USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci posuzované M. B., zemřelé dne 30. dubna 2023, za účasti navrhovatele M. B., zastoupeného Mgr. Vilémem Vinopalem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Bratranců Veverkových č. 396, o souhlas s právním jednáním, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 0 Nc 1311/2023, o dovolání navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 31. července 2023, č. j. 23 Co 205/2023-27, takto:
I. Dovolání navrhovatele se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud ve Svitavách usnesením ze dne 19. 6. 2023, č. k. 0 Nc 1311/2023-22, zastavil řízení o souhlas s právním jednáním (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že navrhovatel se domáhal svým návrhem ze dne 25. 4. 2023 posouzení svéprávnosti posuzované, jmenování opatrovníkem posuzované a současně schválení právního jednání za posuzovanou, a to darovací smlouvy ze dne 1. 4. 2023, a že usnesením Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17.
5. 2023, č. j. 0 Nc 1311/2023-20, soud rozhodl výrokem I. o vyloučení řízení o schválení právního jednání k samostatnému projednání a výrokem II. zastavil řízení o omezení svéprávnosti a opatrovnictví a výrokem III. rozhodl o nákladech řízení, jelikož z úmrtního listu vydaného matričním úřadem - Městským úřadem v XY bylo zjištěno, že posuzovaná dne 30. 4. 2023 zemřela. Navrhovatel poté požádal, aby soud ověřený podpis posuzované na darovací smlouvě ze dne 1. 4. 2023 nahradil svým rozhodnutím, aby tak ochránil její právo nakládat se svým majetkem dle vlastní svobodné vůle.
Soud prvního stupně dále konstatoval, že „v daném případě má soud rozhodovat o souhlasu k právnímu jednání, učiněného za posuzovanou“, že „práva a povinnosti byly tedy vázány přímo na osobu posuzované, která zemřela dříve, než bylo o podaném návrhu soudem rozhodnuto a řízení pravomocně skončeno“, a proto nelze ve smyslu § 107 odst. 1, 5 o. s. ř. v řízení s ohledem na smrt posuzované a povahu řízení pokračovat a je nutné řízení zastavit. Závěrem pak soud prvního stupně dodal, že „ke dni úmrtí posuzované byl v katastru nemovitostí evidován stav vlastnického práva v její prospěch, věcná práva k nemovitostem budou předmětem pozůstalostního řízení a o jejich nabytí dědici bude rozhodnuto v daném řízení“.
2. K odvolání navrhovatele Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 31. 7. 2023, č. j. 23 Co 205/2023-27, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění odvolací soud dovodil, že „předmětem tohoto řízení je schválení právního jednání posuzované“, že „skutková podstata takového řízení je dle právního předpisu (srov. § 65, resp. § 461 a násl. o. z., § 31 až § 49 z. ř. s.) podmíněna existencí určitého účastníka řízení (posuzované, opatrované)“, že „se jedná o řízení nesporné, vedené v zájmu a ochraně tohoto účastníka“, a proto že soud prvního stupně „dospěl ke správnému závěru, že povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení s procesními nástupci a rozhodl správně, pokud řízení zastavil (§ 1 odst. 3 z.
ř. s. ve spojení s § 107 odst. 5 o. s. ř.)“. Dále odvolací soud uvedl, že „dle obsahu spisu nebylo rozhodnuto o připuštění změny návrhu (kdy se navrhovatel podáním ze dne 7. 5. 2023 domáhal také nahrazení ověřeného podpisu posuzované soudním rozhodnutím“, a proto „se předmětem řízení nestal požadavek na nahrazení ověřeného podpisu posuzované soudním rozhodnutím a nebylo tak třeba o něm rozhodovat (či hodnotit), zda taková povaha věci umožňuje pokračovat v řízení, přičemž lze dodat, že požadavek na vydání takového soudního rozhodnutí nemá oporu v právní úpravě“.
Nadto odkaz navrhovatele na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. II. ÚS 2060/09, není podle odvolacího soudu přiléhavý, neboť ve věci projednávané Ústavním soudem šlo o majetkový nárok (o zaplacení členského příspěvku České lékařské komoře), u něhož obvykle povaha věci pokračování v řízení s procesními nástupci umožňuje.
3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel prostřednictvím svého právního zástupce včasné dovolání. Namítl, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od závěrů přijatých v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2335/2021, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 68, ročník 2022), a že je přesvědčen, že předmět řízení, kterým je právní jednání posuzované učiněné před jejím úmrtím, nespadá do množiny řízení, u kterých je vyloučeno jejich pokračování v případě ztráty způsobilosti účastníka řízení, a proto soudy při řešení otázky procesního nástupnictví pochybily.
Dovolatel rovněž dovozuje, že „z obsahu spisového materiálu a předložených listin je zřejmé, že posuzovaná chtěla učinit právní jednání ještě za svého života, neboť její vůlí nebylo, aby se nemovité věci uvedené v předmětné darovací smlouvě staly součástí dědictví, nýbrž aby jejich darování proběhlo ještě za jejího života“ a že „se nejedná o věc, která by nemohla přejít na dědice, potažmo správce pozůstalosti, jako procesní nástupce“ a že „soudní řízení o souhlas s právním jednáním započalo a probíhalo ještě za života posuzované, a není tak důvod jej nedokončit jen proto, že smrt přišla dříve, než rozhodnutí soudu“.
Dovolatel dále konstatoval, že samotné právní jednání učiněné posuzovanou splňuje veškeré předpoklady uvedené v § 555 a násl. o. z., a to co do jeho výkladu i jeho formy, a že jediným nedostatkem učiněného právního jednání je, že pro potřeby vkladového řízení je vyžadována vkladová listina s ověřenými podpisy; nicméně z povahy věci by podle dovolatele i tento nedostatek mohl být zhojen postupem podle § 66 odst. 1 písm. e) zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 62 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), ve znění pozdějších předpisů.
Uzavřel, že nebyly naplněny podmínky pro zastavení řízení, když v řízení mělo být pokračováno, a bylo tak postupem soudů zasaženo do ústavně garantovaného a chráněného vlastnického práva posuzované, jehož obsahem je i možnost nakládání s vlastním majetkem. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 31. 7. 2023, č. j. 23 Co 205/2023-27, a jemu předcházející usnesení Okresního soudu ve Svitavách ze dne 19. 6. 2023, č. k. 0 Nc 1311/2023-22, zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 věta první o. s. ř.).
5. Dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, anebo které je zjevně bezdůvodné, dovolací soud dle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítne.
6. V dané věci Nejvyšší soud dospěl k názoru, že argumenty dovolatele soustředící se na otázku posouzení procesního nástupnictví po zemřelé posuzované v řízení o schválení právního jednání přípustnost dovolání nezakládají, neboť závěry odvolacího soudu nejsou v rozporu se zákonem ani s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
7. Jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (§ 107 odst. 1 o. s. ř.).
8. Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje- li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří vstoupili do práva nebo povinnosti, o něž v řízení jde (§ 107 odst. 2 o. s. ř.).
9. Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (§ 107 odst. 5 o. s. ř.).
10. Povahou věci se z hlediska ustanovení § 107 odst. 1 věty první o. s. ř. rozumí hmotněprávní povaha předmětu řízení a spočívá v posouzení, zda práva a povinnosti, o něž v řízení jde, přešla (mohla přejít) podle hmotného práva ze zaniklého účastníka na někoho jiného. Umožňuje-li povaha věci pokračování v řízení, soud dále posoudí, zda v řízení je možné pokračovat ihned nebo zda řízení musí být přerušeno. Okolnost, zda je možné v řízení ihned pokračovat, se odvíjí od povahy předmětu řízení a od osoby, která ztratila způsobilost být účastníkem řízení, popřípadě též od stavu řízení, v němž jsou zjišťováni její právní nástupci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. 21 Cdo 441/2007, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 15, ročník 2009; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 32 Cdo 2394/2009; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1331/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. 24 Cdo 1220/2025).
11. Dlouhodobě ustálená soudní judikatura (již od rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu ČSR ze dne 20. 4. 1973, sp. zn. 5 Cz 12/73, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 66, ročník 1973) vychází z toho, že povaha věci brání pokračování v řízení při ztrátě způsobilosti být účastníkem řízení zejména tam, kde práva a povinnosti, o něž v řízení jde, jsou vázány podle hmotného práva na osobu účastníka řízení a nepřecházejí na právní nástupce (například nárok na výživné, nárok na odškodnění bolesti a za ztížení společenského uplatnění), nebo kde je určitá skutková podstata podle právního předpisu podmíněna existencí určitého účastníka řízení (například v řízení o způsobilosti k právním úkonům zemřel vyšetřovaný) nebo kde smrtí (zánikem) účastníka řízení dochází podle hmotného práva k zániku právního vztahu, o nějž v řízení šlo (například v řízení o rozvod manželství, o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je nebo není, kdy zemřel manžel, popřípadě v řízení o zrušení nebo neplatnost registrovaného partnerství nebo o určení, že registrované partnerství nevzniklo, kdy zemřel registrovaný partner), pokud zákon nedovoluje, aby se v řízení pokračovalo, anebo kde účastník nemá žádného právního nástupce, který by převzal právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Protože v těchto (popřípadě i v dalších) případech nelze v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 30 Cdo 5171/2007, na které odkázal i odvolací soud; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 1331/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2025, sp. zn. 24 Cdo 1220/2025).
12. Dovolací soud má shodně s odvolacím soudem za to, že povaha řízení o schválení právního jednání posuzované je podmíněna existencí určitého účastníka řízení (posuzované, opatrované), jedná se o řízení nesporné, vedené v zájmu a k ochraně tohoto účastníka, když práva a povinnosti v tomto řízení jsou vázána výlučně na jeho osobu, a není tedy možné v řízení pokračovat s jeho procesním nástupcem. Proto soudy postupovaly správně, pokud řízení zastavily podle § 1 odst. 3 z. ř. s. ve spojení s § 107 odst. 5 o. s. ř.
13. Správnost tohoto závěru nemůže úspěšně zpochybnit odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2335/2021, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 68, ročník 2022, neboť v citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud řešil otázku se aplikace ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, o správě pozůstalosti pro účely rozhodování podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř., když dospěl k závěru, že smrt žalobkyně neznamená zánik práva na uspokojení přiznaného restitučního nároku, a proto lze v řízení pokračovat se správcem pozůstalosti, jehož činnost vedoucí k dovršení přiznaného restitučního nároku je činností naplňující prostou správu podle ustanovení § 1405 o. z.
14. V této souvislosti proto neobstojí ani námitka dovolatele, že v řízení bylo porušeno právo zůstavitelky nakládat se svým majetkem a také narušena právní jistota všech smluvních stran. Je třeba reflektovat tu podstatnou okolnost, že řízení o schválení právního jednání bylo zahájeno společně s návrhem na omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka posuzované; podstata tohoto řízení je tak spjata s existencí určitého účastníka řízení, jemuž byla omezena svéprávnost (srov. § 461 a násl. o. z. a § 34 a násl. z. ř. s.). Uvažovat o schvalování právního jednání lze pouze ve vztahu k té osobě, která má právní osobnost, tedy způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti (srov. § 15 ve spojení s § 23 o. z.).
15. Dovolatel v dovolání rovněž navrhl odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatel na odklad právní moci se proto již Nejvyšší soud dále nezabýval.
16. Napadá-li dále dovolatel usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, nebere náležitě v úvahu, že jeho dovolání v tomto směru neobsahuje žádné odůvodnění a že ani není v tomto rozsahu přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí v části týkající se výroků o nákladech řízení.
17. Nejvyšší soud (jako soud dovolací) proto z výše uvedených důvodů dovolání navrhovatele směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 31. 7. 2023, č. j. 23 Co 205/2023-27, podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
18. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2025
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu