takto určenými vlastnostmi, a to v částce 170.000 Kč bez DPH.
Před dodáním zboží byla žalobkyní dne 16. 1. 2014 uhrazena záloha dle zálohové
faktury č. 113002 ze dne 7. 1. 2014 ve výši 130.000 Kč. Na další fakturu č.
113058 ze dne 31. 7. 2014 znějící na částku 75.700 Kč včetně DPH žalobkyně dne
4. 8. 2014 uhradila částku ve výši 40.000 Kč, zbývající část 35.700 Kč dosud
neuhradila. Žalovaná vyzvala žalobkyni k převzetí předmětu kupní smlouvy,
žalobkyně však zjistila, že se jedná o laser M900, který ale nemá požadované
technické vlastnosti, a jde tedy o zcela rozlišné plnění, než bylo sjednáno v
kupní smlouvě. Žalobkyně u žalované uplatnila vadu a jednala s ní o jejím
odstranění. Žalobkyně byla ochotna akceptovat dodání náhradního plnění včetně
technické dokumentace. V poskytnuté lhůtě však žalovaná náhradní plnění
nedodala. Žalobkyně tak přípisem ze dne 20. 1. 2015 pro podstatné porušení
smlouvy spočívající v nedodání sjednaného zboží a nezaslání technické
dokumentace odstoupila od smlouvy ve smyslu ustanovení § 2002 odst. 1 zákona č.
89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Odstoupení od smlouvy bylo
žalované opakovaně zasláno přípisem, a to dne 23. 6. 2015. Žalobkyně se tedy
domáhá vrácení uhrazené kupní ceny ve výši 170.000 Kč s příslušenstvím.
Soud prvního stupně uvedl, že účastnice uzavřely kupní smlouvu dle § 2079 a
násl. o. z. Účastnice učinily nesporným, že smlouvu uzavřely ústně, nespornou
učinily dále sjednanou cenu a také skutečnost, že žalobkyně na kupní cenu
uhradila 170.000 Kč. Sporu nebylo ani v otázce sjednaného předmětu koupě, když
obě strany shodně uvedly, že mělo jít o laser o výkonu 60 W s vlastnostmi
určenými odkazem na zařízení shodných vlastností, tedy laseru PLS 6MW od
amerického výrobce Universal, ale od čínského výrobce Redsail. Dle soudu
prvního stupně žalobkyně v pozici kupující zařízení převzala, byla účastna
zkušebnímu provozu a nenamítala ničeho, resp. neprokázala, že namítala, a
současně po provedení zkušebního provozu provedla částečnou úhradu na doplacení
kupní ceny. Tvrzená případná vada měla být řešena postupem dle § 2099 a násl.
o. z., tj. v režimu zákonné odpovědnosti za vady. Soud prvního stupně dospěl k
závěru, že s ohledem na § 2099 o. z. ve spojení s § 2111 o. z. nebylo
odstoupení od smlouvy účinné, když žalobkyně neoznámila vadu včas, a tím došlo
k prekluzi práva od smlouvy odstoupit. Žalobu jako nedůvodnou tedy zamítl.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne
8. 3. 2018, č. j. 19 Co 360/2017-176, ve znění opravného usnesení ze dne 14. 5.
2018, č. j. 19 Co 360/2017-185, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první
výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud vyšel z toho, že žalovaná jako prodávající a žalobkyně jako
kupující uzavřely dne 7. 1. 2014 kupní smlouvu, kterou se žalovaná zavázala
prodat žalobkyni laser výkonu 60 W, jehož vlastnosti byly určeny odkazem na
zařízení shodných vlastností, a to laser amerického výrobce Universal, typ PLS
6MW, za dohodnutou kupní cenu 170.000 Kč bez DPH.
Žalobkyně se v posuzované věci domáhá svého nároku s tvrzením, že závazek
účastnic založený předmětnou kupní smlouvou zanikl v důsledku odstoupení od
smlouvy, jež žalobkyně učinila e-mailem ze dne 20. 1. 2015 a opakovaně dopisem
ze dne 23. 6. 2015. Odvolací soud k tomu uvedl, že e-mailem ze dne 20. 1. 2015
žalobkyně sdělila žalované, že odstupuje od jimi uzavřené kupní smlouvy, pokud
jí nebude předmět koupě dodán do Hradce Králové do 27. 1. 2015 a neakceptuje-li
žalovaná cenu za dopravu a instalaci laseru max. ve výši 5.000 Kč bez DPH.
Dopisem ze dne 23. 6. 2015 pak žalobkyně žalované v zastoupení advokátky
sdělila, že od účastnicemi uzavřené kupní smlouvy odstupuje podle ustanovení §
2002 odst. 1 o. z. proto, že dle účastnicemi uzavřené kupní smlouvy měl být
žalobkyni dodán laser značky Redsail, model PLS 6 MW, a bylo jí dodáno zcela
jiné plnění, model M900, a dále proto, že žalovaná nesplnila dohodu účastnic,
že jí bude dodán nový laser v adrese jejího sídla, včetně potřebných dokumentů.
Odvolací soud přitom dospěl k závěru, že uvedený e-mail ani dopis ze dne 23. 6.
2015 nemohly platné odstoupení od smlouvy podle § 2002 odst. 1 o. z. přivodit.
V řízení nebylo prokázáno, že se účastnice dohodly na změně původně uzavřené
smlouvy v části dohodnutého místa plnění, a nelze tedy považovat uvedený důvod
odstoupení (tj. že žalovaná nedodala předmět koupě do sídla žalobkyně) za
naplněný. Odstoupení od smlouvy pak dle odvolacího soudu nemohl přivodit ani
další důvod uvedený žalobkyní v dopise ze dne 23. 6. 2015 spočívající v
tvrzení, že žalovaná porušila podstatným způsobem svoji povinnost prodávající,
když žalobkyni nedodala dohodnutý předmět plnění, jímž byl laser „Redsail,
model PLS 6 MV“. Odvolací soud v této souvislosti konstatoval, že důkazy
provedenými v řízení bylo prokázáno, že v tomto dopise uváděný předmět koupě
nebyl účastnicemi dohodnut, předmět koupě je zjevně označen zmatečně čínským
výrobcem a označením typu laseru amerického výrobce Universal. Žalovaná tedy
nemohla porušit podstatným způsobem smlouvu nedodáním neexistujícího předmětu
koupě. Odvolací soud uzavřel, že bez ohledu na to, zda došlo či nedošlo k
převedení držby k předmětu koupě na žalobkyni, nárok žalobkyně není důvodný,
když v řízení nebylo prokázáno, že by závazek účastnic zanikl odstoupením.
Rozsudek soudu prvního stupně proto jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“)
dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II
bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, uplatňujíc dovolací důvod
nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelka namítá, že se odvolací soud ve smyslu § 237 o. s. ř. odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, neboť nezohlednil relevantní
judikaturu Nejvyššího soudu vážící se k neplatnosti právního jednání na základě
chyb v psaní nebo v počtech. V souvislosti s touto námitkou dovolatelka ve
vztahu k otázce, zda dopisem ze dne 23. 6. 2015 došlo k platnému odstoupení od
smlouvy dle § 2002 odst. 1 o. z., dále rozvádí, že závěr odvolacího soudu, dle
něhož odstoupení žalobkyně od smlouvy není platné, jelikož v odstoupení od
smlouvy žalobkyně uvádí předmět koupě, který „nebyl dohodnut“ a který je
„zmatečně označen čínským výrobcem a označením typu laseru amerického výrobce
Universal“, a „žalovaná nemohla porušit uzavřenou smlouvu podstatným způsobem
nedodáním neexistujícího předmětu koupě“, není správný. Namítá, že základním
kritériem při posuzování právního jednání je v souladu s § 555 a násl. o. z.
obsah jednání a úmysl jednajícího. Dle dovolatelky je zcela nepochybné, že
úmyslem žalobkyně bylo odstoupit od kupní smlouvy, která je předmětem sporu.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že měl užít výkladu a posoudit skutečný
úmysl žalobkyně, což však neučinil a postupoval čistě formalisticky, přičemž
tento postup považuje dovolatelka za rozporný s ustálenou rozhodovací praxí
Nejvyššího soudu.
Dovolatelka dále dovolacímu soudu předkládá, dle jejího názoru v rozhodovací
praxi Nejvyššího soudu dosud neřešenou, otázku, „zda lze mít za to, že
prodávající umožnil kupujícímu nabýt vlastnické právo k předmětu koupě i přes
to, že prodávající neposkytl kupujícímu technickou dokumentaci ani jiné doklady
prokazující technické a jiné parametry předmětu koupě a umožňující řádné
užívání předmětu koupě ve smyslu ust. § 2087 a § 2094 o. z.“. Namítá, že
nepředáním dokladů došlo ze strany žalované k porušení povinnosti odevzdat věc
a umožnit žalobkyni nabytí vlastnického práva, a nelze mít tedy za to, že byl
předmět koupě žalobkyni řádně předán.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a
věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud (jako soud dovolací dle § 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání
bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241
odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní
náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Co se nejprve otázky směřující do posouzení, zda byl předmět koupě žalobkyni
řádně předán, resp. zda došlo k řádnému odevzdání a převzetí předmětu koupě i
přes skutečnost, že žalovaná nedodala žalobkyni patřičnou dokumentaci, týče,
tato otázka přípustnost dovolání nezakládá.
Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že žalovanou byl laser Redsail, typ
M900, v sídle žalované žalobkyni odevzdán, žalobkyně jej převzala a ujala se
jeho držby. Považoval za prokázané, že k převzetí předmětu koupě došlo, a
konstatoval, že jestliže žalobkyně převzala předmět koupě s vadami
spočívajícími v nedodání dokumentace, pak převzala plnění vadné, což na závěru
o převedení držby k předmětu koupě nic nemění. Dovolatelka však přehlíží, že k
těmto závěrům odvolací soud rovněž dodal, že jsou bez významu pro rozhodnutí o
podaném odvolání. Odvolací soud ve svém rozhodnutí totiž uzavřel, že žalobou
uplatněný nárok nelze považovat za důvodný, když v řízení nebylo prokázáno, že
závazek účastnic sjednaný kupní smlouvou zanikl odstoupením, bez ohledu na to,
zda došlo či nedošlo k převedení držby k předmětu koupě na žalobkyni. Na řešení
otázky odevzdání a převzetí předmětu koupě i přes skutečnost, že žalovaná
nedodala žalobkyni patřičnou dokumentaci, tedy není rozhodnutí odvolacího soudu
založeno a přípustnost dovolání tato otázka založit nemůže, jelikož dle
rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013) není dovolání přípustné podle § 237 o. s.
ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu
k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího
soudu nezávisí.
Dovolání žalobkyně je však podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, když
odvolací soud postupoval při posouzení otázky, zda došlo k platnému odstoupení
od smlouvy, v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Dovolání
je i důvodné.
Odvolací soud ve vztahu k důvodu uvedenému žalobkyní v odstoupení od smlouvy
spočívajícímu v tvrzení, že žalovaná porušila podstatným způsobem svoji
povinnost prodávající, jelikož žalobkyni nedodala dohodnutý předmět plnění,
jímž byl laser „Redsail, model PLS 6 MV“, uzavřel, že tento důvod nemohl
přivodit odstoupení od smlouvy, když „důkazy provedenými v řízení bylo
prokázáno, že v tomto dopise uváděný předmět koupě nebyl účastníky dohodnut,
předmět koupě je zjevně označen zmatečně čínským výrobcem a označením typu
laseru amerického výrobce Universal“ a žalovaná tedy nemohla porušit smlouvu
podstatným způsobem „nedodáním neexistujícího předmětu koupě“.
Ze skutkových zjištění soudů přitom vyplývá, že žalovaná jako prodávající a
žalobkyně jako kupující uzavřely dne 7. 1. 2014 kupní smlouvu, kterou se
žalovaná zavázala prodat žalobkyni laser výkonu 60 W, jehož vlastnosti byly
určeny odkazem na zařízení shodných vlastností, a to laser amerického výrobce
Universal, typ PLS 6MW, za dohodnutou kupní cenu 170.000 Kč bez DPH. Žalobkyně
žalované dopisem ze dne 23. 6. 2015 sepsaným advokátem v zastoupení žalobkyně
sdělila, že odstupuje od účastnicemi uzavřené kupní smlouvy ve smyslu
ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. pro „podstatné porušení smlouvy spočívající v
nedodání zboží v souladu s uzavřenou kupní smlouvou, když předmětem takové
smlouvy byl laser značky Redsail Laser Ritec, model PLS 6MV,“ a žalovaná
žalobkyni dodala zcela jiné plnění, a to model M900, a žalobkyni nedodala ani
dohodnuté náhradní plnění dodáním a instalací nového laseru do sídla žalobkyně.
Podle odvolacího soudu přitom nelze přisvědčit tomu, že by ujednání účastnic o
předmětu koupě nesplňovalo požadavky určitosti a srozumitelnosti. Uvedl též, že
žalovanou byl žalobkyni v sídle žalované odevzdán laser Redsail, typ M900.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 21 Cdo 5281/2016, vyložil,
že na rozdíl od právní úpravy v předchozím občanském zákoníku [zákoně č.
40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12.
2013 (dále též „obč. zák.“)], podle níž bylo třeba právní úkony vyjádřené slovy
vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle
toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem
(srov. ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák.), a ve vztahu k níž dovolací soud ve
své ustálené judikatuře dovodil, že podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků
je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu (srov.
například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo
1650/98, který byl uveřejněn v časopise Právní rozhledy, č. 7, roč. 1999, s.
386, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 25 Cdo
1116/2001), právní úprava v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinném od
1. 1. 2014, opouští – jak vyplývá i z důvodové zprávy k tomuto zákonu – důraz
na formální hledisko projevu, typický pro předchozí občanský zákoník (srov.
zejména ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák.), a klade větší důraz na hledisko
skutečné vůle jednajících osob. Základním hlediskem pro výklad právního jednání
je tedy podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 úmysl jednajícího (popřípadě –
u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li
takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li
(musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z
hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi
zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání
předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam
právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených
výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní
metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla
přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.
V rozsudku ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, Nejvyšší soud uvedl, že
„výkladu podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek
jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již proto, že sám závěr o
jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu
[v právní teorii srov. např. Tichý, L. in Švestka, J., Dvořák, J., Fiala, J. a
kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. (§ 1 až 654). Wolters Kluwer, Praha,
2014, s. 1368, anebo Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol. Občanský zákoník
- velký komentář, Svazek III, § 419-654, Praha: Leges, 2014, s. 574 a 575, a
literaturu tam citovanou]“.
V citovaném rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 61/2017 Nejvyšší soud dále vysvětlil, že
„základní (prvotní) pravidlo výkladu adresovaných právních jednání formuluje
ustanovení § 556 odst. 1 věty první o. z. Soud nejprve zkoumá (zjišťuje), jaká
byla skutečná vůle (úmysl) jednajícího, a to při zohlednění všech v úvahu
přicházejících (zjištěných) okolností. Skutečnou vůli (úmysl) jednajícího je
přitom třeba posuzovat k okamžiku, kdy projev vůle učinil (kdy se stal
perfektním) [srov. Melzer, F. in Melzer, F., Tégl, P. a kol., op. cit. výše, s.
594 a 595, nebo Handlar, J. in Lavický, P. a kol.:Občanský zákoník I. Obecná
část (§ 1?654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 1989]. Ochrana
dobré víry adresáta právního jednání pak vyžaduje (a § 556 odst. 1 věta první
o. z. tak normuje výslovně), aby soud právní jednání vyložil jen podle takového
úmyslu jednajícího, který byl anebo musel být adresátovi znám. Při zjišťování
úmyslu jednajícího tudíž soud přihlíží toliko k těm okolnostem, které mohl
vnímat i adresát právního jednání. Jinými slovy, pro výklad právního jednání je
určující skutečná vůle (úmysl) jednajícího (která byla anebo musela být známa
adresátovi), již je třeba upřednostnit před jejím vnějším projevem (např.
objektivním významem užitých slov). Teprve tehdy, nelze-li zjistit skutečnou
vůli (úmysl) jednajícího, postupuje soud podle pravidla vyjádřeného v § 556
odst. 1 větě druhé o. z. Ustanovení § 556 odst. 2 o. z. pak uvádí
demonstrativní výčet okolností, k nimž soud při výkladu právního jednání
přihlíží. Řečené platí jak pro vícestranná, tak i pro jednostranná adresovaná
právní jednání“.
Jestliže odvolací soud ve vztahu k důvodu uvedenému žalobkyní v dopise ze dne
23. 6. 2015 spočívajícímu v tvrzení, že žalovaná porušila podstatným způsobem
svoji povinnost prodávající, jelikož žalobkyni nedodala dohodnutý předmět
plnění, jímž byl laser „Redsail, model PLS 6 MV“, uzavřel, že tento důvod
nemohl přivodit odstoupení od smlouvy, když „důkazy provedenými v řízení bylo
prokázáno, že v tomto dopise uváděný předmět koupě nebyl účastníky dohodnut,
předmět koupě je zjevně označen zmatečně čínským výrobcem a označením typu
laseru amerického výrobce Universal“ a žalovaná tedy nemohla porušit smlouvu
podstatným způsobem „nedodáním neexistujícího předmětu koupě“, postupoval v
rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
Odvolací soud se neřídil principy výkladu právních jednání vymezenými výše
uvedenou ustálenou judikaturou dovolacího soudu, nepřistoupil k výkladu projevu
vůle obsaženého v předmětném dopise ze dne 23. 6. 2015 za účelem jeho
objasnění, nýbrž toliko konstatoval, že předmět koupě je zde „zjevně označen
zmatečně“. Odvolací soud nikterak nezkoumal, jaká byla skutečná vůle (úmysl)
žalobkyně, a to při zohlednění všech v úvahu přicházejících (zjištěných)
okolností. Považoval-li tedy odvolací soud odstoupení žalobkyně od kupní
smlouvy za neurčité pro označení předmětu koupě, je jeho právní posouzení
neúplné, tudíž nesprávné. Je třeba nejprve postupovat podle uvedených
výkladových pravidel. Až po jejich vyčerpání, nepodaří-li se otázky výkladu
právního jednání odstranit, je možné dospět k závěru o jeho neurčitosti.
Z dosavadních skutkových zjištění přitom vyplývá, že předmětem kupní smlouvy
byl laser „výkonu 60 W, jehož vlastnosti byly určeny odkazem na zařízení
shodných vlastností, a to laser amerického výrobce Universal, typ PLS 6MW“.
Odstoupeno bylo pro nedodání zboží v souladu s uzavřenou kupní smlouvou, když
předmětem takové smlouvy byl podle odstoupení laser „značky Redsail Laser
Ritec, model PLS 6MV“ a podle odstoupení byl dodán „model M900“. Laser
„Redsail, typ M900“ byl podle skutkových zjištění i dodán.
V případě, že výkladem projevu vůle bude odstraněna neurčitost právního jednání
odstoupení, se bude odvolací soud zabývat otázkou včasnosti odstoupení a příp.
jeho důvodností.
Ze zjištění soudu prvního stupně a jeho právního posouzení (které dosud do
svých právních závěrů odvolací soud nijak nepromítl) se podává, že „žalobkyně
neoznámila vadu včas a s ohledem na § 2099 o. z. ve spojení s § 2111 o. z.
nebylo odstoupení od smlouvy účinné, a tím došlo k prekluzi práva od smlouvy
odstoupit“.
Ve vztahu k možné vadnosti plnění pak bude určující posouzení, zdali dodáním
laseru „Redsail, typ M900“ dostála žalovaná sjednaným podmínkám o dodání laseru
„výkonu 60 W, jehož vlastnosti byly určeny odkazem na zařízení shodných
vlastností, a to laser amerického výrobce Universal, typ PLS 6MW“, nebo jde o
vadné plnění podle § 2099 o. z. spočívající v dodání jiné věci či věci vadné,
nemá-li vlastnosti podle § 2095 a § 2096 o. z., přičemž určující jsou
vlastnosti sjednané. Konkrétně by tedy šlo o to, jestli laser Redsail, typ
M900, má výkon 60 W se shodnými vlastnostmi jako laser amerického výrobce
Universal, typ PLS 6MW.
Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že právní
posouzení, na němž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu, je neúplné a tudíž
nesprávné a dovolání je důvodné. Dovolací soud proto napadený rozsudek
odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e
odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1, věta
první, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci
nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 6. 2019
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu