23 Nd 144/2024-1648
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně D. K., správkyně dědictví po zemřelém L. K., proti žalovaným 1) SC Servis, s.r.o., se sídlem v Praze 3, Vinohrady, Soběslavská 2064/48, identifikační číslo osoby 46709088, 2) Česká spořitelna, a.s., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, 3) Raiffeisenbank a.s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, identifikační číslo osoby 49240901, 4) Qinshift Czechia s.r.o., se sídlem v Praze 8, Libeň, Voctářova 2500/20a, identifikační číslo osoby 27408787, 5) T. M., 6) J. Š., 7) CTS TRADE IT a.s., se sídlem v Praze 4, Krč, Olbrachtova 2006/9, identifikační číslo osoby 01798189, a 8) Š. H., o ochranu autorských práv, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 116/2005, o námitce podjatosti, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze Mgr. Michal Výtisk, Mgr. Jiří Čurda a JUDr. Gabriela Kučerová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Co 53/2020.
V podání ze dne 21. 1. 2024 (doručeném Vrchnímu soudu v Praze dne 22. 1. 2024 a na výzvu soudu doplněném podáním ze dne 29. 1. 2024) vznesla žalobkyně námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze Mgr. Michala Výtiska, Mgr. Jiřího Čurdy a JUDr. Gabriely Kučerové, kteří mají podle rozvrhu práce rozhodovat o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2019, č. j. 32 C 116/2005-1345, a to v řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Co 53/2020. Námitku podjatosti odůvodnila žalobkyně tím, že uvedení soudci Vrchního soudu v Praze vědomě působí průtahy v řízení, neustanovili žalobkyni navzdory jejím opakovaným žádostem právního zástupce a chovají se k žalobkyni nevstřícně až nepřátelsky; soudce Mgr.
Michal Výtisk přitom již v minulosti „řešil průtahy“ v jiných věcech žalobkyně (např. ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 221/2009). Žalobkyně dále uvádí, že v případě, že jmenovaní soudci senátu 3 Co Vrchního soudu v Praze byli členy KSČ, je nepovažuje za důvěryhodné, a i v této okolnosti shledává důvod pro jejich podjatost. Dotčení soudci Vrchního soudu v Praze shodně uvedli, že nemají žádný vztah k projednávané věci, k účastníkům, ani k jejich zástupcům, a nejsou si vědomi žádných skutečností, které by vzbuzovaly pochybnosti o jejich nepodjatosti, a pro které by tak měli být vyloučeni z projednávání dané věci.
Soudce Mgr. Michal Výtisk dále uvedl, že žalobkyni zná, neboť v letech 2014 až 2021 vykonával funkci místopředsedy Městského soudu v Praze, přičemž v rámci výkonu této funkce vyřizoval stížnosti žalobkyně na průtahy, na rozhodovací činnost a na soudce vykonávající svou funkci v rámci obvodu daného soudu. Soudce Mgr. Čurda pro úplnost konstatoval, že nikdy nebyl členem KSČ. Podle § 14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odst. 1).
U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odst. 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odst. 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4).
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud. Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněné pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustáleného výkladu podávaného rozhodovací praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem).
Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.
Žalobkyně však neuvedla žádné relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudců odvolacího soudu. Svými námitkami vytýká senátu odvolacího soudu toliko ničím nepodložené „nevstřícné až nepřátelské“ vystupování a nesprávný postup v řízení, tedy skutečnost, kterou zákon v § 14 odst. 4 o. s. ř. jako důvod k vyloučení soudce výslovně zapovídá. Namítá-li přitom žalobkyně, že dotčení soudci Vrchního soudu v Praze mohli být členy KSČ, podobně odůvodněnými námitkami podjatosti se Nejvyšší soud opakovaně zabýval již ve svých dřívějších rozhodnutích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
1. 2012, sp. zn. 4 Nd 417/2011, ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 4 Nd 397/2011, či ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 22 Nd 223/2012). Rovněž Ústavní soud se danou problematikou zabýval při rozhodování o ústavních stížnostech s obdobnou argumentací (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2905/11, ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3617/11, či ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. III. ÚS 3268/10). Citovaná rozhodnutí přitom respektují závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I.
ÚS 517/10. Ústavní soud v tomto nálezu mimo jiné vyhodnotil námitky stěžovatele poukazující na členství soudce v KSČ ke dni 17. 11. 1989 tak, že prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce (např.
s ohledem na jeho bývalé členství v KSČ) je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jedinečným okolnostem daného případu. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen. Možné námitky podjatosti soudce však přirozeně vyžadují splnění všech podmínek vyloučení soudce z projednávání a rozhodování konkrétní věci v souladu s příslušným ustanovením daného procesního řádu.
V posuzovaném případě však nebyly zjištěny žádné konkrétní objektivní okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Praze, kteří nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům – jak vyplývá i z jejich vyjádření – žádný z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. Nejvyšší soud proto rozhodl, že žalobkyní uvedení soudci Vrchního soudu v Praze (Mgr.
Michal Výtisk, Mgr. Jiří Čurda a JUDr. Gabriela Kučerová) nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Co 53/2020 (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§ 16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 3. 2024
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu