, zastoupený Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem Kaplická 1037/12, Praha 4, proti žalovaným: 1) UNIQA pojišťovna, a. s., IČO 49240480, se sídlem Evropská 136/810, Praha 6, a 2) Broker Trust a. s., IČO 26439719, se sídlem Hanusova 1411/18, Praha 4, zastoupená JUDr. Hanou Šonkovou, advokátkou se sídlem Topolská 2209, Černošice, o zaplacení 3.908.139 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 458/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2024, č. j. 55 Co 310/2023-140, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované 1) náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. III. Žalobce je povinen zaplatit žalované 2) náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 29.330 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Hany Šonkové, advokátky.
1. Žalobce sjednal dne 26. 4. 2018 smlouvu o pojištění nemovitosti u žalované 1), kterou zprostředkovala žalovaná 2), avšak po škodní události ze dne 29. 11. 2018 bylo pojistné plnění kráceno v důsledku podpojištění. Z tohoto důvodu se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovaným společně a nerozdílně zaplatit 3.908.139 Kč s příslušenstvím, neboť výši pojistné částky navrhla žalovaná 2) na základě tabulek získaných od žalované 1).
2. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 9. 3. 2023, č. j. 27 C 458/2021-109, zamítl žalobu o zaplacení 3.908.139 Kč s příslušenstvím a rozhodl
o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že J. D., která pracuje jako vázaný pojišťovací zprostředkovatel pro žalovanou 2), zpracovala a zaslala žalobci návrhy kalkulace jednotlivých pojišťoven k pojištění předmětné nemovitosti, jež žalobce obdržel a ve snaze co nejvíce snížit pojistné akceptoval co nejnižší pojistnou částku ve výši 3.352.500 Kč u pojistky nabízené žalovanou 1). O průběhu jednání byl pořízen záznam o požadavcích a potřebách klienta a byla uzavřena předmětná pojistná smlouva.
Po pojistné události bylo žalovanou 1) konstatováno podpojištění s koeficientem 58,86 % vycházející z částky žalobcem předloženého znaleckého posudku na určení částky nezbytné pro opravu požárem zasažené nemovitosti do původního stavu ve výši 5.207.841 Kč. Obvodní soud vyšel z pojistných podmínek a připomenul, že žalobce nesporoval výpočet poměru pro redukci pojistného plnění z důvodu podpojištění, přičemž důvod pro uplatnění podpojištění vyplývá z pojistných podmínek, s nimiž žalobce souhlasil.
V částce 2.052.798 Kč představované snížením pojistné částky z důvodu podpojištění je tedy žaloba nedůvodná vůči oběma žalovaným. Ani v částce 1.855.341 Kč neshledal soud žalobu důvodnou, neboť nedošlo k porušení povinnosti řádně sdělit zákazníkovi všechny informace podstatné pro uzavření pojistné smlouvy, a žalobce si byl vědom výše pojistné částky, již požadoval s ohledem na snahu o nejnižší pojistné, proto je na něm, aby nesl následky svého právního jednání.
3. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 2. 2024, č. j. 55 Co 310/2023-140, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a výroky II a III rozhodl o povinnosti žalobce nahradit náklady řízení oběma žalovaným. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně a neshledal důvody pro opakování či doplnění dokazování. Především zdůraznil, že zprostředkovatelka D. postupovala v souladu s pokyny žalobce, o nichž pořídila záznam, a nepochybila při sjednání pojišťovací smlouvy, přičemž připomenul, že žalobce ani neuvádí porušení konkrétní právní povinnosti, pouze obecně konstatoval, že nepostupovala s dostatečnou pečlivostí.
S ohledem na absenci základního předpokladu odpovědnosti za škodu, tj. porušení právní povinnosti odvolací soud shledal správným postup obvodního soudu, když dále nezkoumal tvrzenou výši újmy ani příčinnou souvislost. Dále uvedl, že správným je i zjištění, že svědkyně D. žalobce upozorňovala na možnost podpojištění a možný vznik újmy. Námitky žalobce představují pouhé zpochybnění hodnocení důkazů a skutkových závěrů.
4. Žalobce proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která byla řešena odvolacím soudem v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 2721/2012, 32 Cdo 513/2017, 30 Cdo 2218/2009 konkrétně otázka posouzení nároku na pojistné plnění při podpojištění z důvodů zaviněných pojišťovnou či zprostředkovatelem pojištění a odpovědnosti pojišťovny a zprostředkovatele pojištění za náhradu škody, pokud pojištěný nedosáhl legitimně očekávané výše pojistného plnění, i když byl jako spotřebitel ujištěn o správnosti údaje uvedeného ve smlouvě. Judikatura Nejvyššího soudu k odpovědnosti pojištěného za určení pojistné částky (23 Cdo 2420/2012) by měla být změněna, pokud nezohledňuje okolnosti, za nichž byla pojistná částka do pojistné smlouvy uvedena a kdo ji skutečně navrhl. Dovolatel především zpochybnil hodnocení důkazů svědeckou výpovědí a e-mailovou komunikací se zprostředkovatelkou D. a způsob určení pojistné částky. Podle dovolatele jsou provedené důkazy v extrémním rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními, odvolací soud se řádně nevypořádal s odvolacími námitkami a zatížil tak řízení vadou, k čemuž dovolatel citoval i judikaturu Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 2273/14, III. ÚS 119/14). Závěrem dovolatel uvedl, že skutkový přezkum je v dovolacím řízení možný pouze ve velmi omezených případech zjevné nepřiměřenosti závěrů odvolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 261/2022), avšak svůj případ považuje za zjevně nepřiměřený, neboť odvolací soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně při zjišťování skutkového stavu. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Žalovaná 2) se k dovolání žalobce vyjádřila a uvedla, že je považuje za nepřípustné, rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhla odmítnutí případně zamítnutí dovolání. Podrobně rozvedla, proč považuje napadené rozhodnutí za správné a v čem námitky dovolatele zpochybňují pouze hodnocení důkazů a skutková zjištění.
6. Žalovaná 1) ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že jej považuje za nepřípustné, neboť dovolatel řádně nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání, připojuje se k vyjádření žalované 2) a napadená rozhodnutí považuje za věcně správná. Navrhla proto, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že jsou splněna kritéria přípustnosti dovolání obsažená v tomto ustanovení. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že kritéria přípustnosti dovolání uvedená v ustanovení § 237 o. s. ř. skutečně splněna jsou.
10. K vymezení přípustnosti dovolání dovolatel pouze stručně uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která byla řešena odvolacím soudem v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a týká se posouzení nároku na pojistné plnění při podpojištění z důvodů zaviněných pojišťovnou či zprostředkovatelem pojištění a odpovědnosti pojišťovny a zprostředkovatele pojištění za náhradu škody, pokud pojištěný nedosáhl legitimně očekávané výše pojistného plnění, i když byl jako spotřebitel ujištěn o správnosti údaje uvedeného ve smlouvě. Dále však nevymezil žádnou judikaturu dovolacího soudu, z níž by vyplýval závěr, od nějž se odvolací soud údajně odklonil, naopak vymezil judikaturu dovolacího soudu k otázce odpovědnosti pojištěného za určení pojistné částky, jež odpovídá závěru odvolacího soudu.
11. Závěry odvolacího soudu jsou v souladu s judikaturou dovolacího soudu představovanou dovolatelem citovaným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1162/2024, podle něhož smysl výjimky upravené v § 56 odst. 2 obč. zák. „je v tom, že ujednání o předmětu plnění a ceně jsou základními prvky autonomie vůle při sjednávání smluv, do nichž státu nepřísluší zasahovat. V případě určitosti a srozumitelnosti takových ujednání zde není důvod, aby v takovém případě poskytoval stát (soud) spotřebiteli jako slabší straně nějakou zvláštní ochranu proti jeho vlastním nezodpovědným rozhodnutím“ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2335/2016). V rozsudku ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3676/2018, Nejvyšší soud učinil právní závěr, že ujednání všeobecných obchodních podmínek, která podmiňují výplatu pojistného plnění, jsou ujednáními o předmětu plnění smlouvy nebo ceně plnění, proto se na ně vztahuje podle § 56 odst. 2 obč. zák. výjimka z pravidla stanoveného v § 56 odst. 1 obč. zák.
12. Ačkoli tedy dovolatel přípustnost dovolání vymezil rozporem s judikaturou dovolacího soudu, žádnou judikaturu, s níž by bylo napadené rozhodnutí v rozporu neuvedl, naopak citoval judikaturu dovolacího soudu, s níž je napadený závěr odvolacího soudu v souladu, a pak pouze uvedl, že by měla být tato judikatura změněna, čímž zřejmě cílí na v pořadí poslední ze čtyř taxativně vypočtených předpokladů přípustnosti dovolání, aby dovolací soud posoudil jinak dovolacím soudem dříve vyřešenou otázku. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu však v takovém případě je nezbytné nejdříve poukázat na právní otázku dříve vyřešenou Nejvyšším soudem, která by měla být dle názoru dovolatele vyřešena jinak, čímž by se založila přípustnost dovolání, a následně vymezit dovolací důvod tak, že by vyložil, proč by Nejvyšší soud měl tuto právní otázku posoudit jinak (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2014, sen. zn. 29 NSCR 46/2014, a ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1615/2020, a usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13). Právní argumentaci k tomu, proč má být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak však dovolatel nepředkládá.
13. Ve zbytku dovolání pouze polemizuje se skutkovými zjištěními, hodnocením důkazů, a především se skutkovým závěrem, že to byl dovolatel, kdo stanovil pojistnou částku, tlačil na co nejnižší pojistné, a tedy odpovídá za podpojištění nemovitosti, na jehož riziko byl upozorněn. Námitky zpochybňující skutkový stav či proces hodnocení důkazů však nemohou založit přípustnost dovolání, stejně jako námitky procesních vad řízení, včetně nedostatečného odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 2290/2014, ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 1547/2019, a ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 23 Cdo 286/2021).
14. O případ logického excesu ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2273/14, nepřípustné svévole ve smyslu nálezu sp. zn. III. ÚS 119/14, nebo zjevné nepřiměřenosti závěrů odvolacího soudu ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 261/2022 zde nejde. Pouhý nesouhlas dovolatele se skutkovými závěry nalézacích soudů a s jejich hodnocením důkazů takový exces, svévoli či zjevnou nepřiměřenost nezakládá.
15. Poukázal-li dovolatel na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2721/2012, v této věci byla ovšem skutková situace jiná, neboť v citovaném usnesení uvedl zprostředkovatel pojištění nepravdivou informaci spočívající v ujištění, že částka 250.000 Kč představuje limit plnění pro zboží, které zůstane ve výloze přes noc, ač ve skutečnosti se tento limit pojistného plnění vztahoval na zboží ve výloze bez ohledu na denní či noční dobu. V projednávané věci dovolatel ani netvrdí konkrétní nepravdivou informaci, kterou mu měla zprostředkovatelka pojištění poskytnout. Stejně tak v projednávané věci došlo k platnému uzavření smlouvy, což dovolatel nijak nezpochybňuje, na rozdíl od věci řešené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 32 Cdo 513/2017, v němž k uzavření platné pojistné smlouvy nedošlo.
16. Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
17. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalovaným, a to v souvislosti s podáním jejich vyjádření k dovolání. Za situace, kdy žalovaná 1), která nebyla zastoupena advokátem, nedoložila výši svých hotových výdajů, jedná se o náhradu v paušální výši 300 Kč, a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.
18. Žalovaná 2) má vůči žalobci též právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 28. 6. 2024) byla vypočtena podle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni podání vyjádření a činí 23.940 Kč. Za jeden úkon právní služby náleží odměna podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky; k tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% náhrada DPH ve výši 5.090 Kč; celkem tedy výše náhrady nákladů dovolacího řízení činí 29.330 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 5. 8. 2025
JUDr. Robert Waltr předseda senátu