Nejvyšší soud Rozsudek občanské

25 Cdo 3964/2008

ze dne 2010-11-30
ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.3964.2008.1

25 Cdo 3964/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra

Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci

žalobkyně České kanceláře pojistitelů, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 1724/129,

IČ: 70099618, zastoupené JUDr. Janem Bébrem, advokátem se sídlem v Praze 5,

Ostrovského 3, proti žalovaným 1) MUDr. D. Š., zastoupenému Mgr. Martinem

Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Preslova 9, 2) Ing.

J. M., a 3) ŠkoFIN s.r.o., se sídlem v Praze 5, Pekařská 6, IČ: 45805369, o

zaplacení 243.201,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5

pod sp. zn. 11 C 46/2007, o dovolání třetí žalované proti rozsudku Městského

soudu v Praze ze dne 11. března 2008, č. j. 16 Co 70/2008-127, takto :

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2008, č. j. 16 Co

70/2008-127, se ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve

vztahu mezi žalobkyní a třetí žalovanou, a v závislém výroku o náhradě nákladů

řízení mezi těmito účastníky, spolu s výrokem rozsudku Obvodního soudu pro

Prahu 5 ze dne 12. září 2007, č. j. 11 C 46/2007-96, jímž byla třetí žalované

uložena povinnost zaplatit žalobkyni 243.201,- Kč s příslušenstvím, a se

závislým výrokem o náhradě nákladů řízení mezi těmito účastníky, zrušuje a věc

se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení.

Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že

při dopravní nehodě dne 30. 5. 2003, kterou jako řidič způsobil první žalovaný,

bylo poškozeno vozidlo M. G., jemuž žalobkyně (Česká kancelář pojistitelů) z

garančního fondu vyplatila částku 243.201,- Kč na náhradu škody způsobené

provozem vozidla, k němuž nebyla uzavřena smlouva o povinném pojištění

odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve smyslu § 4 zákona č.

168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o

změně některých souvisejících zákonů (dále též jen „zákon“). Vlastníkem vozidla

byla leasingová společnost (třetí žalovaná) a druhý žalovaný byl jako

leasingový nájemce jeho provozovatelem. Podle soudu prvního stupně za škodu na

vozidle třetí osoby odpovídá první žalovaný jako řidič vozidla podle § 420

odst. 1 obč. zák., druhý žalovaný jako provozovatel vozidla podle § 427 obč.

zák. a třetí žalovaná jako vlastník, který nesplnil povinnost vozidlo pojistit.

Žalobkyni proto náleží vůči všem žalovaným právo na náhradu toho, co vynaložila

z garančního fondu na náhradu škody způsobené provozem vozidla bez pojištění

odpovědnosti podle § 24 odst. 2 písm. b) a odst. 7 zákona.

K odvolání prvního žalovaného a třetí žalované Městský soud v Praze rozsudkem

ze dne 11. 3. 2008, č. j. 16 Co 70/2008-127, rozsudek soudu prvního stupně

změnil tak, že vůči prvnímu žalovanému žalobu zamítl, ve vztahu mezi žalobkyní

a třetí žalovanou rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě

nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutková zjištění

soudu prvního stupně a ohledně nároku vůči třetí žalované se ztotožnil i s jeho

právním posouzením věci. Doplnil dokazování o leasingovou smlouvu ze dne 26.

10. 2001 a vyložil, že ani smluvní ujednání o povinnosti druhého žalovaného

zajistit po dobu leasingu pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem

pronajatého vozidla nezbavuje vlastníka povinnosti, kterou mu ukládá ustanovení

§ 4 zákona; vlastník vozidla je tedy povinen uhradit České kanceláři

pojistitelů plnění, které poskytla poškozenému na náhradu škody způsobené

provozem vlastníkova nepojištěného vozidla. Oproti tomu nemůže žalobkyně takový

nárok uplatňovat proti prvnímu žalovanému jako osobě, která za škodu odpovídá

podle § 420 odst. 1 obč. zák., neboť takový nárok založila až novela zákona

účinná od 30. 9. 2006, která na věc nedopadá.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala třetí žalovaná dovolání, jehož

přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z

důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení

věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] a je zároveň v rozporu s

rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2837/2007 a 25 Cdo 1778/2007,

podle nichž osobou bez pojištění odpovědnosti ve smyslu § 24 odst. 2 písm. b)

zákona není osoba, která nesplní povinnost uzavřít pojistnou smlouvu, nýbrž

osoba, která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla, u něhož nebyla

taková pojistná smlouva uzavřena. Dovolatelka sice vozidlo nepojistila, nebyla

však v době nehody jeho provozovatelem ani řidičem, za škodu jím způsobenou

neodpovídá, a není proto osobou, vůči níž lze uplatnit regresní nárok podle §

24 odst. 7 zákona. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů

a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo

podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.),

řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru,

že dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu

prvního stupně potvrzen, je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. pro

řešení otázky pasivní legitimace vlastníka nepojištěného vozidla ve sporu o

náhradu za plnění, které bylo poškozenému poskytnuto z garančního fondu.

Dovolání je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci, které je zde jediným uplatnitelným důvodem

dovolání [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], může spočívat v tom, že odvolací

soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý

právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci

nesprávně aplikoval.

Podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou

provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke

dni dopravní nehody - 30. 5. 2003, tj. před novelou provedenou zákonem č.

47/2004 Sb., účinnou od 1. 5. 2004, uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění

odpovědnosti je povinen vlastník nebo spoluvlastník tuzemského vozidla nebo

řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. Tím není dotčeno

právo uzavřít pojistnou smlouvu ve prospěch těchto osob.

Podle § 6 odst. 1 zákona se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu,

která odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné

smlouvě.

Podle § 24 odst. 2 písm. b) zákona Kancelář (tj. Česká kancelář pojistitelů)

poskytuje z garančního fondu poškozenému plnění za škodu způsobenou provozem

vozidla, za kterou odpovídá osoba bez pojištění odpovědnosti.

Podle § 24 odst. 7 věty první zákona Kancelář má právo proti tomu, kdo odpovídá

za škodu podle odstavce 2 písm. a) a b), na náhradu toho, co za něho plnila.

Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že pasivní legitimace třetí

žalované v tomto sporu je založena nesplněním povinnosti uzavřít smlouvu o

pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, jehož byla vlastníkem a leasingovou

smlouvou je pronajala druhému žalovanému. Tento názor je v rozporu s ustálenou

judikaturou dovolacího soudu, podle níž není-li vlastník vozidla osobou

odpovědnou za škodu způsobenou provozem jeho vozidla, k němuž nebylo sjednáno

povinné pojištění odpovědnosti za škodu, nemá vůči němu Česká kancelář

pojistitelů postižní právo podle § 24 odst. 7 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění

účinném před novelou provedenou zákonem č. 377/2005 Sb. (usnesení Nejvyššího

soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3360/2007, publikované v časopise

Soudní judikatura, 9/2010, pod č. 121). Již ve svých předchozích rozhodnutích

se dovolací soud zabýval otázkou, které osoby vymezuje zákon pod pojmem „osoba

bez pojištění odpovědnosti“, a např. v rozsudcích ze dne 17. 1. 2008, sp. zn.

32 Cdo 2837/2007, a ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 25 Cdo 1778/2007, dovodil, že

za osobu bez pojištění odpovědnosti, vůči níž má Česká kancelář pojistitelů ve

smyslu § 24 odst. 2 písm. b) zákona právo na náhradu, je třeba považovat tu

osobu, která za způsobenou škodu odpovídá, nikoliv osobu, která nesplní

povinnost uzavřít k vozidlu pojistnou smlouvu ve smyslu § 4 tohoto zákona.

Argumentace uvedených rozhodnutí Nejvyššího soudu, od níž nemá dovolací soud

důvod se odchýlit ani nyní, je založena na tom, že pojištění odpovědnosti se

podle § 6 odst. 1 zákona vztahuje na každou osobu, která odpovídá za škodu. Za

škodu způsobenou provozem motorového vozidla odpovídá podle § 427 a násl. obč.

zák. jeho provozovatel, podle § 420 odst. 1 obč. zák. pak jeho řidič (srov.

např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 990/2008),

pokud způsobil škodu zaviněným porušením právní povinnosti, nejde-li o případ

uvedený v § 420 odst. 2 obč. zák. (srov. též rozsudek publikovaný pod č.

29/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Má-li tedy Česká kancelář

pojistitelů podle § 24 odst. 7, ve spojení s § 24 odst. 2 písm. b) zákona právo

postihu vůči tomu, kdo odpovídá za škodu způsobenou provozem nepojištěného

vozidla, nemůže mít toto postižní právo proti tomu, kdo za škodu nenese

odpovědnost, byť by jako vlastník vozidla nesplnil svou povinnost uzavřít

pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti. Jestliže v dané věci třetí žalovaná

jako vlastník vozidla nebyla jeho řidičem (§ 420 obč. zák.) ani

provozovatelem, není osobou odpovědnou za vznik škody z dopravní nehody, a

podle tehdejší právní úpravy § 24 zákona nemá vůči pohledávce žalobkyně

solidární povinnost k plnění.

Z toho všeho je zřejmé, že uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm.

b) o. s. ř. je naplněn. Dovolací soud proto zrušil rozsudek odvolacího soudu,

pokud jím byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku, jímž byla třetí

žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 243.201,- Kč s přísl.,

spolu se závislým výrokem o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi těmito

účastníky; protože tyto důvody platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně,

zrušil dovolací soud v odpovídající části i je a věc v tomto rozsahu vrátil

Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta druhá o. s.

ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci

rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale

znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. listopadu 2010

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu