25 Cdo 3055/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce F. J., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Králem, advokátem se sídlem Klatovy,
Domažlická 800/III, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem Praha 2, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v
Klatovech pod sp. zn. 7 C 277/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 13. července 2009, č.j. 15 Co 164/2009-61, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
277/2007-44, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze
zjištění, že žádné ze žalobcem označených rozhodnutí nebylo pro svou
nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Vzhledem k tomu, že v dané
věci nebyl splněn výše uvedený základní předpoklad odpovědnosti za škodu
způsobenou nezákonným rozhodnutím, soud nezkoumal splnění dalších předpokladů
odpovědnosti žalované.
K odvolání žalobce Krajský soudu v Plzni rozsudkem ze dne 13. července 2009,
č.j. 15 Co 164/2009-61, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že
žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Převzal
skutková zjištění soudu prvního stupně a plně se ztotožnil s jeho závěrem o
nedůvodnosti uplatněného nároku.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká,
že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neúplně
zjistil skutkový stav, neboť nebyly provedeny navržené důkazy, a řízení bylo
postiženo vadou, která má dle jeho přesvědčení po právní stránce zásadní
význam. Z obsahu dovolání se dá dovodit, že dovolatel prostřednictvím svých
námitek mínil zejména zpochybnit postup soudu v nalézacím řízení, jež
předcházelo nařízení exekuce, a v řízení s ním souvisejících. Dovolatel navrhl,
aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního
stupně.
S přihlédnutím k článku II bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění
pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.
července 2009.
Přípustnost dovolání proti rozsudku, kterým odvolací soud potvrdil rozsudek
soudu prvního stupně, upravuje ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
O případ uvedený v § 237 odst. 1 o. s. ř. pod písmenem b) v daném případě nejde
a Nejvyšší soud neshledal ani přípustnost dovolání podle písmene c), které
vyžaduje, aby napadené rozhodnutí bylo rozhodnutím zásadního právního významu.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na dovoláním nezpochybněném závěru, že
žádné z rozhodnutí, jimiž měla být žalobci způsobena škoda, nebylo zrušeno ani
změněno. Dovolání není ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
přípustné, jestliže řešení otázky, na níž rozhodnutí spočívá, nebylo dovoláním
zpochybněno.
Závěr odvolacího soudu, že nebyl naplněn základní předpoklad
odpovědnosti za škodu, neboť podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou
nezákonným rozhodnutím podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. je zrušení či
změna rozhodnutí příslušným orgánem pro nezákonnost, je správný a plně v
souladu s dosavadní judikaturou (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
20. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 705/2002, publikované v Souboru rozhodnutí NS, sv.
19, pod C 1353, nebo usnesení téhož soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo
1230/2003, publikované v Souboru, sv. 30, pod C 2818, nebo usnesení téhož soudu
ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2162/2005, publikované v Souboru pod C 4030).
Námitka nesprávného (neúplného) zjištění skutkového stavu věci je v případě
dovolání, jehož přípustnost může být založena pouze ustanovením § 237 odst. 1
písm. c) o.s.ř., nezpůsobilým dovolacím důvodem (§ 241a odst. 3 o.s.ř.).
K námitce, že řízení bylo postiženo vadou, dovolací soud nepřihlížel. Je-li
totiž přípustnost dovolání teprve zvažována [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.],
nemůže být námitka vady řízení právně relevantní. Dovolací soud sice k vadám
řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [stejně jako k
vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.
s. ř.] přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny, avšak pouze je-li dovolání
již jinak přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), vady samotné přípustnost dovolání
nezakládají, neboť při posuzování otázky přípustnosti dovolání se k okolnostem
uplatněným prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241b odst. 2 písm. a) o.
s. ř. nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
Je tedy zřejmé, že z pohledu v dovolání uplatněných dovolacích důvodů nelze
napadenému rozhodnutí připisovat zásadní právní význam [§ 237 odst. 1 písm. c)
a odst. 3 o. s. ř.], a že tedy jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí
odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný;
Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm.
c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst.
5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem
na výsledek řízení nemá na jejich náhradu právo a žalované v dovolacím řízení
žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu