25 Cdo 1563/2025-305
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: D. Č., zastoupený advokátem Mgr. Davidem Cagašem, se sídlem Jaklovecká 1249/18, 710 00 Ostrava, proti žalované: EUC Klinika Ostrava a.s., IČO 25860836, se sídlem Opavská 962/39, 708 00 Ostrava, zastoupená zmocněnkyní M. V., o odčinění nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 C 12/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2022, č. j. 71 Co 262/2021-237, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 4. 2021, č. j. 32 C 12/2019-156, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit 150 000 Kč s příslušenstvím (výrok I), omluvit se konkrétně formulovanou omluvou „za spáchané příkoří prostřednictvím lokálního sdělovacího média s uvedením jména původce pomluvy MUDr. Martina Pindura a bez zveřejňování jména žalobce a bez uvádění diagnózy žalobce, ať už pravdivé nebo nepravdivé, nebo podle své volby uhradit žalobci částku 90 000 Kč“ (výrok II), a dále
rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobce je promlčen, a pokud by promlčen nebyl, nedošlo k žádnému jednání, které by bylo způsobilé zasáhnout do osobnostní sféry žalobce. MUDr. Martin Pindur, zaměstnanec žalované a do roku 2013 praktický lékař žalobce (dále také jen „lékař“) uvedl do lékařské zprávy ze dne 16. 11. 2011 mimo jiné diagnózu žalobce, a to schizofrenní psychózu hebefrenního typu s těžkými dyscharakterovými změnami a hrubě narušenou sociabilitou (dále také jen „formulace“).
Bylo povinností lékaře uvést do zdravotnické dokumentace všechny relevantní informace o zdravotním stavu žalobce, přičemž vycházel z lékařské zprávy psychiatra MUDr. Leopolda Kozara z roku 2003. Žádnou pozdější zprávu z psychiatrického vyšetření žalobce lékař neměl, přestože žalobci opakovaně doporučoval psychiatrické vyšetření. Totožnou diagnózu lékař uvedl nejen do této zprávy, kterou došlo dle žalobce k zásahu do jeho osobnostní sféry, ale již do lékařské zprávy ze dne 7. 4. 2009. Žaloba však byla podána až dne 9.
1. 2019, proti žalované dne 9. 6. 2020.
2. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 5. 8. 2022, č. j. 71 Co 262/2021-237, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a uzavřel, že jestliže již z tvrzení žalobce a z lékařských zpráv MUDr. Leopolda Kozara z roku 2003 a MUDr. Martina Pindura ze dne 16. 11. 2011 je zřejmé, že právo žalobou uplatněné vůbec nevzniklo, není důvod uvažovat o jeho promlčení. Lékař tím, že do osobní anamnézy žalobce v lékařské zprávě pro účely předoperačního vyšetření a následnou operaci opsal shrnující výsledek psychiatrického vyšetření provedeného MUDr.
Leopoldem Kozarem, plnil svou povinnost vyplývající z vyhlášky č. 385/2006 Sb., o zdravotnické dokumentaci, ve znění účinném do 31. 3. 2012 (dále také jen „vyhláška o zdravotnické dokumentaci“). Zanesení formulace do lékařské zprávy nebylo zásahem objektivně způsobilým porušit či ohrozit osobnostní práva žalobce, neboť byla uvedena právem aprobovaným způsobem v souvislosti s výkonem povinnosti praktického lékaře. Lékařská zpráva byla předána do dispozice žalobce, byla určena k předoperačnímu vyšetření a k následné operaci, tedy pro účely poskytnutí zdravotní péče žalobce.
Každý zdravotnický pracovník je vázán zákonnou povinností mlčenlivosti o skutečnostech, o kterých se při výkonu svého povolání dozvěděl. Zásah spočívající v rozšíření formulace prostřednictvím informačního systému fakultní nemocnice, která není žalována, je zcela mimo jednání MUDr. Martina Pindura.
3. Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozuje podle § 237 o. s. ř. z otázky hmotného a procesního práva, jíž se Nejvyšší soud doposud nezabýval. V dovolání vznáší otázku hranice, kdy již dojde k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv fyzické osoby jako pacienta ze strany lékaře při plnění jeho povinností v rámci uvádění údajů o pacientovi ve zdravotnické dokumentaci. Podle přesvědčení žalobce lze shledat naplnění předpokladů zásahu do osobnostních práv i u jinak řádného a právem aprobovaného výkonu povinností lékaře.
Odvolací soud se interpretací a významem formulace vůbec nezabýval. Pro interpretaci formulace je nutné použít tzv. Mezinárodní klasifikaci nemocí a souvisejících zdravotních problémů (dále jen „MKN“), což je oficiálně celosvětově schválená a užívaná publikace kodifikující systém označování a klasifikace lidských onemocnění, poruch, zdravotních problémů a dalších příznaků, situací či okolností. Jedním z cílů této klasifikace je ochránit citlivé osobní informace o každé osobě, mezi které patří mimo jiné i informace o zdravotním stavu.
U žalobce tak měl být uveden pouze kód F20.1 odpovídající hebefrenní schizofrenii. Uvedením tohoto kódu do lékařské zprávy by lékař řádně a správně splnil své povinnosti dané vyhláškou o zdravotnické dokumentaci, byly by chráněny osobní údaje žalobce a vyloučena možnost neoprávněného zásahu do jeho osobnostních práv. V lékařské zprávě užitá formulace je mnohem širší a nemá již nic společného s označením onemocnění. Je nepodstatné, že formulace byla převzata z lékařské zprávy MUDr. Leopolda Kozara ze dne 10.
2. 2003, kde nadto byla též správně označená diagnóza. Lékař jako erudovaný odborník měl povinnost posoudit, zda je formulace řádná a správná, případně uvést onemocnění pod správným označením anebo kód dle klasifikace MKN-10. Žalobce navrhl, aby bylo dovoláním napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Žalovaná ve vyjádření označila dovolání za nepřípustné a nedůvodné. Účelem označení nemocí podle klasifikace MNK-10 ve zdravotnické dokumentaci, které v České republice nebylo nikdy povinné, není ochrana citlivých údajů pacienta a zamezení neoprávněnému zásahu do jeho osobnostních práv, ale zjednodušení analýz a srovnávání velkého množství dat o úmrtnosti a nemocnosti. K určení a rozlišování nozologických jednotek není MKN-10 určená a ani vhodná. Většina odborných lékařů zná podrobněji kódové zkratky diagnóz pouze v rámci svého oboru, proto je zvykem uvádět diagnózy a anamnestické údaje v osobní anamnéze slovně. Se zdravotnickou dokumentací pacienta obecně přichází do kontaktu pouze zdravotnický personál vázaný přísnou mlčenlivostí. Lékař při vyhotovování lékařských zpráv postupoval lege artis a v souladu s právními předpisy, osobní anamnéza je povinnou součástí lékařské zprávy o předoperačním vyšetření. Žalovaná nesouhlasí ani s tvrzením, že by formulace nebyla diagnózou. Psychiatrickou diagnózu může revidovat pouze odborník v daném oboru, kterým MUDr. Martin Pindur není. Žalovaná je přesvědčena, že informace o skutečnosti, že žalobce trpěl či možná ještě trpí závažným psychiatrickým onemocněním, byla zásadní pro předejití případným nedorozuměním při odeslání žalobce k operačnímu výkonu v jiném zdravotnickém zařízení a fakticky přispívala k ochraně zdraví žalobce. Odvolací soud otázku promlčení vůbec nehodnotil, avšak z procesní opatrnosti žalovaná uvádí, že i pokud by právo žalobce vzniklo, byl by údajný nárok žalobce promlčen již v dubnu 2012. Žalované není ani jasné, z jakého důvodu viní žalobce ze vzniku údajné škody ji, když autorem formulace je zesnulý MUDr. Leopold Kozar a k rozšíření a zveřejnění formulace došlo ve Fakultní nemocnici Ostrava.
5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobce není přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nemůže přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit otázka, jejíž řešení vyplývá přímo ze zákona (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 32 Cdo 165/2014, ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 32 Cdo 709/2014, ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 21 Cdo 713/2020, ze dne 15. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 286/2020, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5387/2016). Tímto právním předpisem je zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, účinný do 31. 3. 2012, tedy v době provedení záznamu (dále jen „zákon o péči o zdraví lidu“), podle nějž zdravotnická dokumentace obsahuje a) osobní údaje pacienta v rozsahu nezbytném pro identifikaci pacienta a zjištění anamnézy, b) informace o onemocnění pacienta, o průběhu a výsledku vyšetření, léčení a o dalších významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta a s postupem při poskytování zdravotní péče (§ 67b odst. 2 zákona).
8. Napadené rozhodnutí je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, která i za účinnosti zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), který klade přísnější a podrobnější požadavky na vedení zdravotnické dokumentace, předpokládá, že kromě samotné diagnózy mají být zaznamenány i okolnosti související s postupem při poskytování zdravotních služeb, například informace o vzájemné komunikaci poskytovatele zdravotní péče s pacientem, poučení poskytnutá pacientovi, informace o dotazech pacienta či jeho dalších sděleních, která by mohla mít vliv na poskytování zdravotní péče a následně i vývoj jeho zdravotního stavu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 25 Cdo 517/2022; ústavní stížnost proti němu byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. I. ÚS 3373/23). Výhrady dovolatele proti způsobu vyznačení diagnózy jsou ve světle tohoto přístupu bezpředmětné.
9. Odvolací soud v souladu s tím dovodil, že lékař plnil v dané věci jemu stanovenou zákonnou povinnost, a proto nedošlo uvedením formulace k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce. Ze shora uvedeného zákonného ustanovení vyplývá, že do zdravotnické dokumentace jsou zaznamenávány informace významné z hlediska stavu pacienta a poskytování zdravotní péče, přičemž co je pro dokumentaci vedenou v daném zdravotnickém zařízení významné, je do značné míry otázkou odborného posouzení odvozeného od zdravotního stavu pacienta. Podle tehdy účinné vyhlášky o zdravotnické dokumentaci zdravotnická dokumentace vždy obsahuje informace o významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta, a to zejména informace z rodinné, osobní, epidemiologické, sociální a pracovní anamnézy [§ 1 odst. 1 písm. j)] a záznamy o jiných významných okolnostech souvisejících se zdravotním stavem pacienta, které byly zjištěny v souvislosti s poskytováním zdravotní péče [§ 1 odst. 2 písm. o)]. Uvedení formulace vycházející ze zprávy MUDr. Leopolda Kozlara do lékařské zprávy ze dne 16. 11. 2011, tak zcela odpovídá požadavku kladenému na lékaře právními předpisy. Konečně lze doplnit, že s ohledem na povinnost mlčenlivosti všech zdravotnických pracovníků danou § 55 odst. 2 písm. d) zákona o péči o zdraví lidu se nemůže v osobnostní sféře žalobce projevit, zda je uveden kód klasifikace MKN anebo slovní popis onemocnění.
10. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 25. 6. 2025
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu