25 Cdo 2617/2010
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty
Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem v Děčíně, Teplická 874/8, IČO
24729035, zastoupené JUDr. Milošem Novákem, advokátem se sídlem v Jablonci nad
Nisou, Komenského 19, proti žalované M. K., o zaplacení 328.610,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 25 C 185/2008,
o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v
Olomouci ze dne 28. ledna 2010, č. j. 69 Co 315/2009-424, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
úrokem z prodlení od 5. 5. 2008 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů
řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná uzavřela smlouvu o dodávce elektrické
energie se společností SME, a. s., jejímž právním nástupcem je žalobkyně, ze
strany žalované došlo k neoprávněnému odběru elektrické energie podle § 51
odst. 1 písm. f) bod 1 a 3 zákona č. 458/2000 Sb. (porušení plomb a manipulace
s číselníky elektroměru). Soud výši škody způsobené neoprávněným odběrem
elektrické energie v období od 23. 7. 2005 do 17. 5. 2006, za kterou žalovaná
odpovídá podle § 51 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., určil výpočtem podle § 8
vyhlášky č. 297/2001 Sb. a § 14 odst. 1 vyhlášky č. 51/2006 Sb. v částce
306.010,36 Kč, žalobkyně se zjištěním neoprávněného odběru vynaložila nutné
výdaje ve výši 26.024,- Kč, soud jí přiznal i jejich náhradu podle § 15
vyhlášky č. 51/2006 Sb., celkem částku 328.610,- Kč. Námitku žalované, že je
třeba při výpočtu zohlednit částky, které za spotřebovanou elektrickou energii
zaplatila za dané období, neuznal soud důvodnou, neboť plnění žalované na
základě zálohových plateb a jednotlivých vyúčtování je plněním ze smluvního
vztahu, kdežto sporný nárok je nárokem na náhradu škody.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, rozsudkem ze
dne 28. 1. 2010, č. j. 69 Co 315/2009-424, rozsudek soudu prvního stupně ve
vyhovujícím výroku co do částky 264.355,- Kč se zákonným úrokem z prodlení za
dobu od 5. 5. 2008 do zaplacení potvrdil, jinak jej v tomto výroku změnil tak,
že ohledně částky 64.255,- Kč se zákonným úrokem z prodlení žalobu zamítl, a
rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se
skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně i s jeho právním posouzením
základu nároku, odlišně posoudil pouze výši vzniklé škody. Na rozdíl od soudu
prvního stupně dovodil, že je-li výše vzniklé škody vypočtena podle prováděcího
právního předpisu, je nutno zohlednit i částku, kterou žalovaná za
spotřebovanou energii již uhradila z titulu závazkového právního vztahu
dodavateli elektrické energie. Proto rozsudek soudu prvního stupně ve
vyhovujícím výroku změnil ohledně částky 64.254,69 Kč.
Měnící výrok ve věci samé a na něj navazující výroky o náhradě nákladů řízení
před soudy obou stupňů rozsudku odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním,
jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z
důvodů podle § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu
vytýká, že započetl proti náhradě škody za neoprávněný odběr vypočtené podle
prováděcí vyhlášky částky, jež žalovaná za elektrickou energii zaplatila za
dobu trvání neoprávněného odběru podle spotřeby odečtené z elektroměru. Uvádí,
že při distribuci elektřiny dochází k jejím ztrátám, které nese distributor, a
je to distributor, kdo má nárok z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr ve
smyslu energetického zákona. Elektřina, která je fakturovaná obchodníkem,
prošla měřicím zařízením a u její úhrady se uplatňuje vztah obchodník -
zákazník, jde tedy o odlišný nárok než nárok na náhradu škody za neoprávněný
odběr, navíc o nárok svědčící jinému právnímu subjektu. Dovolatel dále uvádí,
že výpočet náhrady škody v prováděcí vyhlášce je nevyvratitelnou právní
domněnkou nebo právní fikcí, vyhláška je koncipována tak, aby spočítaná náhrada
škody byla reálná, a nepočítá se započítáváním ceny fakturované elektřiny.
Výpočet náhrady škody podle pravidel daných vyhláškou je fiktivní, proto nemůže
hrát roli stav spotřeby vykázaný na elektroměru. Energetický zákon i vyhláška
jsou předpisy speciální vůči občanskému zákoníku, proto jejich ustanovení mají
přednost a občanský zákoník nelze ani subsidiárně užít, což vyplývá i z
konstantní judikatury Nejvyššího soudu, na níž dovolatel v tomto směru odkazuje
(sp. zn. 25 Cdo 2768/2004, 25 Cdo 916/2005, 32 Odo 229/2004 a 32 Odo 1102/2006
a další). Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem, napadené rozhodnutí
přezkoumal a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst.
1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení v tom, že odvolací soud od výše
škody vypočítané podle vyhlášek č. 297/2001 Sb. a 51/2006 Sb. odečetl plnění,
kterého se dostalo obchodníkovi s el. energií na základě smlouvy o dodávce el.
energie.
Základní práva a povinnosti stran v jejich vztahu, jenž byl založen smlouvou o
dodávce elektřiny, jsou – kromě smluvního ujednání - upraveny zvláštním právním
předpisem, který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který
obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny, proto je třeba
z tohoto zvláštního právního předpisu vycházet, a teprve – neobsahuje-li
zvláštní právní úprava řešení určitých otázek - lze aplikovat předpis obecný
(obdobně srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn.
25 Cdo 916/2005, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK
pod C 4024 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 25 Cdo
2768/2004, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR – C. H. BECK pod C
4271 a dále na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).
Za stavu, kdy byl prokázán odběr elektřiny měřícím zařízením, na kterém bylo
porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci, a byla tak naplněna skutková
podstata neoprávněného odběru podle § 51 odst. 1 písm. f) bod 1 a 3 zákona č.
458/2000 Sb., základ nároku dodavatele proti jeho odběrateli na náhradu škody
za neoprávněný odběr elektřiny i jeho výše se řídí podle zvláštních právních
předpisů, kterými jsou zákon č. 458/2000 Sb. a vyhlášky jej provádějící.
V daném případě náhrada byla stanovena v souladu s § 51 odst. 2 energetického
zákona podle prováděcích právních předpisů platných a účinných v době
neoprávněného odběru. I když tyto předpisy v souvislosti s výší náhrady škody
nepamatovaly na platby, které případně odběratel v období neoprávněného odběru
již za spotřebu elektřiny poskytl, Nejvyšší soud např. již v rozsudku ze dne
15. 12. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3287/2009, dovodil, že náhradu škody vyčíslenou
podle výše uvedených prováděcích předpisů účinných do 31. 3. 2011 je třeba
pojímat jako platbu za celkovou spotřebu elektřiny uskutečněnou v daném období.
Protože její skutečný stav v důsledku protiprávního zásahu do měřícího zařízení
nelze přesně stanovit, je určena fiktivně postupem upraveným v příslušných
právních předpisech. Jestliže odběratel poskytl dodavateli platby za účelem
úhrady (byť chybně) naměřené spotřeby elektřiny v daném období, je nutné tyto
platby odečíst od vyčíslené náhrady škody; v opačném případě by byl neoprávněně
zvýhodněn ten odběratel, který by dodavateli žádnou částku za měřenou elektřinu
neuhradil. Nelze připustit situaci, aby se dodavateli v případě, že odběratel
hradil platby za měřenou spotřebu, dostalo o tyto platby více, než v případě,
kdy odběratel na těchto platbách ničeho neuhradil.
Od tohoto závěru nemá dovolací soud důvodu se odchýlit ani v této věci a
uvedený závěr obstojí i za situace, kdy příjemce plateb za naměřenou
spotřebovanou elektřinu (dodavatel) je odlišný od příjemce náhrady za
neoprávněný odběr (tj. od distributora).
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozsudek odvolacího soudu je z hlediska
uplatněného dovolacího důvodu správný, dovolací soud proto dovolání žalobce
zamítl (§ 243b odst. 2, věta před středníkem, o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224
odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce nemá na náhradu nákladů
dovolacího řízení právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu