25 Cdo 3964/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobkyně České kanceláře pojistitelů, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129,
IČ: 70099618, zastoupené JUDr. Janem Bébrem, advokátem se sídlem v Praze 5,
Ostrovského 3, proti žalovaným 1) MUDr. D. Š., zastoupenému Mgr. Martinem
Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova 9, 2) Ing.
J. M., a 3) ŠkoFIN s.r.o., se sídlem v Praze 5, Pekařská 6, IČ: 45805369, o
zaplacení 243.201,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5
pod sp. zn. 11 C 46/2007, o dovolání třetí žalované proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 11. března 2008, č. j. 16 Co 70/2008-127, takto :
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2008, č. j. 16 Co
70/2008-127, se ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve
vztahu mezi žalobkyní a třetí žalovanou, a v závislém výroku o náhradě nákladů
řízení mezi těmito účastníky, spolu s výrokem rozsudku Obvodního soudu pro
Prahu 5 ze dne 12. září 2007, č. j. 11 C 46/2007-96, jímž byla třetí žalované
uložena povinnost zaplatit žalobkyni 243.201,- Kč s příslušenstvím, a se
závislým výrokem o náhradě nákladů řízení mezi těmito účastníky, zrušuje a věc
se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.
Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že
při dopravní nehodě dne 30. 5. 2003, kterou jako řidič způsobil první žalovaný,
bylo poškozeno vozidlo M. G., jemuž žalobkyně (Česká kancelář pojistitelů) z
garančního fondu vyplatila částku 243.201,- Kč na náhradu škody způsobené
provozem vozidla, k němuž nebyla uzavřena smlouva o povinném pojištění
odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve smyslu § 4 zákona č.
168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o
změně některých souvisejících zákonů (dále též jen „zákon“). Vlastníkem vozidla
byla leasingová společnost (třetí žalovaná) a druhý žalovaný byl jako
leasingový nájemce jeho provozovatelem. Podle soudu prvního stupně za škodu na
vozidle třetí osoby odpovídá první žalovaný jako řidič vozidla podle § 420
odst. 1 obč. zák., druhý žalovaný jako provozovatel vozidla podle § 427 obč.
zák. a třetí žalovaná jako vlastník, který nesplnil povinnost vozidlo pojistit.
Žalobkyni proto náleží vůči všem žalovaným právo na náhradu toho, co vynaložila
z garančního fondu na náhradu škody způsobené provozem vozidla bez pojištění
odpovědnosti podle § 24 odst. 2 písm. b) a odst. 7 zákona.
K odvolání prvního žalovaného a třetí žalované Městský soud v Praze rozsudkem
ze dne 11. 3. 2008, č. j. 16 Co 70/2008-127, rozsudek soudu prvního stupně
změnil tak, že vůči prvnímu žalovanému žalobu zamítl, ve vztahu mezi žalobkyní
a třetí žalovanou rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutková zjištění
soudu prvního stupně a ohledně nároku vůči třetí žalované se ztotožnil i s jeho
právním posouzením věci. Doplnil dokazování o leasingovou smlouvu ze dne 26.
10. 2001 a vyložil, že ani smluvní ujednání o povinnosti druhého žalovaného
zajistit po dobu leasingu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem
pronajatého vozidla nezbavuje vlastníka povinnosti, kterou mu ukládá ustanovení
§ 4 zákona; vlastník vozidla je tedy povinen uhradit České kanceláři
pojistitelů plnění, které poskytla poškozenému na náhradu škody způsobené
provozem vlastníkova nepojištěného vozidla. Oproti tomu nemůže žalobkyně takový
nárok uplatňovat proti prvnímu žalovanému jako osobě, která za škodu odpovídá
podle § 420 odst. 1 obč. zák., neboť takový nárok založila až novela zákona
účinná od 30. 9. 2006, která na věc nedopadá.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala třetí žalovaná dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z
důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení
věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a je zároveň v rozporu s
rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2837/2007 a 25 Cdo 1778/2007,
podle nichž osobou bez pojištění odpovědnosti ve smyslu § 24 odst. 2 písm. b)
zákona není osoba, která nesplní povinnost uzavřít pojistnou smlouvu, nýbrž
osoba, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla, u něhož nebyla
taková pojistná smlouva uzavřena. Dovolatelka sice vozidlo nepojistila, nebyla
však v době nehody jeho provozovatelem ani řidičem, za škodu jím způsobenou
neodpovídá, a není proto osobou, vůči níž lze uplatnit regresní nárok podle §
24 odst. 7 zákona. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů
a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.),
řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru,
že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu
prvního stupně potvrzen, je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro
řešení otázky pasivní legitimace vlastníka nepojištěného vozidla ve sporu o
náhradu za plnění, které bylo poškozenému poskytnuto z garančního fondu.
Dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které je zde jediným uplatnitelným důvodem
dovolání [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], může spočívat v tom, že odvolací
soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý
právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci
nesprávně aplikoval.
Podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou
provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke
dni dopravní nehody - 30. 5. 2003, tj. před novelou provedenou zákonem č.
47/2004 Sb., účinnou od 1. 5. 2004, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění
odpovědnosti je povinen vlastník nebo spoluvlastník tuzemského vozidla nebo
řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno
právo uzavřít pojistnou smlouvu ve prospěch těchto osob.
Podle § 6 odst. 1 zákona se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu,
která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné
smlouvě.
Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona Kancelář (tj. Česká kancelář pojistitelů)
poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem
vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti.
Podle § 24 odst. 7 věty první zákona Kancelář má právo proti tomu, kdo odpovídá
za škodu podle odstavce 2 písm. a) a b), na náhradu toho, co za něho plnila.
Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že pasivní legitimace třetí
žalované v tomto sporu je založena nesplněním povinnosti uzavřít smlouvu o
pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jehož byla vlastníkem a leasingovou
smlouvou je pronajala druhému žalovanému. Tento názor je v rozporu s ustálenou
judikaturou dovolacího soudu, podle níž není-li vlastník vozidla osobou
odpovědnou za škodu způsobenou provozem jeho vozidla, k němuž nebylo sjednáno
povinné pojištění odpovědnosti za škodu, nemá vůči němu Česká kancelář
pojistitelů postižní právo podle § 24 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění
účinném před novelou provedenou zákonem č. 377/2005 Sb. (usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3360/2007, publikované v časopise
Soudní judikatura, 9/2010, pod č. 121). Již ve svých předchozích rozhodnutích
se dovolací soud zabýval otázkou, které osoby vymezuje zákon pod pojmem „osoba
bez pojištění odpovědnosti“, a např. v rozsudcích ze dne 17. 1. 2008, sp. zn.
32 Cdo 2837/2007, a ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1778/2007, dovodil, že
za osobu bez pojištění odpovědnosti, vůči níž má Česká kancelář pojistitelů ve
smyslu § 24 odst. 2 písm. b) zákona právo na náhradu, je třeba považovat tu
osobu, která za způsobenou škodu odpovídá, nikoliv osobu, která nesplní
povinnost uzavřít k vozidlu pojistnou smlouvu ve smyslu § 4 tohoto zákona.
Argumentace uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu, od níž nemá dovolací soud
důvod se odchýlit ani nyní, je založena na tom, že pojištění odpovědnosti se
podle § 6 odst. 1 zákona vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu. Za
škodu způsobenou provozem motorového vozidla odpovídá podle § 427 a násl. obč.
zák. jeho provozovatel, podle § 420 odst. 1 obč. zák. pak jeho řidič (srov.
např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 990/2008),
pokud způsobil škodu zaviněným porušením právní povinnosti, nejde-li o případ
uvedený v § 420 odst. 2 obč. zák. (srov. též rozsudek publikovaný pod č.
29/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Má-li tedy Česká kancelář
pojistitelů podle § 24 odst. 7, ve spojení s § 24 odst. 2 písm. b) zákona právo
postihu vůči tomu, kdo odpovídá za škodu způsobenou provozem nepojištěného
vozidla, nemůže mít toto postižní právo proti tomu, kdo za škodu nenese
odpovědnost, byť by jako vlastník vozidla nesplnil svou povinnost uzavřít
pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti. Jestliže v dané věci třetí žalovaná
jako vlastník vozidla nebyla jeho řidičem (§ 420 obč. zák.) ani
provozovatelem, není osobou odpovědnou za vznik škody z dopravní nehody, a
podle tehdejší právní úpravy § 24 zákona nemá vůči pohledávce žalobkyně
solidární povinnost k plnění.
Z toho všeho je zřejmé, že uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm.
b) o. s. ř. je naplněn. Dovolací soud proto zrušil rozsudek odvolacího soudu,
pokud jím byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku, jímž byla třetí
žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 243.201,- Kč s přísl.,
spolu se závislým výrokem o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi těmito
účastníky; protože tyto důvody platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně,
zrušil dovolací soud v odpovídající části i je a věc v tomto rozsahu vrátil
Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta druhá o. s.
ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu