25 Cdo 3552/2024-262
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: J. V., zastoupený JUDr. Miloslavem Drbálkem, advokátem se sídlem Ukrajinská 1488/10, 101 00 Praha 10, proti žalované: Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, IČO 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, 186 00 Praha 8, zastoupená Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem Opletalova 1015/55, 110 00 Praha 1, o zaplacení 308 868 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 30 C 180/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, č. j. 58 Co 181/2024-226, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 8. 2024, č. j. 58 Co 181/2024-230, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 11 906 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Marka Nemetha.
1. Žalobce jako podnikající fyzická osoba se domáhal po žalované pojistného plnění z odpovědnosti za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků, neboť byla pojistitelkou vozidla Renault, které podle žalobce způsobilo totální škodu na jeho vozidle BMW 325, RZ XY (dále též jen „vozidlo žalobce“).
2. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 6. 2024, č. j. 58 Co 181/2024-226, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 8. 2024, č. j. 58 Co 181/2024-230, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 2. 2024, č. j. 30 C 180/2023-184, jímž tento soud zamítl žalobu na zaplacení 308
868 Kč s příslušenstvím a částky 3 872 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení, současně odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že dne 16. 4. 2022 v 19:50 hodin na dálnici D1 ve směru jízdy na Prahu při hustém provozu, dobrých rozhledových podmínkách za slunného počasí (oslňující zapadající slunce) nezvládl řidič vozidla Renault Megane, RZ XY (dále jen „vozidlo Renault“) řízení, narazil do středových svodidel a zůstal stát kolmo k nim napříč levým jízdním pruhem z celkem tří jízdních pruhů vozovky.
Tato kolize byla zachycena na videozáznamu dálniční kamery s časem záznamu 00.09; následně u nehody (za havarovaným vozem ve směru jízdy) zastavilo vozidlo Škoda (jehož osádka se snažila pomoci dostat posádku havarovaného vozu za svodidla). Od času záznamu kamery 00:09 do 1:28 probíhal ve zbývajících dvou pruzích daného úseku dálnice nepřerušený provoz. V levém jízdním pruhu přijíždělo blíže neurčené vozidlo SUV, těsně následováno vozidlem BMW 530 RZ XY (dále jen „BMW 530“) a dále vozidlem žalobce.
Řidič vozidla SUV stihl zareagovat a objet vozidlo Renault zprava. Vozidlo BMW 530 v čase záznamu 1:28 narazilo do vozidla Renault a náraz ho odhodil doprava do středního jízdního pruhu vozovky. Vzápětí do Renaultu narazilo vozidlo žalobce, které bylo odhozeno rovněž doprava, kde se střetlo s vozidlem BMW 530. Znalec Stanislav Bartoň ve svém posudku zpracovaném v rámci správního řízení označil za příčinu vzniku střetu obou vozidel BMW s vozidlem Renault chybnou techniku jízdy, neboť u žádného z nich nebyla dodržena bezpečná vzdálenost za před nimi jedoucími vozidly, která měla být vzhledem k jejich rychlosti alespoň 70–80 m (byla 10–15 m).
Při nehodě došlo k totální škodě na vozidle žalobce. Odvolací soud se zcela ztotožnil i s právním závěrem soudu prvního stupně, že za situace, kdy se v posuzované věci střetly provozy dvou provozovatelů (§ 2932 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“), je třeba posuzovat míru zavinění jednotlivých řidičů, přičemž žalobce se na vzniku škody na svém vozidle podílel v rozsahu 100 % (§ 2918 o. z.) Při podmínkách, které na dálnici panovaly v době nehody (řidiče silně oslňující zapadající slunce), nedodržel totiž bezpečnou vzdálenost mezi ním a vozidlem BMW 530 jedoucím před ním, což bylo příčinou nehody jeho vozidla.
Tím porušil § 18 zákona o provozu na pozemních komunikacích, přičemž při správném způsobu jízdy bylo možné se vozidlu Renault vyhnout, což ostatně učinila celá řada vozidel, která se také pohybovala v levém jízdním pruhu. Na straně řidiče vozidla Renault soud neshledal zavinění na střetu s vozidlem žalobce, neboť za okolností, které bezprostředně po dopravní nehodě Renaultu panovaly, nebylo možné po jeho řidiči požadovat, aby místo dopravní nehody označil výstražným trojúhelníkem; v rámci svých (časových i bezpečnostních) možností vynaložil nejvyšší možné úsilí, aby ostatní účastníky silničního provozu o nehodě informoval a své vozidlo zasahující do levého pruhu dálnice označil.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu v celém jeho rozsahu podal žalobce dovolání s tím, že jeho přípustnost spatřuje v dosud neřešené otázce, zda nalézací soud může „připustit“ správní spis (a převzít jeho závěry) ze správního řízení, které se týká jiné skutkové věci, přičemž takové správní řízení není ani důkazně skončené a rozhodnuté. Odklon od ustálené rozhodovací praxe spatřuje v tom, že soud převzal mechanicky znalecký posudek znalce Bartoně ze správního řízení bez toho, aby dostatečně prověřil jeho závěry i jinými důkazy. Dovolatel zpochybňuje odborné závěry znalce i metody, které použil, a s odkazem na judikaturu poukazuje na nesprávný procesní postup soudu při hodnocení důkazů. Namítal, že si soud z vlastní iniciativy vyžádal správní spis sp. zn. KRPS-101323/PŘ-2022-010040, resp. po postoupení spis sp. zn. S-MHMP 995790/2022/VAV (řízení o přestupku žalobce), ze kterých provedl listinné důkazy, zejména znalecké posudky znalců Pavla Svatoně a Stanislava Bartoně. Avšak ve správním řízení byla projednávána výlučně dopravní nehoda mezi žalobcem a vozidlem BMW 530, zatímco v tomto soudním řízení je projednávána dopravní nehoda mezi žalobcem a vozidlem Renault. Proto veškeré důkazy a skutková zjištění ve správním řízení nejsou pro toto soudní řízení vůbec použitelná, neboť se týkala jiné dopravní nehody (jiného skutku). Ze strany správního orgánu pak nebylo zkoumáno, jakým konkrétním jednáním žalobce mělo dojít k porušení zákona, jaké povinnosti porušil, když z kamerového záznamu nebylo patrné, jakou jel rychlostí, jaký měl odstup od vozidel a jaké panovaly výhledové poměry. Dovolatel odkazuje na závěry znaleckého posudku znalce Svatoně (předloženého dovolatelem – poznámka dovolacího soudu), podle něhož primární příčinou nehody žalobce bylo odstavení vozidla Renault v důsledku jeho vlastní nehody a neupozornění jeho řidičem na ni. Soudu rovněž vytýká vadné odůvodnění rozhodnutí, ale i to, že mu nebylo umožněno klást znalci otázky a nebylo vyhověno jeho návrhu na vypracování nového znaleckého posudku ke zjištění skutkového děje. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu, případně i soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobce podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“, a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že není přípustné.
5. Dovolatel spatřuje odklon od ustálené judikatury v tom, že soudy mechanicky převzaly závěry znaleckého posudku. Této námitce nelze přisvědčit. Soudy postupovaly v souladu s judikaturou (např. s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 272/2024), neboť obsah znaleckých posudků hodnotily i v souvislosti s jinými v řízení provedenými důkazy [např. výpověď řidiče vozidla Renault (bod 36 rozhodnutí soudu prvního stupně) nebo videozáznam dopravní nehody (bod 37 rozhodnutí soudu prvního stupně)].
Dále dovolatel tvrdí rozpor spočívající v tom, že podle posudku znalce Svatoně neměl možnost kolizi předejít, zatímco podle posudku znalce Bartoně mohl na srážku reagovat. Ani zde s ním nelze souhlasit. Znalec Svatoň se totiž vyjadřuje k provedení vyhýbacího manévru žalobcem, avšak znalec Bartoň hodnotil možnost obou řidičů vozů BMW zabránit střetu s vozem Renault. Uvedl, že vozidlo Renault bezpečně zaznamenal řidič blíže neurčeného vozidla SUV, které jelo před vozem BMW 530 a stačilo se Renaultu vyhnout doprava do středního jízdního pruhu.
Řidič vozidla BMW 530 však nedodržel bezpečnou vzdálenost za vozem SUV, stejně jako žalobce nedodržel bezpečnou vzdálenost za vozem BMW 530 (srov. č. l. 145 spisu). Proto vozidlo Renault představovalo pro každého z těchto dvou řidičů náhlou překážku, na kterou nemohli reagovat. Dovolatel tedy zcela opomíjí tu zásadní skutečnost, že boural, protože nedodržel bezpečnou vzdálenost, která činila 70–80 metrů, a jel za vozidlem BMW 530 pouze ve vzdálenosti 10–15 metrů. Z této skutečnosti plyne závěr soudů (a dovolatel ho ani nezpochybňuje) o jeho spoluúčasti na vzniklé škodě ve výši 100 %.
Jinými slovy řečeno, dovolatel by nehavaroval, pokud by dodržel bezpečnou vzdálenost od vozidla BMW 530.
6. Námitky dovolatele, že soud neměl v řízení provést důkaz správním spisem, jež si soud sám opatřil postupem podle § 120 odst. 2 o. s. ř., že si měl eventuálně vyžádat všechny správní spisy týkající se hromadné nehody, jíž byl dovolatel účasten, že se soudy nedostatečně vypořádaly s jeho námitkami, že soud nepřipustil jeho návrh na vypracování nového posudku, nebo že nemohl znalci Bartoňovi pokládat otázky, představují námitky vad řízení, k nimž lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné, což není tento případ (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Nad rámec nutného odůvodnění lze však poznamenat, že soud prvního stupně postupoval v souladu s § 120 odst. 2 o. s. ř. i ustálenou judikaturou, pokud si z vlastní iniciativy před koncentrací řízení vyžádal správní spis, který obsahoval důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu (zápis o nehodě, protokoly o výsleších svědků, znalecké posudky atd.), přičemž existence těchto důkazů vyplývala z obsahu spisu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 29 Cdo 3197/2022). K námitce dovolatele, že mu nebylo umožněno pokládat znalci Bartoňovi otázky, lze uvést, že soud ho přípisem vyzval, aby sdělil, zda navrhuje výslech znalce a v tom případě formuloval své dotazy (č. l. 163 verte), avšak dovolatel na tuto výzvu nereagoval. S námitkami vznesenými žalobcem při jednání dne 29. 1. 2024 se vypořádal soud odvolací, a to zejména s námitkou, že řidič vozidla Renault neučinil ničeho, čím by odvrátil střet dalších vozidel (bod 36 rozhodnutí odvolacího soudu).
7. Ve vztahu k námitce existence opomenutého důkazu dovolací soud pro úplnost poznamenává, že s návrhem žalobce na vypracování doplňku znaleckého posudku se soudy vypořádaly (bod 24 rozhodnutí soudu prvního stupně). Dostály přitom požadavkům, které na ně klade judikatura, neboť řádně odůvodnily, proč navrhovaný důkaz znaleckým posudkem neprovedly, a proto nelze existenci opomenutého důkazu konstatovat (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2003, sp. zn. II. ÚS 182/02, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2319/2018). Dovolací soud rovněž připomíná, že důvodem pro doplnění znaleckého posudku nebo vypracování revizního posudku nejsou pochybnosti účastníka o jeho věcné správnosti, ale pouze pochybnosti soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 4445/2018).
8. Namítá-li dovolatel, že skutečnosti zjištěné ze správního spisu nebyly pro projednávaný případ relevantní, že mu náhlou a neočekávanou překážku vytvořilo vozidlo Renault a nikoliv vozidlo BMW 530, že vozidlo Renault v době nárazu nestálo, že znalec zadal do simulátoru nesprávné hodnoty, nebo provádí- li sám hodnocení obsahu znaleckých posudků, neuplatňuje jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a o. s. ř.), ale vznáší námitky vůči skutkovým zjištěním a procesu dokazování, které přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemohou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3534/2023, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 31 Cdo 3737/2012, uveřejněný pod číslem 60/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).
9. Lze uzavřít, že odvolací soud se při řešení dovolatelem formulovaných otázek neodchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a ve zbývajícím rozsahu dovolatelem uplatněné námitky buď postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), neboť nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, nebo mají charakter námitek vad řízení.
10. Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
11. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
12. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 26. 8. 2025
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu