25 Cdo 1736/2024-463
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: CAR POINT s.r.o., IČO 29107164, se sídlem Masarykova 570, Domažlice, zastoupená Mgr. Oldřichem Barochem, advokátem se sídlem Belgická 642/15, Praha, proti žalované: Jana Siřínková, IČO 66371481, se sídlem Sedlečko 76, Šemnice, zastoupená Mgr. Petrem Šindelářem, LL.M., advokátem se sídlem Chebská 355/49, Karlovy Vary, o 11 280 784,32 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 30/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 3. 2024, č. j. 64 Co 29/2024-430, 64 Co 31/2024, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 59 435,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Petra Šindeláře, LL.M.
1. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. 3. 2024, č. j. 64 Co 29/2024-430, 64 Co 31/2024, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek ze dne 23. 11. 2023, č. j. 16 C 30/2021-394, ve znění usnesení ze dne 5. 12. 2023, č. j. 16 C 30/2021-401, a usnesení ze dne 3. 1. 2024, č. j. 16 C 30/2021-407, jímž Okresní soud v Karlových Varech zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala
zaplacení 11 280 784,32 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; krajský soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Soudy obou stupňů neshledaly důvodnou žalobu o náhradu škody, která vznikla o víkendu ve dnech 30. 11. až 1. 12. 2019 vytopením přízemí budovy na adrese Chebská 361/55, Karlovy Vary – Dvory ve vlastnictví žalobkyně (provozuje zde obchodní činnost jako autorizovaný prodejce vozů Audi a Volkswagen a autorizovaný servis pro vozy Volkswagen, Audi a Škoda) následkem vodovodní havárie způsobené prasknutím přívodní pancéřové hadičky ke stojanu na mytí vlasů v prvním patře budovy v prostorách, které měla pronajaty žalovaná.
Žalovaná tyto prostory na základě podnájemní smlouvy se souhlasem žalobkyně podnajala P. K. a na vlastní náklady je upravila tak, aby mohly být využívány k provozování kadeřnictví; součástí úprav byla i instalace tří mycích boxů, které dne 12. 11. 2013 zakoupil podnájemce. Přívodní hadičky byly z pozice kadeřníka viditelné při používání mycího boxu prostřednictvím nezakrytých servisních otvorů umístěných v zadní části boxu, vizuální kontrolu prováděli kadeřníci po každém použití mycího boxu, přičemž byl celý mycí box otřen od hlavové části až k podlaze, a rovněž při velkém úklidu prováděném jedenkrát týdně.
Mycí boxy nebyly u podlahy izolované silikonem, únik vody i v malém množství, např. 2 dcl, by byl prakticky ihned viditelný. Výměnu přívodních hadiček prováděl pravidelně jedenkrát za 1,5 roku až 2 roky instalatér P. J. podle objednávky žalované, poslední výměna byla provedena dne 31. 8. 2018. Jednalo se o běžné flexibilní nerez hadičky sloužící k prodloužení přívodu vody k baterii splňující zákonem a platnými technickými normami předepsané parametry, v daném případě by nebyla možná instalace jiných než těchto ohebných hadiček.
Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná neporušila povinnosti plynoucí z nájemní smlouvy, podle níž byla povinna řádně pečovat o předmět nájmu a provádět běžnou údržbu a drobné opravy předmětu nájmu. Mycí boxy spolu s přívodními hadičkami nebyly vybavením, které by bylo součástí pronajatých nebytových prostor a které by náleželo žalobkyni jako pronajímatelce, a proto nelze uvažovat o tom, že by žalovaná porušila svou povinnost řádně pečovat a provádět běžnou údržbu předmětu nájmu.
Žalovaná neporušila ani povinnost plynoucí z § 2213 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť bylo prokázáno, že používala běžné flexibilní nerez hadičky sloužící k prodloužení přívodu vody k baterii, které splňovaly zákonem a platnými technickými normami předepsané parametry a které se používají i v jiných kadeřnických salonech a zařízeních, krom toho by ani nebylo možné použít jiný typ hadiček (neohebné hadičky). Jestliže pak zajišťovala prostřednictvím odborně způsobilé osoby i pravidelnou výměnu hadiček, postupovala v souladu s nařízením vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, nařízením vlády č.
163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, a s nařízením vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, přičemž instalace – výměna přívodních hadiček byla prováděna v souladu s návodem a současně byla prováděna jejich stálá kontrola (nařízení požaduje kontrolu 1 x za rok). Soud v této souvislosti přihlédl i ke skutečnosti, že nebylo v možnostech žalované předejít škodě vypnutím přívodu vody, neboť hlavní uzávěr vody se nacházel mimo prostory užívané žalovanou, a to v prostorách pánských toalet autosalonu v přízemí budovy, které byly mimo provozní dobu autosalonu zabezpečeny alarmem.
Nadto preventivní opatření v podobě každodenního uzavírání vody by bylo poněkud přepjatým požadavkem, a to i s ohledem na provozní dobu kadeřnického salonu žalované (prakticky 6 dní v týdnu) a reálně by o něm bylo možné spíše uvažovat při dlouhodobějším uzavření salonu, např. při čerpání dovolené či nemoci. Žalovaná se tak při užívání předmětných prostor a veškerého zařízení umístěného v předmětných prostorách chovala dostatečně odpovědně, svědomitě a obezřetně tak, aby vzniku škody předešla. S odkazem na tyto závěry soud prvního stupně vyloučil též odpovědnost podle § 2937 o.
z., neboť byl naplněn liberační důvod, jelikož žalovaná nezanedbala náležitý dohled nad věcí – přívodními hadičkami, jakož i odpovědnost z provozní činnosti podle § 2924 o. z., neboť žalovaná vynaložila veškerou péči, kterou bylo možné po ní reálně požadovat, jestliže prováděla pravidelné kontroly (každodenní vizuální kontrola po použití mycího boxu a kontrola při velkém úklidu jedenkrát týdně) a výměnu přívodních hadiček v míře podstatně vyšší než je tomu obvyklé u dalších provozovatelů kadeřnických salonů, přičemž výrazně ve prospěch žalované vychází i porovnání kontroly a výměny flexibilních hadic ve vztahu k praxi 80 oslovených soudů v České republice, které sice nejsou podnikateli, avšak hospodaří s majetkem státu a jsou na ně jako na správce státního majetku kladeny vyšší nároky než na běžné soukromé vlastníky.
2. Odvolací soud doplnil dokazování fotografiemi s mycími boxy, z nichž vyplynulo, že přívodní hadičky byly zjevně všem na očích, protože kryty boxů byly sejmuté a uložené mimo místnost, kde byly kadeřnické služby poskytovány. Zdůraznil, že stav hadiček byl kontrolován při práci vizuálně, dále při týdenním úklidu a měněny byly nejméně jednou za dva roky, před škodní událostí naposledy v srpnu 2018. Byly měněny odborníkem a šlo o hadičky, které byly pro daný účel určeny. Za daného stavu je k dispozici pouze fotografie hadičky, kterou pořídila žalovaná po škodní události, a fotografie pořízená likvidátorem pojistné události pojišťovny Generali v době provádění šetření. Na obrazovém záznamu předloženém žalobkyní je zřejmé, že kovový úchyt hadičky je sice částečně zkorodován, ale v místě jejího protržení se koroze nenachází. Je zde vidět roztržené tělo hadice a její kovový oplet, a to bez známek koroze.
Důkaz znaleckým posudkem o posouzení vlivu koroze na protržení hadičky označený žalobkyní by byl proto zcela bez významu k vyvrácení liberace žalované, že mohla hadičku orezlou na kovovém závitu nechat vyměnit, a že tak svoji péči zanedbala. Ostatně i svědek J. uvedl, že se stává, že hadičky praskají, nelze odhadnout, proč se tak stane, ani po jak dlouhé době se to může stát. I odvolací soud tak dospěl k závěru, že pokud žalovaná prováděla výměnu přívodních hadiček ještě v jejich záruční době, jednala obezřetně a větší péči lze po ní sotva požadovat.
Porušení péče nelze shledat ani v tom, že nedocházelo k uzavření hlavního uzávěru vody, protože žalovaná neměla na konci své pracovní doby k uzávěru přístup. Uzávěr byl situován v 1. NP v prostorách, do nichž byl přístup zapovězen připojením na pult centrální ochrany. To, že si žalovaná počínala obezřetně a nezanedbala péči lze dovodit i z odpovědi provozoven kadeřnictví Klier. Rozlomení přívodní hadičky vody nemohla žalovaná předvídat ani při dodržení pravidelné kontroly, nemohla rozpoznat stupeň opotřebení ani případnou vadu materiálu.
Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že se žalovaná zprostila své odpovědnosti za škodu vzniklou žalobkyni, protože prokázala, že vynaložila veškerou péči o přívodní hadičky vody k mycímu boxu, kterou lze po ní rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.
3. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že odvolací soud při řešení hmotněprávní otázky liberace a péče, kterou lze rozumně požadovat, a procesní otázky, zda lze při zodpovězení odborné otázky nahradit znalecký posudek nebo odborné vyjádření svědeckou výpovědí, se odchýlil od judikatury Nejvyššího
soudu. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Konkrétně měl odvolací soud nesprávně právně posoudit otázky, jednak zda je při posuzování liberačních důvodů objektivní odpovědnosti podle § 2924 o. z. rozhodné, zdali byly hadičky měněny v záruční době bez ohledu na skutečnost, zda vykazovaly zjevné vady, jednak zda lze považovat za vynaložení veškeré péče, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo, podle § 2924 o. z. takové jednání, a) že nedojde k okamžité výměně hadičky, ačkoli hadička z nerezové oceli vykazuje vady v podobě koroze, b) že ačkoli nerezová hadice vykazuje vadu v podobě koroze, spoléhá se žalovaná pouze na záruku za jakost, c) že hadička byla se zřetelem k vykazování její koroze měněna pouze ve vztahu k její záruční době, nikoliv ve vztahu k projevené korozi, d) při němž dochází k měnění hadiček pouze každé dva roky, ačkoli hadička korodovala mnohem dříve, e) které spočívá v úpravě nebytových prostor k provozování kadeřnického salonu, aniž by došlo k instalaci podružných uzávěrů vody, ačkoli tyto uzávěry mohly být v rámci prováděných úprav namontovány, a konečně závisí-li rozhodnutí na vyřešení odborné otázky, zda je možné k posouzení takové otázky namísto postupem podle § 127 o.
s. ř. užít svědecké výpovědi. Dovolatelka namítá, že pokud žalovaná měnila hadičky každé dva roky, pak je neměnila před uplynutím práv z vadného plnění, neboť jako podnikatelka nepožívá práva z vadného plnění po dobu 24 měsíců, jako je tomu u spotřebitelů, ale pouze 6 měsíců. Tato otázka je však pro posouzení liberace bezpředmětná. Podstatné je zjištění, že hadička, která praskla, vykazovala na několika místech korozi, která je viditelnou vadou hadičky. V řízení bylo zjištěno, že hadičky byly odkryté a všichni hadičky mohli vidět.
Žalovaná si tak této vady musela být vědoma, a tudíž nevynaložila veškerou péči, kterou lze po ní rozumně požadovat. Měnění hadiček každé dva roky není vynaložením takové péče, pokud hadička, byť jen v části, vykazuje vady v podobě koroze. Tím, že žalovaná ignorovala tuto zjevnou vadu materiálu na nerezové hadičce, nevynaložila veškerou péči, kterou lze po ni rozumně požadovat. Dovolatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1127/2018, podle nějž se žalovaná nemůže zprostit své odpovědnosti ani poukazem na pochybení prodejce hadičky nebo instalatéra, tím spíše se nemůže zprostit odpovědnosti za své pochybení.
Žalovaná si nepočínala s opatrností, jaká odpovídá dosažené úrovni poznání v daném oboru i obecné zkušenosti. Dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1979/2012, z nějž dovozuje, že možnost liberace je pouze výjimečná a omezuje se na případy, které žalovaná nemohla předpokládat a ani při vynaložení veškeré péče nemohla škodě zabránit. V posuzované věci však nejde o kvalifikovanou náhodu, resp. vyšší moc, neboť škodu bylo možné předpokládat, pokud hadička vykazovala znaky koroze.
Nejde tak o děj, v němž ani při vynaložení veškeré péče nebylo možné škodě zabránit. Naopak lze rozumně požadovat výměnu zkorodované hadičky. Pokud by hadička vyměněna byla, pak by nepraskla a škoda by nenastala. Jiná by byla situace, pokud by praskla úplně nová, nekorodovaná hadička. Analogicky lze na danou situaci aplikovat též závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2810/2019. Dále odkazuje na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1152/2021 a sp. zn. 25 Cdo 2595/2019. V posuzované věci by racionální péčí bylo, pokud by žalovaná ihned po tom, co korozi hadičky měla a mohla zjistit, ji nechala vyměnit.
Žalovaná tak vědomě užívala věc nezpůsobilou jejímu provozu, čímž způsobila škodu, a nemůže se proto liberovat, neboť následku v podobě vzniklé škody mohlo být z její strany zabráněno při vynaložení minimálního úsilí. Dovolatelka též odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1979/2012, v jehož smyslu by za vynaložení řádné péče bylo možné považovat pravidelnou kontrolu hadiček, jejich okamžitou výměnu v případě vad a při opuštění prostor též vypínání vody na podružném uzávěru. Porušením všech těchto povinností se žalovaná nezprostila odpovědnosti pro nevynaložení obvyklé péče ve smyslu § 2924 o.
z. Ve vztahu k procesní otázce dovolatelka odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 385/96, sp. zn. 25 Cdo 347/2000, nebo sp. zn. 22 Cdo 2975/2013, podle nichž není možné, aby v řízení byla zodpovězena odborná otázka jinak nežli v souladu s § 127 o. s. ř. Pokud k otázce vlivu koroze nebyl zpracován znalecký posudek, nýbrž se odvolací soud spokojil se svědeckou výpovědí, z níž dovodil, že se neví, proč hadičky praskají, ale je normální, že praskají, odchýlil se od závěrů uváděných rozhodnutí.
Dovolatelka odkazuje též na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1955/15, přičemž dovozuje, že v posuzované věci by nebylo spravedlivým řešením, pokud by se žalovaná liberovala a žalobkyně by škodu způsobenou ledabylým jednáním žalované musela nést sama. Pokud žalovaná ignorovala zjevné opotřebení věci, vadnou věc ke svému podnikání užívala a tato věc způsobila škodlivý následek, není spravedlivé, aby se žalovaná své odpovědnosti za tento škodlivý následek v důsledku liberace
4. Žalovaná ve vyjádření k dovolání zopakovala průběh dosavadního řízení. Uvedla, že soudy zjistily, v jakém rozsahu plní své povinnosti předcházet škodám ostatní provozovatelé kadeřnických služeb i jak k ochraně státního majetku v rámci svých prevenčních povinností přistupují soudy v České republice. V obou případech dospěly k závěru, že žalovaná překračuje standardy plnění prevenčních povinností. Rovněž znalec z oboru a odvětví bezpečnost práce, specializace prevence rizik, provoz a systém údržby technických zařízení a dalších charakterizoval havarijní děj jako nešťastnou událost vyplývající z náhodného stavu, který nebyl vyvolán porušením povinností ze strany žalované či v důsledku její nedbalosti. S těmito skutkovými závěry se žalovaná ztotožňuje. Poukazuje na judikaturu, podle níž patří druhá věta § 2924 o. z. mezi normy s relativně neurčitou hypotézou. Skutkové závěry i právní úvahy soudů obou stupňů o tom, k jakým okolnostem budou přihlížet, které budou hodnotit, a které nikoliv, byly soudy obou stupňů určeny správně a v mantinelech vymezených abstraktní hypotézou obsaženou v § 2924 větě druhé o. z. Ohledně dovolatelkou dovozované povinnosti vyměnit korodovanou hadičku žalovaná odkazuje na popis korodované hadičky odvolacím soudem, přičemž uvádí, že z tohoto popisu je zřejmé, proč odvolací soud nevyhověl návrhu žalobkyně na provedení znaleckého posudku z oboru chemie, specializace koroze. Takový posudek by ani nebylo možné zpracovat, protože předmětná prasklá hadička není v dispozici žalobkyně ani žalované, a znalec by tak neměl co zkoumat. Žalovaná navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“ Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., není však přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Dovolacímu soudu jakožto instanci toliko přezkumné a nikoliv nalézací, jejíž přezkum se podle zákona týká jen otázek právních, případně za podmínky § 241b odst. 2 o. s. ř. procesních vad, nepřísluší přezkoumávat správnost skutkových zjištění odvolacího soudu. I v rámci úvahy, je-li dovoláním pokládaná otázka způsobilá založit přípustnost dovolání, tak Nejvyšší soud vychází právě ze skutkových závěrů nalézacích soudů. Je při tom vázán tzv. kvalitativním vymezením rozsahu dovolání a může vést přezkum jen k otázkám formulovaným v dovolání, srov. § 242 odst. 3 věta první v návaznosti na § 241a odst. 3 o. s. ř.
8. Ohledně dovoláním vymezených otázek výkladu liberačního důvodu při tzv. prosté provozní činnosti podle § 2924 věty druhé o. z. (provozovatel se povinnosti zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo), je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, který v rozsudku ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1828/2020, vyložil, že výrazem „rozumně požadovat“ je vyjádřeno, že se nemají na mysli jen povinnosti ujednané ve smlouvě nebo stanovené právními předpisy, ale vše, co se v daném ohledu jeví s ohledem na povahu provozu jako racionální, tedy nikoli všech myslitelných opatření, která jsou sice proveditelná, ale kladla by na provozovatele přepjaté požadavky. Provozovatel se zprostí odpovědnosti, prokáže-li, že si při provozování počínal s opatrností, jaká odpovídá dosažené úrovni poznání v daném oboru i obecné zkušenosti (řádný a odborně způsobilý provozovatel, srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1127/2018, publikované pod č. 36/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“).
9. Ustanovení § 2924 věta druhá o. z. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o tom, v jakém rozsahu se škůdce zprostil odpovědnosti za škodu, přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (k aplikaci právních norem s relativně neurčitou hypotézou srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1618/2007, nebo ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4059/2007).
10. Nejvyšší soud se obdobnou skutkovou situací, byť za použití § 2937 o. z., zabýval v rozsudku ze dne 29. 7. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2342/2021, kdy neshledal správným závěr odvolacího soudu, že nájemce nezanedbal náležitý dohled nad přívodní hadičkou k umyvadlu, jestliže její prasknutí bylo třeba hodnotit jako nepředvídatelnou „nešťastnou náhodu“, kterou nájemce v rámci dohledu nad předmětem nájmu nemohl odvrátit. Naopak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že právě takovou péči zákon v rámci snahy o efektivní předcházení vzniku škod na cizím majetku po nájemcích vyžaduje (srov. obdobně rozsudek ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1817/2020, v němž šlo sice o podobnou situaci prasklého uzávěru vody pod umyvadlem v pronajatém bytě, kdy ovšem nebyl zjištěn důvod havárie a žalovaný v tomto sporu o způsobu kontroly hadičky neuvedl nic, co by odůvodňovalo použití liberačního důvodu). Na rozdíl od nyní projednávané věci, v níž bylo podrobně zkoumáno, jak žalovaná o přívodní hadičky pečovala, ve srovnávaném případě byl v tomto směru nájemce fakticky nečinný.
11. Soudy nižších stupňů se tedy velmi podrobně zabývaly posouzením kvality péče žalované a zjistily, že aktivně předcházela vzniku škody. Svou úvahu podložily podrobným zjištěním o poměrech v celé řadě obdobných provozoven, a dokonce i na všech okresních soudech v České republice(!). Pokud žalovaná v řízení prokázala, že přívodní hadičky byly umístěny viditelně, byly průběžně kontrolovány při úklidu a byly odborně měněny v intervalu zhruba do dvou let, nelze závěr odvolacího soudu, že žalovaná ve smyslu § 2924 o. z. vynaložila veškerou péči, kterou po ní lze rozumně požadovat, považovat za zjevně nepřiměřený, a to i za situace, že u prasklé hadičky bylo zjištěno, že její kovový úchyt byl částečně zkorodován, avšak v místě jejího protržení se koroze nenacházela.
12. Odvolací soud se neodchýlil ani od závěrů dovolatelkou odkazované judikatury vztahující se k § 127 o. s. ř. Nepostavil totiž své rozhodnutí na skutkovém závěru, který měl být předmětem znaleckého zkoumání, ale naopak dospěl k závěru, že žalobkyní navrhované odborné posouzení vlivu koroze na funkčnost hadičky a zjištění, jak dlouho trvá rozvoj koroze na přívodní hadičce zobrazené na fotografii vyhotovené likvidátorem pojišťovny, by bylo pro posouzení liberace žalované nadbytečným. Nutno doplnit, že pokud podle dovolatelky je otázku vlivu částečné koroze u závitu hadičky na její prasknutí oprávněn zodpovědět pouze soudní znalec, pak tímto návrhem sama potvrzuje správnost učiněných závěrů soudů nižších stupňů, neboť při takovém přístupu by již bylo ve smyslu citované judikatury přepjatým požadavkem vyžadovat takový úsudek po žalované, která znalcem není.
13. Na vyřešení otázky, zda mezi veškerou péči, kterou po žalované lze rozumně požadovat, spadala též povinnost vybudovat podružné uzávěry vody, napadené rozhodnutí nezávisí, neboť podle skutkových zjištění škoda nastala o víkendu, tedy nikoli v době dlouhodobého uzavření provozu, takže za zjevně nepřiměřený nelze považovat ani závěr soudu prvního stupně (odvolací soud se s ním ztotožnil), že centrální uzavření vody nelze po žalované vyžadovat při každém odchodu, ale nejvýše při dlouhodobém uzavření provozu (např. v průběhu dovolené), jak je to obvyklé u jiných provozovatelů. Tudíž i kdyby podružný uzávěr vody vybudován byl, vzniku škody v průběhu víkendu by tato skutečnost nezabránila.
14. Dovolatelkou odkazované závěry Nejvyššího soudu ve vztahu k § 420a zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, nejsou na nyní projednávanou věc aplikovatelné, neboť předpoklady liberace podle třetího odstavce tohoto ustanovení byly odlišné od předpokladů liberace podle § 2942 o. z.
15. Dovolací soud neshledal, že by závěr, k němuž soudy nižších stupňů dospěly, byl zjevně nepřiměřený a nespravedlivý, a z toho důvodu rozporný s dovolatelkou zmiňovanými závěry Ústavního soudu. V tomto ohledu Nejvyšší soud ustáleně uzavírá, že nahodilá škoda nepostihuje toho, v jehož majetku vznikla nezaviněná příčina poškození, nýbrž toho, jehož majetek byl takto poškozen (srov. Rc 284/1919, Sbírka rozhodnutí, Vážný, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 25 Cdo 450/2016). S tímto závěrem je v souladu též dovolatelkou odkazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2810/2019, v němž Nejvyšší soud zopakoval, že ve smyslu zásady casum sentit dominus poškozený nese i následky náhody, která jej postihla.
16. Dovolací soud ze všech těchto důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Jelikož neshledal dovolání přípustným, nezabýval se tvrzenými vadami řízení (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
17. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 19. 6. 2025
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu