25 Cdo 2543/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci
žalobkyně V M, zastoupené Mgr. Martinou Klvaňovou, advokátkou se sídlem Praha
1, Těšnov 5, proti žalované Nemocnici Na Homolce, IČO 00023884, se sídlem Praha
5, Roentgenova 2, zastoupené JUDr. MUDr. Romanem Žďárkem, Ph.D., advokátem se
sídlem Praha 5, Kotlářská 1259/1, o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 378/2005, o dovolání žalované proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, č.j. 35 Co 504/2009-225, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že žalobkyně se dne 19. 3. 2004
u žalované podrobila plánované operaci hemoroidů, při níž byla použita metoda
PPH Longo. Při operačním zákroku došlo k prošití rektovaginálního septa
(přepážky), způsobné jeho částečným vtažením do stapleru určeného k prošití
hemoroidálních uzlů. Uvedená komplikace, jejíž případný vznik vyplývá ze
samotné technické povahy předmětného operačního výkonu, spočívala zřejmě v
celkovém snížení tonu pánevního dna žalobkyně po předchozím gynekologickém
zákroku. V pooperačním průběhu došlo u žalobkyně ke vzniku rektovaginální
píštěle, pro odstranění této komplikace bylo nutné provést umělé vyústění
tlustého střeva v jeho terminálním úseku. Tomuto zákroku se žalobkyně podrobila
v květnu 2004. Další pooperační průběh byl klidný, vyústění fungovalo správně a
píštěl se posléze zhojila. Dne 16. 9. 2004 se žalobkyně podrobila další
operaci, při které došlo k zanoření umělého vyústění střeva a obnovení
kontinuity jejího trávícího traktu. V pooperačním průběhu se objevila také
komplikace spočívající ve vzniku seromu v místě operační rány, jež byla řešena
drenováním, dále se žalobkyně podrobila dalším operacím břišní kýly dne 12. 10.
2005, 6. 3. 2007 a 1. 10. 2008. Soud dále zjistil, že všechny uvedené zdravotní
komplikace a obtíže, které u žalobkyně nastaly po operaci hemoroidů, souvisely
s tímto chirurgickým zákrokem a samy o sobě by jinak nevznikly. Soud prvního
stupně vyšel při právním posouzení ze závěrů usnesení odvolacího soudu ze dne
6. 11. 2007, č.j. 35 Co 380/2007-142, který původní zamítavý rozsudek soudu
prvního stupně ze dne 11. 5. 2007, č.j. 7 C 378/2005-116, zrušil, a v němž byl
vysloven pro soud prvního stupně závazný právní názor, že škoda na zdraví
žalobkyně vznikla v příčinné souvislosti s okolnostmi majícími původ v povaze
přístroje, jehož bylo při operaci provedené dne 19. 3. 2004 použito (§ 421a
obč. zák.). Výši odškodnění za bolest, která provázela léčení následků
vzniklých u žalobkyně po zmíněné operaci, soud prvního stupně stanovil podle
vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského
uplatnění (dále též jen „vyhláška“), a vyšel z bodového ohodnocení tohoto
nároku stanoveném znalcem na 762 bodů, což odpovídá částce 91.440,- Kč, přičemž
tuto částku následně zvýšil na dvojnásobek podle § 7 odst. 3 vyhlášky. Soud
zohlednil okolnosti způsobené škody, zejména věk žalobkyně a celkový průběh
léčby, který zahrnoval opakované operační zákroky působící nejen fyzickou
bolest, ale i zhoršení psychického stavu žalobkyně; jednalo se tak o zvlášť
výjimečný případ hodný mimořádného zřetele.
K odvolání žalobkyně i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 12.
2009, č.j. 35 Co 504/2009-225, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím
výroku o věci samé potvrdil, v zamítavém výroku o věci samé ohledně částky
1.165.920,- Kč rozsudek změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
91.440,- Kč, ve zbývající části rozsudek potvrdil; ohledně částky 6.680,- Kč a
ve výrocích o nákladech řízení byl rozsudek zrušen a věc v tomto rozsahu
vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění
soudu prvního stupně a vzal za prokázáno, že vztah příčinné souvislosti mezi
tvrzenou škodou a okolností mající původ v povaze užitého přístroje je dán.
Odvolací soud uvedl, že okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo
jiné věci, se rozumí také ty souvislosti, které jsou vyvolány obecně užívanou
technologií operativního výkonu. Došlo-li při zavedení užitého přístroje do
těla žalobkyně k tomu, že přístroj zabral též tkáň, jež prošita být neměla,
přičemž právě působením specifických vlastností tohoto přístroje na tuto tkáň
došlo k následným zdravotním komplikacím, tak je právě působení tohoto
přístroje podle odvolacího soudu původcem okolností, jež měly za následek vznik
uvedených komplikací. V daném případě tak bylo na místě aplikovat ustanovení §
421a obč. zák. obsahující skutkovou podstatu zvláštní objektivní odpovědnosti
za škodu, v souladu s níž ten, kdo poskytuje zdravotnické služby nese
odpovědnost za nebezpečí či riziko způsobení škody, které je dáno povahou
užitého přístroje či jiné věci, ovšem za předpokladu, že okolnosti, které škodu
způsobily, měly svůj původ právě v konkrétním užití věci či přístroje. Odvolací
soud shledal důvod pro aplikaci ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001
Sb., přičemž oproti soudu prvního stupně navýšil základní částku 91.440,- Kč na
její trojnásobek, tj. na částku 274.320,- Kč. Za správný považoval odvolací
soud výrok, jímž byla žalobkyni přiznána náhrada za zpracování znaleckého
posudku znalce ve výši 3.000,- Kč a částky 2.190,- Kč představující výdaje
žalobkyně spojené s nákupem speciálního prádla. Odvolací soud neshledal
předpoklady pro snížení náhrady škody dle § 450 obč. zák.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jeho výroku I. a měnící části výroku II.,
podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1
písm. a), b) o. s. ř. a důvodnost spatřuje v nesprávném právním posouzení věci
[§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], který spočívá v subsumpci zjištěného
skutkového stavu pod právní kvalifikaci § 421a obč. zák. Dovolatelka má za to,
že škodu způsobenou lékařským zákrokem je třeba posoudit jako obecnou
odpovědnost za škodu podle ustanovení § 420 obč. zák. Ztotožňuje se s názorem
soudu prvního stupně, že každý lékařský zákrok v sobě nese určitou míru rizika
poškození zdraví a že kdyby se lékař vědomě vystavoval nebezpečí, že i přes
sebepečlivější a zodpovědné provedení toho kterého zákroku (lege artis) bude
(on sám nebo zdravotnické zařízení) v případě následků na životě či zdraví
pacienta volán k přísné odpovědnosti za škodu, mělo by to na něj demoralizující
a motivující (míněno zřejmě demotivující) vliv. Dovolatelka upozorňuje, že za
současného stavu medicíny je naprosté minimum terapeutických zákroků, při nichž
není užita žádná lékařská pomůcka (skalpel, jehla či obvaz), která má své
specifické vlastnosti nutné k provedení lékařského zákroku. Označuje výklad
odvolacího soudu za absurdní, neboť podle něj bude nutné posoudit odpovědnost
za jakýkoli lékařský zákrok, při němž bude užit nějaký přístroj, jako
absolutní objektivní odpovědnost podle § 421a obč. zák. Nepokládá za přiléhavý
odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1129/2005
a 25 Cdo 2046/2007, a naopak se dovolává závěrů vyslovených v rozhodnutích sp.
zn. 25 Cdo 118/2006 a 25 Cdo 2542/2003, jakož i judikatury, v níž bylo
dovozeno, že specifičnost zdravotnických služeb vylučuje jejich podřazení
ustanovení § 420a obč. zák. o odpovědnosti za škodu způsobenou provozní
činností. Nesouhlasí s trojnásobným zvýšením náhrady za bolestné, neboť se
nejedná o výjimečný případ hodný zvláštního zřetele, vytýká odvolacímu soudu,
že zaměnil bolestné s náhradou za ztížení společenského uplatnění a že zvýšil
bolestné podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., ačkoliv nezpochybnil závěr
znalce, že škoda na zdraví žalobkyně nevyžadovala náročný způsob léčení, jenž
by odůvodňoval zvýšení bodového ohodnocení dle § 6 odst. 1 písm. a) citované
vyhlášky. Polemizuje s argumenty, na jejichž základě odvolací soud neaplikoval
na daný případ ustanovení § 450 obč. zák., a má za to, že podmínky pro snížení
náhrady škody byly splněny. Navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek
odvolacího soudu v potvrzujícím výroku I. a v části výroku II., jíž byl změněn
rozsudek soudu prvního stupně, zrušil za současného zrušení vyhovujícího výroku
rozsudku soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné
podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.).
Následně se zabýval přípustností podaného dovolání.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno
rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci
samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním
názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž
bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Výrokem I. potvrdil odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla
žalobkyni přiznána částka 182.880,- Kč a částka 5.190,- Kč, představující
bolestné a náhradu za vypracovaný znalecký posudek a nákup speciálního prádla.
Posuzováno z obsahového hlediska tedy ke změně rozsudku soudu prvního stupně
tímto výrokem nedošlo. Původní rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 11. 5.
2007, č.j. 7 C 378/2005-116, kterým byly veškeré nároky žalobkyně zamítnuty,
bylo odvolacím soudem zrušeno a soud prvního stupně byl zavázán právním
názorem soudu odvolacího vysloveným v usnesení ze dne 6. 11. 2007, č.j. 35 Co
380/2007-142, o naplnění předpokladů odpovědnosti žalované za škodu dle § 421a
obč. zák. Proto lze přípustnost dovolání do tohoto potvrzujícího výroku dovodit
z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Výrokem II. byl zamítavý výrok
soudu prvního stupně ohledně částky 1.165.920,- Kč v části změněn, když
žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 91.440,- Kč, tedy
přípustnost dovolání do této části rozsudku se řídí ustanovením § 237 odst. 1
písm. a) o. s. ř.
Žalovaná předně namítá, že odpovědnost za škodu způsobenou při lékařském
zákroku (operace hemoroidů) měla být posouzena podle ustanovení § 420 odst. 1
obč. zák. a nikoli podle ustanovení § 421a obč. zák.
Podle § 420 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní
povinnosti (odst. 1). Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu
nezavinil (odst. 3).
Podle § 421a obč. zák. každý odpovídá i za škodu způsobenou okolnostmi, které
mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku
použito; této odpovědnosti se nemůže zprostit (odst. 1). Odpovědnost podle
odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních,
veterinárních a jiných biologických služeb (odst. 2).
Ustanovení § 421a obč. zák. upravuje zvláštní případ objektivní odpovědnosti,
kdy ten, kdo plní závazek (poskytuje určitou službu) se nemůže odpovědnosti
zprostit na základě žádného liberačního důvodu. Zákonnými předpoklady této
odpovědnosti je vznik škody, její původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jíž
bylo při plnění závazku použito, a příčinná souvislost mezi nimi. Přístrojem
nebo jinou věcí je jakýkoliv hmotný předmět, jehož bylo při plnění závazku
použito.
Okolnostmi, jež mají původ v povaze věci, se rozumí její vlastnosti a účinky,
jimiž se věc (přístroj, přípravek) projevuje. Za škodu způsobenou okolnostmi,
které mají původ v povaze přístroje, popřípadě jiné věci, se samozřejmě
považuje i situace, kdy škoda vznikla následkem vady přístroje, jeho
nefunkčnosti či jeho nevhodné, popřípadě nedostatečné obsluhy. Okolností, jež
má původ v jeho povaze, je však nejen jeho vada či chybějící vlastnost, kterou
by jinak přístroj měl mít, ale především jeho typické či charakteristické
vlastnosti, tedy sama povaha přístroje. Odpovědnost podle § 421a obč. zák. je
dána, jestliže konkrétní újma byla způsobena okolnostmi, jež přímo vyplývají z
povahy přístroje či věci, jichž bylo použito jako prostředku při poskytnutí
zdravotnické služby, tedy i v případě, že použitá věc nebyla vadná, ale právě
svou povahou zapříčinila vznik škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
29. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2046/2007, uveřejněný pod č. 30/2010 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Je jednoznačné, že přístroj sám – bez toho, že by byl použit, ani samotná
operační metoda bez příslušného přístroje – nejsou způsobilé zdraví pacienta
ovlivnit. Přitom zákon v § 421a obč. zák. výslovně počítá s tím, že přístroje
či věci bylo při plnění závazku použito. Použitím věci k jejímu účelu se rozumí
úkony, které jsou nezbytné pro její řádné fungování, popřípadě dosažení účelu
sledovaného jejím užitím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006,
sp. zn. 25 Cdo 1129/2005, publikovaný pod č. 12/2007 v časopise Soudní
judikatura). Nelze proto od sebe oddělovat působení typických vlastností
operačního přístroje a metodu, tedy způsob jeho použití při operačním výkonu.
Ze zjištěného skutkového stavu, jímž je soud v dovolacím řízení vázán (§ 241a
odst. 3 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř.), vyplývá, že do těla žalobkyně byl
zaveden přístroj stapler, který slouží k prošití hemoroidálních uzlů. V
průběhu operace metodou Longo byla část rektovaginálního septa vtažena do
stapleru a poté prošita. Žalobkyně byla na svém zdraví poškozena vznikem
rektovaginální píštěle, která byla řešena založením umělého vyústění tlustého
střeva v jeho terminálním úseku. Po zhojení píštěle následovala operace, kterou
bylo zanořeno umělé vyústění střeva a obnovena kontinuita trávícího traktu.
Uvedená komplikace při lékařském výkonu souvisela se samotnou technickou
povahou výkonu a faktorem zvyšujícím možnost vtažení rektovaginálního septa
bylo celkové snížení tonu pánevního dna, způsobené předchozí gynekologickou
operací.
Vlastnosti užitého přístroje byly vyvolávajícím činitelem poškození zdraví při
operačním zákroku. Příčina vzniku škody na zdraví žalobkyně spočívá tedy v
povaze tohoto přístroje, který při použití ke svému účelu je způsobilý vyvolat
určitý škodný následek a v daném případě jej také způsobil. Okolnost, jež
poranění způsobila a jež má původ v povaze přístroje užitého při lékařském
zákroku, spočívá tedy v jeho charakteristických vlastnostech. Kvalifikovaná
škodná událost a jí vyvolané poškození zdraví nemusí být jedinou příčinou
vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak o příčinu podstatnou
(srov. zhodnocení uveřejněné pod č. 11/1976 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Na druhé straně však příčinnou souvislost nelze vylučovat (ani
částečně) jen proto, že protiprávní jednání škůdce, popřípadě kvalifikovaná
škodná událost, dovršily již stávající nepříznivý zdravotní stav poškozeného
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 1990, sp. zn. 1 Cz 59/90,
uveřejněný pod č. 21/1992 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. 25 Cdo 676/99). Ačkoli
tedy k újmě na zdraví přispěla i anatomická dispozice žalobkyně, nic to nemění
na závěru, že škodlivý následek byl projevem vlastností užitého operačního
přístroje.
Pokud odvolací soud odkázal na závěry vyslovené v rozhodnutích Nejvyššího soudu
sp. zn. 25 Cdo 1129/2005 a 25 Cdo 2046/2007, je tento odkaz zcela přiléhavý,
naopak skutkový základ ve věci sp. zn. 25 Cdo 118/2006, na níž odkazuje
dovolatel, je zásadně odlišný, a závěry tam vyslovené jsou proto na
projednávanou věc nepřenositelné. Názor dovolatele, že jakýkoli lékařský
zákrok, při němž bude užit nějaký nástroj, povede k aplikaci § 421a obč. zák.,
je pak ve světle uvedených závěrů nepřípustně zjednodušující. Nepřípadná je
argumentace judikaturou vztahující se k ustanovení § 420a obč. zák., jež v dané
věci aplikováno nebylo.
Neobstojí ani názor, že kdyby se lékař vědomě vystavoval nebezpečí, že i přes
sebepečlivější a zodpovědné provedení toho kterého zákroku (lege artis) bude
(on sám nebo zdravotnické zařízení) v případě následků na životě či zdraví
pacienta volán k přísné (objektivní) odpovědnosti za škodu, mělo by to na něj
demoralizující a demotivující vliv. Tento názor neodůvodněně zdůrazňuje
preventivní funkci náhrady škody na úkor její funkce reparační a přehlíží, že
odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze věci, jíž
bylo použito při plnění závazku (včetně poskytování zdravotnických služeb – viz
§ 421a odst. 2 obč. zák.), je zvláštním druhem objektivní odpovědnosti, která
je uplatňována u škod způsobených určitými věcmi, jednáním nebo procesy
představujícími pro svou nebezpečnost zdroj zvýšeného rizika škod, které nelze
ani při vynaložení veškeré odborné péče plně zvládnout. V těchto případech
vystupuje výrazně do popředí intenzivní právněpolitický veřejný zájem zajistit
právě formou této přísné objektivní odpovědnosti v občanském právu účinnější
právní ochranu těm, kdo jsou škodlivými událostmi z této rizikové činnosti
postiženi, tj. poškozeným. Navíc nelze přehlížet, že právě provozovatelé těchto
činností, z nichž zvýšené riziko závažných škod vzniká, mají nejvíce možností
jim sami preventivně čelit. V této souvislosti se v souladu s evropským i
světovým trendem sledujícím zajištění účinné ochrany poškozených jako „slabší
strany“ hovoří o spravedlivém rozložení rizika, respektive spravedlivé alokaci
škod (srov. Knappová, M., Švestka, J. a kol. Občanské právo hmotné, svazek II,
3. vydání, Praha, ASPI, 2002, s. 427-428).
Podle § 7 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb. se výše odškodnění bolesti a ztížení
společenského uplatnění stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v
lékařském posudku. Podle odst. 3 tohoto ustanovení může soud ve zvlášť
výjimečných případech hodných mimořádného zřetele výši odškodnění stanovenou
podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.
Odškodnění bolesti již samo o sobě v základní výměře představuje náhradu za
nepříznivé následky poškození zdraví spočívající ve vytrpěné bolesti. Rozsah a
způsob poškození zdraví, jeho závažnost, průběh léčení včetně náročnosti
použité léčby a vzniklé komplikace jsou zohledněny již při určení základního
bodového ohodnocení bolesti v mezích sazeb stanovených v přílohách vyhlášky.
Zvýšení odškodnění podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky přichází v úvahu ve
výjimečných případech hodných mimořádného zřetele, kdy se intenzita bolesti
vytrpěné v důsledku poškození zdraví, způsob a doba léčení jeho následků
výrazně odlišují od obdobných případů. Soud je při úvaze o míře zvýšení vázán
zásadou přiměřenosti. Úsudek soudu o přiměřenosti míry zvýšení odškodnění
vychází jednak z konkrétních, individuálně určených okolností posuzované věci,
jednak z obecné zkušenosti soudu s přihlédnutím k jiným případům podobného
druhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo
1106/2008).
Jestliže odvolací soud vycházel z toho, že žalobkyně v souvislosti s operací
hemoroidů podstoupila následné bolestivé a psychicky traumatizující lékařské
zákroky včetně tří operací spojených s hospitalizací a čtyři měsíce trvajícího
umělého vyústění tlustého střeva, absolvovala zdlouhavé léčení, které přesáhlo
dobu pěti let a stále ještě není završeno, dospěl k závěru, že jsou dány
předpoklady pro zvýšení základního bodového ohodnocení bolesti na trojnásobek,
tj. na částku 274.320,- Kč, je zřejmé, že daný případ posoudil jako výjimečný,
hodný mimořádného zřetele. Dovolací soud nemá důvod považovat s ohledem na
skutkové okolnosti posuzovaného případu přiznané zvýšení za nepřiměřené,
odporující principu proporcionality.
Nelze přisvědčit názoru dovolatelky, že pokud škoda na zdraví žalobkyně
nevyžadovala náročný způsob léčení, jenž by podle § 6 odst. 1 písm. a) vyhlášky
č. 440/2001 Sb. odůvodňoval zvýšení stanoveného bodového ohodnocení, nebyl
důvod ani pro mimořádné zvýšení odškodnění dle § 7 odst. 3 citované vyhlášky. V
této souvislosti lze odkázat na stanovisko občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. Cpjn 203/2010, podle něhož
možnost přiměřeného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle §
7 odst. 3 cit. vyhlášky není podmíněna tím, zda lékař ve svém posudku dospěl k
závěru, že poškození zdraví postiženého vedlo ke zvlášť těžkému následku ve
smyslu § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky. Obdobně není překážkou mimořádného
zvýšení náhrady za bolest, jestliže lékař nedospěje k závěru, že škoda na
zdraví vyžadovala náročný způsob léčení (§ 6 odst. 1 písm. a/ vyhlášky),
respektive mimořádně náročný způsob léčení (§ 6 odst. 1 písm. b/ vyhlášky) –
shodně viz citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 25
Cdo 1106/2008. Je tomu tak především proto, že zvýšení bodového ohodnocení dle
§ 6 odst. 1 vyhlášky přísluší lékaři (znalci), který se řídí odbornými
(medicínskými) hledisky v citovaném ustanovení demonstrativně uvedenými,
zatímco zvýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky přísluší soudu, jenž při
posouzení, zda jde o výjimečný případ mimořádného zřetele hodný vychází z
komplexního posouzení všech okolností případu, a tedy může přihlížet k širšímu
okruhu hledisek než lékař, přičemž nemůže být závěry vyslovenými lékařem v
možnosti aplikace § 7 odst. 3 vyhlášky omezován.
K námitce, že soud odmítl na daný případ aplikovat § 450 obč. zák. a nesnížil
náhradu škody, je třeba uvést, že v ustanovení § 450 obč. zák. nejsou důvody
hodné zvláštního zřetele, k nimž má soud přihlédnout, taxativně vyjmenovány, a
je tedy na úvaze soudu, které okolnosti konkrétního případu jako takové důvody
vyhodnotí; z okolností, které jsou v tomto ustanovení vyjmenovány, vzal
odvolací soud v úvahu okolnost, jež je uvedena na prvém místě, tj. to, jak ke
škodě došlo, dále zohlednil újmu, kterou žalobkyně utrpěla na svém zdraví, a
povahu odpovědného subjektu. Zdůraznil-li odvolací soud, že újma, kterou
žalobkyně utrpěla na zdraví, je závažná a vynutila si dlouhodobé léčení
doprovázené opakovanými operačními zákroky, dal tím najevo, že mezi relevantní
okolnosti, které je při úvaze o aplikaci § 450 obč. zák. třeba zvažovat, patří
i závažnost utrpěné újmy. Tuto úvahu nelze považovat za nesprávnou a nelze z ní
vyvozovat závěr, že „moderovat lze jen povinnost k náhradě škody bagatelní“,
jak uvádí dovolatelka. Poukázal-li odvolací soud na to, že odpovědným subjektem
je „renomované zdravotnické zařízení“, nelze z toho dovozovat (jak činí
dovolatelka), že „moderace by byla privilegiem neschopných, resp.
nezodpovědných“, ale zjevně tím mělo být vyjádřeno, že jde o velký, ekonomicky
silný subjekt, pro nějž nebude mít plná náhrada škody likvidační účinky, a
proto nejsou dány mimořádné důvody moderace. Nelze tedy odvolacímu soudu
vytýkat pochybení při úvaze o aplikaci § 450 obč. zák.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska námitek
v dovolání správný, proto Nejvyšší soud dovolání žalované podle ustanovení §
243b odst. 2, části věty před středníkem, a odst. 6 in fine o. s. ř. rozsudkem
zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na
výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalobkyni v
dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu