25 Cdo 3486/2018-271
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň
JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: Město
Čelákovice, IČO 00240117, se sídlem úřadu náměstí 5. května 1, 250 88
Čelákovice, zastoupené Mgr. Lukášem Sedlatým, advokátem se sídlem Vinohradská
2828/151, 130 00 Praha 3, proti žalované: ML Compet, a. s., IČO 27627136, se
sídlem Revoluční 655/1, 110 00 Praha 1, zastoupená Mgr. Barborou Barcalovou,
advokátkou se sídlem Klimentská 1652/36, 110 00 Praha 1, o 1 586 468 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 21/2014,
o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2016,
č. j. 15 Co 375/2016-154, takto:
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. 2. 2016, č. j. 27 C
21/2014-119, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2016, č. j. 15 Co
375/2016-154, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu
řízení.
zamítl žalobu na zaplacení 1 586 468 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli rámcovou mandátní
smlouvu a prováděcí mandátní smlouvu, kterými se žalovaná jako mandatář
zavázala za úplatu provést pro žalobce – mandanta administraci veřejné zakázky
na výběr zhotovitele stavby a provedení investičního dozoru. Povinností
žalované byla organizace zadávacího řízení a poradenská a organizační činnost
při výběru koordinátora a subjektu zajišťujícího záchranný archeologický výzkum
včetně rozboru nabídek z hlediska splnění hodnotících kritérií. V rámcové
mandátní smlouvě se žalovaná zavázala uhradit škodu, která žalobci vznikne
neposkytnutím dotace či její části, pokud škoda žalobci vznikne prokazatelně
její vinou. Základním kritériem při výběru uchazeče o veřejnou zakázku byla
cena díla, která podle zadávacích kritérií neměla překročit částku 42 253 300
Kč včetně DPH. Tato podmínka nebyla dodržena, neboť všechny nabídky uchazečů
převyšovaly tuto hodnotu. Vzhledem k tomu, že ani nabídka vybraná hodnotící
komisí neodpovídala této podmínce, Úřad Regionální rady regionu soudržnosti
Střední Čechy rozhodl o snížení dotace o 10 %. Částka představující tuto
korekci je předmětem sporu. Soud dovodil, že sankcionovaným pochybením byl
chybný výběr vítězného uchazeče, jehož nabídnutá cena překročila maximální výši
zakázky, k tomu však došlo pochybením hodnotící komise a výsledky její činnosti
nelze klást k tíži žalované, neboť odpovědnost za výběr nejvhodnější nabídky má
podle § 151 odst. 2 zákona č. 137/2006 Sb., zákon o veřejných zakázkách, ve
znění účinném k 1. 1. 2011 (dále též jen „ZVZ“), výlučně žalobce jako zadavatel
a hodnotící komise měla rozpoznat, že uchazeči v nabídkách překročili maximální
stanovenou cenu zakázky, přičemž povinnost výběru nemohl žalobce delegovat
mandátní smlouvou na žalovanou. Důvodem pro snížení dotace nebylo pochybení v
zadávací dokumentaci či výzvě k podání nabídek, ale ve výběru nabídky, která
podmínky nesplňovala. Žalovaná tak neporušila povinnost, která by byla příčinou
snížení dotace. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 11. 2016, č. j. 15
Co 375/2016-154, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že zcela absentuje
porušení právní či smluvní povinnosti žalované, které by bylo důvodem snížení
dotace, neboť neposkytnutí části dotace bylo důsledkem jednání žalobce při
výběru vítězného uchazeče. Odpovědnost za výběr nejvhodnější nabídky nese
zadavatel veřejné zakázky (§ 151 odst. 2 ZVZ). Navíc z protokolu o jednání
hodnotící komise vyplývá, že členové komise byli seznámeni s nabídkami
uchazečů, hodnotili je z hlediska splnění zákonných požadavků a požadavků
zadavatele, komise provedla posouzení a nevyřadila žádnou nabídku. Základní
hodnotící kritérium muselo a mělo být členům hodnotící komise známo, přičemž
posouzení dvou číselných údajů představujících maximální možnou cenu a
nabídnutou cenu zakázky nepředstavuje odborné kritérium, který by člověk nadaný
průměrnou inteligencí nedokázal posoudit.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, ve kterém zrekapituloval
dosavadní výsledky řízení a zdůraznil, že žalovaný se zavázal k posouzení
nabídek z hlediska splnění zadávacích podmínek, avšak neupozornil zadavatele na
nedostatky v nabídkách uchazečů a v souladu se smluvním závazkem je povinen
uhradit škodu, která jeho vinou vznikla neposkytnutím dotace. Uvedl, že se
domáhá náhrady škody nikoliv z důvodu přenesení odpovědnosti vyplývající z
veřejné funkce na administrátora, jak uvedl odvolací soud, nýbrž požaduje
náhradu škody z důvodu porušení smluvního závazku žalovaného. Namítá, že soud
zaměnil veřejnoprávní odpovědnost zadavatele veřejné zakázky a soukromoprávní
odpovědnost jejího administrátora a odvolacímu soudu vytýká dogmatický výklad §
151 ZVZ. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 68/2016,
v němž se uvádí, že pokud se zadavatel domnívá, že byl zatížen veřejnoprávní
odpovědností za protiprávní jednání jiné osoby, pak vůči této osobě nepochybně
může uplatnit nárok na náhradu škody. Dovodil, že žalovaný neupozornil
zadavatele na vadu nabídek a v důsledku neodhalení chybného postupu hodnotící
komise došlo následně ke krácení dotace, a není rozhodné, zda zadavatel, popř. hodnotící komise byla schopna pochybení nabídek sama odhalit. Navrhl zrušení
rozhodnutí odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení, případně jeho
změnu tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobci žalovanou
částku. Dovolání žalobce Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 6. 2017, č. j. 25 Cdo
731/2017-225, odmítl s tím, že není naplněn dovolací důvod způsobilý založit
přípustnost dovolání, neboť uplatněné námitky směřují proti skutkovým závěrům a
nikoliv proti řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na níž závisí
napadené rozhodnutí. Příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím škůdce a
vznikem škody je jedním ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti
žalovaného za škodu a zároveň vzniku nároku žalobce na náhradu škody i v
případě, že se žalovaný subjekt zavázal, že uhradí škodu, pokud je způsobí. Posouzení existence příčinného vztahu mezi porušením právní povinnosti jednoho
subjektu a vznikem majetkové újmy na straně poškozeného je otázkou skutkovou,
nikoli právní; právním posouzením příčinné souvislosti je stanovení, mezi
jakými okolnostmi má být její existence zjišťována, přičemž v tomto směru
odvolací soud nepochybil. V dané věci šlo o příčinný vztah mezi nesplněním
smluvního závazku žalovanou vůči žalobci a nevyplacením části dotace na
veřejnou zakázku. Jestliže hodnotící komise vybrala nabídku, která jako všechny
ostatní nesplňovala základní kritérium, šlo o její volbu, která byla
bezprostřední příčinou krácení dotace. Ústavní soud nálezem ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. III. ÚS 3181/17, zrušil
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, č. j.
25 Cdo 731/2017-225, se
závěrem, že jím bylo porušeno základní právo stěžovatele na soudní ochranu,
neboť Nejvyšší soud se ústavně konformním způsobem nevypořádal s řádně
uplatněnou námitkou dovolatele, zda v případě postupu podle zákona o veřejných
zakázkách odpovědnost stěžovatele podle tohoto zákona vylučuje soukromoprávní
odpovědnost administrátora veřejné zakázky za porušení jeho povinností
vyplývajících z prováděcí příkazní smlouvy, nebo zda to vyloučeno není a
zadavatel veřejné zakázky může požadovat odškodnění za porušení povinností
vyplývajících ze soukromoprávního ujednání mezi ním a administrátorem veřejné
zakázky. Poukázal na to, že Nejvyšší soud restriktivním výkladem pojmu
nesprávného právního posouzení věci omezil výklad příslušného dovolacího důvodu
v rozporu se smyslem a účelem § 241a odst. 1 o. s. ř. i judikaturou Ústavního
soudu. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), vázán právním názorem
ústavního soudu znovu posoudil přípustnost dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (článek II
bod 2., zákona č. 296/2017 Sb.) dále též jen „o. s. ř.“. Za situace, že
dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1
o. s. ř.), zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru,
že dovolání žalobce je přípustné pro řešení otázky, zda odpovědnost zadavatele
veřejné zakázky podle zákona o veřejných zakázkách vylučuje soukromoprávní
odpovědnost administrátora veřejné zakázky za porušení jeho povinností
vyplývajících z uzavřené mandátní (event. příkazní) smlouvy nebo to (v obecné
rovině) vyloučeno není a zadavatel může uplatňovat soukromoprávní odpovědnost
za porušení povinností vyplývajících ze soukromoprávního ujednání mezi ním a
administrátorem veřejné zakázky. Dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom,
že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že
správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný
skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Vzhledem k ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,
účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle
zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále
„obč. zák.“). Podle § 420 odst. 1, 2 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil
porušením právní povinnosti. Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo
fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této
činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona
neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím
dotčena. Podle § 76 odst. 1 ZVZ posoudí hodnotící komise nabídky uchazečů z hlediska
splnění zákonných požadavků a požadavků zadavatele uvedených v zadávacích
podmínkách a z hlediska toho, zda uchazeč nepodal nepřijatelnou nabídku podle §
22 odst. 1 písm. d). Nabídky, které tyto požadavky nesplňují, musí být
vyřazeny. Jestliže nedošlo k vyřazení všech variant nabídky, nepovažuje se
nabídka za vyřazenou. Ke zjevným početním chybám v nabídce, zjištěným při
posouzení nabídek, které nemají vliv na nabídkovou cenu, hodnotící komise
nepřihlíží. Podle § 151 odst. 1 ZVZ se zadavatel může při výkonu práv a povinností podle
tohoto zákona souvisejících se zadávacím řízením nebo soutěží o návrh nechat
zastoupit jinou osobou. Tato osoba musí splňovat požadavek nepodjatosti podle §
74 odst. 7 a nesmí se účastnit příslušného zadávacího řízení. Podle odst. 2
tohoto ustanovení osobě zastupující zadavatele podle odstavce 1 nesmí být
uděleno zmocnění k zadání veřejné zakázky, vyloučení dodavatele z účasti v
řízení, zrušení řízení, rozhodnutí o výběru nejvhodnějšího návrhu, zrušení
soutěže o návrh či rozhodnutí o způsobu vyřízení námitek. Podle odst. 3
ustanovením odstavce 1 není dotčena odpovědnost zadavatele za dodržování tohoto
zákona. Při řešení otázky, zda se administrátor veřejné zakázky (žalovaná) podílel na
vzniku škody, je nutno se zabývat smluvním vztahem účastníků. Bylo prokázáno,
že dne 24. 2. 2011 uzavřeli účastníci Rámcovou příkazní smlouvu, kde se
žalovaná zavázala pro žalobce provést na jeho účet administraci veřejné zakázky
na výběr zhotovitele stavby v otevřeném podlimitním řízení dle zákona o
veřejných zakázkách s názvem "Revitalizace náměstí 5. května v Čelákovicích",
provedení investičního dozoru v rozsahu a za podmínek dle této smlouvy a
prováděcích smluv, které stanoví doplňující podmínky a v čl. II 1) se zavázala
poskytovat plnění v zájmu žalobce a s veškerou odbornou péčí v souladu s jeho
pokyny a s právními předpisy vztahujícími se k poskytovanému plnění a rovněž
uhradit škodu, která žalobci vznikne neposkytnutím dotace, či její části,
vznikla-li by vinou žalované (čl. IV. 7)). Prováděcí příkazní smlouva byla
uzavřena mezi žalobcem jako mandantem a žalovanou jako mandatářem 19. 5.
2011 a
jejím předmětem byla organizace zadávacího řízení na výběr zhotovitele stavby v
rámci uvedeného projektu a poradenská a organizační činnost při výběru
Koordinátora BOZP a při výběru subjektu zajišťujícího Záchranný archeologický
výzkum včetně zastupování mandanta a zabezpečení dalších činností spojených se
zadávacím řízením na uvedený projekt, a to mimo jiné i činnost spojená s
vyhodnocením nabídek včetně organizačního zajištění vlastního aktu otevírání
obálek s nabídkami uchazečů, zpracování protokolu o otevírání obálek s
nabídkami, posouzení nabídek z hlediska splnění zadávacích podmínek, rozboru
nabídek z hlediska hodnotících kritérií, organizačního zajištění průběhu
hodnocení nabídek, zabezpečení hodnotících tabulek pro jednotlivá hodnotící
kritéria a členy hodnotící komise, zpracování protokolu o jednání komise a
vypracování zprávy o posouzení a hodnocení nabídek a další činnosti spojené s
ukončením zadávacího řízení včetně zpracování podkladů pro rozhodnutí
zadavatele o výběru nejvhodnější nabídky. V bodu 2.1 smlouvy bylo sjednáno, že
mandatář je povinen při plnění smlouvy postupovat s odbornou péčí v zájmu
mandanta dle platných ustanovení zákona a v bodu 6.1, že v případě, že mandatář
poruší své povinnosti, je povinen mandantovi uhradit škodu, která mu vznikne
neposkytnutím dotace, či její části, vznikla-li prokazatelně vinou mandatáře. Prokázáno pak bylo i to, že jedním z členů hodnotící komise byla zástupkyně
žalované jako administrátora zakázky. Jak vyplývá ze smluvních ujednání, bylo povinností žalované mimo jiné i
posouzení nabídek z hlediska splnění požadavků zadavatele uvedených v
zadávacích podmínkách. Jestliže jednou ze zadávacích podmínek byla hodnota
veřejné zakázky jako hodnota maximální a nepřekročitelná, bylo její povinností
upozornit členy hodnotící komise na to, že některé nabídky tuto hodnotu
převyšují a současně i na nutný zákonný postup upravený v § 76 odst. 1 ZVZ
takové nabídky vyřadit. Jestliže žalovaná (její zástupkyně v hodnotící komisi,
jež navíc jednání komise řídila) členy hodnotící komise zejména na nutný
zákonný postup vyřazení takových nabídek neupozornila (v důsledku postupu
nalézacích soudů, které nepovažovaly za potřebné provést navržené důkazy
svědeckými výpověďmi členů hodnotící komise, vychází dovolací soud ohledně této
skutečnosti z tvrzení žalobkyně, jež však nebylo žalovanou zpochybňováno),
porušila tím svou smluvní povinnost. Účelem a smyslem uzavření příkazní smlouvy
mezi účastníky byla pomoc zadavateli (žalobci) při pro laika složitém zadávacím
řízení tak, aby byly splněny všechny zákonné požadavky a v souladu s nimi
dosaženo cíle, tedy výběru nejvhodnějšího zhotovitele stavby. Na tuto pomoc
žalobce oprávněně spoléhal, a jestliže jej žalovaná neupozornila nejen na
nesplnění hodnotícího kritéria, ale především na nezbytnost zákonného postupu
(vyřazení nevyhovujících nabídek), respektive sama nedodržela tento postup a
nabídky nevyřadila, porušila svou smluvní povinnost.
Zbývá posoudit, zda škoda vzniklá zadavateli krácením dotace z důvodu porušení
zákona o veřejných zakázkách spočívající v nevyřazení nabídek, které
neodpovídaly zadávacím podmínkám (§ 76 odst. 1 ZVZ), může být v příčinné
souvislosti s porušením příkazní smlouvy uzavřené mezi administrátorem a
zadavatelem. Odvolací soud postavil své rozhodnutí na závěru, že neposkytnutí dotace v plné
výši (korekce o 10 %) bylo důsledkem jednání žalobce jako zadavatele veřejné
zakázky při výběru vítězného uchazeče, neboť tento výběr je ve výlučné
pravomoci zadavatele a nelze jej smluvně převést na jinou osobu. Dovodil tedy
nedostatek příčinné souvislosti mezi krácením dotace žalobci a jednáním
žalované. Zjišťuje-li se v řízení o náhradu škody, zda protiprávní úkon škůdce, případně
právem kvalifikovaná okolnost, a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve
vzájemném poměru příčiny a následku, je otázka existence příčinné souvislosti
otázkou skutkovou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, dále jen
„Soubor“, C 1025, nebo rozsudek ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005). Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru
jde tedy o otázku skutkových zjištění. Právní posouzení příčinné souvislosti
pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence
vztahu příčiny a následku zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou
způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 25 Cdo 915/2005, nebo ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo
3334/2006, Soubor C 5514). O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního
úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a
následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by
nedošlo (conditio sine qua non). Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost,
odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez
jejíž existence by škodný následek nevznikl. Přitom nemusí jít o příčinu
jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém
následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu podstatnou. Je-li příčin více,
působí z časového hlediska buď souběžně anebo následně, aniž se časově
překrývají; v takovém případě je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné,
aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku
škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek
příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou
souvislost se vznikem škodlivého následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 30. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 245/2000 nebo ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 25
Cdo 3585/2007, Soubor C 8673). Nalézací soudy pochybily v tom, že nesprávně stanovily skutkové okolnosti, mezi
nimiž měla být existence vztahu příčiny a následku zjišťována. Příčinou vzniku
tvrzené škody (krácení dotace) bylo pochybení spočívající v tom, že hodnotící
komise nepostupovala podle § 76 odst.
1 ZVZ a nabídky, které nesplnily
požadavky zadavatele v zadávacích podmínkách, tedy překročily maximální hodnotu
zakázky, nevyřadila (jak zcela jasně plyne z rozhodnutí Úřadu regionální rady
regionu soudržnosti Střední Čechy ze dne 17. 7. 2013, č. j. RRSC/938/213), a
nikoli ve výběru nabídky, která zadávací podmínky nesplňovala. Úřad totiž
akceptoval vysvětlení, že maximální hodnota v zadávací dokumentaci (42 253 300
Kč) byla zamýšlena jako hodnota bez DPH (k označení částky včetně DPH došlo
pouze v důsledku písařské chyby) a nabídková cena vybraného uchazeče (40 669
267 Kč bez DPH) tak byla nižší. Avšak ostatní nabídky obsahovaly nabídkovou
cenu vyšší, a proto měly být vyřazeny, což se nestalo. Jestliže administrátor, jehož smluvní povinností bylo poskytovat plnění v zájmu
zadavatele s veškerou odbornou péčí v souladu s jeho pokyny i právními
předpisy, a to konkrétně i posouzení nabídek z hlediska splnění zadávacích
podmínek a rozboru nabídek z hlediska hodnotících kritérií, tuto povinnost
nesplnil, a zadání neodpovídající nabídky tak nebyly vyřazeny, bylo nesplnění
povinnosti administrátorem podstatnou příčinou, v důsledku níž vznikl škodný
následek. Bez této příčiny by škoda nevznikla, neboť hodnotící komise by po
upozornění na zákonnou nutnost vyřadit nabídky neodpovídající zadání s největší
pravděpodobností vyřadila. Jsou tak splněny všechny předpoklady odpovědnosti za škodu ve smyslu § 420 obč. zák., neboť zadavateli vznikla škoda v příčinné souvislosti s porušením smluvní
povinnosti administrátora. Na tom nic nemění skutečnost, že odpovědnost za
dodržování zákona o veřejných zakázkách nese zadavatel i v případě, když se
nechá při výkonu práv a povinností při zadávacím řízení zastoupit jinou osobou
(§ 151 odst. 1 a 3 ZVZ). I když má veřejnoprávní odpovědnost za porušení zákona
o veřejných zakázkách, jejímž důsledkem je uložení sankce státním orgánem, vždy
zadavatel, odpovídá, v případě, že se pochybení dopustil administrátor a
porušil tím smlouvu uzavřenou se zadavatelem, zadavateli za škodu na základě
soukromoprávního (smluvního) závazku právě on. K obdobnému závěru dospěl i
Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 18. 2. 2016, č. j. 30 Af 10/2014-65,
který byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2016, č. j. 4 As 68/2016-48, ústavní stížnost proti tomuto rozsudku podaná byla pro
zjevnou neopodstatněnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. IV. ÚS 2772/16. Soukromoprávní odpovědnost za pochybení
poradenské společnosti při zadávacím řízení je dána tím spíš, je-li v příkazní
smlouvě zakotven její závazek nahradit škodu vzniklou krácením dotace vzniklou
jejím zaviněním, jak je tomu i v projednávané věci (čl. IV. odst. 7) Rámcové
příkazní smlouvy a bod 6.1 Prováděcí příkazní smlouvy). Sluší se dodat, že byť bylo porušení smlouvy žalovanou podstatnou příčinou
vzniku škody, nemusí se v daném případě, kdy nedodržení zadávacích podmínek v
podobě maximální a nepřekročitelné hodnoty zakázky bylo zjevné, jednat o
příčinu jedinou a tedy ani o výlučnou odpovědnost žalované.
Pro posouzení, zda
byla škoda způsobena také zaviněním poškozeného (§ 441 obč. zák.) například
tím, že ostatní členové hodnotící komise (kromě zástupkyně žalované) nevěnovali
limitní hodnotě zakázky dostatečnou pozornost, však nemá dovolací soud
dostatečné skutkové podklady v důsledku absence provedení důkazů, jež strany
navrhovaly. Lze uzavřít, že uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení je
naplněn, a proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1
o. s. ř.) a protože důvody, pro které bylo toto rozhodnutí zrušeno, platí také
na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i rozsudek tohoto
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.), v
němž se bude věnovat otázce míry spoluzavinění žalobce na vzniku škody a ve
věci poté rozhodne. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243g odst. 1 část věty
první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud znovu o
náhradě nákladů vzniklých účastníkům v průběhu řízení včetně nákladů tohoto
dovolacího řízení (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.