25 Cdo 2716/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Marty Škárové v právní věci
žalobkyně K. S., zastoupené Mgr. Vladimírem Soukupem, advokátem se sídlem v
Ostravě, Stodolní 835/17, proti žalovanému Mgr. P. P., zastoupenému JUDr.
Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Ovesná 356/7, o 322.753
Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 18 C
160/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne
29. 1. 2016, č. j. 71 Co 95/2014-327, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 12.003,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám
JUDr. Zdeňky Doležílkové, advokátky se sídlem v Ostravě, Ovesná 356/7.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobkyně podala dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.
1. 2016, č. j. 71 Co 95/2014-327, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v
Karviné ze dne 2. 10. 2013, č. j. 18 C 160/2013-121, kterým byla zamítnuta
žaloba o zaplacení jednorázové náhrady za usmrcení osoby blízké podle § 444
odst. 3 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013
(dále též jen „obč. zák.“), nákladů pohřbu a náhrady za škodu způsobenou
zničením motocyklu. Namítá, že odvolací soud redukoval zákonné povinnosti
žalovaného řidiče automobilu přijíždějícího z vedlejší silnice pouze na
povinnost rozhlédnout se před zahájením vjezdu do křižovatky, aniž by se
zabýval dalšími jeho povinnostmi vyplývajícími ze zákona č. 361/2000 Sb., a
posoudil tak podle § 431 obč. zák. míru účasti obou účastníků dopravní nehody
nesprávně.
Dovolání není přípustné, neboť uplatněné dovolací námitky nenaplňují žádný z
předpokladů přípustnosti dovolání uvedený v § 237 o. s. ř. Dovolatelka pomíjí,
že odvolací soud se zabýval relevantními okolnostmi potřebnými pro posouzení
věci.
Po skutkovém zjištění (jež podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolacímu přezkumu
nepodléhá), že žalovaný se těsně před rozjezdem přesvědčil, že nic nebrání
bezpečnému průjezdu křižovatkou, protože řidiče motocyklu (manžela žalobkyně) v
dohledné vzdálenosti neviděl, zatímco ten kdyby nepřekročil maximální povolenou
rychlost (jel rychlostí minimálně 123 km/hod.), ke střetu by nedošlo, soud
dospěl k závěru, že po žalovaném nelze požadovat, aby se v době průjezdu
opětovně rozhlížel, když takovou povinnost mu zákon neukládá. Ačkoli měl za to,
že i žalovaný se svým způsobem jízdy na nehodě podílel, míru jeho účasti
shledal pouze v tom, že nepředvídal, že po hlavní silnici někdo pojede
nepřiměřenou rychlostí a že se o této skutečnosti na středové čáře
nepřesvědčil. Odvolací soud proto uzavřel, že jeho účast je natolik minimální,
že odpovědnost za škodu na jeho straně nezakládá. V tomto ohledu rozhodl v
souladu s ustálenou judikaturou, protože není vyloučeno (a neodporuje to nijak
pojetí této objektivní odpovědnosti za škodu), aby výsledek porovnání účasti
jednotlivých provozovatelů na střetu provozů podle § 431 obč. zák. vyústil
právě v tento závěr (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2003, sp. zn.
25 Cdo 238/2002, publikováno pod C 2183 v Souboru civilních rozhodnutí a
stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále též jen „Soubor“).
Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu rovněž plyne, že vypořádání podle
§ 431 obč. zák., jež je závislé na účasti, kterou měli daní provozovatelé na
způsobení škody vzniklé následkem střetu mezi nimi, předpokládá zhodnocení
všech skutkových okolností konkrétního střetu provozů, zejména pak těch
okolností, které byly hlavními příčinami vzniklé škody. Objektivní míru účasti
vyjadřuje sice také případné zaviněné jednání nebo opomenutí některého
provozovatele (některých provozovatelů) či řidiče (řidičů), pokud jím byla
založena příčinná souvislost vedoucí ke vzniku škody, avšak rozhodná je účast,
kterou měli provozovatelé na způsobení vzniklé škody, tedy nikoliv jen otázka
zaviněného protiprávního jednání účastníků, nýbrž i všechny okolnosti vzniku
škody na obou stranách, s nimiž je škodlivý výsledek v příčinné souvislosti,
tedy okolnosti jak subjektivní, tak objektivní povahy (srov. stanovisko
občanskoprávního kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 15. 11. 1972,
Cpjf 93/71, publikované pod č. 64/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
dále též jen „Sbírka“, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp.
zn. 25 Cdo 974/2002, a ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2212/2002, Soubor C
1961 a C 2545).
Okruh okolností významných pro posouzení účasti na způsobení škody při střetu
provozů dopravních prostředků je tedy širší než jen posouzení podílu zaviněného
protiprávního jednání řidičů dopravních prostředků, i když porušení pravidel
silničního provozu má zpravidla velmi významný podíl na vzniku kolize.
Odpovědnost za střet vozidel a případné další následky je zásadně na řidiči,
jenž přijel z vedlejší silnice a nedal přednost řidiči přijíždějícímu po hlavní
silnici. Jestliže však řidič na hlavní silnici jede rychlostí výrazně
překračující maximální povolenou rychlost, čímž řidiči přijíždějícímu do
křižovatky po vedlejší silnici znemožní, popř. podstatně ztíží, aby mu dal
přednost v jízdě, pak není vyloučena jeho odpovědnost nebo spoluodpovědnost za
případný střet. Způsob jízdy vozidla jedoucího po hlavní komunikaci lze za
podstatnou příčinu nehody považovat v případě, že svou povahou (nebezpečností)
je srovnatelná či významnější než nedání přednosti v jízdě, např. jestliže
řidič přijíždějící po hlavní silnici překročí výrazně povolenou či přiměřenou
rychlost nebo že i jiným způsobem jízdy (např. nevhodnou jízdní dráhou)
podstatně ztíží či zcela znemožní řidiči na vedlejší komunikaci, aby dostál své
povinnosti dát mu přednost v jízdě (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 20. 10. 2004, sp. zn. 5 Tdo 1173/2004, č. 45/2005 Sbírky – trestní část,
nebo rozsudky téhož soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 551/2013, a ze dne
27. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 553/2014, Soubor C 13866 a C 15615).
Shledal-li tak odvolací soud v posuzovaném případě účast žalovaného řidiče
automobilu na střetu obou provozů z uvedených důvodů jako zcela minimální a za
rozhodující a podstatnou příčinu dopravní nehody naopak považoval výrazné
překročení maximální povolené rychlosti řidičem motocyklu (manželem žalobkyně),
jenž na hlavní silnici neměl dobrý rozhled, ačkoli z dopravního značení měl
vědomost o blížící se křižovatce, čímž vyloučil, aby žalovaný řidič automobilu
na vedlejší komunikaci mohl dostát své povinnosti dát mu přednost v jízdě,
neboť řidič vozidla při vjezdu na hlavní silnici nemohl motocyklistu vidět,
nelze jeho úvaze ničeho vytknout a napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou
rozhodovací praxí dovolacího soudu. Vzhledem k tomu pak není dovolání přípustné
podle § 237 o. s. ř., neboť není ani důvodu, aby rozhodná právní otázka
posouzení míry účasti obou provozovatelů dopravních prostředků na způsobení
vzniklé škody podle § 431 obč. zák. byla za daných skutkových okolností
posouzena jinak.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty
první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty
první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu
nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 9.620 Kč podle § 1 odst.
2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č.
177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající v písemném vyjádření k
dovolání žalobkyně, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 2 odst.
1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z
přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem činí 12.003,20 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 27. června 2017
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu