25 Cdo 2672/2023-527
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: DVORNÍ GROUP, s. r. o., IČO 25025732, se sídlem Blatenská 2167/103, Chomutov, zastoupená Mgr. Eliškou Faltýnkovou Rytířovou, advokátkou se sídlem Trnkova 555/16, Olomouc, proti žalované: ČSOB Pojišťovna, a. s., člen holdingu ČSOB, IČO 45534306, se sídlem Masarykovo náměstí 1458, Pardubice, zastoupená Mgr. Hynkem Růžičkou, LL.M., advokátem se sídlem Nové sady 996/25, Brno, o zaplacení 499.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 18 C 79/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. 4. 2023, č. j. 23 Co 34/2023-499,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 12.826 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Hynka Růžičky, LL.M.
1. Žalobkyně požadovala zaplacení 499.000 Kč s příslušenstvím, neboť v důsledku dopravní nehody způsobené vozidlem, které bylo v době nehody pojištěno z titulu odpovědnosti za škodu u žalované, došlo ke snížení tržní hodnoty jejího vozidla značky BMW M5 Competition, AA sedan atypického provedení. Žalobkyně je svépomocí opravila, před nehodou bylo v perfektním stavu, mělo najeto jen 24.431 km. Podle názoru žalobkyně ztratilo vozidlo na tržní ceně 600.000 Kč, avšak žalovaná jí vyplatila pouze 101.000 Kč.
2. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 10. 11. 2022, č. j. 18 C 79/2020-463, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení
499.000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi (výrok II) a vůči státu (výrok III). Soud prvního stupně aplikoval § 492 odst. 1, § 495, § 2894 odst. 1, § 2951 odst. 1, § 2952 a § 2969 odst. 1 o. z. Mezi účastnicemi řízení bylo nesporné, že došlo k tržnímu znehodnocení vozidla, spor se vedl pouze o jeho výši, za účelem jejíhož prokázání předložila žalobkyně znalecký posudek Jana Kroupara a žalovaná znalecký posudek Ing. Miloše Málka. Jelikož závěry uvedených posudků byly ve vzájemném rozporu, nechal soud prvního stupně vypracovat revizní znalecký posudek Vysokým učením technickým v Brně, Ústavem soudního inženýrství, jenž podle názoru soudu prvního stupně své závěry podrobně, přesvědčivě a logicky odůvodnil.
Znalecký ústav též revidoval závěry znalců Kroupara a Ing. Málka, přičemž především v posudku znalce Kroupara shledal řadu nedostatků. Vyložil, z jakého důvodu stanovil koeficient prodejnosti ve výši 0,7. Jelikož předmětné vozidlo není na tuzemském trhu srovnatelné s jinými vozidly a neexistuje trh s daným typem vozidel, vycházel znalecký ústav z informací z přeshraničního trhu. Znalecký ústav zohlednil pokles technické hodnoty vozidla, aniž by vznesl výhrady k provedené opravě. Soud tedy vycházel ze závěrů revizního znaleckého posudku a jeho doplňku a uzavřel, že obvyklá cena vozidla před poškozením při zohlednění jeho specifické výbavy byla 2.015.000 Kč, po opravě pak 1.930.000 Kč až 1.981.000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že po velmi dobře provedené opravě byla obnovena funkční a technická hodnota předmětného vozidla, avšak nebyla obnovena hodnota tržní, a existuje zde tedy majetková újma na straně žalobkyně, a to v rozsahu rozdílu mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením a obvyklou cenou vozidla po opravě, k jejíž náhradě je žalovaná povinna.
Tento rozdíl představuje částku v rozmezí 34.000 Kč až 85.000 Kč. Pokud tedy žalovaná již žalobkyni uhradila částku 101.000 Kč, svou povinnost splnila, a proto je nárok žalobkyně na výplatu další částky ve výši 499.000 Kč nedůvodný. Soud tedy žalobu zamítl.
3. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 4. 4. 2023, č. j. 23 Co 34/2023-499, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Odvolací soud odkázal na § 6 odst. 2 písm. b) a § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a § 492 odst. 1 a § 2969 odst. 1 o. z. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2782/2017, či nález Ústavního soudu ze dne 27.
4. 2017, sp. zn. II. ÚS 795/16, zdůraznil, že ekonomická hodnota vozidla není ovlivněna pouze jeho technickou či funkční hodnotou, ale tím, jaký užitek je svému vlastníku způsobilé přinést. Nestačí tak, je-li obnovena funkční či technická hodnota, neboť pokud není plně obnovena tržní hodnota věci, nepřináší věc svému vlastníkovi stejný užitek a škoda na věci není plně nahrazena. Soudy tak akceptují všeobecně známou skutečnost, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11.
6. 2014, sp. zn. I. ÚS 1902/13). Odvolací soud akcentoval závěr revizního znaleckého posudku o malém rozsahu poškození vozidla (nebyla poškozena karoserie, ale zadní pravý disk, rameno, pravá hnací hřídel, zadní pravý tlumič pérování a kryt zadního nárazníku), dále perfektně provedenou opravu, stupeň výbavy a motorizaci vozidla a rovněž skutečnost, že v revizním znaleckém posudku byla porovnávána obdobně poškozená vozidla stejného stáří. Obchodní znehodnocení tak podle závěrů odvolacího soudu nedosahovalo rozsahu, který tvrdila žalobkyně.
Z vyjádření obchodních společností, že neměly zájem o koupi předmětného vozidla, nelze učinit zjištění o tom, jaká byla skutečná obvyklá cena vozidla po opravě. Rozdíl, který ve výsledku vedl ke stanovení jiné výše obchodního znehodnocení v rámci jednotlivých znaleckých posudků, vyplývá ze stanovení odlišné obvyklé ceny vozidla před poškozením. Znalec Kroupar vycházel z obvyklé ceny 2.450.000 Kč, Ing. Málek 2.014.000 Kč a znalecký ústav 2.015.000 Kč. U obvyklé ceny vozidla po opravě se již znalci významně nerozcházeli (1.850.000 Kč, 1.836.000 Kč, resp. 1.930.000 až 1.981.000 Kč).
Tvrzení žalobkyně o tom, že specifická povaha předmětného vozidla (jež není vyhledáváno kvůli funkčnosti, ale společenskému statusu, požitku z jízdy a prestiži), má vliv na stanovení obvyklé ceny, nevede k závěru o důvodnosti jejího požadavku. Tato specifika by mohla vést ke stanovení mimořádné ceny věci (ceny zvláštní obliby podle § 492 odst. 2 o. z.). Ta se však nahrazuje pouze tehdy, poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti (§ 2969 odst. 2 o. z.). O takový případ se však nejedná, neboť ke vzniku škody na věci došlo při dopravní nehodě nedbalostním jednáním.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu (nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 795/16) a dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2782/2017). Dovolatelka zopakovala svou odvolací argumentaci a zdůraznila, že pouze znalec Kroupar vycházel při stanovení tržního znehodnocení z reálného šetření na trhu. Vyjádřila svůj nesouhlas se znaleckým posudkem Ing. Málka, který žádným způsobem neosvětlil, jak dospěl k závěru o 5% znehodnocení, a rovněž s posudkem znaleckého ústavu, v němž byla obvyklá cena vozidla „počítána na základě tabulek a teoretických odhadů“ a „neshoduje se s ekonomickou realitou“. Dovolatelka k prokázání svých tvrzení předložila několik nabídek k odkupu vozidla s tím, že všichni kupující odmítli vozidlo vykoupit po zjištění, že jde o vozidlo bourané, a sdělili, že by je byli ochotni odkoupit za cenu 700.000 až 850.000 Kč. Tyto skutečnosti, jež jsou v rozporu se závěry revizního znaleckého posudku, však soudy nezohlednily a jejich postupem bylo zasaženo do práva dovolatelky vlastnit majetek. Žalobkyně polemizovala se závěry ústavního znaleckého posudku, jemuž vytkla, že nevzal v úvahu psychologický faktor celé věci spočívající v tom, že zájemce o koupi luxusního vozu se chová jinak než kupující běžného automobilu, protože nemá zájem o koupi vozu, který byl v minulosti bouraný. Připomněla též pravidla pro hodnocení znaleckých posudků soudem obsažená například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007. Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
5. Žalovaná se k dovolání vyjádřila v tom smyslu, že je považuje za nepřípustné, neboť samotný nesouhlas s výší obchodního znehodnocení nemůže založit přípustnost dovolání, jelikož se jedná o otázku skutkovou. Postup obecných soudů byl v tomto směru správný a zohledňující závěry revizního znaleckého posudku. Žalovaná rovněž upozornila, že žalobkyni vyplatila částku, jež obchodní znehodnocení, jak je definoval uvedený znalecký posudek, přesahuje. Žalovaná tedy navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
7. Zpochybňuje-li dovolatelka svými námitkami závěry znaleckého posudku vypracovaného ustanoveným soudním znalcem (znaleckým ústavem), na jehož základě soud určil výši obvyklé ceny předmětného vozidla, respektive obchodního znehodnocení, k němuž v důsledku dopravní nehody došlo, napadá tak správnost hodnocení v řízení provedených důkazů, což však není otázkou právní, ale otázkou skutkových zjištění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 22 Cdo 85/2023, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.
7. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3311/2012, či usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 710/09). Nalézací soudy (viz bod 24 napadeného rozsudku a bod 35 rozsudku soudu prvního stupně) považovaly v řízení provedený revizní znalecký posudek Vysokého učení technického v Brně, Ústavu soudního inženýrství, za zcela srozumitelný a řádně zdůvodněný včetně použité metody. Znalecký ústav vyložil, z jakého důvodu není možné akceptovat způsob, jakým znalec Kroupar v daném případě stanovil koeficient prodejnosti.
Revizní znalecký posudek vycházel z inzerce zahraničního trhu, přičemž v jeho doplňku byla provedena ještě kontrola tohoto trhu s tím, že téměř všechna použitá vozidla byla opravována po poškozeních (viz s. 4 doplňku k reviznímu znaleckému posudku, č. l. 355 spisu). Zabýval se též otázkou skutečného prodeje předmětného vozidla a odmítnutých nabídek ke koupi (viz s. 6 doplňku k reviznímu znaleckému posudku, č. l. 357 spisu). Dovolatelka především namítá, že znalec Kroupar provedl správné šetření na trhu, zatímco znalecký ústav vycházel z „tabulek a teoretických odhadů“.
V daném případě však jde o skutkové námitky, jimiž se dovolatelka pokouší zpochybnit správnost závěrů znaleckého posudku, resp. znaleckým ústavem použitou metodu ocenění. I její volba je však součástí znaleckého zkoumání a soud, který nemá příslušné odborné znalosti, nemůže metodiku ocenění stanovit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 18. 9. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1959/2019). Dovolatelka až na základě vlastního hodnocení provedených důkazů dospívá k závěru o zjevných chybách znaleckého posudku. Dovolací soud nicméně zdůrazňuje, že je skutkovými závěry nalézacích soudů vázán a není oprávněn je v dovolacím řízení jakkoli přezkoumat (§ 241a odst. 1 o.
s. ř. a contrario). Námitky žalobkyně vůči stanovení výše obchodního znehodnocení jakožto námitky skutkového charakteru proto nejsou v dovolacím řízení přípustné. Na právě uvedeném nic nemění ani odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3450/2007, neboť obecné soudy se zjevně hodnocením revizního znaleckého posudku podle naznačených kritérií zabývaly, jak bylo osvětleno výše.
8. Nad rámec právě uvedeného dovolací soud podotýká, že argumentace dovolatelky se poněkud míjí s faktem, že rozdíl ve výši obchodního znehodnocení, jak je zjistili jednotliví znalci, je z velké části dán tím, že stanovili odlišnou obecnou cenu vozidla před poškozením (znalec Kroupar 2.450.000 Kč, zatímco znalecký ústav 2.015.000 Kč). U obvyklé ceny vozidla po opravě se již tak zásadně nerozcházeli (1.850.000 Kč, respektive 1.930.000 až 1.981.000 Kč). Pokud pak odvolací soud konstatoval, že nikoliv zásadní pokles hodnoty vozu po opravě je dán především tím, že rozsah poškození nebyl velký a oprava vozidla byla provedena velice kvalitně, nelze tento závěr shledat zjevně nepřiměřeným. Námitky vůči znaleckému posudku Ing. Málka jsou nadbytečné, jelikož soudy z něj při svém rozhodování nevycházely. Úvaha dovolatelky, že je třeba přistupovat odlišně k obchodnímu znehodnocení luxusních vozidel, než jak je tomu v případě vozidel běžných, je nepřiléhavá. Závěr, že tzv. „bourané“ vozidlo může mít nižší obvyklou cenu, již dříve dovodila judikatura (viz odvolacím soudem i dovolatelkou citovaný nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 795/16). Vyjádřením tohoto závěru je právě institut obchodního znehodnocení, který má poškozenému v souladu s principem úplného odškodnění kompenzovat jeho újmu. Pokud znalecký ústav vycházel z průzkumu trhu bouraných luxusních aut, tak už tento faktor byl zohledněn. Judikatura nedospěla k závěru, že by cenová kategorie vozidla měla být brána v úvahu jiným způsobem.
9. Odkazuje-li dovolatelka na nález Ústavního soudu ze dne 27. 4. 2017, sp. zn. II. ÚS 795/16, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2782/2017, uveřejněný pod číslem 8/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, napadený rozsudek není s citovanými rozhodnutími nikterak v rozporu, ale naopak z nich vychází a odkazuje na ně (viz bod 20 napadeného rozsudku). Odvolací soud zdůraznil, že ekonomická hodnota vozidla není ovlivněna pouze jeho technickou či funkční hodnotou, ale tím, jaký užitek je svému vlastníku způsobilé přinést. Nestačí tak, je-li obnovena funkční či technická hodnota, neboť pokud není plně obnovena tržní hodnota věci, nepřináší věc svému vlastníkovi stejný užitek a škoda na věci není plně nahrazena. Dovolatelka tak ve skutečnosti nenamítá, že odvolací soud neakceptoval naznačené závěry judikatury ohledně existence institutu obchodního znehodnocení a nutnosti jej aplikovat v posuzovaném případě, ale brojí toliko proti výši samotného nároku, avšak ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu, vychází z konkrétních skutkových zjištění a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva zakládající přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
10. Rovněž výtkou týkající se tvrzení, že odvolací soud nepřihlédl k nabídkám odkupu předloženým žalobkyní, se dovolatelka v podstatě snaží o přehodnocení skutkového stavu tak, jak jej zjistil soud prvního stupně, potažmo odvolací soud. Tím ovšem uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod, neboť jediným
uplatnitelným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Hodnocení důkazů je věcí volné úvahy soudu ve smyslu § 132 o. s. ř., vede ke skutkovému zjištění, na němž je vystavěno právní posouzení věci, a dovolacímu soudu zásadně nepřísluší přezkoumávat správnost zjištěného skutkového stavu. Zcela nad rámec právě uvedeného dovolací soud dodává, že posudek znaleckého ústavu představuje komplexní a odborně podepřený podklad pro stanovení výše obchodního znehodnocení. Naproti tomu nabídky odkupu lze považovat za spíše nahodilé a dílčí ukazatele s omezenou vypovídací hodnotou. 11. Jelikož dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. 12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná má proti žalobkyni právo na náhradu nákladů právního zastoupení, sestávajících z odměny advokáta podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném ke dni podání vyjádření k dovolání za jeden úkon právní služby spočívající v podání vyjádření k dovolání ve výši 10.300 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek, celkem tedy 12.826 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 2. 2025
JUDr. Robert Waltr předseda senátu