24 Cdo 3293/2018-125
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Romana Fialy v
právní věci žalobce J. V., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím
Hoňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1284/37, za účasti obce
Josefův Důl, se sídlem obecního úřadu v Josefově Dole, Dolní Maxov č. 218, IČO
00262391, zastoupené JUDr. Fedorem Chomčou, advokátem se sídlem ve Slavkově u
Brna, Zelnice II. č. 1746, o nahrazení rozhodnutí katastrálního úřadu, vedené u
Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 62 C 28/2014,
o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. prosince
2017 č. j. 4 Co 120/2016-90, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit obci Josefův Důl na náhradě nákladů dovolacího
řízení 5 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Fedora
Chomči, advokáta se sídlem ve Slavkově u Brna, Zelnice II. č. 1746.
Žalobce podal dne 10. 2. 2014 u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj,
pracoviště XY, návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru
nemovitostí ve svůj prospěch podle kupní smlouvy ze dne 15. 11. 2013, kterou
uzavřel žalobce jako kupující s účastnicí obcí Josefův Důl jako prodávající, k
pozemkovým parcelám č. XY v katastrálním území XY (dále je „předmětné pozemky“). Katastrální úřad pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště XY, rozhodnutím ze
dne 29. 4. 2014 č. j. V-652/2014-504 návrh na vklad vlastnického práva do
katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 15. 11. 2013 zamítl. Dospěl k
závěru, že nebyla splněna odkládací podmínka sjednaná v čl. II. bodu 2.6 kupní
smlouvy, podle které může kupující podat návrh na vklad vlastnického práva do
katastru nemovitostí až po uhrazení celé kupní ceny. Žalobce tvrdil, že uhradil
celou kupní cenu a nikoli jen její část, neboť v souladu s čl. III. bodem. 3.6
kupní smlouvy řádně uplatnil přiměřenou slevu z kupní ceny ve výši, jak ji
určil znalec, přičemž k výběru znalce za účelem určení výše slevy z kupní ceny
jej bod 3.6 kupní smlouvy opravňoval. Této námitce nebylo vyhověno s
odůvodněním, že sleva byla uplatněna jednostranně, účastnice obec Josefův Důl
slevu neodsouhlasila a v řízení vystupovala proti povolení vkladu vlastnického
práva. Návrh byl proto zamítnut s tím, že obsah vkladové listiny neodůvodňuje
navrhovaný vklad. Žalobou podanou u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci dne 13. 6. 2014 se žalobce domáhal, aby návrhu na vklad vlastnického práva v jeho
prospěch k předmětným pozemkům bylo vyhověno. Namítal, že nesouhlas jiného
účastníka vkladového řízení není překážkou vkladu, a že se smluvní strany
nemohou smluvně limitovat v oprávnění podat návrh na vklad práva do katastru
nemovitostí. Rovněž tvrdil, že řádně uplatnil slevu z kupní ceny a zaplatil tak
celou kupní cenu, nikoli jen její část. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 31. 8. 2015
č. j. 62 C 28/2014-38, ve znění opravných usnesení č. j. 62 C 28/2014-65 a 62 C
28/2014-69 povolil vklad vlastnického práva k předmětným pozemkům ve prospěch
žalobce do katastru nemovitostí a nahradil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro
Liberecký kraj, Katastrální pracoviště XY ze dne 29. 4. 2014 č. j. V-652/2014-504. Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů
řízení. K námitce, že kupní smlouvou byla odložena možnost podat návrh na vklad
vlastnického práva do katastru nemovitostí až po zaplacení celé kupní ceny,
soud konstatoval, že uvedené ustanovení je ve vztahu ke vkladovému řízení
neúčinné, neboť katastrální zákon jako předpis veřejnoprávní neumožňuje, aby se
smluvní strany limitovaly v možnosti podání návrhu na vklad práva do katastru
nemovitostí. Prodej předmětných pozemků byl schválen usnesením č. 69/2013 na
zasedání zastupitelstva účastnice obce Josefův Důl, soud proto nepřisvědčil ani
námitce absence souhlasu příslušného orgánu obce. K odvolání účastnice obce Josefův Důl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 12. 2017 č. j.
4 Co 120/2016-90 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že
zamítl žalobu na povolení vkladu vlastnického práva k předmětným pozemkům ve
prospěch žalobce, a že se rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj,
Katastrální pracoviště XY ze dne 29. 4. 2014 č. j. V-652/2014-504 nenahrazuje. Účastnici obci Josefův Důl bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud uzavřel, že smluvní ujednání o podání návrhu na vklad do katastru
nemovitostí až po zaplacení celé kupní smlouvy je v judikatuře vykládáno jako
odkládací podmínka účinnosti smlouvy, která musí být ke dni podání návrhu
splněna, neboť účinky vkladu do katastru nemovitostí nastávají zpětně ke dni
podání návrhu. Jelikož žalobce zaplatil pouze část kupní ceny a ve zbylém
rozsahu jednostranně uplatnil slevu z kupní ceny, nepovažoval odvolací soud
podmínku zaplacení celé kupní ceny za splněnou. Nadto soud uvedl, že je
nejisté, zda kupní smlouva o převodu předmětných pozemků nadále platně
existuje, když zastupitelstvo obce Josefův Důl následně přijalo usnesení o
odstoupení od této kupní smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce
a) poučovací povinnosti odvolacího soudu, b) výkladu projevu vůle ohledně
odkládací podmínky smlouvy (kdy tato otázka je podle dovolatele rovněž
dovolacím soudem rozhodována rozdílně), a c) dovolatel namítá též odchýlení
odvolacího soudu od judikatury dovolacího soudu v závěru o hranicích soudního
přezkumu ve věcech vkladu práva do katastru nemovitostí, projednávaných podle
části páté o. s. ř. Účastnice obec Josefův Důl ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že napadené
rozhodnutí odvolacího soudu je správné a poukázala na ustanovení § 17 odst. 5
zákona č. 256/2013 Sb., podle kterého katastrální úřad přezkoumává rozhodné
skutečnosti i na základě dalších informací poskytnutých vlastníkem nemovitosti
a dalšími účastníky vkladového řízení, a setrvala na tvrzení, že celá kupní
cena nebyla žalobcem zaplacena. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního
řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden
rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2
zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních
soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění,
že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou
osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. V projednávané věci bylo pro rozhodnutí odvolacího soudu určující vyřešení
právní otázky, zda lze v řízení o žalobě podané ve věci vkladu práva do
katastru nemovitostí, která se projednává u soudu podle části páté o. s. ř.,
přihlédnout k odstoupení od kupní smlouvy (bez současného věcného posouzení
platnosti tohoto odstoupení), které bylo učiněno až po rozhodnutí katastrálního
úřadu o zamítnutí návrhu na vklad, aniž by tím byl překročen rozsah
hmotněprávních kritérií, ke kterým je soud v řízení podle části páté o. s. ř. ve věci vkladu práva do katastru nemovitosti oprávněn přihlížet. Protože tato
otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu ve všech souvislostech
vyřešena, dospěl dovolací soud k závěru, že je dovolání přípustné.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř.,
které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud
České republiky dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Vzhledem k datu uzavření kupní smlouvy a k datu podání návrhu na vklad práva do
katastru nemovitostí je projednávanou věc zapotřebí posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) a zákona č. 256/2013 Sb.,
o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“). Podle ustanovení § 17 odst. 1 katastrálního zákona ve vkladovém řízení
katastrální úřad zkoumá u vkladové listiny, která je soukromou listinou, zda
a) splňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru,
b) její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad,
c) právní jednání je učiněno v předepsané formě,
d) účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění
nakládat s nemovitostí,
e) k právnímu jednání účastníka vkladového řízení byl udělen souhlas podle
jiného právního předpisu,
f) z obsahu listiny a z jeho porovnání s dosavadními zápisy v katastru není
patrný důvod, pro který by bylo právní jednání neplatné, zejména zda z
dosavadních zápisů v katastru nevyplývá, že účastníci vkladového řízení nejsou
oprávněni nakládat s předmětem právního jednání, nejsou omezeni rozhodnutím
soudu nebo jiného orgánu veřejné moci ve smluvní volnosti týkající se věci,
která je předmětem právního jednání,
g) navrhovaný vklad navazuje na dosavadní zápisy v katastru; z tohoto hlediska
není na překážku povolení vkladu, pokud logickou mezeru mezi zápisem v katastru
a navrhovaným vkladem podle vkladové listiny navrhovatel doloží současně s
návrhem na vklad listinami, které návaznost vkladové listiny na dosavadní
zápisy v katastru doplní; tyto listiny však musí mít náležitosti vkladových
listin. Podle ustanovení § 17 odst. 5 katastrálního zákona, skutečnosti uvedené v
odstavcích 1 až 4 přezkoumává katastrální úřad na základě listin předložených
účastníky, popřípadě soudem nebo soudním exekutorem ke vkladovému řízení,
dosavadních zápisů v katastru a na základě údajů ze základních registrů, z
agendového informačního systému evidence obyvatel a z agendového informačního
systému cizinců a dále na základě dalších informací poskytnutých vlastníkem
nemovitosti a dalšími účastníky vkladového řízení poté, co obdrží od
katastrálního úřadu informaci podle § 16 odst. 1. Tyto skutečnosti katastrální
úřad zkoumá podle stavu, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad. V řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, podle části páté
občanského soudního řádu nejde o přezkum správnosti rozhodnutí a jeho
procesního postupu, ale o nové projednání a meritorní rozhodnutí věci, o níž
podle zákona dříve rozhodl tento správní orgán. Projednání téhož sporu nebo
jiné právní věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem, soudem v
občanském soudním řízení nepředstavuje způsob přezkoumání správnosti
(zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný správnímu soudnictví nebo
rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před správním orgánem.
Podstata
projednání a rozhodnutí stejné věci v občanském soudním řízení spočívá v tom,
že se účastníku řízení před správním orgánem, který vyčerpal v řízení před
správním orgánem řádné opravné prostředky a který není spokojen s konečným
rozhodnutím správního orgánu, umožňuje, aby - bez ohledu na překážku věci
pravomocně rozsouzené vytvořenou rozhodnutím správního orgánu - požadoval nové
projednání sporu nebo jiné právní věci u soudu a také nové rozhodnutí ve věci,
dospěje-li soud k jiným závěrům, než správní orgán. Nové projednání věci soudem
tak navazuje na řízení před správním orgánem, aniž by bylo jeho výsledky
vázáno, a zaručuje, že spor nebo jiná právní věc budou - v takovém rozsahu, v
jakém o nich bylo před správním orgánem skončeno řízení - soudem definitivně
uzavřeny a že nemohou být vráceny správnímu orgánu k dalšímu projednání a
rozhodnutí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 1607/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 21
Cdo 3207/2014, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. 21
Cdo 5046/2014). Je-li činností soudu v řízení podle části páté občanského soudního řádu nové
projednání téže věci soukromoprávní povahy, která (již) byla předmětem řízení
před správním orgánem, vyplývá z toho mimo jiné, že soud se v tomto řízení věcí
(z pohledu hmotného práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu byl oprávněn
(a povinen) správní orgán; bere proto v úvahu právě a jen ta hmotněprávní
kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán. Soud zde totiž "na
místě správního orgánu" rozhoduje, znovu, ve vymezeném rozsahu (srov. § 250f o. s. ř.), o téže věci. Také proto se v ustanovení § 250b odst. 3 o. s. ř. předepisuje, že předmětem rozhodování soudu musí být (příp. ve vymezeném
rozsahu) to, co (již) bylo předmětem rozhodování správního orgánu. Uvedené mimo jiné znamená, že soud, který na základě podané žaloby v řízení
podle části páté občanského soudního řádu projednává a rozhoduje věc vkladu
práva do katastru nemovitostí, v níž byl rozhodnutím katastrálního úřadu návrh
na vklad zamítnut, se může (protože projednává a rozhoduje znovu právě takový
návrh) věcí zabývat jen v rámci těch zákonných hmotněprávních limitů, jež jsou
stanoveny pro rozhodnutí o takové věci samotnému katastrálnímu úřadu; jinými
slovy, omezení daná katastrálnímu úřadu pro zkoumání právního úkonu, na jehož
podkladě má být právo do katastru zapsáno, jen z hledisek taxativně vypočtených
v ustanovení § 17 odst. 1 katastrálního zákona (dříve ustanovení § 5 odst. 1
zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k
nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů), se uplatní také v následném
(navazujícím) soudním řízení podle části páté občanského soudního řádu o téže
věci. V opačném případě by totiž takové řízení nebylo novým projednáním téže věci
soukromoprávní povahy soudem, ale - při možnosti "vnesení" do soudního řízení
"poprvé" nových hmotněprávních kritérií - stalo by se řízením nalézacím sporným
ve smyslu části třetí občanského soudního řádu.
Soudní řízení podle části třetí
a podle části páté občanského soudního řádu je třeba důsledně odlišovat; každé
má jiný charakter a řízení podle části páté občanského soudního řádu také
předpokládá, že je tu primárně založena ve věci soukromoprávní povahy pravomoc
jiného orgánu, než-li civilního soudu (§ 7 odst. 1, 2 o. s. ř.) (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2011 sp. zn. 21 Cdo 3546/2010). V projednávané věci vycházely soudy ze zjištění, že zastupitelstvo obce Josefův
Důl přijalo dne 14. 4. 2014 usnesení o odstoupení od kupní smlouvy, kterou
uzavřelo s žalobcem, a že odstoupení od smlouvy bylo žalobci doručeno dne 5. 5. 2014. O zamítnutí návrhu na vklad rozhodl správní orgán rozhodnutím ze dne 29. 4. 2014. Dovolatel namítal, že se odvolací soud zabýval projednávanou věcí i z hlediska
hmotněprávních kritérií, která nenáleží k přezkumu katastrálnímu úřadu, čímž
měl překročit svoji pravomoc, a odchýlit se tak od judikatury dovolacího soudu,
podle které bere soud v řízení podle části páté o. s. ř. v úvahu jen ta
hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán. Jak bylo uvedeno již výše, Nejvyšší soud dovodil ustálený judikatorní závěr, že
se soud v řízení podle části páté o. s. ř. může při projednávání žaloby ve věci
vkladu práva do katastru nemovitostí zabývat věcí jen v rámci těch zákonných
hmotněprávních limitů, jež jsou stanoveny pro rozhodnutí o takové věci
samotnému katastrálnímu úřadu, tedy jen z hledisek taxativně vypočtených v
ustanovení § 17 odst. 1 katastrálního zákona. Katastrální úřad podle ustanovení
§ 17 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona u soukromé vkladové listiny zkoumá,
zda její obsah odůvodňuje navrhovaný vklad. Podle ustanovení § 17 odst. 5
katastrálního zákona zkoumá listinu z výše uvedeného hlediska i na základě
dalších informací poskytnutých vlastníkem nemovitosti a dalšími účastníky
vkladového řízení. Doloží-li po zahájení vkladového řízení jeho účastník
katastrálnímu úřadu, že odstoupil od kupní smlouvy, je to jistě skutečností,
která může mít vliv na to, zda obsah předložené vkladové listiny i nadále
odůvodňuje navrhovaný vklad. Ačkoli skutečnost, zda obsah vkladové listiny
odůvodňuje podaný návrh, katastrální úřad zkoumá podle stavu, jaký tu byl v
okamžiku podání návrhu na vklad (§ 17 odst. 5 věta druhá katastrálního zákon),
účinky odstoupení od právního úkonu nastávají (v souladu s ustanovením § 48
odst. 2 obč. zák.) od počátku a v případě platného odstoupení od smlouvy by se
proto kupní smlouva pokládala za zrušenou již ke dni podání návrhu na vklad. Přestože dovolací soud ve své judikatuře vyslovil závěr, že soud se v řízení
podle části páté o. s. ř.
návrhem ve věci povolení vkladu do katastru
nemovitostí (z pohledu hmotného práva) zabývá v takovém rozsahu, v němž k tomu
byl oprávněn (a povinen) správní orgán, a bere proto v úvahu právě a jen ta
hmotněprávní kritéria, která měl a mohl vzít v úvahu také správní orgán,
přičemž v projednávané věci došlo k doručení odstoupení od kupní smlouvy
kupujícímu až po rozhodnutí katastrálního úřadu o zamítnutí návrhu na vklad,
kdy tento argument před katastrálním úřadem nebyl ve vkladovém řízení ani
vznesen, a katastrální úřad tudíž v dané věci objektivně nemohl vzít v úvahu
tuto skutečnost, zatímco odvolacím soudem byla zohledněna, nelze ani v tomto
shledat rozpor s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, neboť hmotněprávními
kritérii, kterými je soud v řízení podle části páté o. s. ř. oprávněn se
zabývat v rozsahu, jak se jimi měl a mohl zabývat správní orgán, je podle
názoru dovolacího soudu zapotřebí rozumět toliko hmotněprávní kritéria z
hlediska věcného rozsahu důvodů, které mohou být podkladem pro zamítnutí návrhu
na vklad [§ 17 odst. 1 písm. a) - g) katastrálního zákona], nikoli z hlediska
časového, zda určitá tvrzení významná ve smyslu ustanovení § 17 odst. 1
katastrálního zákona byla učiněna ještě před katastrálním úřadem a ten se jimi
mohl objektivně zabývat. Oprávnění soudu zabývat se těmito hmotněprávními
kritérii nelze z časového hlediska vázat na to, zda již před správním orgánem
byly nebo mohly být přezkoumávány jednotlivé skutečnosti významné z hlediska
ustanovení § 17 odst. 1 písm. a) - g) katastrálního zákona, neboť podle
ustanovení § 250e odst. 1 o. s. ř. není soud v řízení podle části páté o. s. ř. vázán skutkovým stavem, jak byl zjištěn správním orgánem, a není proto důvod
limitovat přezkumnou činnost soudu jen na ty skutečnosti, které byly (či mohly
být) z časového hlediska uplatněny již před správním úřadem. Z výše uvedené
ustálené judikatury dovolacího soudu rovněž vyplývá, že projednání téhož sporu
nebo jiné právní věci, o níž bylo pravomocně rozhodnuto správním orgánem,
soudem v občanském soudním řízení podle části páté o. s. ř. nepředstavuje
způsob přezkoumání správnosti (zákonnosti) rozhodnutí správního orgánu obdobný
správnímu soudnictví nebo rozhodování vycházející z bezvýslednosti řízení před
správním orgánem, nýbrž nové projednání a meritorní rozhodnutí věci. Zároveň samotná skutečnost, že soud vzal v potaz odstoupení od smlouvy v řízení
podle části páté o. s. ř. (aniž by přezkoumával jeho platnost) není v rozporu s
ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Ohledně zákonných hmotněprávních
limitů, jež jsou stanoveny pro rozhodnutí samotnému katastrálnímu úřadu, a
kterými se řídí také následně soud v řízení podle části páté o. s. ř., dovolací
soud dovodil, že soud posuzuje věc vkladu práva do katastru nemovitostí pouze z
hledisek, kterými se řídí při rozhodování o návrhu na povolení vkladu
katastrální úřad.
Soud proto zkoumá listinu, na jejímž základě má být vklad
povolen, nikoliv z hlediska platnosti právního úkonu jako takového, ale z
hlediska jen některých atributů platnosti, a to formy právního úkonu, určitosti
a srozumitelnosti smluvního projevu, smluvní volnosti a oprávnění účastníků
nakládat s předmětem smlouvy; ostatní atributy, které by případně mohly
způsobit neplatnost smlouvy, soud není oprávněn v tomto řízení řešit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 3945/2011,
uveřejněný pod číslem 36/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část
občanskoprávní a obchodní). Odvolací soud přitom v projednávané věci aplikoval
uvedený závěr obdobně v souladu s uvedeným rozhodnutím a nezkoumal platnost
odstoupení od kupní smlouvy, ale pouze k odstoupení od smlouvy přihlédl (srov. ustanovení § 17 odst. 5 katastrálního zákona, podle nějž katastrální úřad
přezkoumává skutečnosti uvedené v odstavcích 1 až 4 § 17 katastrálního zákona
také na základě dalších informací poskytnutých vlastníkem nemovitosti a dalšími
účastníky vkladového řízení) za účelem posouzení naplnění předpokladu uvedeného
v ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) katastrálního zákona (zda obsah vkladové
listiny odůvodňuje navrhovaný vklad), a dospěl k závěru, že vkladová listina za
současného stavu nadále neodůvodňuje navrhovaný vklad, aniž by přitom závazně
rozhodoval o platnosti tohoto odstoupení od kupní smlouvy, čímž zároveň
reflektoval a nenarušil rozdílný charakter řízení podle části páté o. s. ř. a
řízení nalézacího sporného podle části třetí o. s. ř. V řízení před soudem zároveň nevyšlo najevo, že by žalobce či účastnice
zahájili řízení o určení platnosti či neplatnosti odstoupení od smlouvy,
rozhodnutí odvolacího soudu se proto nemohlo ani dostat do případného rozporu s
judikaturou Nejvyššího soudu ohledně přerušení řízení o žalobě podané ve věci
vkladu práva do katastru nemovitostí podle části páté o. s. ř. (srov. přiměřeně
závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. 21 Cdo 3945/2011,
uveřejněného pod číslem 36/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část
občanskoprávní a obchodní). Protože obstojí již samostatný důvod pro zamítnutí žaloby spočívající v
přihlédnutí k odstoupení od kupní smlouvy, není zapotřebí se dále zabývat
správností ostatních důvodů pro zamítnutí žaloby, neboť přezkum správnosti
řešení ostatních dovoláním napadených otázek by se již nemohl promítnout do
výsledku sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobci prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů
nepodařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu, a že nebylo
zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených
v ustanovení § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. nebo
v § 229 odst. 3 o. s. ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce
podle ustanovení § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že
výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom
stupni zvláštním právním předpisem (§ 151 odst. 2 část věty první před
středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle
ustanovení § 147 nebo § 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v
projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení
zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§ 151 odst. 2 část věty
první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších
předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení
v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této
situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny
pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané
věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 5
000 Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly účastnici náklady
spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300 Kč (srov. § 13 odst. 3
vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Náhrada za daň z
přidané hodnoty (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.) k nákladům
účastnice nepatří, neboť zástupce účastnice JUDr. Fedor Chomča v rozporu s
ustanovením § 14a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. neprokázal, že je plátcem
daně z přidané hodnoty.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 8. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu