24 Cdo 1598/2025-696
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. v právní věci žalobkyně L. K., zastoupené opatrovníkem Mgr. Miroslavem Dongresem, advokátem, se sídlem v Jablonci nad Nisou, Dolní náměstí 679/5, proti žalovaným 1) Katastrálnímu úřadu pro Liberecký kraj, identifikační číslo osoby 00213713, se sídlem v Liberci 1 – Staré Město, Rumjancevova 149/10, 2) D. P., 3) JUDr. Editě Volné, identifikační číslo osoby 25803107, se sídlem v Liberci, Rumunská 655/9 a 4) České republice - Okresnímu soudu v Liberci, identifikační číslo osoby 00024864, se sídlem v Liberci, U Soudu 540/3, o zrušení zápisů v katastru nemovitostí a o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 12 C 224/2019, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 1. 2025, č. j. 30 Co 178/2024-644, takto:
Řízení o odvolání se zastavuje.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím a v probíhajícím odvolacím řízení ustanovil žalobkyni k ochraně jejích zájmů Mgr. Miroslava Dongrese, advokáta, coby opatrovníka podle § 29 odst. 3 a 4 o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu žalobkyně napadla blíže neoznačeným podáním, jež je podle svého obsahu projevem nesouhlasu s označeným usnesením odvolacího soudu s nímž je spojena výhrada proti obsazení ve věci činného senátu krajského soudu, který žalobkyně považuje za podjatý. Uvedené podání doplnil ustanovený opatrovník žalobkyně podáním ze dne 12. 6. 2025, které (opakovaně) označil jako „odvolání“. I v něm je obsažena námitka podjatosti předsedkyně senátu Mgr. Petry Vogelové pro její poměr k věci, resp. k žalobkyni. Současně je namítána „systémová podjatost“ Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci.
S ohledem na výše uvedené lze shrnout, že „odvolání“ žalobkyně směřuje proti usnesení o ustanovení opatrovníka, které odvolací soud vydal v rámci rozhodování o odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 3. 2024, č. j. 12 C 224/2019-580.
S ohledem na to, že občanský soudní řád „odvolání“ jako řádný opravný prostředek proti rozhodnutí odvolacího soudu nepřipouští, neupravuje tudíž ani funkční příslušnost soudu k projednání takového odvolání. Nedostatek funkční příslušnosti je však neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srovnej § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Funkčně příslušným k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů je Nejvyšší soud, který je zároveň vrcholným článkem soustavy obecných soudů. Z těchto důvodů je příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení v případě, kdy proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno „odvolání“ (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99).
Vzhledem k tomu, že nedostatek funkční příslušnosti k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu je ve smyslu § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o podaném odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 30. 1. 2025, č. j. 30 Co 178/2024-644, vydaného v rámci odvolacího řízení, zastavil.
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že i v případě, že by proti napadenému usnesení podala žalobkyně mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání, to by nemohlo být věcně projednáno, neboť neobsahuje zákonem stanovené povinné obsahové náležitosti (zejména důvod dovolání a vymezení přípustnosti dovolání) a tyto vady nebyly v zákonné a neprodloužitelné lhůtě bez výzvy soudu odstraněny.
Pokud jde o repetitivní námitku podjatosti členů odvolacího senátu, k rozhodnutí o ní je obecně funkčně příslušný nadřízený soud (§ 16 odst. 1 věta prvá o. s. ř.), to je Vrchní soud v Praze. Není však třeba přihlížet k opakovaným námitkám podjatosti, jež neobsahují nové údaje, a které ve své podstatě představují zneužití procesního práva. Odvolací soud se s námitkou podjatosti adresovanou proti jeho soudcům, kteří byli rozvrhem práce povoláni tuto věc projednat a rozhodnout, již dříve výstižně zabýval (srovnej za mnohé kupř. odst. 5 usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 15. 2. 2024, č. j. 35 Nc 123/2023-577), když navíc o návrhu na vyloučení rozhodujících soudců opakovaně rozhodoval i nadřízený Vrchní soud v Praze (k tomu srov. dikci § 15b odst. 3 a § 16b o. s. ř. a např. též usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2007, sp. zn. IV. ÚS 938/07).
Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že žalobkyně procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívá svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobuje bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Její postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít, jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci
nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 7. 2025
JUDr. David Vláčil předseda senátu