U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce nezletilého M. N., zastoupeného JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se
sídlem Praha 2, Francouzská 28, proti žalovaným 1) Nemocnici Boskovice, s. r.
o., IČO 26925974, se sídlem Boskovice, Otakara Kubína 179, zastoupené JUDr.
Janem Paroulkem, advokátem se sídlem Blansko, Čelakovského 6, a 2) Zdravotnické
záchranné službě Jihomoravského kraje, příspěvkové organizaci, IČO 00346292, se
sídlem Brno, Kamenice 798/1d, zastoupené JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D.,
advokátem se sídlem Brno, Bašty 8, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v
Blansku pod sp. zn. 77 C 668/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Brně ze dne 16. 12. 2015, č. j. 44 Co 242/2013-528, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobce se po žalovaných domáhal zaplacení 198.000 Kč s příslušenstvím z titulu
náhrady škody na zdraví, jež mu měla vzniknout porušením právní povinnosti
první žalované, která neprovedla lékařský zákrok (porod císařským řezem), a
druhé žalované, která nepřevezla matku žalobce přímo do zdravotnického zařízení
disponujícího jednotkou neonatologické intenzivní péče.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. 12. 2015, č. j. 44 Co 242/2013-528,
potvrdil rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 14. 5. 2013, č. j. 77 C
668/2010-327, jímž byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud rozhodoval ve věci
opětovně po částečném zrušení svého původního rozsudku dovolacím soudem v
rozsahu vyhovujícího výroku a souvisejících výroků. Odvolací soud v souladu se
závazným právním názorem dovolacího soudu konstatoval, že je-li tvrzen postup
non lege artis, nemůže být bez dalšího dovozena odpovědnost poskytovatele
zdravotní péče za škodu na zdraví pacienta podle § 420 obč. zák. jen proto, že
existují nedostatky ve vedení lékařské dokumentace. Po doplnění dokazování
výslechem znalce, uzavřel, že žalobce neprokázal, že poškození jeho mozku
nastalo v příčinné souvislosti s postupem žalovaných.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s odůvodněním, že
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a závisí na
vyřešení otázky procesního práva, která je dovolacím soudem rozhodována
rozdílně. Touto otázkou je, zda žalovaný může procesně těžit ze svého
protiprávního jednání či protiprávního stavu, který vyvolal, resp. zda může
zdravotnické zařízení procesně těžit z nedostatků ve vedení zdravotnické
dokumentace. Dovolatel cituje rozhodnutí dovolacího soudu, podle kterých
nedostatky ve vedení lékařské dokumentace nemohou jít k tíži pacienta a v
takových případech je věcí obecných soudů, aby s ohledem na konkrétní případ
zvážily rozložení důkazního břemene mezi účastníky řízení. Má rovněž za to, že
v případě, kdy poskytovatel zdravotní péče nezpřístupní pacientovi
zdravotnickou dokumentaci, má být presumováno, že řádná lékařská péče nebyla
poskytnuta, i příčinná souvislost mezi tímto porušením povinnosti a vzniklou
újmou na zdraví poškozeného. Tento názor opírá o odborné právnické články a
Návrh společného referenčního rámce (DCFR). Věc je podle jeho názoru třeba
posoudit i z hlediska § 6 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku,
podle kterého nikdo nesmí těžit ze svého protiprávního činu ani z protiprávního
stavu, který vyvolal. Z toho dle dovolatele vyplývá, že naprostá a zcela
protiprávní absence zdravotnické dokumentace na straně žalované 1) má jít k
její tíží, a je to právě ona, kdo má nést břemeno důkazní, že v důsledku jejího
jednání nevznikla škoda na zdraví žalobce. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil
napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
První žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozsudek odvolacího soudu je
správný a plně se s ním ztotožňuje. Dovolání považuje za nedůvodné, když v
řízení nebylo prokázáno, že by jakékoliv její porušení právní povinnosti bylo v
příčinné souvislosti se vznikem škody na zdraví žalobce. Na základě doplněného
dokazování výslechem znalce lze naopak konstatovat, že zde příčinná souvislost
není. Žalobcem předloženou procesní otázku, kterou zdůvodňuje přípustnost
dovolání, nepokládá za otázku procesní, nýbrž hmotněprávní; především však na
řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Navrhuje, aby Nejvyšší
soud dovolání zamítl a přiznal žalované 1) náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II
bodů 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) tedy o dovolání rozhodl podle
ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12.
2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníky řízení (§ 240
odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení
dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak směřuje proti rozhodnutí, proti
němuž podle § 237 o. s. ř. není tento mimořádný opravný prostředek přípustný,
neboť na řešení otázky předložené v dovolání napadené rozhodnutí nezávisí.
Odvolací soud v novém rozhodnutí při posouzení předpokladů vzniku nároku na
náhradu škody na zdraví, správně dospěl k závěru, že je-li tvrzeno, že příčinou
vzniku škody na zdraví byl nesprávný odborný postup lékaře, nemůže být
odpovědnost podle § 420 obč. zák. dovozena zjednodušující úvahou, že
nedostatky ve vedení lékařské dokumentace nelze přičítat k tíží pacienta (srov.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3879/2012,
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. 25 Cdo 765/2015). Doplnil
proto dokazování výslechem znalce za účelem zjištění, kdy došlo ke vzniku škody
na zdraví žalobce. Po zpřesnění odborného odhadu znalce dospěl odvolací soud k
závěru, že je-li možné a vysoce pravděpodobné, že ke škodě na zdraví došlo
ještě předtím, než se matka žalobce dostala do péče žalovaných, není dána
příčinná souvislost mezi jednáním žalovaných a vznikem škody na zdraví žalobce,
který přitom v řízení neprokázal opak.
Na tomto místě je třeba uvést, že otázka existence příčinné souvislosti je
otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon a vzniklá
škoda jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se
nepředpokládá, musí být prokázána. V tomto směru jde o otázku skutkových
zjištění (např. rozsudek Nejvyššího soud ze dne 14. 8. 2008 sp. zn. 25 Cdo
1586/2006), které nejsou předmětem dovolacího přezkumu (srov. § 241a odst. 1 o.
s. ř.).
Dovolatelem předložená otázka, zda může zdravotnické zařízení procesně těžit z
nedostatků ve vedení zdravotnické dokumentace, je pro rozhodnutí odvolacího
soudu bez významu, a to vzhledem k výše uvedenému skutkovému zjištění o absenci
příčinné souvislosti a závěru, od nějž není důvod se odchylovat, že nelze na
základě vadné či chybějící zdravotnické dokumentace (bez dalšího) dovodit
odpovědnost poskytovatele zdravotní péče za škodu na zdraví pacienta. Jde-li o
takové porušení právní povinnosti žalované, s nímž škodlivý následek nebyl
prokazatelně v příčinné souvislosti, není splněn zákonný předpoklad
odpovědnosti (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25
Cdo 2542/2003, a ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1240/2009, uveřejněné v
Souboru rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 2992 a C 9753).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti
němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle
§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 150 o. s. ř. s tím, že žalovaným nebyla
přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení, neboť s ohledem na okolnosti vzniku
škody na zdraví žalobce, na jeho nemajetnost, celkový charakter sporu a závěry
o pochybeních v jednání obou žalovaných jsou v daném případě dány důvody hodné
zvláštního zřetele pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 10. 2016
JUDr.
Robert Waltr
předseda senátu