Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci
žalobkyně ČEZ Distribuce, a. s. se sídlem Děčín, Děčín IV-Podmokly, Teplická
874/8, identifikační číslo 24729035, proti žalovanému F. Z., zastoupenému JUDr.
Milošem Slabým, advokátem se sídlem Mohelnice, Nádražní 9, o zaplacení částky
179.108,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn.
25 C 116/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě -
pobočky v Olomouci ze dne 26. února 2009, č. j. 12 Co 621/2008-332, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. února 2009,
č. j. 12 Co 621/2008-332, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 12.
května 2008, č. j. 25 C 116/2007-281, ve znění opravného usnesení ze dne 3.
listopadu 2008, č. j. 25 C 116/2007-319, se zrušují a věc se vrací Okresnímu
soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 12. května 2008, č. j. 25 C
116/2007-281, ve znění opravného usnesení ze dne 3. listopadu 2008, č. j. 25 C
116/2007-319, uložil žalovanému povinnost zaplatit původní žalobkyni ČEZ
Distribuce, a. s. se sídlem Děčín, Teplická 874/8, identifikační číslo
27232425, částku 179.108,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení v
pravidelných měsíčních splátkách po 8.000,- Kč s tím, že první splátka se stane
splatnou třetího dne od právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení
dluhu, pod ztrátou výhody splátek; současně rozhodl o nákladech řízení
účastníků a státu. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 26. února 2009, č. j. 12 Co 621/2008-332, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé
a o nákladech řízení státu potvrdil, změnil jej ve výroku o nákladech řízení
účastníků a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalovaný se přihláškou ze dne 24. 8. 1981
přihlásil u Severomoravských energetických závodů n. p. Ostrava k odběru
elektřiny v domě na adrese L. Dne 4. 4. 2006 bylo v odběrném místě zjištěno, že
elektroměr je opatřen falzem plomby, že chybí jistící prvky na svorkovnicích a
že jsou patrny známky přetáčení jednotlivých kotoučů číselníků elektroměru. Účelem tohoto zásahu bylo, aby elektroměr, který se nachází v domě a není volně
přístupný cizím osobám, měřil spotřebu elektřiny v množství nižším než skutečně
spotřebovaným, tedy ve prospěch žalovaného. Při posledním odečtu spotřebované
elektřiny provedeném dne 22. 7. 2005 nebyly na elektroměru zjištěny žádné
změny. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 256.223,- Kč sestávající z náhrady
škody za neoprávněný odběr ve výši 237.781,- Kč a z nákladů na zjištění
neoprávněného odběru ve výši 18.442,- Kč (vyúčtovaného podle ceníku platného od
1. 1. 2006). Žalovaný na tuto částku nic neuhradil. V průběhu řízení původní
žalobkyně vzala žalobu zpět do částky 77.115,- Kč s příslušenstvím, v tomto
rozsahu bylo řízení zastaveno a předmětem řízení zůstala náhrada škody za
neoprávněný odběr elektřiny od 23. 7. 2005 do 4. 4. 2006 ve výši 160.666,- Kč a
nákladů na zjištění neoprávněného odběru ve výši 18.442,- Kč (obojí s
příslušenstvím). Žalovaný za naměřenou a vyúčtovanou spotřebu elektřiny
zaplatil ve sledovaném období 42.624,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že mezi
žalovaným a původní žalobkyní, která vstoupila do práv a povinností dodavatele
elektrické energie Severomoravské energetické, a. s. na základě smlouvy o
vkladu části podniku ze dne 1. 1. 2006, je založen právní vztah podle § 588
zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“), resp. § 50 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu
státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický
zákon) - dále jen „zákon č. 458/2000 Sb.“, popř. „energetický zákon“. Žalovaný
objektivně odpovídá za škodu vzniklou neoprávněným odběrem elektřiny podle § 51
odst. 1 písm. f/ bod 1. a 3. energetického zákona a je povinen ji nahradit ve
smyslu § 51 odst.
2 věty druhé tohoto zákona. Protože v důsledku manipulace s
číselníky nelze zjistit skutečné množství elektřiny spotřebované žalovaným v
odběrném místě podle § 51 odst. 2 věty první energetického zákona, bylo nutno
při výpočtu škody vzniklé v období od 23. 7. 2005 do 28. 2. 2006 postupovat
podle vyhlášky č. 297/2001 Sb., ve znění účinném do 28. 2. 2006 (dále jen
vyhláška č. 297/2001 Sb.), a v období od 1. 3. 2006 do 4. 4. 2006 podle
vyhlášky č. 51/2006 Sb., v rozhodném znění (dále jen vyhláška č. 51/2006 Sb.). Jelikož se účastníci řízení o náhradě škody nedohodli, určil odvolací soud (ve
shodě se soudem prvního stupně) její výši výpočtem podle vzorce uvedeného v § 8
vyhlášky č. 297/2001 Sb., resp. v § 14 vyhlášky č. 51/2006 Sb.; vzal přitom v
úvahu vyjádření Energetického regulačního úřadu ze dne 9. 5. 2008. Náhradu
škody za neoprávněný odběr vyčíslil na částku 176.304,16 Kč a náhradu nutných
výdajů spojených se zjištěním neoprávněného odběru, které byly skutečně
vynaloženy, na částku 18.442,- Kč (§ 15 vyhlášky č. 51/2006 Sb.). Při vázanosti
žalobou, přiznal odvolací soud původní žalobkyni požadovanou částku 179.108,-
Kč (s úroky z prodlení). Odvolací soud nepřisvědčil žalovanému, že na
vypočtenou škodu za neoprávněný odběr měly být započteny platby, které uhradil
v období od 23. 7. 2005 do 4. 4. 2006 za vyúčtovaný odběr naměřené elektřiny, s
tím, že se jedná o zcela odlišné nároky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. a důvodnost z § 241a odst. 2 písm.
a/ a b/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že zatížil řízení vadou spočívající v
tom, že jeho rozhodnutí vychází z neúplně a nesprávně zjištěného skutkového
stavu věci, neboť skutková tvrzení žalobkyně považoval za dostatečná, ačkoli
žalobkyně netvrdila skutečnosti potřebné k závěru o naplnění všech pojmových
znaků neoprávněného odběru elektřiny podle § 51 odst. 1 písm. f/ bodu 1. a 3.
energetického zákona (tj. že měřící zařízení zaznamenávalo odběr nesprávně ke
škodě výrobce, obchodníka, provozovatele distribuční soustavy nebo
provozovatele přenosové soustavy, a že měřící zařízení vykazovalo chybu
spotřeby ve prospěch odběratele). Ani neuváděla skutečnosti potřebné ke
správnému výpočtu výše škody. Nesprávné právní posouzení spatřuje v chybném
způsobu stanovení výše škody, k němuž odvolací soud došel v důsledku nesprávné
aplikace vyhlášek č. 297/2001 Sb., č. 18/2002 Sb. a č. 51/2006 Sb. a závěrů
odborného vyjádření Energetického regulačního úřadu ze dne 9. 5. 2008. Pro
výpočet neoprávněného odběru elektřiny měly být správně aplikovány všechny tři
uvedené právní předpisy, tedy i vyhláška č. 18/2002 Sb. pro období od 1. 1. 2006 do 28. 2. 2006, jelikož v tomto období již nebyl chráněným zákazníkem, ale
zákazníkem oprávněným (§ 21 odst. 2 písm. e/ energetického zákona). Odvolací
soud (stejně jako soud prvního stupně) pochybil, vycházel-li při výpočtu výše
škody z cen uvedených v odborném vyjádření Energetického regulačního úřadu,
který v něm deklaroval, že jím uvedené částky jsou pouze ilustrativní, jelikož
neměl k dispozici údaje potřebné k určení správné ceny pro výpočet. Žalobkyně
přitom vstupní údaje nezbytné k správnému výpočtu škody netvrdila, obdobně
netvrdila, že náklady potřebné ke zjištění neoprávněného odběru skutečně
vynaložila. Žalovaný není srozuměn s názorem, že nelze od vyčíslené škody za
neoprávněný odběr odečíst platby, které v rozhodném období zaplatil za odběr
naměřené elektřiny. Má za to, že škoda vypočtená podle uvedených vyhlášek je
vlastně výpočtem fiktivní spotřeby elektřiny v daném období, a jestliže za toto
období již byla část spotřeby uhrazena, měla být odečtena. V opačném případě by
byl znevýhodněn ten, který by v daném období neuhradil nic, oproti tomu, který
alespoň částečně plnil. Takový postup, zvýhodňující „úplné neplatiče“, považuje
za příčící se dobrým mravům. Žalovaný rovněž namítá nesprávnost posouzení
otázky aktivní věcné legitimace původní žalobkyně. Poukazuje na to, že do práv
a povinností původního dodavatele elektřiny Severomoravské energetiky, a. s. vstoupila až v důsledku smlouvy o vkladu části podniku Distribuce dne 1. 1. 2006. Ačkoli se smlouva týkala jen části podniku, soudy se nezabývaly tím, jaká
část podniku na původní žalobkyni přešla a zda na ni přešly i nároky na náhradu
škody vzniklé před tímto datem. Za nesprávný považuje i závěr, že původní
žalobkyně vstoupila do práv a povinností dodavatele elektřiny; je zřejmé, že
dodavatelem (tj. prodejcem elektřiny) je ČEZ Prodej, s. r. o., a nikoli původní
žalobkyně, která pouze provádí distribuci elektřiny prostřednictvím své
distribuční sítě. Náhrada škody by tak měla zahrnovat nejen škodu způsobenou
vlastníkovi distribuční sítě, ale od 1. 1. 2006 i škodu způsobenou prodejci
elektřiny za spotřebování jím dodané, ale odběratelem neuhrazené elektřiny. Z
uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil
a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Původní žalobkyně se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího
soudu. Zpochybňování výše náhrady škody a nákladů potřebných ke zjištění
neoprávněného odběru žalovaným považuje za účelové. Vyjadřuje názor, že
periodické vyúčtování spotřeby elektřiny vychází ze stavu odečteného na
elektroměru a příslušné sjednané sazby.
Protože stáčením elektroměru
neoprávněným zásahem dochází ke snížení naměřeného stavu spotřeby, je vystavená
faktura za odebranou elektřinu dle údajů stočeného číselníku pouze dílčím
vyjádřením spotřeby a nezahrnuje neoprávněně odebranou elektřinu. Celkovou
odebranou elektřinu lze proto vyjádřit jako součet dvou dílčích faktur -
faktury periodické a faktury na náhradu škody za neoprávněný odběr. Ani
energetický zákon ani prováděcí právní předpis v metodách stanovení náhrady
škody neuvádějí, že by se od neoprávněně odebrané elektřiny měla odečíst
elektřina změřená elektroměrem. I nadále zastává názor, že v tomto sporu je
aktivně věcně legitimována coby provozovatel distribuční soustavy, jemuž vzniká
škoda, neboť neoprávněným odběrem dochází ke ztrátě z distribučního zařízení. Dovolání navrhuje zamítnout. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „o. s. ř.“ (srovnej
čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.). V průběhu dovolacího řízení dosavadní žalobkyně ztratila způsobilost být
účastníkem řízení. Usnesením ze dne 29. března 2011, č. j. 33 Cdo
3287/2009-405, Nejvyšší soud rozhodl, že v dovolacím řízení bude místo
dosavadní žalobkyně pokračováno se společností ČEZ Distribuce, a. s. se sídlem
Děčín, Děčín IV-Podmokly, Teplická 874/8, PSČ 405 02, identifikační číslo
24729035. Dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou při splnění podmínky jejího
advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.); Nejvyšší
soud České republiky (§ 10a o. s. ř.) se proto zabýval otázkou, zda jde o
dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti
rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno v pořadí první rozhodnutí
soudu prvního stupně, se řídí § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena
b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Tak tomu je zejména tehdy, řeší-li napadené
rozhodnutí právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o. s. ř.). Ze znění citovaných ustanovení vyplývá, že dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je přípustné pouze k řešení otázek právních (ať již v rovině
procesní nebo z oblasti hmotného práva). Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž
zásadně dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. , jímž lze
namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. mířícího na pochybení ve
skutkovém zjištění, na němž odvolací soud založil své rozhodnutí, je v případě
přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.
s. ř. vyloučeno (srovnej
znění § 241a odst. 3 o. s. ř.); při úvahách o přípustnosti dovolání podle § 237
odst. 1 písm. c/ o. s. ř. musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu
věci, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem. Žalovaný sice v dovolání avizuje použití dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2
písm. a/ o. s. ř., v rámci něhož odvolacímu soudu vytkl vadu řízení spočívající
v nesprávně a neúplně zjištěném skutkovém stavu věci, avšak podle obsahového
vylíčení této námitky (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), je zřejmé, že nesouhlasí se
skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází, a s postupem,
jakým k nim odvolací soud (resp. soud prvního stupně) dospěl. Taková výhrada
ovšem vystihuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (i kdyby byla
podřaditelná pod dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., nebyla
by způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť tvrzená vada řízení není otázkou zásadního právního významu ve smyslu
střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu). Žalovaný v dovolání zpochybnil správnost právního závěru, že původní žalobkyně
je v tomto sporu aktivně věcně legitimovaná a že mu vznikla povinnost k náhradě
škody za neoprávněný odběr elektřiny a nákladů vynaložených ke zjištění
neoprávněného odběru. Dále namítá, že výše škody byla nesprávně vypočtena v
důsledku chybných, resp. neúplných vstupních údajů. Učinil tak ovšem
prostřednictvím výhrad mířících proti skutkovým zjištěním, na nichž odvolací
soud zpochybňované právní závěry založil. Výtky žalovaného, že odvolací soud
nesprávně, popř. neúplně zjistil, jaké konkrétní práva a povinnosti původní
žalobkyně podle obsahu smlouvy o vkladu části podniku Distribuce ze dne 1. 1. 2006 převzala od Severomoravské energetiky, a. s., že došlo k zásahu do
elektroměru, že byl zaznamenán odběr elektřiny ke škodě provozovatele
distribuční soustavy ve prospěch odběratele, a že původní žalobkyně vynaložila
náklady nutné ke zjištění neoprávněného odběru, obsahově vystihují dovolací
důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že
rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v
podstatné části oporu v provedeném dokazování. Žalovaný oproti skutkovým
závěrům odvolacího soudu prosazuje svou skutkovou verzi, na jejímž základě
teprve prosazuje od odvolacího soudu odlišné právní závěry, a to že původní
žalobkyně nebyla aktivně věcně legitimována ve sporu, že mu nevznikla
odpovědnost za škodu za neoprávněný odběr elektřiny podle § 51 odst. 1 písm. f/
bodu 1. a 3. energetického zákona a povinnost nahradit náklady nutné na
zjištění neoprávněného odběru podle § 15 vyhlášky č. 51/2006 Sb. Obdobně je
tomu, vytýká-li žalovaný nesprávnost výpočtu výše škody za neoprávněný odběr
elektřiny argumentací, že odvolací soud (a před ním soud prvního stupně)
vycházel z cen uvedených v odborném vyjádření Energetického regulačního úřadu a
že žalobkyně údaje nezbytné k správnému výpočtu škody netvrdila. Ani těmito
výhradami, naplňujícími dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s.
ř., se
dovolací soud neměl možnost zabývat v poměrech přípustnosti dovolání podle §
237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Z dále uvedených důvodů dovolací soud shledal dovolání přípustným podle § 237
odst. 1 písm. c/ o. s. ř. pro řešení otázky aplikovatelnosti vyhlášky č. 18/2002 Sb. při stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny a
otázky započitatelnosti uhrazených plateb za naměřenou elektřinu na vyčíslenou
náhradu škody za neoprávněný odběr elektřiny. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. lze
namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní
posouzení věci je nesprávné, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež
na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou,
nesprávně vyložil, nebo ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry. Žalovaný namítl, že odvolací soud stejně jako soud prvního stupně aplikoval při
výpočtu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny v období od 1. 1. 2006 do
28. 2. 2006 nesprávně vyhlášku č. 297/2001 Sb., ačkoli měl správně aplikovat
vyhlášku č. 18/2002 Sb.; v tomto období již nebyl chráněným zákazníkem, na nějž
se vztahuje vyhláška č. 297/2001 Sb., ale oprávněným zákazníkem podle § 21
odst. 2 písm. e/ energetického zákona, na nějž se vztahuje vyhláška 18/2002
Sb. Tvrdí, že použití nesprávného právního předpisu mělo za následek nesprávný
způsob určení ceny, kterou se spotřeba elektřiny (oběma vyhláškami stejným
způsobem vypočtená) násobí. Podle § 21 odst. 2 písm. e/ energetického zákona je trh s elektřinou otevírán
tak, že od 1. ledna 2006 jsou oprávněnými zákazníky všichni koneční zákazníci. Podle § 1 vyhlášky č. 297/2001 Sb. tato vyhláška stanoví podmínky pro postup
chráněného zákazníka a provozovatele distribuční soustavy při připojování a
dodávce elektřiny v elektrizační soustavě České republiky a při uzavírání
příslušných smluv nebo při odmítnutí žádosti o připojení nebo dodávky elektřiny
ze strany provozovatele distribuční soustavy. Dále upravuje způsob stanovení
účasti chráněného zákazníka na oprávněných nákladech provozovatele distribuční
soustavy spojených s připojením a se zajištěním požadovaného příkonu, a způsob
výpočtu náhrady škody vzniklé provozovateli distribuční soustavy neoprávněným
odběrem elektřiny chráněným zákazníkem a postup při změně parametrů elektřiny. Podle § 1 vyhlášky č. 18/2002 Sb. tato vyhláška stanoví podmínky připojení a
dopravy elektřiny v elektrizační soustavě pro oprávněného zákazníka, obchodníka
s elektřinou, výrobce, provozovatele přenosové soustavy a provozovatele
distribučních soustav, způsob stanovení podílu na oprávněných nákladech
provozovatele přenosové soustavy spojených s připojením k přenosové soustavě
nebo způsob stanovení podílu na oprávněných nákladech provozovatele distribuční
soustavy spojených s připojením k distribuční soustavě, způsob výpočtu náhrady
škody vzniklé neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy a způsob
výpočtu náhrady škody vzniklé neoprávněnou dodávkou elektřiny do elektrizační
soustavy. Vzhledem k tomu, že žalovaný se stal ze zákona (§ 21 odst.
2 písm. e/
energetického zákona) k 1. 1. 2006 oprávněným zákazníkem, bylo na místě
aplikovat pro výpočet náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny v období od
1. 1. 2006 do 28. 2. 2006 vyhlášku č. 18/2002 Sb., která byla zrušena vyhláškou
č. 51/2006 Sb., jež nabyla účinnosti 1. 3. 2006. Jestliže se způsob určení
ceny, kterou se násobí spotřeba elektřiny ve vyhláškách č. 297/2001 Sb. a č. 18/2002 Sb. liší (srovnej § 8 odst. 6 vyhlášky č. 297/2001 Sb. a § 8 odst. 2
písm. d/ vyhlášky č. 18/2002 Sb.), a odvolací soud ve shodě se soudem prvního
stupně určil výši škody v období od 1. 1. 2006 do 28. 2. 2006 podle vyhlášky č. 297/2001 Sb., která se již na žalovaného coby oprávněného zákazníka
nevztahovala, lze přisvědčit žalovanému, že rozhodnutí odvolacího soudu v
otázce způsobu stanovení výše škody vzniklé v období od 1. 1. 2006 do 28. 2. 2006 spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný zpochybnil správnost závěru odvolacího soudu, že od vypočtené náhrady
škody za neoprávněný odběr elektřiny nelze odečíst platby, které v období, v
němž k neoprávněnému odběru došlo, uhradil za odběr elektřiny naměřené v tomtéž
odběrném místě. Nesouhlasí s názorem, že jde o zcela odlišné nároky. Podle § 51 odst. 1 písm. f/ bodu 1. a 3. energetického zákona neoprávněným
odběrem elektřiny je odběr měřený měřicím zařízením, které nezaznamenává odběr
nebo zaznamenává odběr nesprávně ke škodě výrobce, obchodníka, provozovatele
distribuční soustavy nebo provozovatele přenosové soustavy v důsledku
neoprávněného zásahu do tohoto měřicího zařízení nebo do jeho součásti či
příslušenství, nebo na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné
manipulaci a měřící zařízení vykazuje chybu spotřeby ve prospěch odběratele. Podle § 51 odst. 2 energetického zákona při neoprávněném odběru je odběratel
povinen uhradit skutečně vzniklou škodu. Nelze-li vzniklou škodu stanovit, je
náhrada škody vypočtena způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem. Nejvyšší soud již dříve vyjádřil názor, že nárok dodavatele proti jeho
odběrateli na náhradu škody vzniklé neoprávněným odběrem elektřiny i jeho výše
se neřídí podle obecných ustanovení občanského zákoníku o náhradě skutečné
škody a ušlého zisku, nýbrž se stanoví podle zvláštních právních předpisů,
které jsou ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální (srovnej rozhodnutí
ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 916/2005, a ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 25
Cdo 2768/2004, publikovaná v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod
C 4024 a C 4271, a ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 229/2008). V rozsudku ze
dne 28. 4. 2011, sp. zn. 33 Cdo 5302/2008 (a v dalších na něj navazujících
rozhodnutích), pak Nejvyšší soud v souvislosti s řešením otázky, zda je
provozovatel distribuční soustavy povinen obnovit dodávku elektřiny v případě
neoprávněného odběru, nezaplatí-li odběratel náhradu za takový odběr, dospěl k
právnímu závěru, podle něhož situace, kdy odběratel nezaplatí vyúčtované
náhrady za neoprávněný odběr, je podřaditelná pod případ porušení platební
povinnosti vyplývající z výsledků vyhodnocení a zúčtování skutečného odběru (§
51 odst. 1 písm.
c/ energetického zákona). Vyčíslená náhrada (škoda) je vlastně
platbou za „skutečný odběr“, pokud elektrická energie je skutečně odebírána,
přičemž pro protiprávní zásah do měřícího přístroje nelze reálně určit - oproti
číselnému stavu poškozeného měřícího přístroje - tu její část, která byla, nad
měřícím přístrojem uváděným stavem, celkem odebrána. Jestliže je nezaplacení
odběru z pohledu § 25 odst. 7 energetického zákona příčinou, pro kterou lze
přerušit dodávku elektřiny, pak takovou příčinou odůvodňující přerušení dodávky
musí být nutně i nezaplacení škody, vyčíslené v souvislosti s neoprávněným
odběrem. V daném případě nebylo možno zjistit skutečně vzniklou škodu a bylo ji nutno
stanovit v souladu s § 51 odst. 2 energetického zákona podle prováděcích
právních předpisů. I když energetický zákon ani jeho prováděcí předpisy v
souvislosti s výší náhrady škody nepamatují na platby, které případně odběratel
v období neoprávněného odběru již za spotřebu elektřiny poskytl, např. formou
předepsaných záloh, a nijak je nezohledňují, dovolací soud nesdílí názor
odvolacího soudu, že není možné o tyto platby snížit vyčíslenou náhradu škody. Tu je totiž ve světle shora citované judikatury třeba pojímat jako platbu za
celkovou spotřebu elektřiny uskutečněnou v daném období. Protože její skutečný
stav v důsledku protiprávního zásahu do měřícího zařízení nelze přesně
stanovit, je určena fiktivně postupem upraveným v příslušných právních
předpisech. Jestliže odběratel poskytl dodavateli platby za účelem úhrady (byť
chybně) naměřené spotřeby elektřiny v daném období, je nutné tyto platby
odečíst od vyčíslené náhrady škody; v opačném případě, jak správně argumentuje
žalovaný, by byl neoprávněně zvýhodněn ten odběratel, který by dodavateli
žádnou částku za měřenou elektřinu neuhradil. Nelze připustit situaci, aby se
dodavateli v případě, že odběratel hradil platby za měřenou spotřebu, dostalo o
tyto platby více, než v případě, kdy odběratel na těchto platbách ničeho
neuhradil. Protože se žalovanému prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2
písm. b/ o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, dovolací
soud je zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.). Poněvadž důvody,
pro které bylo napadené rozhodnutí zrušeno, platí i pro rozhodnutí soudu
prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty
první za středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů
dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1
věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 15. prosince 2011
JUDr. Blanka Moudrá, v. r.
předsedkyně senátu