25 Cdo 424/2011
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Petra Vojtka a Mgr. Miloše Póla v právní věci
žalobce V. K., zastoupeného Mgr. Františkem Mészárosem, advokátem se sídlem
Praha 1, Revoluční 2, proti žalované Modré pyramidě stavební spořitelně, a.s.,
IČO 60192852, se sídlem Praha 2, Bělehradská 128/222, o 64.011,46 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 216/2008,
o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2010,
č.j. 62 Co 121/2010-92, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2010, č.j. 62 Co 121/2010-92,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
domáhal zaplacení 64.011,46 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů
řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce v době, kdy byl nezletilý, uzavřel -
zastoupen svým otcem V. K. - dne 23. 4. 2001 se žalovanou smlouvu o stavebním
spoření, se sjednanou měsíční splátkou ve výši 1.500,- Kč, která byla ze strany
jeho otce řádně placena. Dne 25. 3. 2005 ke dni 30. 9. 2005 otec žalobce
smlouvu vypověděl a žalovaná mu vyplatila zůstatek z účtu ve výši žalované
částky. Podle soudu prvního stupně s ohledem na výši tohoto zůstatku otec
žalobce překročil své oprávnění zákonného zástupce ve smyslu § 28 obč. zák.,
neboť vypověděl předmětnou smlouvu bez schválení soudu. Soud prvního stupně
dovodil, že výpověď smlouvy o stavebním spoření je neplatným právním úkonem ve
smyslu § 39 obč. zák., že bylo prokázáno porušení právní povinnosti jako
předpokladu občanskoprávní odpovědnosti žalované a že žalobce má pohledávku
vůči svému otci, kterou uplatnil i v rámci trestního řízení. Soud uzavřel, že
žalobce uplatnil proti žalované nárok na náhradu majetkové újmy předčasně a
vůči žalované se může úspěšně domáhat uspokojení své pohledávky, jen kdyby
tvrdil a prokázal, že nemohl úspěšně dosáhnout jejího uspokojení po svém otci,
který prokazatelně zůstatek po vypořádání předmětné smlouvy použil pro vlastní
potřebu. Soud na základě výše uvedeného žalobu „protentokrát“ zamítl.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 10. 2010, č.j. 62
Co 121/2010-92, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že
výpověď smlouvy o stavebním spoření je běžnou záležitostí, k níž není třeba
schválení soudu. Z tohoto důvodu posoudil tuto výpověď jako platný právní úkon
a uzavřel, že žalovaná neporušila žádnou právní povinnost, pokud peněžní
prostředky z účtu poukázala V. K. Jeho povinností bylo do jednoho roku od
nabytí zletilosti žalobce mu tyto peněžní prostředky vyúčtovat. Pro nedostatek
pasivní věcné legitimace žalované nemohl být žalobce v předmětném sporu se svým
nárokem úspěšný.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a důvod spatřuje v
nesprávném právním posouzení věci. Otázka zásadního právního významu spočívá
podle dovolatele v tom, zda výpověď smlouvy o stavebním spoření zákonným
zástupcem žalobce v době jeho nezletilosti byla či nebyla běžnou záležitostí, k
níž bylo ve smyslu ustanovení § 28 obč. zák. zapotřebí schválení soudu.
Dovolatel má za to, že výpověď smlouvy o stavebním spoření učiněná zákonným
zástupcem není běžnou záležitostí, v daném případě zde byl dán též střet zájmů
žalobce (tehdy nezletilého) a jeho otce jako zákonného zástupce. Z obou těchto
důvodů bylo pak k platnosti výpovědi zapotřebí schválení soudem. Vytýká též
odvolacímu soudu, že při právním posouzení věci nezohlednil majetkové poměry
žalobce a jeho domácnosti, kterou sdílí se svojí matkou, když předmětná částka
přesahuje trojnásobně veškeré příjmy jeho domácnosti a k naspoření této částky
by bylo zapotřebí doby přesahující dva roky. Podle dovolatele je význam
majetkové dispozice v případě stavebního spoření rovněž zřejmý, neboť stavební
spoření z hlediska svého účelu i poskytované státní podpory slouží k řešení
bydlení pro jeho účastníka, tj. žalobce. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek
odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvádí, že zákonní zástupci tehdy nezletilého
žalobce měli za povinnost spravovat jeho jmění s péčí řádného hospodáře a
jakmile dosáhl žalobce zletilosti, měl mu jeho otec jmění odevzdat. Pokud tak
otec žalobce neučinil, měl žalobce uplatnit svoje nároky právní cestou na svém
otci a nikoliv na žalované. Z uvedeného žalovaná dovozuje, že svým jednáním
neporušila žádnou právní povinnosti a nezpůsobila žalobci škodu. Navrhuje, aby
dovolání žalobce bylo zamítnuto.
Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno před 1. 1. 2014 a že dovoláním
napadené rozhodnutí bylo vydáno před 1. 1. 2013, Nejvyšší soud o dovolání
rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále
jen „o. s. ř.“) – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2
zákona č. 293/2013 Sb.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ustanovení §
241 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 242
odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst.
1 písm. c) o. s. ř. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2.
2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však
bylo součástí právního řádu a je pro posouzení přípustnosti dovolání podaných
do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3.
2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Námitka nesprávného právního posouzení věci, kterou lze uplatnit v rámci
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., může spočívat v tom,
že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že
správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný
skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Podle zjištěného skutkového stavu, jenž není dovoláním zpochybněn, žalovaná
uzavřela ve prospěch tehdy nezletilého žalobce, zastoupeného jeho otcem jako
zákonným zástupcem, dne 23. 4. 2001 smlouvu o stavebním spoření s cílovou
částkou ve výši 300.000,- Kč a minimálním měsíčním vkladem ve výši 1.500,- Kč,
jenž byl následně řádně splácen. Dne 25. 3. 2005 byla předmětná smlouva ke dni
30. 9. 2005 písemně vypovězena otcem žalobce (pravost podpisu matky žalobce na
výpovědi zůstala sporná) s tím, že naspořená částka, od níž byla odečtena
úhrada za předčasnou výpověď, ve výši 64.011,46 Kč byla zaslána ke dni výpovědi
smlouvy na účet otce žalobce.
Otázka zásadního právního významu, která je v dovolání předestřena, spočívá v
tom, zda výpověď smlouvy o stavebním spoření daná zákonným zástupcem
nezletilého účastníka smlouvy je běžnou záležitostí, a zda je k ní tedy třeba
schválení soudu.
Vzhledem k ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník,
účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle
zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále
též jen „obč. zák.“), popřípadě podle zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině,
ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť jde o právní poměry (práva a
povinnosti) vzniklé před 1. 1. 2014.
Nezletilé osoby jsou ze zákona oprávněny jen k takovým právním úkonům, které
jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich
věku (§ 9 obč. zák.). V případě právních úkonů, k nimž nemá nezletilý
způsobilost, jednají za něho jeho zákonní zástupci (§ 26 obč. zák.). Těmi jsou
především jeho rodiče, kteří jsou způsobilí k právním úkonům a jsou v plném
rozsahu nositeli rodičovské zodpovědnosti (§ 27 odst. 1 obč. zák., § 36 zákona
o rodině). Rodičovská zodpovědnost zákonných zástupců zahrnuje kromě jiného
jejich práva a povinnosti při správě majetku nezletilého. Podle § 28 obč. zák.
jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch, které
zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba
schválení soudu.
Běžné majetkové záležitosti tedy vyřizují zákonní zástupci za zastoupeného
sami. Nikoliv běžné majetkové záležitosti vyžadují k perfekci právního úkonu
schválení soudu. Soud právní úkon, který se neběžné majetkové záležitosti týká,
schválí jen tehdy, je-li v zájmu zastupovaného nezletilého dítěte. Jde-li o
běžnou či neběžnou majetkovou záležitost při správě majetku, je třeba posoudit
vždy na základě jednotlivých okolností a celkové povahy každého konkrétního
případu. Rozhodujícími hledisky pro posouzení toho, zda jde o běžnou
záležitost, je nejen absolutní hodnota majetku, jehož se právní úkon týká, ale
i majetkové poměry nezletilého a jeho rodiny, jakož i složitost právního úkonu.
V právní teorii a soudní praxi jsou za neběžné majetkové záležitosti, které
schválení soudu vyžadují, považovány uzavření dědické dohody, odmítnutí
dědictví, nedovolání se neplatnosti závěti za nezletilého, nabytí či převod
motorového vozidla (nikoli běžného jednostopého), nabytí nemovité věci, popř.
jejího podílu nezletilým, uznání dluhu a postoupení pohledávky učiněná za
nezletilého, prodej akcií v majetku nezletilého a nakládání se stavebním
spořením nezletilého (srov. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí
a stanovisek pod č. 59/1966, 67/1970, 46/1977, 31/1990, dále s. 96 - 98
příručky Řízení ve věcech práva rodinného před soudy prvního stupně, uveřejněné
pod sp. zn. Cpj 228/1981 ve zvláštním čísle Bulletinu Nejvyššího soudu ČSR v r.
1981 a rovněž v databázi ASPI, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012,
sp. zn. 28 Cdo 4740/2010, jakož i Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M. a kol.
Občanský zákoník I. § 1-459. Komentář. 2. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s.
296 a násl.). Právní úkon přesahující rámec běžné záležitosti při nakládání s
majetkem nezletilého dítěte, který za něho učinil zákonný zástupce, aniž byl
schválen soudem ve smyslu § 28 obč. zák. není perfektní a nemůže vyvolat
zamýšlené právní následky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2011,
sp. zn. 21 Cdo 1433/2011).
Povaha stavebního spoření je obecně vymezena v § 1 zákona č. 96/1993 Sb., a to
jako „účelové spoření spočívající a) v přijímání vkladů od účastníků stavebního
spoření, b) v poskytování úvěrů účastníkům stavebního spoření a c) v
poskytování příspěvku fyzickým osobám (dále jen "státní podpora") účastníkům
stavebního spoření.“ Citovaný zákon pak v § 4 odst. 1 vymezuje účastníky
stavebního spoření tak, že jimi může být jak fyzická, tak i právnická osoba.
Podle § 5 citovaného zákona pak „osoba, která uzavře se stavební spořitelnou
písemnou smlouvu podle občanského zákoníku o stavebním spoření (dále jen
"smlouva"), se stává účastníkem.“ Účastníkem takto uzavřené smlouvy o stavebním
spoření (mimo stavební spořitelnu) je ten, na jehož jméno byla uzavřena
(nezletilý), a jemu z ní také vznikají práva a povinnosti. Rodiče nezletilého
dítěte jednají jako jeho zákonní zástupci a právní úkony za něj činí jeho
jménem a na jeho účet. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky
stavebního spoření.
Podle ustálené soudní praxe při právním úkonu, kdy je nezletilému dítěti
poukázána na jeho účet u stavební spořitelny určitá finanční částka, jde o
jednání v jeho prospěch a zpravidla (není-li prokázán opak) nedochází ke kolizi
mezi jeho zájmy a zájmy jeho rodičů. Z hlediska právního posouzení dochází ke
vzniku právního vztahu vyplývajícího z darovací smlouvy mezi rodiči a
nezletilým dítětem a vzniku pohledávky nezletilého vůči stavební spořitelně.
Jsou-li dárci rodiče dítěte, jimž náleží rodičovská zodpovědnost, pak v daném
právním vztahu vystupují nejen jako dárci, ale i jako zákonní zástupci
nezletilého, oprávnění za něj dar přijmout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 4. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3429/2008, uveřejněný v Souboru rozhodnutí a
stanovisek Nejvyššího soudu pod C 8402).
Výše uvedená povaha smlouvy o stavebním spoření – kombinace účelů a zdrojů,
konstrukce smlouvy, úprava zvláštním zákonem a všeobecnými obchodními
podmínkami vede k závěru, že zrušení (a vypořádání) smluvního závazku mezi
účastníkem stavebního spoření a stavební spořitelnou je natolik složitým
právním úkonem, který se současně významně dotýká majetkových zájmů účastníka a
může mít pro něj nepříznivé majetkové dopady, že je-li účastníkem spoření
nezletilý, takový úkon musí za něj učinit jeho zákonný zástupce a musí být
schválen soudem.
Rovněž judikatura Nejvyššího soudu dospěla v obdobném případě k závěru, že
návrh na předčasné ukončení smlouvy o stavebním spoření, který za nezletilého
účastníka stavebního spoření učinil jeho rodič, není právním úkonem, který se
týká běžné záležitosti při nakládání s majetkem nezletilého dítěte, jenž
nevyžaduje schválení soudu podle § 28 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2912/2008, uveřejněný v Souboru
rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod C 9597). Citované rozhodnutí
zohledňuje zejména skutečnosti, shodné s řešeným případem, že ze smlouvy, která
byla uzavřena na uspoření poměrně vysoké cílové částky (v daném případě
300.000,- Kč), vzniklo žalobci mimo jiné právo, aby mu žalovaná (při splnění
smluvených podmínek) poskytla úvěr na financování bytových potřeb a aby mu
připisovala úroky z uspořené částky (tj. z vkladů).
Dovolací soud tedy nesdílí právní názor odvolacího soudu, že návrh zákonných
zástupců (zákonného zástupce) na ukončení smlouvy o stavebním spoření dohodou,
popřípadě výpověď takové smlouvy před uplynutím pěti let od uzavření smlouvy a
vyplacení zůstatku spoření v částce 64.011,46 Kč otci žalobce, je běžnou
záležitostí při nakládání s majetkem nezletilého a že k takovému právnímu
úkonu, který směřoval k předčasnému ukončení stavebního spoření a v jehož
důsledku by nepochybně byla zmenšena majetková bilance žalobce, není třeba
souhlasu soudu.
S přihlédnutím k výši uspořené i cílové částky, ke složitosti smlouvy o
stavebním spoření, k významu jejího ukončení pro majetkové zájmy nezletilého
účastníka a k dalším okolnostem případu lze uzavřít, že otec žalobce jako
zákonný zástupce za tehdy nezletilého žalobce učinil právní úkon týkající se
nikoli běžné záležitosti při nakládání s majetkem nezletilého, jenž vyžadoval
schválení soudu podle § 28 obč. zák. Jestliže žalovaná návrh na předčasné
ukončení smlouvy (výpověď) akceptovala, aniž byl tento právní úkon soudem
schválen, a vyplatila dne 30. 9. 2005 otci žalobce z účtu stavebního spoření
64.011,46 Kč, plnila mu bez právního důvodu. Takový právní úkon totiž nemohl
vyvolat zamýšlený právní účinek - zánik stavebního spoření a vznik práva na
vyplacení jeho zůstatku. Právní vztah mezi žalobcem a žalovanou, založený
smlouvou uzavřenou dne 23. 4. 2001, tedy výpovědí nezanikl a trval nadále
včetně závazku žalované vést účet účastníka stavebního spoření s povinností po
ukončení smluvního vztahu (např. úkonem již zletilého účastníka) mu z účtu
vyplatit uspořenou částku. Tím, že žalovaná vyplatila otci žalobce uspořenou
částku, nesplnila svou povinnost ze smlouvy plnit žalobci - účastníku
stavebního spoření; otec žalobce nebyl oprávněn za tehdy nezletilého syna
přijmout plnění od žalované, a proto závazek žalované vůči žalobci nemohl
zaniknout splněním. Peněžní prostředky na účtu vedeném stavební spořitelnou na
základě smlouvy o stavebním spoření nejsou vlastnictvím účastníka stavebního
spoření, v jehož prospěch byl účet zřízen, ale jeho pohledávkou vůči stavební
spořitelně, která svěřené peněžní prostředky využívá v souladu s § 9 zákona č.
96/1993 Sb. a je povinna za sjednaných podmínek je vyplatit účastníku
stavebního spoření spolu s úroky, případně i se státní podporou (srov. citovaný
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 33 Cdo 2912/2008).
Nemůže obstát názor žalované, že uplatněný nárok je v rozporu s dobrými mravy
proto, že již žalovanou částku vyplatila otci žalobce, neboť k výplatě došlo,
jak je výše uvedeno, neoprávněně a uplatnění důvodného právního nároku nelze
bez dalšího považovat za zneužití práva v rozporu s dobrými mravy. Námitka, že
by vyhovění žalobě představovalo zpochybnění velkého množství dispozic s
majetkem nezletilých, jež by vedlo k zahlcení a ochromení činnosti soudů, je
pouhou hypotézou postrádající právně relevantní argumentaci.
Dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci, proto dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta
první o. s. ř.). Vzhledem k zaujatému právnímu závěru považoval za nadbytečné
zabývat se dalšími dovolacími námitkami.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci
soud rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§ 243d
odst. 1 věta první za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2014
JUDr. Robert
Waltr
předseda senátu