23 Cdo 761/2025-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce v právní věci žalobkyně A. G. Service s.r.o., se sídlem v Chotěšově, Nádražní 167, identifikační číslo osoby 47282550, zastoupené JUDr. Ivem Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, proti žalované České republice – Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, identifikační číslo osoby 00006947, o zaplacení 56 627 370 Kč s příslušenstvím oproti vrácení 5 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 27/2022, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2024, č. j. 54 Co 276/2024-224, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované vrácení částky 56 627 370 Kč s příslušenstvím oproti povinnosti zaplatit žalované částku 5 000 000 Kč jako finanční kompenzaci, to vše v rámci vypořádání majetku specifikovaného v žalobě, který dříve vlastnil Kamenolom Dobkovičky, státní podnik, a který měl být v rámci privatizace daného podniku převeden smlouvu o prodeji podniku ze dne 15. 1. 1995 na žalobkyni. Fond národního majetku ČR (jehož práva a povinnosti ke dni 1. 1. 2006 přešla na žalovanou) však nebyl s to tento majetek (jeho podstatné složky) žalobkyni vydat.
2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 26. 5. 2023, č. j. 20 C 27/2022-165, žalobu o zaplacení částky 56 627 370 Kč s příslušenstvím oproti povinnosti žalobkyně zaplatit žalované částku 5 000 000
3. Žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně podala dne 7. 7. 2023 odvolání, se kterým spojila žádost o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně usnesením ze dne 16. 10. 2023, č. j. 20 C 27/2022-193, rozhodl tak, že žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznal; k odvolání žalobkyně toto usnesení potvrdil soud odvolací, a nabylo tak právní moci dne 8. 1. 2024. Soud prvního stupně následně usnesením ze dne 22. 1. 2024, č. j. 20 C 27/2022-203, vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení zaplatila soudní poplatek za podané odvolání v konkrétní výši a poučil ji, že v případě marného uplynutí lhůty bude odvolací řízení zastaveno. Žalobkyně v uvedené lhůtě soudní poplatek za podané odvolání nezaplatila, podáním ze dne 7. 2. 2024 však vzala žalobu „v celém rozsahu“ zpět.
4. Soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 6. 2024, č. j. 20 C 27/2022-215, řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, zastavil, neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek z odvolání ve lhůtě stanovené jí usnesením ze dne 22. 1. 2024, č. j. 20 C 27/2022-203, které jí bylo doručeno dne 25. 1. 2024.
5. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve znění výroku I, podle kterého se odvolací řízení podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích zastavuje, neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek z odvolání ve lhůtě stanovené jí usnesením ze dne 22. 1. 2024, č. j. 20 C 27/2022-203, které jí bylo doručeno dne 25. 1. 2024 (výrok I napadeného usnesení), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného usnesení).
6. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že ke zpětvzetí žaloby došlo za trvání odvolacího řízení poté, co žalobkyni pravomocně nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Poplatková povinnost žalobkyni však vznikla již podáním odvolání, přičemž následné zpětvzetí žaloby není důvodem pro zánik již vzniklé poplatkové povinnosti. S ohledem na to, že žalobkyně soudní poplatek ani po výzvě soudu prvního stupně ve lhůtě k tomu stanovené neuhradila (ačkoli byla soudem prvního stupně upozorněna na možné následky jeho neuhrazení), odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně postupoval správně, jestliže odvolací řízení podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, zastavil. Jediným pochybením soudu prvního stupně bylo, že řízení zastavil jako celek, nikoliv pouze řízení odvolací. Odvolací soud proto podle § 219 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve znění uvedeném ve výroku I napadeného usnesení.
7. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně (výslovně v celém rozsahu) dovoláním, v němž namítala, že soudy nižšího stupně pochybily, když nevzaly v potaz ustálenou judikaturu dovolacího soudu stran otázky, kdy rozhodnutí soudu prvního stupně nabývá právní moci v případě zastavení odvolacího řízení. Dále žalobkyně uvedla, že napadené usnesení závisí na vyřešení právní otázky, zda má zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř., přednost před zastavením řízení pro nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Tato otázka podle žalobkyně nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Žalobkyně proto navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení spolu s usnesením soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. Žalovaná v podaném vyjádření k dovolání zpochybnila jeho přípustnost, upozornila, že odvolací soud obě otázky posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a navrhla Nejvyššímu soudu, aby dovolání odmítl a přiznal žalované náhradu nákladů dovolacího řízení.
9. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., a zabýval se proto jeho přípustností.
10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Dovolání není přípustné pro řešení otázky, kdy rozhodnutí soudu prvního stupně nabude právní moci v případě, že žalobce vezme po zahájení odvolacího řízení žalobu zpět, neboť odvolací soud napadené usnesení na řešení uvedené otázky nezaložil (vůbec se jí nezabýval a neučinil ohledně ní v napadeném usnesení žádný závěr). Tato otázka proto nemůže založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
13. Dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné ani pro řešení otázky, zda má zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby za odvolacího řízení přednost před zastavením odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
14. Podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním odvolání.
15. Podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
16. Podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.
17. Podle § 222a o. s. ř., vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné (odst. 1). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení (odst. 2).
18. Nejvyšší soud již ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 4. 7. 1996, sp. zn. Cpjn 68/95 a Opjn 1/95, jež se týká některých otázek výkladu ustanovení zákona č. 549/1991 Sb. (ve znění se změnami a doplňky vyhlášeném pod č. 78/1995 Sb. a ve znění zákonů č. 118/1995 Sb. a č. 160/1995 Sb.) o soudních poplatcích, a jež bylo publikováno pod číslem 49/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pod písmenem i) dovodil, že zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu na zahájení řízení (§ 96 o. s. ř.) přichází v úvahu jen tehdy, když byl soudní poplatek zaplacen, nebo když nelze řízení zastavit pro nesplnění poplatkové povinnosti proto, že soud již začal jednat ve věci samé. Vezme-li navrhovatel návrh na zahájení řízení zpět dříve, než byl zcela zaplacen splatný soudní poplatek, soud navrhovatele vyzve, aby poplatek zaplatil v dodatečné lhůtě, kterou mu současně stanoví (§ 9 odst. 1). Nebude-li poplatek zaplacen ani dodatečně ve lhůtě stanovené soudem, soud řízení zastaví, nezačal-li jednat ve věci samé (§ 9 odst. 2). Dnem právní moci tohoto usnesení poplatková povinnost zaniká (§ 9 odst. 5).
19. K uvedenému závěru se přihlásila i navazující rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, podle níž zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu na zahájení řízení (zpětvzetí žaloby) přichází v úvahu jen tehdy, byl-li soudní poplatek zaplacen, nebo nelze-li řízení zastavit pro nesplnění poplatkové povinnosti proto, že soud již začal jednat ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 1426/2016, ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017, ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2649/2017, ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 32 Cdo 4581/2018, či ze dne 22. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 2183/2019). Přednost zastavení řízení pro nesplnění poplatkové povinnosti za podaný návrh před zastavením řízení pro zpětvzetí žaloby se podává především z toho, že právní mocí usnesení o zastavení (odvolacího) řízení pro nezaplacení soudního poplatku zaniká podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích poplatková povinnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2185/2017).
20. V projednávané věci odvolací soud rozhodl zcela v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu, jestliže v situaci, kdy žalobkyně vzala žalobu za odvolacího řízení v celém rozsahu zpět, aniž by ovšem zaplatila soudní poplatek za podané odvolání, potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Právní mocí tohoto usnesení tak poplatková povinnost žalobkyně za podané odvolání zanikla.
21. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně
proti výroku I napadeného usnesení podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 22. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti výroku II napadeného usnesení podané dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné. 23. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce)
V Brně dne 28. 8. 2025
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu