23 Cdo 846/2022-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce A. T., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Kafkou, advokátem se sídlem v Liberci, Pražská 132/4, proti žalované VIPS gas s.r.o., se sídlem v Liberci, Na Bělidle 1135, identifikační číslo osoby 25428942, zastoupené JUDr. Martinem Chludem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Palackého třída 801, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 17/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2021, č. j. 6 Cmo 8/2021-120, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce.
Žalobce se v řízení proti žalované domáhal zrušení rozhodčího nálezu ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. R 04/2018, vydaného rozhodcem Bc. Michalem Höschlem, se sídlem v Praze 6, Drnovská 145/49.
Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 10. 2020, č. j. 2 Cm 17/2019-85, zrušil rozhodčí nález ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. R 04/2018
(výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). K odvolání žalované Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolací řízení (výrok II napadeného rozsudku). Odvolací soud se ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně, dle kterého byl dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“), neboť mezi stranami nebyla uzavřena rozhodčí smlouva, jestliže návrh na uzavření smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1.
7. 2017, který obsahoval rozhodčí doložku, nebyl podepsán žalovanou. Následně uzavřená smlouva ze dne 3. 7. 2017 pak rozhodčí doložku již neobsahovala. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož byl naplněn rovněž důvod pro zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. e) ZRŘ, neboť žalobci v rozhodčím řízení nebyla dána možnost věc projednat, poněvadž rozhodčí řízení proběhlo bez jednání, a rozhodce nadto bez jakéhokoliv odůvodnění nezohlednil žalobcem navrhované důkazy.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v celém rozsahu dovoláním, ve kterém namítla, že odvolací soud nezohlednil její tvrzení, že smlouva ze dne 1. 7. 2017 byla podepsána oběma smluvními stranami a bylo na jejím základě plněno. Žalovaná dále namítla, že řízení před rozhodčím soudem proběhlo podle sjednaných parametrů, neboť v rozhodčí doložce bylo sjednáno, že rozhodčí řízení proběhne bez jednání, což je z hlediska ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31.
10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3183/2010) přípustné. Žalovaná v návaznosti na to namítla, že žalobce měl možnost se vyjádřit ke všem tvrzeným skutečnostem a mohl navrhovat důkazy. Navržené důkazy však rozhodce nemusel s ohledem na jejich nadbytečnost provést. Konečně žalovaná namítla, že odvolací soud zcela nedostatečně odůvodnil své závěry, v důsledku čehož je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že nesplňuje náležitosti vyžadované zákonem, a z důvodu vad by mělo být dovolacím soudem odmítnuto.
Eventuálně žalobce navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť napadené rozhodnutí je dle jeho názoru věcně správné. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud proto zkoumal, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o.
s. ř. Ve vztahu k námitce, že rozhodce v rozhodčím řízení nemusel provést žalobcem navržené důkazy, žalovaná v dovolání neuvádí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§ 241a odst. 2 o. s. ř.).
Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Dovolání tak v části obsahující výše uvedenou námitku trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a dovolací soud k němu proto v uvedené části nemohl přihlížet Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Namítá-li žalovaná, že smlouva ze dne 1. 7. 2017 byla podepsána oběma smluvními stranami a že bylo na jejím základě plněno, uplatňuje tím námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů totiž vyplynulo, že návrh smlouvy ze dne 1. 7. 2017 nebyl žalovanou podepsán a že plněno bylo až na základě smlouvy uzavřené dne 3. 7. 2017. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů ovšem v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od 30.
9. 2017 v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Na posouzení otázky, zda rozhodčí řízení mohlo proběhnout bez ústního jednání, napadený rozsudek výlučně nestojí, neboť jej odvolací soud založil rovněž na závěru, že mezi stranami nebyla uzavřena rozhodčí smlouva, jakož i na závěru, že rozhodce neprovedl žalobcem navržené důkazy, aniž by tento postup jakkoliv odůvodnil.
Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně nezpochybňuje tyto další důvody, pro něž odvolací soud vyhověl podané žalobě, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech žalobkyně nijak projevit, což činí její dovolání v tomto rozsahu nepřípustným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vada řízení namítaná žalovanou (nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí) nemůže založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což v daném případě není.
Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. 4. 2022
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu