24 Cdo 1080/2023-512
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně ADAVAK, s.r.o., se sídlem v Adamově, Nádražní 455, IČO 25583484, zastoupené JUDr. Michalem Skoumalem, advokátem se sídlem v Brně, Drobného 306/34, proti žalované Adast Systems, a.s., se sídlem v Adamově 496, zastoupené Mgr. Augustinem Kohoutkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, o 935 515 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36/6 Cm 110/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 11. 2022, č. j. 8 Cmo 114/2022-472, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 16 856 Kč k rukám Mgr. Augustina Kohoutka, advokáta se sídlem v Praze 1, Újezd 450/40, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 11. 2022, č. j. 8 Cmo 114/2022-472, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť není splněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v tomto ustanovení, podle něhož, není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
2. Judikatura Nejvyššího soudu dospěla již v minulosti k závěru, že založil-li odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku současně na dvou (více) na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich případně neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý, a že uvedené platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, uveřejněný pod číslem 17/1998 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, anebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 2054/2004). I podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 platí, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí nemůže přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, uveřejněné pod číslem 54/2002 v časopise Soudní judikatura, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 654/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3558/2013).
3. V posuzovaném případě odvolací soud založil závěr o zamítnutí žaloby o 935 515 Kč s úrokem z prodlení (dále v žalobě specifikovaným) na dvou na sobě nezávislých důvodech, a to jednak na závěru zjištěného z čl. 6 odst. 4 smlouvy o dodávkách tepelné energie, podle něhož je při výpočtu výsledné ceny za odebranou tepelnou energii třeba vycházet z ujednaní o „vyrovnání k datu ukončení smluvního vztahu“ (tj. ke dni 31. 1. 2011), jednak na závěru, že, i kdyby vyúčtování odběru tepelné energie za rok 2011, v jehož důsledku vznikl nedoplatek uplatňovaný žalobkyní, bylo správné, „vůči žalované by kolidovalo s dobrými mravy“. Ve vztahu k druhému z uvedených závěrů však dovolatelka předpoklad přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. vůbec nevymezila.
4. Vedle toho dovolatelka k prvnímu z těchto důvodu pro zamítnutí žaloby (výklad ujednání smlouvy o dodávkách tepelné energie) uplatňuje jiný dovolací důvod než ten, který je uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Podstatou dovolatelkou předestřené otázky (týkajících se způsobu kalkulace cen tepelné energie dodané žalované v roce 2011) jsou námitky zpochybňující závěr o skutkovém stavu věci a skutkovým stavem, tak jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, je dovolací soud vázán. Dovolatelka předestírá vlastní závěr o tom, jak vyložit smluvní ujednání obsažená ve smlouvě o dodávkách tepelné energie a na těchto odlišných skutkových závěrech buduje své právní posouzení věci, tím však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale nepřípustně vykládá odlišným způsobem skutkové závěry soudů.
5. Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění, která odvolací soud učinil na základě výsledků dokazování, nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).
6. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 5. 2024
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu