25 Cdo 237/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce M. N., proti žalovanému M. O., zastoupenému JUDr. Zdenkou Bednářovou,
advokátkou se sídlem v Rychnově nad Kněžnou, Pod Budínem 1415, za účasti
Generali Pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 2, Bělehradská 132, IČO 61859869,
jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o náhradu škody, vedené u
Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 218/2003, o dovolání
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. září
2010, č. j. 24 Co 337/2010-456, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. 9. 2010, č. j. 24 Co
337/2010-456, potvrdil rozsudek ze dne 29. 1. 2010, č. j. 4 C 218/2003-407, ve
znění doplňujícího rozsudku ze dne 4. 5. 2010, č. j. 4 C 218/2003-421, kterým
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou uložil žalovanému povinnost zaplatit
žalobci náhradu za ušlý zisk ve výši 412.610,- Kč s příslušenstvím, zastavil
řízení ohledně 1.356.457,90 Kč, představující náhradu škody na zdraví, škodu na
vozidle, jeho odtah a nájem náhradního vozidla, věcnou škodu, náhradu
cestovních nákladů a ušlý zisk z podnikání v oboru lesnictví, a rozhodl o
náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu; odvolací soud
rovněž rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových
zjištění soudu prvního stupně, že dne 15. 12. 2001 utrpěl žalobce a jeho
manželka zranění při dopravní nehodě zaviněné žalovaným. Žalobce měl v době,
kdy došlo k dopravní nehodě, připraveno podnikání v oboru půjčování a provozu
rekreačních lodí v Chorvatsku tak, aby s ním mohl počátkem roku 2002 začít. Měl
zakoupeny dvě rekreační lodě, jednal o koupi třetí lodě, zajistil kotvení lodí
v přístavišti a vykonání kapitánských zkoušek pro tři fyzické osoby, za jejichž
pomoci měla být podnikatelská činnost vykonávána. Přestože žalobce nedisponoval
odpovídajícím živnostenským oprávněním, měl již vytvořeny materiální
předpoklady postačující k tomu, aby při pravidelném běhu věcí v roce 2002
dosáhl z podnikání v oboru pronájmu rekreačních lodí na chorvatském pobřeží
podnikatelského zisku. Žalobce sám v důsledku dopravní nehody, tedy pro
zdravotní potíže přetrvávající po úraze dne 15. 12. 2001, byl v pracovní
neschopnosti do 30. 4. 2002, přičemž podle lékařského posudku šlo o následky
nepříjemné, způsobující bolestivost při delším sezení i větší fyzické zátěži,
takže nemohl zahájit podnikání v oboru lodní rekreační dopravy od ledna 2002.
Kromě vlastních zdravotních potíží bránil žalobci v plánovaném podnikání
nepříznivý zdravotní stav jeho manželky, jejíž pracovní neschopnost trvala až
do 15. 12. 2002. Vzhledem k tomu, že děti žalobce byly v té době ve věku čtyři,
třináct a patnáct let, byl nucen převážně sám zajišťovat péči o rodinu, a tudíž
nemohl také z tohoto důvodu v roce 2002 podnikat s provozováním rekreačních
lodí v Chorvatsku a dosáhnout předpokládaného zisku z tohoto podnikání;
podnikatelská činnost žalobce se totiž nemohla obejít bez jeho časté
přítomnosti v Chorvatsku z důvodu plnění organizačních a kontrolních funkcí.
Výši ušlého zisku za rok 2002 zjistil soud ze znaleckého posudku, znalecký
ústav vycházel ze skutkových podkladů vyplývajících z provedeného dokazování,
zvolil při stanovení výše ušlého zisku optimální metodu a přesvědčivě vysvětlil
svůj postup.
Proti rozsudku odvolacího soudu v části, kterou byl potvrzen vyhovující výrok
rozsudku soudu prvního stupně ohledně 412.610,- Kč s příslušenstvím, podal
žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm.
c) o.s.ř. a odůvodňuje je podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Zásadní právní
význam napadeného rozhodnutí spatřuje v řešení otázky, zda mohou vzniknout
jedné osobě současně nároky na náhradu ušlého zisku ze dvou podnikatelských
činností vykonávaných osobně na různých místech. Dovolatel je toho názoru, že
nelze připustit souběh podnikatelské činnosti vykonávané osobně žalobcem, neboť
to není možné z pohledu fyzikálních zákonů ani z pohledu práva. Žalobci tak
mohl vzniknout nárok na přiznání ušlého zisku pouze z jedné činnosti. Dovolatel
má za to, že žalobce neprokázal existenci svého pouze tvrzeného podnikatelského
záměru, argumentuje neexistujícím povolením k činnosti, ale i nezabezpečením
podnikatelského záměru personálně a technicky; neprokázal tak existenci vážného
úmyslu provozovat námořní lodě v Chorvatsku. Vytýká soudům obou stupňů, že
rozhodly danou věc v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (konkrétně odkazuje
na rozsudek ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 25 Cdo 269/2006), když považovaly
tvrzený zamýšlený podnikatelský záměr žalobce bez dalšího za prokázaný, ačkoliv
žalobce neměl příslušné oprávnění, neměl zabezpečeno podnikání ani personálně
ani technicky. Podle názoru dovolatele nebyly dány předpoklady pro pravidelný
běh věcí a tedy ani reálný předpoklad zisku, který ušel tím, že byl žalobce
zraněn při dopravní nehodě. Dále dovolatel namítá, že zdravotní stav žalobce a
dále způsob, jakým mělo dojít k provozu lodí v rámci podnikatelského záměru,
nebránil žalobci v podnikání. Podle dovolatele je úvaha odvolacího soudu o
pravidelném běhu věcí a o způsobu výpočtu ušlého zisku v rozporu s hmotným
právem, když podkladem rozhodnutí byl znalecký posudek znaleckého ústavu, který
nesplňuje požadavky podle vyhlášky č. 37/1967 Sb. Navrhl proto, aby dovolací
soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu
prvního stupně k novému projednání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti
pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240
odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou (účastníkem řízení), dospěl k závěru, že
dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný
prostředek přípustný.
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen
vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo rozhodnutí
zrušovací [nejde tak o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b)
o.s.ř.]; dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné
jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku
zásadního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím
soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným
dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží
(§ 237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst.
3 o.s.ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu
§ 237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může
posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, za současného
naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech)
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená
právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v
jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů
vůbec. Způsobilým dovolacím důvodem je tedy důvod podle § 241a odst. 2 písm. b)
o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci.
Dovolatel spatřuje zásadní právní význam v otázce, zda jedné osobě mohou
vzniknout současně nároky na náhradu ušlého zisku ze dvou podnikatelských
činností vykonávaných osobně na dvou různých místech, a dovozuje, že žalobci
mohl ujít zisk pouze z jedné činnosti, a to v oboru lesnictví, kterou vykonával
v České republice, nikoliv již ze zamýšlené podnikatelské činnosti v
Chorvatsku, neboť se nemohl vyskytovat na dvou místech současně.
Tato dovolatelem vymezená otázka nemůže mít ve věci zásadní význam nejen z toho
důvodu, že se nejedná o právní otázku, ale o skutkovou námitku, že žalobce
nebyl schopen vykonávat osobně podnikatelskou činnost na dvou různých místech,
ale také proto, že na závěru o souběhu podnikatelských činností žalobce v České
republice a v Chorvatsku rozhodnutí soudů nestojí. Odvolací soud uzavřel, že
žalobcem zamýšlená podnikatelská činnost se vzhledem k jejímu rozsahu
(podnikání provozované fyzickou osobou zaměstnávající, eventuálně využívající
služeb tří fyzických osob jako kapitánů lodí) nemohla obejít bez časté
přítomnosti žalobce v Chorvatsku z důvodu plnění organizačních a kontrolních
funkcí. Nepočítalo se však s dlouhodobou osobní účastí žalobce v Chorvatsku,
pouze s častou přítomností formou služebních cest, jejíž zmaření v důsledku
dopravní nehody vedlo k zániku podnikání v Chorvatsku.
Ani námitkami, že žalobce neprokázal existenci svého pouze tvrzeného
podnikatelského záměru a vážného úmyslu provozovat námořní lodě v Chorvatsku,
že nedisponoval povolením k zamýšlené podnikatelské činnosti, ale ani
zabezpečením podnikatelského záměru personálně a technicky, a že zdravotní stav
žalobce a způsob, jakým mělo dojít k provozu lodí v rámci podnikatelského
záměru, nebránil žalobci v podnikání, dovolatel nezpochybňuje právní posouzení
věci, nýbrž především skutková zjištění, na jejichž základě byla věc posouzena
po právní stránce.
Dovolatel namítá, že žalobce neprokázal vážný úmysl provozovat námořní lodě v
Chorvatsku. U ušlého zisku však nejde o úmysl, ale o pravidelný běh událostí,
který žalobce podle skutkových zjištění soudu prvního stupně [správnost
skutkových závěrů nemůže být předmětem dovolacího přezkumu, jde-li o
přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.] inicioval koupením
lodí, nájmem kotviště a zajištěním personálu. Podle ustálené judikatury
dovolacího soudu ušlý zisk může představovat zmaření zamýšleného výdělečného
záměru, je-li takový majetkový přínos podložen již existujícími či reálně
dosažitelnými okolnostmi, z nichž lze usuzovat, že při jejich pravidelném běhu
- nebýt škodné události – k zamýšlenému zisku by skutečně došlo (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 25 Cdo 818/2005,
publikované pod C 4027 v Souboru civilních rozhodnutí NS, usnesení téhož soudu
ze dne 26. 9. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2973/2005, publikované tamtéž pod C 5499 či
obdobně též i rozsudek téhož soudu ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 25 Cdo
3586/2006). Pouze škodná událost, která vstoupila do děje, jenž by za
pravidelného běhu okolností dospěl k určitému předpokládanému výsledku,
spojenému s dosažením zisku (§ 442 obč. zák.), může být překážkou, jež dosažení
předpokládaného přínosu (zisku) zmařila. Samotný investiční záměr, který nebyl
realizován, není tou okolností, jež při obvyklém sledu událostí vede ke
konkrétnímu zisku. Měl-li žalobce koupeny lodě, pronajal-li si kotviště,
zajistil-li si personál, započal-li jednání o vydání odpovídajícího
živnostenského oprávnění a jak uvedl odvolací soud, nebyly-li zjištěny
skutečnosti, které by nabytí živnostenského oprávnění vylučovaly (splnění
podnikatelského záměru a naplnění pravidelného běhu věcí nelze přitom omezit
pouze na otázku, zda žalobce disponoval příslušným oprávněním), nelze vytýkat
odvolacímu soudu nesprávnost závěru, že měl zajištěny předpoklady pro tzv.
pravidelný běh věcí, tedy v daném případě pro to, aby podnikatelskou činnost v
oblasti lodní dopravy v Chorvatsku mohl v roce 2002 provozovat a dosahovat z ní
zisk.
Je tedy zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je v obecných východiscích v
souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu k otázkám ušlého zisku.
Uplatňuje-li dovolatel v souvislosti s naplněním podmínek odpovědnosti v
konkrétních projednávaných poměrech dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř.
(rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v
podstatné části oporu v provedeném dokazování), nelze jím přípustnost dovolání
podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit; tento důvod je uplatnitelný pouze
tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Také v
případě námitek proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění a hodnocení
provedených důkazů (znaleckého posudku), se nejedná o posouzení věci po právní
stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových
závěrů, tedy o námitky, které nezakládají přípustnost dovolání proti
potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují
dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jenž lze uplatnit pouze, je-li
dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv v této
věci.
Rozhodnutí odvolacího soudu tedy nemá po právní stránce zásadní význam ve
smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Přípustnost dovolání pak nemůže založit
ani výtka, že soudy obou stupňů rozhodly danou věc v rozporu s judikaturou
Nejvyššího soudu, neboť dovolatelem citovaný rozsudek ve věci sp. zn. 25 Cdo
269/2006 uvádí, že poškozený musí prokázat, že měl zajištěny předpoklady pro
tzv. pravidelný běh věcí, tedy že tam, kde je k provozování výdělečné činnosti
zapotřebí splnění určitých podmínek (např. licence, registrace, stavební
povolení, apod.), byl reálný předpoklad jejich dosažení, pokud by nepříznivě
nezasáhla škodná událost, což je v souladu s výše uvedenou judikaturou i
rozhodnutími soudů obou stupňů v této věci. Současně není pravdou, že soudy
považovaly žalobcem zamýšlený podnikatelský záměr za prokázaný bez bližšího
odůvodnění, ale jak je uvedeno výše, k tomuto závěru dospěly na základě
provedeného dokazování, zhodnocení důkazů a s podrobným výkladem svých úvah.
Je tedy zřejmé, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího
soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší
soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c)
o.s.ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první,
§ 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek
dovolacího řízení nemá na jejich náhradu právo a žalobci v tomto řízení žádné
náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. září 2012
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu