23 Cdo 631/2024-151
USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Tesco Stores ČR a.s., sídlem v Praze, Vršovická 1527/68b, identifikační číslo osoby 45308314, zastoupené Mgr. Janem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze, Jungmannova 26/15, proti žalovaným 1) Retail Park OSMO, s.r.o., sídlem v Brně, Vinařská 460/3, identifikační číslo osoby 08797854, zastoupené JUDr. Pavlem Fráňou, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 832/19, a 2) BILLA, spol. s r. o., sídlem v Říčanech u Prahy, Modletice 67, identifikační číslo osoby 00685976, zastoupené Mgr. Blankou Chrámeckou, advokátkou se sídlem v Praze, Jungmannova 36/31, o zdržení se nekalosoutěžního jednání, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 Cm 3/2021, o dovolání žalované 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2023, č. j. 3 Cmo 27/2022-77, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne ze dne 18. 1. 2023, č. j. 3 Cmo 27/2022-77, a výrok I usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2022, č. j. 10 Cm 3/2021-47, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá uložení povinnosti žalované 1) (jako právní nástupkyni původní žalované Focus Mall Most s.r.o., identifikační číslo osoby 27562123, jež zanikla dne 1. 6. 2022, dále též jen „původní žalovaná“) zdržet se jednání v nekalé soutěži, kterým by v jakékoli stavbě nacházející se nebo vybudované na pozemcích specifikovaných v žalobě umožnila umístění prodejny potravin. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s právní předchůdkyní žalované smlouvu o spolupráci a smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene, jejímž předmětem byla spolupráce při realizaci výstavby projektu obchodního centra na pozemcích specifikovaných v žalobě. Předpokladem uzavření smlouvy bylo, že obchodní centrum nebude zahrnovat prodejnu potravin konkurující žalobkyni.
2. Během řízení vyšlo dle tvrzení žalobkyně najevo, že na předmětných pozemcích původní žalovaná plánovala umístit prodejnu potravin BILLA provozovanou žalovanou 2). Žalobkyně proto navrhla její přistoupení do řízení na straně žalované.
3. Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 2. 2022, č. j. 10 Cm 3/2021-47, ve výroku I připustil, aby do řízení na straně žalované jako další účastník přistoupila žalovaná 2).
4. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že skutečnosti vylíčené žalobkyní odůvodňují připuštění přistoupení žalované 2) do řízení dle § 92 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“).
5. K odvolání původní žalované a žalované 2) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 1. 2023, č. j. 3 Cmo 27/2022-77, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil.
6. Odvolací soud odkázal na úpravu v § 92 o. s. ř., jenž upravuje možnost záměny v okruhu účastníků, a to buď přistoupením dalšího účastníka řízení nebo záměnou některého z dosavadních účastníků řízení. Zdůraznil, že soud se musí zabývat i tím, zda přistoupením účastníka dojde k odstranění nedostatku věcné legitimace, neboť není na místě návrhu na přistoupení účastníka dle § 92 odst. 1 o. s. ř. vyhovět, pokud je evidentní, že i po změně v okruhu účastníků bude žaloba pro nedostatek věcné legitimace zamítnuta. Primárně jde však dle odvolacího soudu o procesní rozhodnutí, v němž otázku legitimace neřeší do všech hmotněprávních důsledků. Úprava možnosti přistoupení účastníka se tak uplatní v řízení, v jehož průběhu bylo zjištěno, že právo, jehož přiznání se žalobce domáhá, mu nesvědčí výhradně vůči původnímu žalovanému, ale pouze ve spojení s jinou osobou, jejíž účasti v řízení na straně žalované je třeba k založení věcné legitimace ve věci.
7. Dle odvolacího soudu je tak významné tvrzení žalobkyně, že původní žalovaná se ve smlouvě o spolupráci a smlouvě o smlouvě budoucí zavázala k tomu, že v rámci spolupráce na realizaci výstavby projektu na pozemcích sousedících s pozemky žalobkyně neumožní výstavbu prodejny potravin konkurující žalobkyni. Jelikož žalobkyně zjistila, že na předmětných pozemcích původní žalovaná plánuje umístit prodejnu potravin žalované 2), navrhla její přistoupení dle § 92 odst. 1 o. s. ř. K tvrzení žalované 2) ohledně nedostatku její pasivní legitimace odvolací soud konstatoval, že takové tvrzení není důvodem k zamítnutí návrhu na její přistoupení, neboť pasivní věcná legitimace bude předmětem dokazování a rozhodnutí ve věci samé. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 2) dovolání, které považuje za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť dle jejího názoru napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně otázky podmínek pro připuštění přistoupení účastníka na straně žalované do řízení.
9. Dovolatelka v podaném dovolání namítá rozpor s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2334/2022, z důvodu, že původní žalovaná byla před vydáním napadeného usnesení vymazána z obchodního rejstříku, čímž ztratila způsobilost být účastníkem řízení. Pokud původní žalovaná neexistovala, nebyly dány podmínky vedení řízení a žalovaná 2) neměla ke komu v řízení přistoupit. Dojde-li ke změně aktivní nebo pasivní věcné legitimace až v průběhu řízení (tj. nastane-li po zahájení řízení taková právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují přechod nebo převod práva nebo povinnosti na jiného), je dle dovolatelky soud povinen takovou situaci řešit, což v dané věci neučinil.
10. Dle dovolatelky tak fakticky došlo nikoliv k jejímu přistoupení do předmětného řízení, nýbrž k záměně za původní žalovanou. Tím se dle dovolatelky odvolací soud odchýlil i od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované usneseními Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2606/2022, a ze dne 26. 7. 2022, sp. zn. 33 Cdo 1580/2021.
11. Dovolatelka má dále za to, že nebyl naplněn ani smysl institutu přistoupení dalšího účastníka do řízení, neboť ten dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu spočívá v tom, že žalobci umožňuje odstranit nedostatek (aktivní nebo pasivní) věcné legitimace, který by jinak vedl k zamítnutí žaloby, a tento nedostatek bude odstraněn tím, že do řízení vedle žalobce nebo žalovaného vstoupí další účastník. Tak tomu dle tvrzení dovolatelky v předmětném řízení nebylo, neboť žalobkyně se po žalované 1) domáhá zdržení se předmětného jednání z titulu uzavřené smlouvy, jejíž stranou dovolatelka není, a rozhodnutí odvolacího soudu je tak v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu reprezentovanou již shora citovaným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2334/2022, a usneseními ze dne 15. 6. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1377/2010, ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5734/2015, ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 24 Cdo 2187/2019, a ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2606/2022.
12. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení změnil tak, že její přistoupení do řízení se nepřipouští, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
13. Žalobkyně ani žalovaná 1) se k podanému dovolání nevyjádřily.
III. Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti a zda je přípustné.
15. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
16. První otázka dovolatelky přípustnost dovolání nezakládá. Pokud dovolatelka namítá, že jejím přistoupením byl ve skutečnosti obejit institut záměny účastníka, takový závěr se z dosavadního průběhu řízení nepodává. Žalobkyně svůj nárok vůči původní žalované odůvodnila tvrzením, že původní žalovaná nerespektovala účel jejich smluvního ujednání o výstavbě na předmětných pozemcích, jehož součástí byl závazek původní žalované neumístit prodejnu potravin na těchto pozemcích, čímž se původní žalovaná, a následně i žalovaná 1) jako její právní nástupkyně, dopouští vůči žalobkyni jednání v nekalé soutěži. Svůj nárok vůči žalované 2) odůvodňuje žalobkyně tím, že žalovaná 2) si byla vědoma uvedeného závazku žalované 1), přesto plánuje na předmětné pozemky umístit svoji prodejnu potravin, čímž se i ona dopouští vůči žalobkyni nekalé soutěže.
17. Z dosavadního průběhu řízení se nepodává, že by původní žalovaná 1) nebyla již v době zahájení řízení pasivně věcně legitimována a že by žalobkyně návrhem na přistoupení žalované 2) do řízení ve skutečnosti obcházela institut záměny účastníků ve smyslu ustanovení § 92 odst. 2 o. s. ř. Dospěl-li tudíž odvolací soud k závěru, že přistoupením žalované 2) do řízení k záměně účastníků na straně žalované (ani fakticky) nedochází, nikterak se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. 29 Odo 119/2006, uveřejněné pod číslem 1/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
18. Na tomto závěru nic nemění, že původní žalovaná v průběhu řízení zanikla fúzí a na její místo nastoupila procesní nástupnice. Nyní je tak řízení vedeno jak proti procesní nástupnici původní žalované 1), tak proti žalované 2), a to na základě tvrzení žalobkyně o vlastním nekalosoutěžním jednání každé ze žalovaných.
19. Dovolací soud však dospěl k závěru, že dovolání je přípustné pro řešení otázky procesního práva o významu podmínky nedostatku (aktivní nebo pasivní) věcné legitimace dosavadního účastníka řízení pro připuštění přistoupení dalšího účastníka do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu 20. Dovolání je důvodné, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 21. Podle § 92 odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 1. 2001) může soud na návrh žalobce připustit, aby do řízení přistoupil další účastník. Souhlasu toho, kdo má takto do řízení vstoupit, je třeba, jestliže má vystupovat na straně žalobce. 22. Dovolací soud při výkladu institutu přistoupení účastníka do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. uplatňuje ve svém rozhodování ustáleně východisko, podle kterého smysl tohoto institutu spočívá v tom, že žalobci umožňuje, aby pomocí přistoupení odstranil nedostatek aktivní nebo pasivní věcné legitimace, který tu byl již v době zahájení řízení a který by jinak neodvratně vedl k zamítnutí žaloby, přičemž se ukazuje, že je hospodárné, aby věc byla projednána a rozhodnuta v rámci již zahájeného řízení i vůči další osobě. Žalobce tímto způsobem smí reparovat svůj původní (v době podání žaloby) „omyl“ o tom, kdo je nositelem uplatňovaného práva nebo proti komu mělo být právo správně žalováno, který je jinak řešitelný jen podáním nové žaloby (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1934/2009). Soud přitom při rozhodování o přistoupení dalšího účastníka do řízení neřeší, zda osoba, vůči které je navrhováno přistoupení do řízení, skutečně je či není ve věci aktivně věcně legitimována, neboť se jedná o otázku hmotněprávní, kterou soud posuzuje až v konečném rozhodnutí ve věci a při jejím nedostatku je důsledkem zamítnutí žaloby (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2005, sp. zn. 33 Odo 903/2005, ze dne 26. 9 2011, sp. zn. 32 Cdo 4292/2009, či ze dne 5. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3503/2016, jakož i dovolatelkou citované usnesení ze dne 20. 10. 2022, sp. zn. 21 Cdo 2334/2022). 23. I za takové situace může soud přistoupení dalšího účastníka do řízení postupem dle § 92 odst. 1 o. s. ř. nepřipustit zejména tehdy, kdyby v jeho důsledku nastal nedostatek podmínky řízení, pro který by bylo nutné řízení zastavit, kdyby nebylo nepochybné, čeho se žalobce domáhá proti tomu, kdo má do řízení přistoupit na straně žalované, nebo kdyby přistoupení dalšího účastníka do řízení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, což však zásadně nenastává, mají-li v řízení podle hmotného práva vystupovat nerozluční společníci (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2001, sp. zn. 29 Odo 232/2001, uveřejněné pod číslem 9/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3575/2009, ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3935/2011, nebo ze dne 5. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3503/2016). 24. Z uvedené rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že možnost přistoupení účastníka do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. se uplatní tehdy, vyplyne-li v průběhu řízení z tvrzení žalobce, že nároku, jenž tvoří předmět řízení, se nemůže žalobce úspěšně domáhat samostatně, popřípadě o tomto nároku nelze rozhodnout výlučně vůči žalovanému, nýbrž musí se tak dít ve spojení s jinou osobou, a je tak třeba přistoupením účastníka do řízení odstranit nedostatek (aktivní nebo pasivní) věcné legitimace (který tu byl již v době zahájení řízení). Proto institut přistoupení účastníka do řízení neslouží k rozšíření okruhu účastníků řízení za předpokladu, že tím zároveň není odstraňován nedostatek (aktivní nebo pasivní) legitimace účastníků označených v žalobě (který tu byl již v době zahájení řízení). Přistoupení účastníka do řízení proto nelze připustit za účelem rozšíření okruhu osob účastnících se řízení na straně žalované, může-li se žalobce domáhat svých nároků vůči těmto osobám bez rizika zamítnutí žaloby pouze z důvodu absence některé z nich v řízení (podle stavu, který tu byl již v době zahájení řízení). 25. Z rozhodnutí odvolacího soudu v projednávané věci se přitom nepodává, jak by návrh žalobkyně na přistoupení žalované 2) do řízení mohl směřovat k napravení případného nedostatku pasivní věcné legitimace na straně žalované (jenž by zde navíc existoval již v době zahájení řízení). Žalobkyně se v řízení vůči žalované 1) domáhá zdržení se jednání v nekalé soutěži spočívající v porušení smluvního ujednání mezi žalobkyní a původní žalovanou o zákazu umístění konkurenční provozovny na předmětných pozemcích. Ve vztahu k žalované 2) žalobkyně uvedla, že se dopouští rovněž nekalosoutěžního jednání spočívajícího v jejím záměru provozovat na předmětných pozemcích prodejnu potravin. Dosavadní závěry odvolacího soudu proto nasvědčují spíše opačnému závěru, že absence žalované 2) v řízení nemá sama o sobě žádný vliv na existenci pasivní věcné legitimace žalované 1) ve vztahu k nároku, jehož se žalobkyně vůči ní svojí žalobou domáhá, a nejsou tak splněny podmínky pro její připuštění do řízení na straně žalované. 26. Právní posouzení odvolacího soudu o splnění podmínek pro přistoupení účastníka do řízení podle § 92 odst. 1 o. s. ř. je proto nesprávné. 27. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí z hlediska právního posouzení věci, dovolací soud se nezabýval tím, zda řízení bylo podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. stiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., resp. jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. 28. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu není z výše uvedených důvodů správné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v dotčeném rozsahu i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). 29. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1, část věty první za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.) 30. Vzhledem k tomu, že se tímto rozhodnutím řízení o věci nekončí, bude
i o náhradě nákladů tohoto dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b a § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 1. 2025
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu