24 Cdo 1653/2024-71
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně XAVEROV trade, a.s., se sídlem v Praze 4, Lopatecká č. 223/13, IČO 27242731, o povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 92 C 151/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. ledna 2024, č. j. 5 Co 146/2023-53,
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Dovolatelka nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 20. 10. 2022 domáhala povolení vkladu vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu v rozsahu ideálních 41/48 na pozemku parc. č. 4036/104 v kat. území Horní Počernice a v tomto rozsahu nahrazení rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, ze dne 20. 9. 2022, č. j. V-23883/2022-101-36. V žalobě uvedla, že předmětný podíl je dosud v katastru nemovitostí vlastnicky připsán pro již neexistující Drůbežnictví, národní podnik, a že k návrhu na vklad připojila své prohlášení o přechodu vlastnického práva, což v minulosti postačovalo ke vkladu spoluvlastnického podílu žalobkyně v rozsahu ideálních 7/48 na stejném pozemku, a proto nesouhlasila se závěry napadeného rozhodnutí katastrálního úřadu, podle kterého nelze vklad práva nyní povolit, neboť pozemek nebyl výslovně uveden v privatizačním projektu právní předchůdkyně žalobkyně XAVEROV, a.s., IČO 16193326, a vlastnické právo k němu tak nemohlo podle katastrálního úřadu následně přejít na další právní předchůdkyni žalobkyně, od které své vlastnické právo ke spornému podílu odvozuje.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 4. 2023, č. j. 92 C 151/2022-34, žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že považuje za správný závěr katastrálního úřadu, podle kterého navržený vklad vlastnického práva nenavazuje na dosavadní zápis v katastru nemovitostí, a že vkladovou listinou v tomto případě bylo jednostranné prohlášení žalobkyně ze dne 5. 4. 2022 učiněné podle § 67 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů, jež má dokládat, že je právní nástupkyní stávajícího zapsaného vlastníka, který zanikl v roce 1981, avšak podle právní úpravy platné v době jeho existence se vlastníkem předmětného pozemku stát nemohl, jelikož jím mohl být v tehdejší době pouze stát a národní podnik pouze státní majetek spravoval.
Dále dovodil, že předpokladem vyhovění návrhu na vklad tak bylo překlenutí logické mezery mezi nynějším a navrhovaným stavem zápisu v katastru nemovitostí ve smyslu § 17 odst. 1 písm. g) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“), tedy listinami, jež svým obsahem odůvodňují navrhovaný vklad podle § 17 odst. 1 písm. b) cit. zákona. Městský soud ve svém rozhodnutí dále konstatoval, že „žádné z rozhodnutí o vzniku či zániku podniků (právních předchůdců žalobkyně) z 80.
let minulého století neobsahuje výčet převáděného nemovitého (ani jiného) majetku“, že „žalobkyně nepředložila listinu, jež by expresis verbis označovala sporný pozemek v kat. území Horní Počernice jako převáděný majetek“ a že „katastrální úřad a potažmo soud v řízení podle části páté o. s. ř. nemají kompetenci hodnotit a vykládat předložené důkazní prostředky, zda odůvodňují navrhovaný vklad – ten z nich musí přímo a nepochybně vyplývat.“ Nadto odkázal na „listiny předložené v řízení, zejména rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9.
1. 2014, č. j. 60 C 323/2007-271, z nějž vyplývá, že právo hospodaření mimo jiné též ke spornému podílu byl hospodářskou smlouvou již v roce 1983 převeden do správy Armabetonu, národního podniku, tedy subjektu od právních předchůdců žalobkyně odlišného“. Rovněž soud prvního stupně s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu uvedl, že „výslovné nezahrnutí pozemku se sporným podílem do privatizačního projektu znamenalo, že vlastnické právo k nemovitým věcem z majetku státu nepřešlo, a to zvláště v situaci, kdy privatizační projekt XAVEROV, a.s., IČO 16193326, obsahuje přesnou identifikaci a výčet parc.
čísel jiných pozemků v kat. území Chrustenice“.
Proto uzavřel, že „nedošlo-li k řádnému a jednoznačně doloženému převodu vlastnického práva ke spornému pozemku na právního předchůdce žalobkyně, došlo by nejpozději zde k přerušení návaznosti mezi dosud zapsaným stavem v katastru nemovitostí a navrhovaným vkladem vlastnického práva ve prospěch žalobkyně“, že „vkladová listina (prohlášení žalobkyně z dubna 2022) neodůvodňuje navrhovaný vklad, neboť nenavazuje na dosavadní zápis v katastru nemovitostí, a předloženými listinami nebyla vyplněna logická mezera mezi stávajícím vkladem a návrhem na vklad“ a že „tvrzení žalobkyně o narušení principu legitimního očekávání shodného posouzení obdobné situace katastrálním úřadem ve vztahu k zápisu vlastnického práva žalobkyně k podílu 7/48 na předmětném pozemku je nedůvodné“, jelikož tehdejší zápis katastrální úřad provedl záznamem podle § 7 a násl. zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a „změna právní úpravy a nově zjištěné skutečnosti představují z hlediska § 13 o.
z. dostatečné důvody nynější změny v rozhodování katastrálního úřadu oproti roku 2008“.
3. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 1. 2024, č. j. 5 Co 146/2023-53, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Poté, co dovodil, že soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování a že jeho skutková zjištění považuje za úplná, se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně v tom, že „správní orgán návrh na povolení vkladu vlastnického práva ke spornému pozemku zamítl správně“. Za nejvýznamnější považoval odvolací soud skutečnost, že tento pozemek není uveden v privatizačním projektu společnosti XAVEROV, a.s.
K námitkám žalobkyně týkajícím se zohlednění, že v daném případě se jednalo o privatizaci účasti státu v obchodní společnosti založené v režimu obchodního zákoníku, a nikoliv o privatizaci podniku jako takového, odvolací soud uvedl, že „toto rozlišování postrádá zákonnou oporu, neboť podstatné náležitosti privatizačního projektu v režimu zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů, jsou v případě privatizace majetkových účastí státu na podnikání jiných právnických osob shodné jako v případě privatizace podniku jako takového“, a tudíž jsou na daný případ aplikovatelné závěry přijaté v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17.
6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1818/2008. Proto odvolací soud uzavřel, že „zmíněná skutečnost (absence předmětného pozemku v privatizačním projektu společnosti XAVEROV, a.s.) sama o sobě znamená, že nebyla překonána mezera mezi zápisem v katastru nemovitostí a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny“, že „tvrzení žalobkyně, že ohledně dalšího spoluvlastnického podílu v rozsahu 7/48 na předmětném pozemku, jenž byl do katastru nemovitostí zapsán, je irelevantní, neboť správní orgán není vázán svými závěry, jež vedly k předchozímu rozhodnutí“ a že „na základě těchto skutečností nelze navrhovaný vklad povolit“.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Má za to,
že dovolání je přípustné ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť rozsudek odvolacího soudu závisí na otázkách hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, respektive daná právní otázka dosud nebyla vyřešena. Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud nesprávně aplikoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1818/2008, na projednávanou věc, když citované rozhodnutí „hodnotí pouze privatizaci státního podniku, nikoliv také privatizaci majetkové účasti státu na podnikání jiných právnických osob“.
Dovolatelka považuje za nesprávné hodnocení soudů, že „vlastnické právo k pozemku (k nemovitým věcem) z majetku státu nepřešlo“, když „pozemek (nemovité věci) nebyl ve vlastnictví státu, ale ve vlastnictví společnosti XAVEROV, a.s., IČO 16193326“, a namítá, že „majetkem určeným k privatizaci zde byla majetková účast státu v akciové společnosti XAVEROV, a.s., IČO 16193326 (akcie), nikoli majetek (uvedený pozemek) této společnosti“, a tedy že „pozemek nebyl součástí majetku určeného k privatizaci“.
Dále odvolacímu soudu vytýká, že odůvodnění jeho rozhodnutí je „nesprávné, nedostatečné a nesrozumitelné“, a dovozuje, že „zánikem společnosti XAVEROV, a.s., IČO 16193326, muselo dojít k přechodu vlastnického práva na jejího právního nástupce“ a že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud „změnil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2024, č. j. 5 Co 146/2023-53, tak, že se rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2023, č. j. 92 C 151/2022-34, mění tak, že se rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, ze dne 20.
9. 2022, č. j. V-23883/2022-101, nahrazuje tak, že se vklad vlastnického práva žalobkyně ke 41/48“ předmětného pozemku na základě prohlášení žalobkyně o přechodu vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu ze dne 5. 4. 2022 povoluje, nebo aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
6. Dle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 věta první o. s. ř.).
7. Dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, anebo které je zjevně bezdůvodné, dovolací soud dle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítne.
8. Nejvyšší soud dospěl k názoru, že dovolání žalobkyně není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud postupoval při řešení otázky, zda navržený vklad vlastnického práva navazuje na dosavadní zápis v katastru nemovitostí, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
9. K námitkám dovolatelky je třeba poukázat na skutečnost, že podle ustálené rozhodovací praxe se soud, který na základě podané žaloby v řízení podle části páté o. s. ř. projednává a rozhoduje věc vkladu práva do katastru nemovitostí, v níž byl rozhodnutím katastrálního úřadu návrh na vklad zamítnut, může (protože projednává a rozhoduje znovu právě takový návrh) věcí zabývat jen v rámci těch zákonných hmotněprávních limitů, jež jsou stanoveny pro rozhodnutí o takové věci samotnému katastrálnímu úřadu; jinými slovy, omezení daná katastrálnímu úřadu pro zkoumání právního úkonu, na jehož podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení § 17 odst. 1 katastrálního zákona (dříve ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů), se uplatní také v následném (navazujícím) soudním řízení podle části páté o.
s. ř. o téže věci. Soud zde totiž na místě správního orgánu rozhoduje znovu, ve vymezeném rozsahu (srov. § 250f o. s. ř.), o téže věci. Soudní řízení podle části třetí a podle části páté občanského soudního řádu je třeba důsledně odlišovat; každé má jiný charakter a řízení podle části páté občanského soudního řádu také předpokládá, že je tu primárně založena ve věci soukromoprávní povahy pravomoc jiného orgánu nežli civilního soudu, viz § 7 odst. 1, 2 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.
4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3546/2010; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 24 Cdo 3293/2018; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 24 Cdo 4627/2018; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3238/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1581/2021).
10. Nadto Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně připomíná, že katastrální úřad má charakter tzv. knihovního orgánu, a proto při rozhodování o tom, zda vklad povolí či nikoliv není vůbec nadán pravomocí rozhodovat o existenci či o rozsahu práv k nemovitostem (jakožto evidenční orgán rozhoduje pouze o povolení vkladu takových práv do katastru), a tedy je nutné, aby případný nesoulad mezi skutečným právním stavem a stavem evidovaným v katastru nemovitostí, nelze-li jej odstranit tzv. vkladuschopnou listinou, byl odstraněn ve sporném řízení podle části třetí o.
s. ř. zahájeném určovací žalobou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2021, sp. zn. 24 Cdo 3238/2020, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2296/2023). Tento požadavek není (nemůže být) výrazem přepjatého formalismu, resp. výkladem, který je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 351/04, ze dne 15. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 606/04, ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. III. ÚS 151/06, a další) ani v poměrech posuzované věci.
11. Dovolatelka se však v podaném dovolání (v podstatě) dožaduje toho, aby katastrální úřad (resp. na jeho místě soud rozhodující v řízení podle části páté o. s. ř.) věcně zkoumal existenci sporné skutečnosti – tedy zda platně došlo k převodu vlastnického práva ke spornému pozemku z právní předchůdkyně dovolatelky na dalšího jejího právního předchůdce. To ale ve vkladovém řízení (a tedy ani v navazujícím řízení podle části páté o. s. ř.) pojmově možné není – v řízení před katastrálním úřadem totiž nelze posuzovat sporné skutečnosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1.
9. 2023, sp. zn. 24 Cdo 2296/2023). Nejde přitom v dané věci o žádné dovolatelkou předestírané „překlenutí logické mezery,“ neboť katastrální zákon jednoznačně v § 17 odst. 1 písm. g) část věty za středníkem stanoví, že „není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listiny na dosavadní zápisy v katastru doplní; tyto listiny však musí mít náležitosti vkladových listin“.
12. Proto skutečnost, že nedošlo k řádnému a jednoznačně doloženému převodu vlastnického práva ke spornému pozemku z právní předchůdkyně dovolatelky XAVEROV, a.s., IČO 16193326, na dalšího jejího právního předchůdce, znamená, že nebyla překonána mezera mezi zápisem v katastru nemovitostí a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny, jak má na mysli § 17 odst. 1 písm. g) katastrálního zákona. Tedy nebyly předloženy listiny, jež by svým obsahem odůvodňovaly navrhovaný vklad vlastnického práva žalobkyně ke spornému podílu z dosud knihovně zapsaného vlastníka na žalobkyni.
13. Důvodná pak nemůže být ani dovolací námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.
14. Rovněž dovolatelkou dále namítané vady řízení nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání, neboť dovolací soud k vadám řízení přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
15. Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 8. 2024
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu