25 Cdo 1206/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně O. R., zastoupené JUDr. Karlem Frimlem, CSc., advokátem se sídlem v
Praze, V Sedlci 29/15, proti žalované České pojišťovně a.s., sídlem v Praze,
Spálená 75/16, IČO: 452 72 956, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 83/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 26. září 2014, č. j. 51 Co 282/2014-114, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 28. března 2014, č.j. 17 C 83/2012-95
zamítl žalobu na zaplacení 145.582,00 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vyšel ze zjištění, že následkem dopravní nehody zaviněné pojištěncem žalované
zemřel manžel žalobkyně, v důsledku jeho úmrtí se u žalobkyně rozvinula
depresivní porucha, pro niž byla dočasně v pracovní neschopnosti. Soud prvního
stupně uzavřel, že pro nedostatek příčinné souvislosti mezi jednáním pojištěnce
žalované, jež způsobilo dopravní nehodu, a požadovanou náhradou za ztížení
společenského uplatnění žalobkyně a za ztrátu na jejím výdělku po dobu pracovní
neschopnosti nejsou splněny předpoklady odpovědnosti za škodu, a tedy ani důvod
k pojistnému plnění. Následkem způsobu jízdy pojištěnce žalované je smrt
manžela žalobkyně, nikoliv však poškození zdraví žalobkyně, k němuž došlo
následkem reakce na úraz manžela. Úhrada částky 300 Kč za správní poplatek v
souvislosti s následky nehody nebyla prokázána.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. září 2014, č. j.
51 Co 282/2014-114 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ohledně úroku
z prodlení, jinak jej ve výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení
potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových
zjištění soudu prvního stupně a s poukazem na publikovanou (R 7/1979) i
nepublikovanou judikaturou (25 Cdo 2692/2006, 25 Cdo1858/2007) se ztotožnil se
s jeho právními závěry ohledně náhrady za ztížení společenského uplatnění
žalobkyně a za ztrátu na výdělku po dobu její pracovní neschopnosti a rovněž
ohledně náhrady správního poplatku.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání a navrhla, aby
rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena k dalšímu řízení s
tím, že otázka příčinné souvislosti by měla být vyřešena jinak než dosud. S
poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 312/05 dovozuje, že mezi
jednáním pojištěnce žalované a škodou vzniklou na jejím zdraví existuje
příčinná souvislost. Je přesvědčena, že judikatura citovaná odvolacím soudem
nemůže za platnosti nového občanského zákoníku obstát, dovolatelka ji považuje
za překonanou s tím, že dosavadní rozhodovací praxi je třeba změnit a
reflektovat ducha nového občanského zákoníku, který např. umožňuje odškodnit i
zkažený cestovní zájezd.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že se závěry dovolatelky nesouhlasí,
rozhodnutí soudů obou stupňů vycházejí z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího
soudu a jsou s ní v souladu.
Podle ust. § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti
rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se
přitom nepřihlíží.
Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto celkem o třech samostatných
nárocích, z nichž nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní
neschopnosti ve výši 25.282,00 Kč a za správní poplatek ve výši 300,- Kč
nepřevyšují 50.000,- Kč. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí se posuzuje u
každého nároku zvlášť bez ohledu na to, zda nároky byly uplatněny jednou
žalobou a bylo o nich rozhodnuto jedním rozsudkem (obdobně srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, publikované v
časopise Soudní judikatura pod č. 9/2000, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, publikované v časopise Soudní
judikatura pod č. 55/2000). Přípustnost dovolání v tomto rozsahu je proto
vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Náhrada za ztížení společenského uplatnění je jedním z nároků na náhradu škody
způsobené na zdraví a v daném případě se řídí podle § 444 a násl. obč. zák. –
č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Následkem dopravní nehody zaviněné
pojištěncem žalované byl smrtelný úraz manžela žalobkyně a tento důsledek
protiprávního jednání se stal příčinou vzniku újmy na zdraví žalobkyně. V
takovém případě platí i nadále, že příčinnou souvislost mezi jednáním škůdce a
vzniklou škodou nelze dovodit ze skutečnosti, která je již sama následkem, za
nějž škůdce odpovídá z jiného právního důvodu. Dovolatelce lze sice přisvědčit,
že nový občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) posílil v některých případech
pozici poškozeného, na právním názoru, že jedním z předpokladů vzniku
odpovědnosti za škodu je příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce
či kvalifikovanou škodnou událostí a vznikem škody na zdraví, se však nic
nezměnilo ani podle nové právní úpravy.
Napadené rozhodnutí, které vychází ze závěru o chybějící příčinné souvislosti
mezi poškozením zdraví žalobkyně a jednáním pojištěnce žalované, je plně v
souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (kromě rozhodnutí
Nejvyššího soudu citovaných odvolacím srov. též např. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo
1455/2003, sp. zn. 25 Cdo 2275/2005, sp. zn. 25 Cdo 1354/2005), nejedná se o
právní otázku rozdílně rozhodovanou a není důvodu pro závěr, že by otázka
vztahu příčinné souvislosti měla být dovolacím soudem v tomto případě posouzena
jinak.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalobkyně není podle § 237 o. s. ř. a § 238 odst.
1 písm. c) o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty
první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 26. května 2015
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu