24 Cdo 2609/2024-484
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po M. R., narozené dne XY a zemřelé dne XY, za účasti 1) P. R., zastoupeného JUDr. Pavlem Jiřičkou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Pařížská č. 227/20, 2) Z. R., zastoupeného obecným zmocněncem M. T., 3) V. S., 4) J. C., 5) T. R., zastoupeného obecným zmocněncem M. B., 6) P. R., zastoupené obecným zmocněncem J. T., 7) R. S., 8) M. S., 9) J. R., zastoupeného obecným zmocněncem T. R., a 10) M. B., vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 35 D 501/2019, o dovolání M. B. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. dubna 2023, č. j. 84 Co 87/2023-394, takto:
I. Dovolání M. B. se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 1. 2. 2023, č. j. 35 D 501/2019-388, zastavil „dovolací řízení zahájené dovoláním proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 7. 2022, č. j. 84 Co 96/2022-339, které podal pan M. B. a které bylo soudu doručeno dne 12. 10. 2022“, neboť dospěl k závěru, že účastník řízení podal dovolání sám vlastním jménem, pročež nesplnil podmínku spočívající v povinném zastoupení účastníka v dovolacím řízení ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., ačkoliv jej vyzval usnesením ze dne 28. 11. 2022, č. j. 35 D 501/2019-378, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta nebo notáře a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení usnesení, které bylo dovolateli doručeno do vlastních rukou dne 12. 12. 2022.
2. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 4. 2023, č. j. 84 Co 87/2023-394, usnesení soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že v případě podání M. B. ze dne 12. 10. 2022, které soud prvního stupně posoudil jako dovolání, nebyla splněna podmínka právního zastoupení dovolatele a dovolatel přes výzvu soudu prvního stupně k odstranění nedostatku právního zastoupení a k tomu stanovené lhůtě 30 dnů a poučení, že nebude-li výzvě vyhověno, bude dovolací řízení zastaveno, „nereagoval“ a „ani v průběhu odvolacího řízení neodstranil nedostatek podmínky dovolacího řízení spočívající v povinném zastoupení advokátem nebo notářem, a nepožádal ani o ustanovení zástupce na náklady státu“, a „pouze odkázal na to, že dříve o ustanovení zástupce neúspěšně žádal“.
3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal M. B. dovolání, v němž namítá, že „došlo k zanedbání poučovací povinnosti ze strany soudů v předchozím řízení“, když „byl v řízení prvně poučen o možnosti požádat o ustanovení právního zástupce na náklady státu až v souvislosti s výzvou, že nezvolí-li si pro podání dovolání v této věci zástupcem advokáta nebo notáře a nebude-li jejich prostřednictvím podáno řádné dovolání, bude dovolací řízení zastaveno“, ačkoliv „bylo z jeho podání a vystupování v průběhu dosavadního řízení zřejmé, že se v procesním právu zjevně neorientuje“, a ve svém odvolání uvedl: „na advokáta nemám, neboť je moc drahý“; „přidělen okresním soudem mi nebyl, i když jsem o to požádal“; „zkoušel jsem to, ale marně“. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že „námitky dovolatele správně nevyhodnotil jako žádost o ustanovení zástupce, i když z obsahu tohoto podání by tato skutečnost dovozena být mohla“, neboť mu „nelze klást k tíži formulační nedostatky“. S poukazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a Ústavního soudu dále dovozuje, že soud je podle ustanovení § 5 o. s. ř. povinen poučit účastníky řízení o jejich procesních právech a povinnostech, a že „poučovací povinnost musí být poskytnuta včas“, a tedy má za to, že o možnosti zažádat o ustanovení zástupce měl být ze strany soudů poučen již na počátku řízení v roce 2019.
4. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 věta první o. s. ř.).
5. Dovolání M. B. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 84 Co 87/2023-394, však není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je stran závěru o zastavení řízení o dovolání účastníka řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení advokátem nebo notářem a splnění poučovací povinnosti soudu ve vztahu k účastníku řízení o jeho procesních právech a povinnostech dle ustanovení § 5 o. s. ř. v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
6. Nejvyšší soud již dovodil, že z ustanovení § 240 odst. 1 věty první, § 241 odst. 1 věty první a § 241 odst. 2 o. s. ř. vcelku srozumitelně a přehledně vyplývá jednak povaha dovolání jako dispozitivního úkonu, k němuž je legitimován pouze účastník řízení, jednak požadavek povinného právního zastoupení jak pro podání dovolání, tak pro zastupování účastníka v dovolacím řízení. Jde o jednu z podmínek řízení, jejíž absence nevede sama o sobě k neúčinnosti podaného dovolání, případně zastavení dovolacího řízení bez dalšího, nýbrž jde o vadu odstranitelnou, která může být napravena, byť i dodatečně, úkonem účastníka. V tomto směru je povinností soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 209 o. s. ř. (jež dopadá i na případy dovolání vzhledem k ustanovení § 243c o. s. ř.), aby účastníka o nutnosti odstranit tuto vadu dovolání odstranil a aby jej rovněž poučil o možných následcích (v daném případě o možnosti zastavení dovolacího řízení) - to vše postupem podle § 43 odst. 1 o. s. ř. Tím se vyčerpává poučovací povinnost soudu obecně založená ustanovením § 5 o. s. ř., konkretizovaná ve zmíněném ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 580/2009)
7. Nejvyšší soud také v usnesení ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007 (jež obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost podaná proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. III. ÚS 2237/08), na které odkazuje také dovolatel (byť z něj dovozuje pro projednávaný případ odlišný právní závěr), vysvětlil, že soud je podle § 5 o. s. ř. (v němž se promítá článkem 36 Listiny základních práv a svobod ústavně zaručené právo účastníka na spravedlivý proces) povinen poučit účastníky řízení o jejich procesních právech a povinnostech, tj. o tom, jaká práva jim přiznávají a jaké povinnosti jim ukládají procesněprávní předpisy; právo účastníka, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, požádat soud o ustanovení zástupce (i z řad advokátů) k ochraně jeho zájmů, pak mezi jeho procesní práva nepochybně patří. Ani v rámci procesních předpisů však nejde o poučovací povinnost bezbřehou – potud, že by soud, např. na počátku řízení, seznámil účastníka se všemi jeho myslitelnými procesními právy a povinnostmi, bez zřetele k tomu, zda procesní situace, ve které by mohl svá procesní práva v řízení realizovat, vůbec nastane a bez ohledu na to, zda účastník projevuje vůli k realizaci procesního práva směřující. Podstatné je, aby se účastníku dostalo poučení v době, kdy je toho podle stavu řízení pro něj zapotřebí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 2 Cdon 813/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 40, ročník 1999). Uvedené platí i pro poučení účastníka o právu požádat soud o ustanovení zástupce (i z řad advokátů) k ochraně jeho zájmů podle § 30 odst. 1 o. s. ř. Poučovací povinnost tu soud má ovšem jen tehdy, jde-li se o účastníka, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř., a současně, zjistí-li se v průběhu řízení, že pro ochranu práv a oprávněných zájmů takového účastníka je zapotřebí zástupce (v případě věci po skutkové a právní stránce složité i z řad advokátů).
8. Judikatura dovolacího soudu je tedy ustálena v závěru, že poučit o možnosti uplatnit právo na ustanovení zástupce podle § 30 odst. 1 o. s. ř. by měl soud každého účastníka, u nějž přichází v úvahu osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. Takovým účastníkem bude zejména ten, u nějž se lze domnívat, že jeho osobní poměry (zdravotní stav, pokročilý věk, sociální postavení) nejsou příznivé. Uvedeného poučení by se proto mělo dostat takovému účastníku, z jehož projevů (podání či přednesů) či jiných skutečností za řízení zaznamenaných lze usoudit, že by zmíněné předpoklady pro ustanovení zástupce mohly být dány (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2249/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 422/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007).
9. Z obsahu spisu vyplývá a dovolatel také potvrzuje, že Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 28. 11. 2022, č. j. 35 D 501/2019-378, dovolatele vyzval, „aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 7. 2022, č. j. 84 Co 96/2022-339“, s tím, že „nebude-li do 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, soud dovolací řízení zastaví“, současně jej upozornil, že „má-li účastník řízení za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může před uplynutím stanovené lhůty u podepsaného soudu navrhnout, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a aby mu byl pro podání dovolání na náklady státu ustanoven zástupce z řad advokátů“. Zejména je však z obsahu spisu zřejmé, že z jednání M. B. v průběhu řízení o pozůstalosti po M. R., narozené dne XY a zemřelé dne XY (dále jen „zůstavitelka“), nevyplynuly žádné okolnosti, z nichž by bylo možno usuzovat, že by na jeho straně mohly být dány předpoklady pro ustanovení zástupce z hlediska, že by u něj přicházelo do úvahy osvobození od soudních poplatků ve smyslu § 138 o. s. ř., dovolatel sám ostatně žádné takové skutečnosti ani netvrdil, soudní poplatek za podání odvolání v soudem stanovené lhůtě bez dalšího uhradil a především (oproti svým tvrzením obsaženým v dovolání) o přidělení advokáta ani nežádal, naopak v řízení o pozůstalosti po zůstavitelce sám vystupoval také jako obecný zmocněnec účastníka T. R., a to na základě neomezené plné moci mu udělené dne 15. 7. 2020, přičemž tato plná moc byla udělena a M. B. vystupoval jako obecný zmocněnec také v odvolacím řízení v právní věci pozůstalosti.
10. Za této situace má Nejvyšší soud za to, že účastníku řízení se v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu dostalo poučení o jeho procesních právech a povinnostech, tj. že si má pro podání dovolání zvolit zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podat dovolání v soudem stanovené lhůtě a o možných následcích nesplnění této povinnosti, včetně možnosti požádat o osvobození od placení soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro podání dovolání, v době, kdy toho bylo pro něj podle stavu řízení zapotřebí, a to právě v návaznosti na jím osobně sepsané a podané dovolání, aniž by splnil podmínku povinného zastoupení advokátem nebo notářem dle ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř., tedy včas.
11. Podle ustanovení § 30 odst. 1 o. s. ř. soud může ustanovit účastníku zástupce jen na žádost. Polemika dovolatele o tom, že odvolací soud měl posoudit jeho tvrzení stran zastoupení advokátem jako žádost o ustanovení advokáta, a námitka, že přístup odvolacího soudu je příliš formalistický, nejsou v daném případě na místě a dovolací soud se s těmito námitkami dovolatele neztotožňuje, neboť má (shodně s odvolacím soudem) za to, že dovolatelem v odvolání uváděné důvody nedostatku zastoupení advokátem pro dovolací řízení nelze posoudit jako žádost o ustanovení účastníku zástupce.
12. Nejvyšší soud proto dovolání M. B. podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
13. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. 11. 2024
JUDr. Roman Fiala předseda senátu