ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce Ing. J. V., zastoupeného JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem
Praha 5, Plzeňská 4, proti žalované obci Podůlší, se sídlem úřadu Podůlší 1,
zastoupené JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Ulrichovo
nám. 737, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Generali
Pojišťovny, a.s., IČO 61859869, se sídlem Praha 2, Bělehradská 132, o náhradu
škody, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 11 C 130/2011, o dovolání
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 12. 2013,
č.j. 20 Co 516/2013-305, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalované se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
III. Mezi žalobcem a vedlejším účastníkem nemá žádný právo na náhradu nákladů
dovolacího řízení.
Žalobce se domáhal po žalované celkem 6.321.600,- Kč s
příslušenstvím na náhradě škody na zdraví vzniklé mu v důsledku pádu z jízdního
kola v katastru obce Podůlší při najetí na neočekávanou, neoznačenou a
žalovanou protiprávně vytvořenou překážku (terénní vlnu) na místní komunikaci.
Okresní soud v Jičíně rozsudkem ze dne 18. 6. 2013, č.j. 11 C 130/2011-226,
rozhodl o žalobou uplatněných nárocích tak, že žalobu zamítl v části, jíž se
žalobce domáhal zaplacení 273.000,- Kč na náhradě za bolest, 1.390.800,- Kč na
náhradě za ztížení společenského uplatnění a 1.926.000,- Kč představující
mimořádné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění, žalobě vyhověl co
do částky 165.000,- Kč s příslušenstvím za ztížení společenského uplatnění a
2.566.800,- Kč na zvýšení odškodnění za ztížení společenského uplatnění;
rozhodl též o náhradě nákladů řízení. V řízení bylo zjištěno, že dne 25. 8.
2009 při jízdě na jízdním kole po cyklostezce najel žalobce na nečekanou
překážku, která tam byla žalovanou vybudována v rozporu s právními předpisy, v
důsledku pádu došlo k poranění krční páteře a míchy žalobce s omezením hybnosti
všech čtyř končetin. Po úraze se žalobce stal samostatně téměř nepohyblivým
(inkompletní kvadruplegie), je nucen většinu dne trávit na lůžku, je značně
závislý na pomoci dalších osob a využívání zdravotních pomůcek. K zamítnutí
žaloby ohledně žalobcem uplatňované náhrady za bolest ve výši 273.000,- Kč
došlo z důvodu vyplacení této náhrady žalovanou ve výši 154.200,- Kč, když
podle posudku znaleckého ústavu bylo bolestné ohodnoceno 1020 body, což
představuje částku 122.400,- Kč; žalobci tak bylo vyplaceno více. Z provedeného
dokazování též vyplynulo, že ztížení společenského uplatnění žalobce bylo
znaleckým posudkem ohodnoceno 7130 body, což představuje částku 855.600,- Kč a
před zahájením řízení bylo žalovanou žalobci již uhrazeno 690.600,- Kč, soud
proto žalobě vyhověl co do částky 165.000,- Kč. Soud dospěl k závěru, že v
projednávané věci jde o případ hodný zvláštního zřetele a že je třeba
odškodnění ztížení společenského uplatnění zvýšit o trojnásobek základní
výměry, tj. o částku 2.566.800,- Kč. Vzal přitom v úvahu, že žalobce utrpěl
úraz sice ve věku 65 let, ale způsob jeho života byl i v době úrazu
nadstandardně všestranně aktivní.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze
dne 3. 12. 2013, č.j. 20 Co 516/2013-305, potvrdil rozsudek okresního soudu ve
výroku o věci samé, ve výrocích o náhradě nákladů řízení jej změnil tak, že
žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na
nákladech řízení před okresním soudem žalobci 276.146,- Kč a státu 38.039,- Kč,
dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení. Odvolací soud se zcela ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním
posouzením věci okresním soudem. K námitce žalobce, že při stanovení bolestného
a náhrady za ztížení společenského uplatnění nehodnotil jednotlivá zdravotní
postižení žalobce v důsledku kvadruplegie zvlášť, ale žalobci přiznal toliko
bodové ohodnocení za kvadruplegii, uvedl, že v položce inkompletní kvadruplegie
je obsaženo funkční poškození, ve kterém jsou zahrnuta poškození, za něž se
žalobce dožaduje dalšího bodového ohodnocení, např. poruchy vyprazdňování,
sexuální, pohlavní atd. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem prvostupňového
soudu, že znalecký ústav správně vyšel z bodového ohodnocení kvadruplegie jako
nejtěžšího komplexního postižení ohodnoceného nejvyšším počtem bodů a není
žádného důvodu za jednotlivá postižení, která jsou součástí kvadruplegie, vždy
připočítávat další položky, správně tedy nepřiznal duplicitní ohodnocení týchž
následků. Přisvědčil též úvaze okresního soudu, který využil ustanovení § 7
odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského
uplatnění (dále jen „vyhláška“), a výši odškodnění stanovenou podle této
vyhlášky znaleckým ústavem zvýšil na trojnásobek, správně zohlednil, že na
straně jedné došlo k poškození zdraví žalobce v jeho 65 letech, tedy na počátku
důchodového věku a v poslední etapě jeho života, na straně druhé žalobce žil
velmi aktivním všestranným způsobem života, byl zcela zdráv, vedl hodnotný
rodinný a částečně stále pracovní život.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř. Nesprávné právní posouzení shledává ve
výkladu a aplikaci vyhlášky, a to ve vztahu k nároku na odškodnění za ztížení
společenského uplatnění, konkrétně to, že následky poškození míchy hodnotí pod
jedinou soubornou položkou č. 0753 – inkompletní kvadruplegie ve výši 2.900
bodů, v níž jsou již zahrnuty veškeré v úvahu připadající funkční poškození
zdraví. Uvedený výklad považuje dovolatel za nesprávný, neboť takto uvažované
hodnocení následků poškození míchy nevystihuje klinickou realitu uvedeného typu
onemocnění. Uvádí, že funkční zvláštnosti míchy a mozku a různorodost následků
poškození dalších orgánů brání tomu, aby se jednotlivé následky, které vznikly
v souvislosti s poškozením míchy, odškodňovaly pouze jednou položkou. Má za to,
že pokud se poškození míchy projeví i na jiných orgánech, a to jako sekundární
následek primárního poškození míchy, je třeba tyto následky hodnotit
samostatně. Tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu, jež vedlo k odškodnění
poškození míchy pouze jednou soubornou položkou je v rozporu s judikaturou
dovolacího soudu. Pokud v případě dovolatele bylo v řízení prokázáno, že vedle
hybného deficitu trpí též poruchami zažívání, vylučování a ztrátou sexuálních
funkci, je třeba tyto následky samostatně hodnotit, jelikož tyto samy o sobě
prokazatelně mají nepříznivý vliv na možnost uplatnění žalobce v životě a ve
společnosti. Od uvedeného dovozuje dovolatel též nesprávný výklad a aplikaci
ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky o navýšení hodnocení ztížení
společenského uplatnění v případě zvlášť těžkých následků úrazů, když soud
navyšuje hodnocení ztížení společenského uplatnění pouze u jedné z hodnocených
položek (inkompletní kvadruplegie), nikoli u všech dalších položek. Dovolatel
vytýká odvolacímu soudu též nesprávnost právního posouzení věci v části
přiznané výše náhrady z titulu ztížení společenského uplatnění navýšené podle
ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky, kdy žalobci přiznaná částka není odpovídající
zjištěným skutkovým okolnostem případu, při němž došlo u dovolatele k ochrnutí
všech končetin, inkontinenci a závislosti na každodenní péči jiných osob, a
neobstojí ani ve srovnání s výší náhrad přiznávaných ve skutkově obdobných
případech. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v žalobcem
napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání žalobce se samostatně vyjádřili žalovaná a vedlejší
účastník tak, že se ztotožnili se skutkovými i právními závěry okresního i
krajského soudu. Žalovaná nesouhlasí s navýšením odškodnění podle § 7 odst. 3
vyhlášky a připomíná, že přisouzení částky zvýšené podle uvedeného ustanovení
jsou pro žalovanou jakožto malou obec likvidační. Vedlejší účastník považuje
odškodnění žalobce za přiměřené a odkazy na judikáty Nejvyššího soudu v
dovolání za nepřípadné. Oba shodně navrhují, aby dovolání žalobce bylo
odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,
že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení,
zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že
dovolání, které je přípustné podle § 237 o. s. ř., není důvodné.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Vzhledem k ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,
účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle
zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále
též jen „obč. zák.“) a vyhlášky č. 440/2001 Sb. ve znění účinném do 31. 12.
2013, neboť k porušení právní povinnosti stanovené právními předpisy došlo před
1. 1. 2014.
Bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění je závislé na posouzení
intenzity poškození zdraví, jež je úzce spjato s odbornými (lékařskými) závěry
znalce; je tak svoji povahou závěrem skutkovým. Otázka, zda některé položky dle
přílohy vyhlášky jsou zahrnuty v bodovém hodnocení položek jiných či nikoliv,
je v konečném důsledku právní otázkou, jejíž řešení přísluší soudu; na druhé
straně toto právní posouzení je závislé na skutkovém zjištění, do jaké míry
jsou zdravotní následky vyjádřené v jednotlivých položkách zahrnuty již v
následcích vyjádřených v jiných položkách, což je otázkou odbornou, jejíž
zodpovězení přísluší znalci. Soud nemůže přezkoumávat odborné závěry znalce,
znalecké posudky však je povinen hodnotit z toho hlediska, zda jejich závěry
jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo
přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat, zda závěry
posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění
znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení (srov. např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2715/2000). Porušení
uvedených pravidel hodnocení znaleckých posudků představuje z obsahového
hlediska námitku skutkovou. Odklon od závěrů znaleckého posudku by přicházel v
úvahu pouze tehdy, pokud by jeho odborné závěry byly založeny na nesprávné
interpretaci právního předpisu (odškodňovací vyhlášky). O takovou situaci se v
daném případě nejedná.
Žalobce nesouhlasí se závěrem, že veškeré v úvahu připadající funkční poškození
míchy jsou podřazeny pod jedinou soubornou položku č. 0753 – kvadruplegie, v
této souvislosti poukazuje na své poruchy vyprazdňování a sexuálních funkcí. Z
vyjádření znaleckého ústavu obsaženého ve spisu (č.l. 184-185) však vyplývá,
že inkompletní kvadruplegie představuje funkční paraplegii dolních končetin a
částečné postižení horních končetin, přičemž neexistuje paraplegie bez
postižení řitních a močových svěračů, proto znalecký ústav trvá na svém
hodnocení s tím, že použitá položka v sobě zahrnuje jak poruchu močení, tak i
vyprazdňování stolice. Co se týče zhoršení sexuálních funkcí, tak znalci
uvedli, nesouhlasí s ekvivalentem položka 0963 – ztráta varlat a 0971 – ztráta
pyje; zhoršení sexuálních funkcí je standardním následkem míšních porušení, ale
většinou nejde o absolutní neschopnost soulože; ztrátu sexuálních funkcí nelze
hodnotit stejně jako ztrátu orgánu, který má i jiné funkce (močení, tvorba
testosteronu) a jehož ztráta je nevratná. U žalobce není trvale postižena
případná schopnost plození, byť je porušena funkce erektilní, která může
znemožňovat pohlavní styk, ale nekoitálním aktivitám nebrání.
Z uvedeného vyplývá, že v posuzovaném případě hodnocení poškození zdraví podle
položky 0753 (s přihlédnutím k položce 0752 vzhledem k inkompletnosti
kvadruplegie), aniž by byly zvlášť hodnoceny následky poškození míchy v
oblasti vyměšování a sexuality, je podloženo odborným názorem znalců a bylo
přesvědčivě a dostatečně odůvodněno v závěru znaleckého posudku (č.l. 134) a v
doplňujícím vyjádření znaleckého ústavu, z něhož soudy obou stupňů vycházely.
Jednotlivá poškození byla, jak plyne z výsledků dokazování, zohledněna
stanovením výše bodového ohodnocení podle položky 0752 a zvýšením podle § 6
odst. 1 písm. c) vyhlášky. Nelze tedy dospět k závěru, že tyto příznaky
poškození míchy byly při hodnocení míry poškození zdraví žalobce
opomenuty.
Podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky, pokud škoda na zdraví vedla ke zvlášť
těžkým následkům, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh č. 2
a 4 této vyhlášky nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení; zvlášť
těžkými následky škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně
omezují nebo významně mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění
v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v
životě.
Podle § 7 odst. 3 vyhlášky ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného
zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně
zvýšit.
Výše náhrady za ztížení společenského uplatnění je v zásadě založena na
srovnání způsobu života poškozeného a jeho aktivit v době před poškozením a
poté a spočívá na skutkovém zjištění, zda a nakolik jsou v důsledku škody na
zdraví omezeny či zcela ztraceny jeho předchozí možnosti k uplatnění v životě a
ve společnosti. Předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na
základě bodového ohodnocení v lékařském posudku ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky
je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména
vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, nelze omezení
poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského
uplatnění. Úvaha o přiměřeném zvýšení náhrady není zcela neomezená, neboť
právní předpis tím, že rámcově stanoví předpoklady pro vznik nároku na základní
výměru náhrady za ztížení společenského uplatnění a pro její zvýšení, stanoví
zároveň hlediska, ke kterým je třeba přihlížet a jimiž se úvaha soudu o rozsahu
zvýšení v jednotlivých případech řídí (srov. např. stanovisko občanskoprávního
a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, Cpjn 203/2010,
uveřejněné pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nepřistoupí-li lékař při určování bodového ohodnocení ztížení společenského
uplatnění k jeho zvýšení podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky,
znamená to pouze, že následky škody na zdraví nehodnotil z hlediska jejich
intenzity jako zvlášť těžké. Zvýšení bodového ohodnocení podle uvedeného
ustanovení závisí pouze na znaleckém posouzení. Nelze přisvědčit dovolateli, že
jednotlivé položky odpovídající konkrétním poškozením by se měly vždy navyšovat
všechny, jelikož takový závěr nemá podklad v textu předmětné vyhlášky. Užívá-
li citované ustanovení formulaci „zvýší se bodové ohodnocení nejvýše o 50 %
celkové částky bodového ohodnocení“, nelze to vykládat tak, že základem zvýšení
má být vždy celková částka bodového ohodnocení, nýbrž tak, že 50 % celkové
částky bodového ohodnocení představuje horní limit zvýšení.
Dovolatel též vytýká odvolacímu soudu nesprávný výklad § 7 odst. 3 vyhlášky z
hlediska podmínek jeho aplikace na posuzovaný případ.
Soudy obou stupňů se shodly na tom, že v daném případě jde o zvlášť výjimečný
případ, kdy základní odškodnění ztížení společenského uplatnění nevyjadřuje
následky poškození zdraví žalobce, jež mu přivodily trvalé omezení nebo ztrátu
jeho dosavadních možností a schopností. Soudy se zcela správně zaměřily na
porovnání dosavadních společenských aktivit a konkrétních možností uplatnění
poškozeného před úrazem se stavem, který u něj nastal poté a omezil ho různou
měrou v jednotlivých oblastech jeho života.
Soud prvního stupně, jehož skutková zjištění převzal soud odvolací a je jimi
vázán též soud dovolací, vzal za prokázané, že žalobce utrpěl úraz v 65 letech,
v době před úrazem byl společensky a sportovně velmi aktivní, po úraze je
vyloučen z dosavadního zájmového a společenského způsobu života a zapojení do
rodinného života je významně omezeno, následky úrazu se v životě žalobce
projevují vážnými obtížemi. Otázka věku, v němž došlo k poškození zdraví, je
sice pouze jedním z kritérií, a to nikoli dominantním, ale na druhou stranu
nelze pominout, že ve věku, v němž žalobce utrpěl úraz, dochází s ohledem na
přirozené opotřebování organizmu a sníženou možnost jeho regenerace k
postupnému omezování plné fyzické i pracovní zátěže, jakož i zapojení do
společenského a rodinného života (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28.
11. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4826/2009), což je nutno při úvaze o míře mimořádného
zvýšení odškodnění náležitě zohlednit.
Hlediska, která odvolací soud při své úvaze zohlednil, proto i z pohledu
dovolacího soudu respektují požadavky zákona a zásadu přiměřenosti. Nejde tedy
o úvahu nepodloženou nebo nesprávnou, pokud odvolací soud na základě zjištěných
skutkových okolností konkrétního případu považoval za přiměřené celkové
odškodnění za ztížení společenského uplatnění v částce 3.422.400,- Kč.
Poukazy dovolatele na judikaturu nejsou přiléhavé, neboť jím označená
rozhodnutí řeší skutkově i právně odlišné případy. Ve věci bývalého Nejvyššího
soudu Slovenské republiky sp. zn. 2 Cz 12/90 šlo o aplikaci jiného právního
předpisu na jiný skutkový stav; ve věci Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo
968/2008 šlo o vztah jiných položek vyhlášky č. 440/2001 Sb.; ve věci sp. zn.
25 Cdo 759/2005 se Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně nemohl zabývat otázkou,
zda kumulace položek ve prospěch žalobkyně je správná; ve věci sp. zn. 21 Cdo
149/2009 rovněž šlo o řešení odlišných otázek (posouzení okamžiku ustálení
zdravotního stavu umožňujícího bodové ohodnocení ztížení společenského
uplatnění z hlediska různých lékařských oborů).
Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska řešených právních
otázek správné, Nejvyšší soud dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobcem a žalovanou bylo rozhodnuto
podle § 243c odst. 3, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 150 o. s. ř.
s tím, že žalované nebyla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení, neboť s
ohledem na okolnosti vzniku škody na zdraví žalobce a na majetkové poměry na
obou stranách sporu jsou v daném případě dány důvody hodné zvláštního zřetele
pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.; vedlejšímu účastníkovi žádné náklady v
dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2014
JUDr. Robert
Waltr
předseda senátu