23 Cdo 846/2022-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla
Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce A. T., narozeného XY, bytem v XY,
zastoupeného Mgr. Jiřím Kafkou, advokátem se sídlem v Liberci, Pražská 132/4,
proti žalované VIPS gas s.r.o., se sídlem v Liberci, Na Bělidle 1135,
identifikační číslo osoby 25428942, zastoupené JUDr. Martinem Chludem,
advokátem se sídlem v Chrudimi, Palackého třída 801, o zrušení rozhodčího
nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 17/2019, o dovolání
žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2021, č. j. 6 Cmo
8/2021-120, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho
právního zástupce.
Žalobce se v řízení proti žalované domáhal zrušení rozhodčího nálezu ze dne 25.
3. 2019, sp. zn. R 04/2018, vydaného rozhodcem Bc. Michalem Höschlem, se sídlem
v Praze 6, Drnovská 145/49.
Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 10. 2020, č.
j. 2 Cm 17/2019-85, zrušil rozhodčí nález ze dne 25. 3. 2019, sp. zn. R 04/2018
(výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). K odvolání žalované Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl
o náhradě nákladů odvolací řízení (výrok II napadeného rozsudku). Odvolací soud se ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně, dle kterého
byl dán důvod pro zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“),
neboť mezi stranami nebyla uzavřena rozhodčí smlouva, jestliže návrh na
uzavření smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1. 7. 2017, který obsahoval
rozhodčí doložku, nebyl podepsán žalovanou. Následně uzavřená smlouva ze dne 3. 7. 2017 pak rozhodčí doložku již neobsahovala. Odvolací soud se dále ztotožnil
se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož byl naplněn rovněž důvod pro
zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. e) ZRŘ, neboť žalobci v rozhodčím
řízení nebyla dána možnost věc projednat, poněvadž rozhodčí řízení proběhlo bez
jednání, a rozhodce nadto bez jakéhokoliv odůvodnění nezohlednil žalobcem
navrhované důkazy. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v celém rozsahu dovoláním, ve kterém
namítla, že odvolací soud nezohlednil její tvrzení, že smlouva ze dne 1. 7. 2017 byla podepsána oběma smluvními stranami a bylo na jejím základě plněno. Žalovaná dále namítla, že řízení před rozhodčím soudem proběhlo podle
sjednaných parametrů, neboť v rozhodčí doložce bylo sjednáno, že rozhodčí
řízení proběhne bez jednání, což je z hlediska ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu (např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 3183/2010) přípustné. Žalovaná v návaznosti na to namítla, že žalobce
měl možnost se vyjádřit ke všem tvrzeným skutečnostem a mohl navrhovat důkazy. Navržené důkazy však rozhodce nemusel s ohledem na jejich nadbytečnost provést. Konečně žalovaná namítla, že odvolací soud zcela nedostatečně odůvodnil své
závěry, v důsledku čehož je napadený rozsudek nepřezkoumatelný. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že nesplňuje náležitosti vyžadované
zákonem, a z důvodu vad by mělo být dovolacím soudem odmítnuto. Eventuálně
žalobce navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť napadené rozhodnutí je dle
jeho názoru věcně správné. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV
a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241
odst. 1 o. s. ř. Dovolací soud proto zkoumal, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované
ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Ve vztahu k námitce, že rozhodce v rozhodčím řízení nemusel provést žalobcem
navržené důkazy, žalovaná v dovolání neuvádí, v čem spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §
237 o. s. ř. je dovolatel povinen v dovolání pro každý dovolací důvod vymezit,
které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (§ 241a odst. 2 o. s. ř.).
Pouhá kritika právního posouzení odvolacího soudu ani citace (části) textu
ustanovení § 237 o. s. ř. nepostačují (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo
2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením
Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Dovolání tak v
části obsahující výše uvedenou námitku trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím
řízení pokračovat, a dovolací soud k němu proto v uvedené části nemohl přihlížet
Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Namítá-li žalovaná, že smlouva ze dne 1. 7. 2017 byla podepsána oběma smluvními
stranami a že bylo na jejím základě plněno, uplatňuje tím námitku proti
skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu
posouzení. Ze skutkových zjištění soudů obou stupňů totiž vyplynulo, že návrh
smlouvy ze dne 1. 7. 2017 nebyl žalovanou podepsán a že plněno bylo až na
základě smlouvy uzavřené dne 3. 7. 2017. Správnost skutkového stavu věci
zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů ovšem v dovolacím řízení
probíhajícím v procesním režimu účinném od 30. 9. 2017 v žádném ohledu
zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně
otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž
dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové
námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze
dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Na posouzení otázky, zda rozhodčí řízení mohlo proběhnout bez ústního jednání,
napadený rozsudek výlučně nestojí, neboť jej odvolací soud založil rovněž na
závěru, že mezi stranami nebyla uzavřena rozhodčí smlouva, jakož i na závěru,
že rozhodce neprovedl žalobcem navržené důkazy, aniž by tento postup jakkoliv
odůvodnil. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně nezpochybňuje tyto další důvody,
pro něž odvolací soud vyhověl podané žalobě, nemůže žádný další dovolací důvod
naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř., neboť ani odlišné
vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech
žalobkyně nijak projevit, což činí její dovolání v tomto rozsahu nepřípustným
(srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003,
uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vada řízení namítaná žalovanou (nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí)
nemůže založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítaným vadám řízení
dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání
přípustné, což v daném případě není.
Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o.
s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované, podle
ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k
celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti
rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve
vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v
uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani
přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto rozhodnutí,
může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. 4. 2022
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu