24 Cdo 2680/2020-155
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.
Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del
Favera, Ph. D., v právní věci péče o nezletilou AAAAA (pseudonym), narozenou
dne XY, zastoupenou opatrovníkem Městem Černošice, se sídlem městského úřadu –
odboru sociálních věcí a zdravotnictví v Praze 2, Podskalská č. 1290/19, dceru
matky K. F., narozené dne XY, bytem XY, a otce J. F., narozeného dne XY, bytem
XY, zastoupeného Mgr. Kateřinou Švajcrovou, advokátkou se sídlem v Praze 5,
Holečkova č. 332/5, o popření otcovství, k návrhu otce na prominutí zmeškání
lhůty pro odvolání, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 24 Nc
1001/2018, o dovolání otce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29.
listopadu 2019 č. j. 32 Co 320/2019-123, takto:
I. Dovolání otce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Otec napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2019 č. j. 32 Co 320/2019-123, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu
Praha – západ ze dne 24. 6. 2019 č. j. 24 Nc 1001/2018-91, kterým otci nebylo
prominuto zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení tohoto soudu ze dne
11. 9. 2018 č. j. 24 Nc 1001/2018-25. Dovolání otce není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné,
neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěr o tom, že po zvážení všech
okolností případu nebyly důvody pro prominutí zmeškání lhůty) je v souladu s
ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní
otázka byla posouzena jinak. Judikatura dovolacího soudu je ustálena v názoru, že účelem (smyslem) institutu
prominutí zmeškání lhůty je umožnit účastníku řízení provést procesní úkon, k
němuž je oprávněn, jestliže k němu zmeškal lhůtu „z omluvitelného důvodu“. Tam,
kde má účastník zástupce a zmeškaný úkon mohl zástupce učinit, se musí důvod
zmeškání týkat zástupce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016
sp. zn. 22 Cdo 4459/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2017 sp. zn. 25 Cdo 4001/2017). Za omluvitelný důvod, pro který účastník zmeškal lhůtu,
je třeba ve smyslu ustanovení § 58 odst. 1 věty první o. s. ř. považovat jak
takovou překážku (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci
objektivně (nezávisle na jejich vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní
úkon, tak i okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem případně způsobenou
nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat – zejména s přihlédnutím ke
všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce – za
omluvitelnou; příčina toho, proč účastník (jeho zástupce) zmeškal lhůtu k
úkonu, tedy musí mít s ohledem na její povahu, nepředvídatelnost, závažnost,
rozsah nebo z jiných důvodů aspekt ospravedlnitelnosti (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015 sp. zn. 21 Cdo 30/2015, uveřejněné pod č. 63 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2016, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016 sp. zn. 21 Cdo 2350/2016). Současně je
nutno mít na zřeteli, že jde – jak si je tohoto vědom i sám dovolatel – o
opatření výjimečné, protože zasahuje do právní jistoty ostatních účastníků
řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015 sp. zn. 26 Cdo
1650/2015, uveřejněné pod č. 99 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,
ročník 2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014 sp. zn. 30 Cdo
3383/2013)
Při zkoumání omluvitelnosti důvodu zmeškání lhůty soud musí vždy vycházet z
konkrétních (individuálních) okolností každého jednotlivého případu. Z obsahu
spisu se však žádné omluvitelné důvody ve smyslu výše citované judikatury
dovolacího soudu nepodávají a netvrdí je ostatně ani samotný dovolatel.
V
projednávané věci byl otec po celou dobu řízení zastoupen advokátem (tedy
osobou poskytující právní služby), který mohl příslušný procesní úkon učinit. Podstata argumentace otce – ve vztahu k důvodům zmeškání lhůty – zde tkví
nikoliv v tom, že by jeho tehdejšímu zástupci ve včasném učinění příslušného
procesního úkonu bránila překážka objektivní povahy (či jiná srovnatelná
ospravedlnitelná okolnost), pro kterou by byl z úkonu vyloučen, nýbrž namítá,
že zmeškal lhůtu k podání odvolání v důsledku pochybení jeho tehdejšího
zástupce, který s ním nedostatečně spolupracoval (komunikoval), a dovolatel se
přitom „spolehl na jeho odbornost“. Nesprávný procesní postup advokáta v
takovém případě může založit odpovědnost advokáta za škodu podle ustanovení §
24 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších přepisů;
zásadně však nelze takové pochybení advokáta řešit prostřednictvím institutu
prominutí zmeškání lhůty podle ustanovení § 58 odst. 1 o. s. ř. a považovat jej
za omluvitelný důvod, pro který účastník (jeho zástupce) zmeškal lhůtu učinit
včas příslušný procesní úkon. Ve prospěch opačného názoru nelze úspěšně namítat, že v daném případě se
neprominutí zmeškání lhůty k podání odvolání negativně promítne do práv a zájmů
dvou nezletilých dětí – AAAAA, k níž dovolatel otcovství popírá, a BBBBB, který
je biologickým synem dovolatele a v jehož „nejvyšším právním zájmu“ je „mít
větší příspěvek na výživu a větší dědictví“. Je jistě mimo pochybnost, že
významným hlediskem v řízení o popření otcovství podle ustanovení § 792 o. z. je – spolu s veřejným pořádkem - nejlepší zájem dítěte (v prvé řadě ovšem toho
dítěte, k němuž je otcovství popíráno), avšak toto hledisko má (mělo) právní
relevanci pro rozhodnutí Okresního soudu Praha – západ ze dne 11. 9. 2018 č. j. 24 Nc 1001/2018-25, kterým byl pravomocně zamítnut dovolatelův návrh na
prominutí zmeškání lhůty k popření otcovství. Pro úsudek soudu podle ustanovení
§ 58 odst. 1 o. s. ř. jsou však podstatné pouze okolnosti, pro které nemohl
účastník (jeho zástupce) zmeškaný procesní úkon učinit, nikoli specifika
určitého typu soudního řízení nebo skutečnosti mající vliv na rozhodnutí soudu
o věci samé. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání otce, aniž by se mohl dále věcí
zabývat, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.