24 Cdo 865/2025-804
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci projednání pozůstalosti po L. M., zemřelému 13. 2. 2023, za účasti 1) pozůstalého syna L. M., zastoupenému Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M. advokátem, se sídlem Praha 2, Rumunská 1720/12, 2) pozůstalé dcery K. M., zastoupené Mgr. Petrem Olivou, advokátem, se sídlem Lanškroun, nám. J. M. Marků 92, 3) pozůstalého syna R. M., zastoupenému Mgr. Ladislavem Jedličkou, advokátem, se sídlem Ústí nad Orlicí, Čs. Armády 1181 a 4) pozůstalé bývalé manželky a správkyně pozůstalosti B. M., zastoupené Mgr. Blankou Všetičkovou, advokátkou, se sídlem Žamberk, 28. října 640, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 20 D 278/2023, o dovolání L. M. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 24. 9. 2024, č. j. 18 Co 128/2024-745, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 24. 9. 2024, č. j. 18 Co 128/2024-745, a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 24. 1. 2024, č. j. 20 D 278/2023-602, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí k dalšímu řízení.
1. Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 22. 2. 2023, č. j. 20 D 278/2023-3, zahájil řízení o pozůstalosti po L. M. [dále jen „zůstavitel“] (výrok I) a provedením úkonů v řízení o pozůstalosti jako soudní komisařku pověřil Mgr. Martinu Suchodolovou, notářku se sídlem Letohrad (výrok II).
2. Notářka (dále také jen „soudní komisařka“) provedla dne 10. 3. 2023 vyhledávání v Evidenci právních jednání pro případ smrti. Byly zjištěny listiny uložené u notáře Mgr. Lukáše Macháčka, konkrétně závěť ve formě notářského zápisu ze dne 25. 5. 2011, Z 479, NZ 63/2011, N 63/2011, sepsaná Milošem Habrmanem, notářem v Ústí nad Orlicí; ustanovení správce dědictví ve formě notářského zápisu ze dne 25. 5. 2011, Z 65/2011, NZ 65/2011, N 65/2011, sepsané Milošem Habrmanem, notářem v Ústí nad Orlicí. Současně byla v tomtéž notářském zápise obsažena listina o ustanovení správce dědictví, v ní zůstavitel ustanovil pro případ své smrti správcem celého dědictví paní B. M. Tato se svým ustanovením do funkce správce dědictví souhlasila. Publikována byla v průběhu řízení též závěť ve formě notářského zápisu ze dne 23. 2. 2015, Z 1/2015, NZ 18/2015, N 18/2015, sepsaná Milošem Habrmanem, notářem v Ústí nad Orlicí, a dále závěť ve spojení s prohlášením o vydědění ve formě notářského zápisu ze dne 18. 2. 2019, NZ 22/2019, N 18/2019, sepsaná Mgr. Martinou Suchodolovou, notářkou v Letohradu, jíž zůstavitel k celému dědictví povolal poz. dceru K. M., vydědil poz. syna L. M. a oba své syny požádal o respektování jeho poslední vůle a aby svůj podíl jako nepominutelní dědicové po poz. dceři K. nežádali.
3. Dále z obsahu spisu vyplývá, že u soudu prvního stupně jsou vedena řízení podle části třetí o. s. ř. ve věci žaloby žalobce R. M. proti K. M., „o určení okruhu dědiců po zůstaviteli“, a to pod sp. zn. 6 C 124/2024; a dále žaloba žalobce L. M. proti K. M., R. M. a B. M., o určení dědického práva pod sp. zn. 10 C 125/2024.
4. Pověřená soudní komisařka dne 20. 3. 2023 vyrozuměla paní B. M. o ustanovení správce pozůstalosti a vyzvala ji k započetí výkonu předmětné funkce, a to s odkazem na ust. § 148 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Správkyně pozůstalosti dne 5. 4. 2023 zmocnila advokátku Mgr. Blanku Všetičkovou, sídlem Žamberk, aby ji ve všech právních věcech zastupovala. Usnesením ze dne 13. 9. 2023, č. j. 20 D 273/2023-440, rozhodla soudní komisařka o nařízení soupisu pozůstalosti. Přípisem ze dne 22. 10. 2023 správkyně pozůstalosti informovala soudní komisařku, že dům, kde má být proveden soupis pozůstalosti nezpřístupní.
5. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. 1. 2024, č. j. 20 D 278/2023–602, byly zamítnuty návrhy poz. synů L. M. a R. M. (pozn. oba popřeli platnost závětí zůstavitele a domáhají se ve sporném řízení postavení dědiců ze zákona, jak naznačeno již výše) na odvolání správkyně pozůstalosti B. M. Jako důvod pro odvolání správkyně uváděli oba pozůstalí synové střet zájmů, kterou spatřovali v tom, že B. M. je mimo jiné bývalou manželkou zůstavitele a je společníkem obchodní společnosti XY (obchodní podíl zůstavitele je součástí pozůstalosti, stejně jako pohledávka zůstavitele za uvedenou společností).
6. V rámci odvolacích výhrad oba pozůstalí synové namítli mimo jiné i podjatost soudní komisařky Mgr. Martiny Suchodolové z důvodu jimi tvrzené existence blízkého vztahu mezi ní a Mgr. Blankou Všetičkovou, zástupkyní správkyně pozůstalosti, jenž v předmětném řízení zastupuje paní B. M. Svá tvrzení založili na skutečnosti, že soudní komisařka se při ukončení své někdejší advokátní praxe v souvislosti se zamýšleným výkonem funkce notáře dohodla s nynější zástupkyní správkyně pozůstalosti na ustanovení jejím zástupem. Soudní komisařka k námitce podjatosti sdělila, že se zástupkyní správkyně pozůstalosti není a ani v minulosti nebyla v žádném blízkém vztahu pracovním ani přátelském. Vzájemná dohoda o ustanovení zástupcem vycházela z potřeby dané ust. § 9a odst. 1 a § 27 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“). K předání agendy došlo v roce 2016 a jednalo se o ryze formální záležitost.
7. Odvolací soud nyní napadeným usnesením ze dne 24. 9. 2024, č. j. 18 Co 128/2024 -745, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Nejprve se zabýval procesní otázkou, zda odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně nevydala vyloučená soudní komisařka. Odvolací soud neshledal, že by samotná skutečnost, že v minulosti působily soudní komisařka a zástupkyně správkyně pozůstalosti jako samostatně působící advokátky ve stejné lokalitě, včetně následného převzetí povinností zástupce advokáta ve smyslu zákona o advokacii zástupkyní, zakládala z objektivního hlediska pochybnost o podjatosti soudní komisařky. Jiný důvod pro vyloučení soudní komisařky nebyl do doby vydání rozhodnutí odvolacího soudu, uplatněn. Ve vztahu k odvolání správkyně pozůstalosti se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že z tvrzení pozůstalých synů nevyplývá závažné porušení povinnosti správkyně pozůstalosti ani její neschopnost plnit své povinnosti ve smyslu ust. § 1560 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), proto měl usnesení soudu prvního stupně za správné a potvrdil jej.
8. Soudní komisařka posléze přípisem ze dne 4. 10. 2024, adresovaným soudu prvního stupně, vyjádřila svoji podjatost ve vztahu k předmětné pozůstalostní věci, neboť jako soudní komisařka, která sepsala závěť zůstavitele formou notářského zápisu, jejíž platnost je ze strany poz. syna zůstavitele R. M. sporována, byla vyzvána Okresním soudem v Ústí nad Orlicí k podání svědecké výpovědi v řízení o žalobě na určení dědického práva, přičemž po zproštění povinnosti mlčenlivosti učinila před soudem dne 3.
10. 2024 svědeckou výpověď. Měla za to, že v důsledku jejího postavení svědka je dána pochybnost o její nepodjatosti coby soudního komisaře, poukázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3373/2011. Soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 5. 11. 2024, č. j. 20 D 278/2023-756, tak, že soudní komisařka Mgr. Martina Suchodolová je vyloučena z úkonů soudního komisaře v této věci (výrok I), a na místo ní pověřil Mgr. Janu Filipovou, notářku se sídlem Ústí nad Orlicí, aby jako soudní komisař za odměnu provedla úkony v řízení o pozůstalosti zůstavitele (výrok II).
II. Dovolání a vyjádření k němu
9. Usnesení odvolacího soudu napadl poz. syn L. M. (dále jen „dovolatel“) v celém jeho rozsahu dovoláním. V dovolání bylo namítáno, že napadené rozhodnutí a) „závisí na vyřešení otázky hmotného práva a vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Jedná se zejména o otázku řádného výkonu správy pozůstalosti ze strany správkyně pozůstalosti paní B. M. Dále b) na „vyřešení otázky procesního práva a vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Jedná se zejména o otázku rozhodování vyloučenou soudní komisařkou, která v rámci řízení nepostupovala nikoli nestranně.
A dále c) na „vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž vyřešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, neboť správkyně pozůstalosti činila obstrukce při soupisu pozůstalosti, když odmítla vpustit soudního komisaře i účastníky pozůstalostního řízení (jejich zástupce) do nemovitosti, která náleží do pozůstalosti a má být projednána v rámci „dědického“ řízení. Správkyně pozůstalosti podle dovolatele nejedná ve prospěch všech dědiců, pouze ve prospěch svůj a pozůstalé dcery.
Potenciální konflikty zájmů by měly být ze strany správce pozůstalosti oznámeny a bez zbytečného odkladu vyřešeny. Střet zájmů může vyplývat např. z existence určitého majetkového práva, které svědčí správci pozůstalosti, a které by mohl uplatnit v neprospěch spravovaného majetku nebo beneficienta. Správkyně pozůstalosti je společníkem obchodní společnosti XY, identifikační číslo XY, kdy podíl v této společnosti je i součástí pozůstalosti a zůstavitel byl věřitelem této společnosti Byla by tak při vymáhání v pozici jak dlužníka, tak i zároveň osoby, která by měla jednat ve prospěch dědiců jako věřitelů.
Tento „zjevný potenciální střet zájmů“ správkyně pozůstalosti zcela ignoruje, nehlásí jej. Odvolací soud nijak tyto skutečnosti dle dovolatele nereflektoval. Z tohoto důvodu označil dovolatel usnesení odvolacího soudu za nepřezkoumatelné a nesprávné. Ve vztahu k obstrukcím správkyně pozůstalosti, v souvislosti s nařízeným soupisem pozůstalosti, má dovolatel pochybnosti o tom, že se právní zástupkyně o kolizi dozvěděla až 3 dny před nařízeným termínem soupisu pozůstalosti. Takové jednání nebylo soudní komisařkou zkoumáno a nebyla vyvozena potřebná opatření, a jde o další příklad neobjektivního přístupu soudní komisařky.
Stejně tak i touto námitkou se odvolací soud nezabýval. Existují důvodné pochybnosti o objektivitě soudní komisařky s odkazem na § 14 odst. 1 o. s. ř., kdy v rámci své někdejší advokátní praxe spolupracovala se zástupkyní správkyně pozůstalosti při předání advokátní agendy. Dědic odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II ÚS 105/01, kdy platí, že „[k] vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.
Nepochybně se jedná o případy, kdy soudce je současně na straně účastníka řízení či svědka, resp.
když by v řízení mohl být dotčen na svých právech; shodně to platí v případě, že soudce má k účastníkům řízení příbuzenský, přátelský nebo zjevně nepřátelský vztah, příp. vztah ekonomické závislosti.“ V dovolání je zdůrazněno, že řízení je stiženo vadou, neboť rozhodnutí soudů obou stupňů v důsledku neobjektivního postupu jsou nedostatečně odůvodněná, nepřezkoumatelná a vyslovené závěry nemají podklad ve skutkových zjištěních a spisovém materiálu. Z těchto důvodů dovolatel navrhoval, aby Nejvyšší soud „v napadeném rozsahu“ usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
10. Ostatní účastníci pozůstalostního řízení se k podanému dovolání nevyjádřili. II. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), ve spojení s § 30 z. ř. s.
12. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení, za splnění podmínky povinného zastoupení dle § 241 o. s. ř.
13. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
14. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
15. Pro otázky a) a b) v části čl. III. a čl. čl. IV. písm. A) posuzované dovolání neobsahuje obligatorní obsahové náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., neboť nebylo řádně vymezeno, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání. V této části dovolání je pouze parafrázován obsah ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by pro každý jednotlivý dovolací důvod bylo konkretizováno, který ze zákonem určených předpokladů přípustnosti dovolání považuje dovolatel pro něj za splněný.
16. Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je přitom třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod pro každou námitku či otázku samostatně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014).
17. Má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, je zapotřebí v podaném dovolání vymezit příslušnou právní otázku, uvést její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak. Návrh obsažený v dovolání, aby právní otázka byla posouzena jinak, než jak ji vyřešil v napadeném rozhodnutí odvolací soud, významově neodpovídá (ve smyslu § 237 o. s. ř.) zákonnému požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, z 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 16. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 988/2015, kdy ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. I. ÚS 2839/15). Nejvyšší soud současně nepřehlédl, že zákonem vyžadovaný důvod přípustnosti dovolání byl vymezen tak, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popřípadě na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně“. Takové alternativní vymezení přípustnosti dovolání se však navzájem vylučuje, a proto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Z povahy věci vyplývá, že v konkrétním případě může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání – splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání zpravidla vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno kritérium jiné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 1590/2014, ústavní stížnost proti němu Ústavní soud usnesením ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/2014, odmítl). Nepřípustnost uvedení více vzájemně se vylučujících podmínek přípustnosti pak plyne i z nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 410/20, bodu 16.
18. V projednávané věci záviselo rozhodnutí odvolacího soudu i na vyřešení právní otázky formulované dovolatelem pod bodem c) v podobě tvrzeného závažného porušení povinnosti správce pozůstalosti ve smyslu § 1560 o. z. ve spojení s § 156 z. ř. s. Tedy, zda jednání správkyně pozůstalosti, poté, co obdržela vyrozumění o soupisu pozůstalosti podle § 178 z. ř. s., neposkytla soudní komisařce řádnou součinnost a zda je takové jednání (obecně, popř. v poměrech projednávané věci) možné vnímat jako závažné porušení povinnosti správce pozůstalosti. Dovolání shledal Nejvyšší soud ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. v uvedeném rozsahu přípustným, neboť daná otázka nebyla doposud ve všech souvislostech v judikatuře Nejvyššího soudu vyřešena. IV. Důvodnost dovolání
19. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které Nejvyšší soud provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), striktně vázán důvody v dovolání vymezenými (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné, byť je tomu tak především z důvodu existence zmatečnostní vady řízení.
20. Dovolací soud přezkoumává rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodu vymezeného v dovolání; je-li však dovolání přípustné – a tak je tomu i v přítomné věci, pokud jde o otázku pod bodem c) – dovolací soud přihlédne též [a to i z povinnosti úřední] k tzv. zmatečnostním vadám uvedeným v § 229 odst. 1 o. s. ř., § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.).
21. V řízení o pozůstalosti provádí úkony soudu prvního stupně jako soudní komisař notář, kterého tím soud pověřil (srov. § 100 odst. 1 z. ř. s.). To, který notář bude soudem pověřen provedením úkonů jako soudní komisař, stanoví rozvrh, který vydal na návrh příslušné notářské komory předseda krajského soudu na období kalendářního roku; o pověření notáře rozhodne po zahájení řízení soud usnesením, které není třeba doručovat (srov. § 101 z. s. ř.).
22. Dle § 105 odst. 1 z. ř. s., o vyloučení notáře, jakož i notářských kandidátů, notářských koncipientů nebo jiných zaměstnanců notáře z provedení úkonů soudního komisaře, rozhodne [okresní] soud usnesením [proti jeho rozhodnutí není odvolání přípustné], dle odst. 2 rozhodne-li soud, že notář je z provedení úkonů soudního komisaře vyloučen, pověří současně provedením úkonů soudního komisaře jiného notáře; postupuje přitom podle § 101.
23. O vyloučení soudní komisařky Mgr. Martiny Suchodolové bylo rozhodnuto soudem prvního stupně, a to jeho usnesením ze dne 5. 11. 2024, č. j. 20 D 278/2023-756, které bylo přijato až v době po vydání dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu (ze dne 24. 9. 2024, č. j. 18 Co 128/2024-745). Důvodem vyloučení byla podle oznámení soudní komisařky skutečnost že „jako notářka sepsala zůstaviteli notářským zápisem jeho závěť, jejíž platnost je ze strany poz. syna zůstavitele R. M. sporována….. a byla vyzvána Okresním soudem v Ústí nad Orlicí k podání svědecké výpovědi…současně působila jako soudní komisařka v pozůstalostním řízení po zůstaviteli (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3373/2011)“ – viz č. l. 743 spisu.
24. Pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (§ 243f odst. 1 o. s. ř.), tj. stav ke dni 29. 4. 2024. Pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně o vyloučení soudní komisařky tak samo o sobě nepředstavuje okolnost, pro kterou by bylo možno napadené usnesení odvolacího soudu bez dalšího zrušit. Nicméně na straně druhé důvody zmatečnosti zkoumá odvolací soud, popř. dovolací soud (popř. též soud rozhodující v prvním stupni o samostatně podané žalobě pro zmatečnost) bez ohledu na to, zda účastník řízení podjatost věc rozhodujícího soudce (soudního komisaře) a z jakých důvodů uplatnil a přitom není nikterak vázán tím, jak byla v řízení o vyloučení soudce (soudního komisaře) v dřívější fázi řízení soudem (popř. nadřízeným či odvolacím soudem) otázka podjatosti soudce posouzena (k tomu srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze z 24. 3. 1995, 7 Cdo 69/92, publikovaný pod č. 7/1997 Sb. rozhodnutí). Pro závěr o tom, zda je rozhodnutí soudu prvního stupně stiženo zmatečnostní vadou a zda k této vadě měl z úřední povinnosti odvolací soud přihlédnout (byť nebyla namítána, viz § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) je určující, zda pochybnosti o nepodjatosti původně pověřené soudní komisařky objektivně existovaly již v okamžiku vydání usnesení, jímž byl zamítnut návrh na odvolání dosavadní správkyně pozůstalosti a jmenování nového správce či zda tyto důvody vznikly až dodatečně.
25. Z rekapitulace průběhu pozůstalostního řízení je zřejmé, že soudní komisařka sepsala notářský zápis NZ 22/2019, N 18/201, o závěti zůstavitele ve spojení s prohlášením o vydědění dne 18. 2. 2019; v protokolu soudu prvního stupně (sepsaný soudní komisařkou) ze dne 8. 1. 2024, č. j. 20 D 278/2023-575, je uvedeno, že pozůstalý syn R. M. a L. M. považují předmětnou závěť zůstavitele ze dne 18. 2. 2019 „za neplatnou, když mají za to, že zůstavitelův duševní stav neumožňoval právní jednání v podobě pořízení pro případ smrti“. O návrhu poz. syna L. M. a R. M. na odvolání paní B. M. z funkce správce pozůstalosti a na jmenování nového správce pozůstalosti, rozhodla soudní komisařka (až) usnesením ze dne 24. 1. 2024, č. j. 20 D 278/2023-602, tedy v době, kdy platnost závětí jí sepsané již byla zpochybněna.
26. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3373/2011, bylo k problematice podjatosti notáře /co do jeho poměru k věci/ vysvětleno, že: „sepsal-li notář notářský zápis o závěti zůstavitele a současně působí jako soudní komisař v dědickém řízení po zůstaviteli, jsou zde důvodné pochybnosti o jeho nepodjatosti k věci, neboť získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání?“ Uvedené závěry promítnuté do projednávané věci znamenají, že původně pověřená soudní komisařka měla oznámit důvody svého vyloučení již v okamžiku, kdy nastaly, tedy jakmile pozůstalí synové zpochybnili platnost závěti zůstavitele, kterou sama sepsala ve formě notářského zápisu. Navazující okolnost, že tatáž soudní komisařka byla též ještě následně vyslýchána jako svědkyně v incidenčním sporu o určení dědického práva vyvolaném tímto pozůstalostním řízením nepředstavuje sama o sobě důvod pro vznik pochybností o její nepodjatosti, nýbrž již existující důvod jen dále umocňuje.
27. Odtud plyne následek, že řízení bylo poté, co poz. synové zpochybnili platnost závěti zůstavitelky postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř., když o návrhu na odvolání paní B. M., z funkce správce pozůstalosti a na jmenování nového správce pozůstalosti, rozhodovala dne 24. 1. 2024 soudní komisařka u níž byl pro její vztah k projednávané věci nechybně dán důvod k pochybnosti o její nepodjatosti. Je-li rozhodnutí soudu prvního stupně ve svém celku postiženo zmatečností, je vyloučeno, aby Nejvyšší soud prověřoval správnost právních závěrů odvolacího soudu.
28. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu, který v rámci instančního přezkumu nezjednal nápravu není v dovoláním napadeném rozsahu správné, neboť řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo zmatečností uvedenou v ustanovení § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, dovolací soud – aniž by se věcí mohl v této fázi řízení podrobněji zabývat i dovoláním předestřenou otázkou – napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. v celém rozsahu zrušil. Doplňuje se, že účastníci mají v řízení postavení nerozlučných společníků, z čehož plyne, že dovolání jen jednoho z nich má ve vztahu ke zrušení rozhodnutí účinky i pro ostatní účastníky. Z toho důvodu je záhodno v pozůstalostním řízení rozhodovat o podaných návrzích společně /jedním výrokem/.
29. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i usnesení soudu prvního stupně, a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).
30. Je tak nyní na nově pověřené notářce Mgr. Janě Filipové, jako soudní komisařce, aby o návrhu, obou pozůstalých synů zůstavitele, na odvolání správkyně pozůstalosti a na jmenování nového správce pozůstalosti, rozhodla znovu a zohlednila přitom námitky účastníků řízení.
řízení ve věci nekončí, bude o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodnuto v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě odvolacího soudu (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2025
JUDr. David Vláčil předseda senátu