24 Cdo 1391/2025-172
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. G. G., zastoupeného Mgr. Eliškou Barthélemy, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní č. 58/32, proti žalované V. G., zastoupené JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, ul. 28. října č. 184, o zrušení výživného, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 88/2024, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. března 2025 č.j. 18 Co 56/2025-157, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
1. Dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7.3.2025 č.j. 18 Co 56/2025-157, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku ve lhůtě stanovené soudem, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr, že ve výzvě k zaplacení soudního poplatku za odvolání byla žalovaná „dostatečným způsobem poučena tak, jak předpokládá zákon o soudních poplatcích“) je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, případně Ústavního soudu, a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
2. K otázce, zda podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (ve znění novely provedené zákonem č. 296/2017 Sb. s účinností od 30.9.2017), je nezbytnou (obligatorní) náležitostí výzvy k zaplacení soudního poplatku za odvolání také poučení poplatníka o tom, že „k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží“, se dovolací soud již v minulosti vyjádřil a zaujal stanovisko, že pro tento typ výzvy (na zaplacení soudního poplatku za řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) stanovuje obsah poučovací povinnosti soudu ustanovení § 9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, a že tedy poučením o následcích nezaplacení soudního poplatku za odvolání je ve smyslu tohoto ustanovení „poučení o tom, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude odvolací řízení zastaveno“ (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.9.2020 sen. zn. 29 ICdo 45/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2019 sen. zn. 29 ICdo 156/2018, uveřejněné pod č. 30 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.3.2020 sp. zn. 33 Cdo 4422/2018). Jiné (další) poučení zákon nepředjímá a nelze jej dovodit ani z dovolatelkou citovaného ustanovení § 9 odst. 8 zákona o soudních poplatcích, neboť – jak správně konstatoval rovněž odvolací soud – toto ustanovení se nevztahuje na soudní poplatky za řízení, nýbrž se týká poplatků za provedení úkonu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu 19.12.2018 sen. zn. 29 ICdo 158/2018 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.2.2019 sp. zn. 32 Cdo 4481/2018).
3. K totožným právním závěrům dospěla v minulosti rovněž rozhodovací praxe Ústavního soudu, podle níž „textace ustanovení § 9 odst. 3 zákona o soudních poplatcích požaduje toliko, aby soud, který soudní poplatek vyměřuje, ve výzvě k jeho zaplacení poučil adresáta této výzvy, že řízení zastaví, nebude-li soudní poplatek ve lhůtě k tomu stanovené zaplacen“, a že rozsáhlejší poučení „není textem zákona o soudních poplatcích předepsáno a ani z něho nevyplývá, což platí v plné míře i pro poučení, že k pozdějšímu zaplacení soudního poplatku se nepřihlíží“. Ani pokud jde o názor Nejvyššího soudu o tom, že ustanovení § 9 odst. 8 zákona o soudních poplatcích upravuje poučovací povinnost toliko ve vztahu k poplatkům za úkony, nikoliv u poplatků za řízení, Ústavní soud „neshledal, že by Nejvyšší soud při výkladu podústavního práva vybočil z ústavních mezí“ (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 11.6.2019 sp. zn. II. ÚS 1701/19, ze dne 2.4.2019 sp. zn. IV. ÚS 3136/18 a ze dne 14.6.2019 sp. zn. IV. ÚS 1050/19).
4. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu jím naznačený nápomocnější přístup k nezastoupeným účastníkům, u nichž – jak odvolací soud uvedl – „soud s výzvou nezřídka též spojuje poučení o nemožnosti zaplatit soudní poplatek po stanovené době“, zatímco „u účastníka zastoupeného advokátem se znalost procesních předpisů předpokládá“, potom přehlíží, že – jak ostatně akcentoval i Ústavní soud v již zmíněném usnesení ze dne 11.6.2019 sp. zn. II.ÚS 1701/19 – „soudům v občanskoprávním řízení nic nebrání nad rámec zákona poskytovat účastníkům řízení informaci o tom, že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží, ovšem nelze z toho dovozovat, že poskytnutí tohoto poučení by bylo povinností soudů“. Jedná se tedy toliko o benevolenci soudů ve vztahu k nezastoupeným účastníkům, nikoli o obligatorní zákonný požadavek.
5. V této souvislosti dovolací soud rovněž považuje za vhodné připomenut, že Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí opakovaně zdůraznil, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a poplatníkovi v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání žaloby (odvolání). Pokud tak neučiní, a dokonce tak neučiní ani v dodatečné (náhradní) propadné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým a ústavně konformním důsledkem jeho pasivity (srov. např. usnesení ze dne 20.6.2018 sp. zn. I. ÚS 1335/18, ze dne 26.6.2018 sp. zn. I. ÚS 1680/18, ze dne 9.2.2021 sp. zn. II. ÚS 1090/20 nebo ze dne 12.11.2019 sp. zn. I. ÚS 2593/19)). Poplatník v takovém případě nepostupuje v duchu zásady vigilantibus iura scripta sunt (právo náleží bdělým) a sám si tak způsobí výše popsané následky, přičemž i pro Ústavní soud bývá taková situace „o to více zarážející, je-li poplatník zastoupen právním profesionálem“ (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11.11.2019 sp. zn. IV.ÚS 2774/19 nebo ze dne 14.6.2019 sp. zn. IV. ÚS 1050/19).
6. Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud dovolání žalované, aniž se mohl dále věcí zabývat, podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o.s.ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 6. 2025
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu