25 Cdo 3052/2023-448
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobce: M. Š., zastoupený Mgr. Peterem Teniakem, advokátem se sídlem Pařížská 2014/21, Praha 1, proti žalovanému: V. G., zastoupený opatrovníkem JUDr. Tomášem Najmanem, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 150, Kolín I, za účasti vedlejší účastníce na straně žalovaného: Generali Česká pojišťovna, a.s., IČO 452 72 956, se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, o zaplacení 2 806 917,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 19 C 44/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, č. j. 25 Co 3,4/2023-422, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 30. 8. 2022, č. j. 19 C 44/2020-311, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 10. 2022, č. j. 19 C 44/2020-360, výrokem I řízení zastavil co do 2 506 917,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 2 506 917,50 Kč od 8. 2. 2020 do zaplacení, výrokem II žalobu zamítl co do 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 300 000 Kč od 8. 2. 2020 do zaplacení, výroky III a IV a doplňujícím usnesením rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak o žalobě na náhradu újmy na zdraví, která měla žalobci vzniknout v souvislosti s dopravní nehodou způsobenou dne 1. 12. 2014 žalovaným.
2. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2023, č. j. 25 Co 3,4/2023-422, změnil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I tak, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci 40 000 Kč s příslušenstvím, ve zbývající části výroku I a ve výroku II jej potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Podle skutkových zjištění soudů o nároku žalobce proti žalovanému na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění již Okresní soud v Kolíně pravomocně rozhodl rozsudkem ze dne 5. 10. 2018, č. j. 19 C 365/2017-166, kterým žalobci přiznal celkem 3 097 214 Kč, přičemž vyšel především ze znaleckého posudku doc. MUDr. Františka Vorla, CSc., ze dne 8. 8. 2017. V nyní posuzované věci žalobce tvrdil, že nemajetková újma vyčíslená zmíněným znaleckým posudkem nebyla úplná, neboť znalec v době zpracování posudku nedisponoval kompletní zdravotní dokumentací a všemi informacemi. Soud prvního stupně ustanovil znalcem znovu doc. MUDr. Františka Vorla, CSc., který při zpracování nového posudku ze dne 15. 7. 2022 vyšel z původního znaleckého posudku, zdravotní dokumentace, která v době zpracování původního posudku nebyla k dispozici, a opětovně žalobce vyšetřil a uzavřel, že se zdravotní stav žalobce od doby podání prvního znaleckého posudku změnil v příčinné souvislosti s poškozením zdraví při nehodě zaviněné žalovaným jen potud, že žalobce prodělal operaci, při níž mu byly amputovány tři prsty na dolní končetině. Ke změně hodnocení ztížení společenského uplatnění znalec neshledal důvod, aktuální zpráva, kterou předložil žalobce o svém psychickém stavu, neobsahuje nové skutečnosti. Odvolací soud za bolest vytrpěnou při operaci prstů přiznal žalobci náhradu 40 000 Kč, neboť mezi touto operací a protiprávním jednáním žalovaného měl prokázánu existenci příčinné souvislosti. Co do 300 000 Kč potvrdil zamítnutí žaloby na náhradu další nemajetkové újmy způsobené rozpadem jeho manželství pro promlčení. Co do nároku žalobce na náhradu za ztížení společenského uplatnění 2 466 917,50 Kč potvrdil zastavení řízení pro překážku věci pravomocně rozhodnuté, neboť o něm bylo pravomocně rozhodnuto již v původním řízení, a to včetně náhrady nemajetkové újmy spočívající v trvalých následcích na psychickém zdraví žalobce vyčíslených na 2 000 000 Kč. Ačkoli v této souvislosti žalobce předložil nové lékařské zprávy, neobsahovaly žádné nové skutečnosti, které by měly zásadní vliv na původní znalecký posudek.
3. Rozsudek odvolacího napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, jehož přípustnost odůvodnil tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a dále na právní otázce, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Žalobce je přesvědčen, že z předložených důkazů jednoznačně vyplynulo, jak se jeho psychický stav po dopravní nehodě objektivně zhoršoval. Znalecký posudek doc. MUDr. Františka Vorla, CSc., ze dne 15. 7. 2022 tyto skutečnosti nereflektoval. Navíc tento znalec není psycholog ani psychiatr, a proto nemohl a neměl posuzovat psychický stav žalobce a jeho následky. Nalézací soudy tak pochybily, neprovedly-li žalobcem navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru psychiatrie. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 o. s. ř..), avšak není přípustné.
5. K podání dovolání proti té části výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterou byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě bylo vyhověno co do 40 000 Kč s příslušenstvím, není žalobce subjektivně legitimován, neboť touto částí výroku mu nebyla způsobena žádná újma na jeho právech. Dovolání
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Ačkoli dovolatel tvrdí, že podává dovolání proto, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. Je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, neformuloval výslovně žádnou konkrétní právní otázku, kterou by bylo možno podřadit pod některý ze všech jím vyjmenovaných (navzájem se vylučujících) předpokladů přípustnosti obsažených v § 237 o. s. ř. Namísto toho směřuje své výhrady proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, podle nichž po předchozím pravomocném rozhodnutí o jeho nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění nebyla prokázána změna jeho zdravotního stavu, která by byla v příčinné souvislosti s nehodou a která by založila nový nárok na náhradu za další ztížení společenského uplatnění žalobce, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Přitom přehlíží, že dovolací soud je instance toliko přezkumná, a nikoliv nalézací, a je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem (případně soudem prvního stupně, pokud z něj odvolací soud vychází). Napadá také hodnocení důkazů soudy obou stupňů, zejména posudku podaného v tomto řízení doc. MUDr. Františkem Vorlem, CSc. Správnost skutkových zjištění, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, popř. soudem prvního stupně, však nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, a ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1611/2020).
8. Napadá-li tak dovolatel skutkové závěry nalézacích soudů a hodnocení důkazů odvolacím soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů, nevymezuje tím jediný možný dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení a nezakládá tím přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Při námitce opomenutých či odmítnutých důkazů dovolatel navíc přehlíží, že soud není povinen provádět všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, neboť záleží vždy na jeho uvážení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), které důkazy je nezbytné provést, resp. zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10.
1. 2008, sp. zn. 32 Odo 801/2006, uveřejněný pod C 5978 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, a ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3116/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3983/2008); vždy se pouze musí vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedl (k tomu srov. též rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/99, IV. ÚS 582/01, III. ÚS 52/2000, II. ÚS 127/96, II. ÚS 56/95), což odvolací soud učinil.
9. K námitce neadekvátní kvalifikace soudního znalce lze doplnit, že Nejvyšší soud vychází z toho, že má-li být podle Metodiky určitým způsobem vyčísleno strádání způsobené újmou na zdraví, je na místě, aby daný posudek zpracoval právě znalec z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví, nejde-li o jednoduchý případ, v němž se lze spokojit s odborným vyjádřením (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2207/2020, publikovaný pod č. 7/2023 Sb. rozh.
obč.). Bylo-li pro posouzení uplatněného nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění klíčové zhodnotit dopady dopravní nehody a z toho plynoucí zdravotní obtíže žalobce, a nikoliv například posoudit diagnostiku či správnost nebo vhodnost medicínského postupu, bylo důležité právě to, aby specializace znalce primárně zahrnovala odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví, nikoliv jeho další profesní způsobilost. I v tomto směru je postup odvolacího soudu v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu reprezentovanou rozsudkem ze dne 15.
12. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1361/2021, bod 11, publikovaný pod č. 90/2022 Sb. rozh. obč., či usnesením ze dne 18. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1017/2018, publikovaný pod č. 15/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, podle nějž k podání znaleckého posudku podle Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví je odborně způsobilý znalec z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví (nyní odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví – viz vyhláška č. 505/2020 Sb.), aniž by byla vyžadována jeho odbornost odpovídající danému postižení.
Tento znalec však musí učinit své závěry o stupni obtíží poškozeného s oporou o diagnózu a zjištění příslušného odborníka. Těmto požadavkům nalézací soudy dostály, když ustanovily znalce z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, který vycházel z lékařských zpráv příslušných odborníků včetně lékařských zpráv z psychiatrie a včetně žalobcem předložené aktualizované zprávy.
Nejvyšší soud proto odmítl dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 8. 2024
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu