25 Cdo 4728/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce R. N., zastoupeného Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem
Praha 1, Jáchymova 26/2, proti žalovanému MUDr. M. P., IČO 11027886,
zastoupenému JUDr. Mgr. Jaromírem Peterou, advokátem se sídlem Hradec Králové,
Fráni Šrámka 1139/2, o 480.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 60/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, č. j. 20 Co 165/2016-152, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení 12.729 Kč k rukám JUDr. Mgr. Jaromíra Petery, advokáta se
sídlem Hradec Králové, Fráni Šrámka 1139/2, do tří dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, č. j. 20 Co
165/2016-152, byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 2.
2016, č. j. 14 C 60/2010-119, a žalobci byla uložena povinnost k náhradě
nákladů odvolacího řízení. Oba soudy vyšly ze zjištění, že mezi účastníky
řízení byla dne 17. 2. 2009 uzavřena smlouva, kterou se účastníci zavázali v
budoucnu uzavřít nájemní smlouvu k zubní ordinaci a na jejímž základě byl
žalovaný povinen nejpozději do 28. 2. 2009 předat žalobci projekt zubní
ordinace a žalobce byl povinen zajistit rekolaudaci prostor nejpozději do
poloviny roku 2009. V opačném procesním postavení vystupovali stejní účastníci
řízení již v právní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn.
117 C 48/2010, v němž žalovaný v pozici žalobce žádal vrácení zálohy dle
smlouvy o smlouvě budoucí ve výši 400.000 Kč, a žalobce v postavení žalovaného
se bránil tvrzením o nedodání řádného projektu zubní ordinace v určeném
termínu. Po provedeném dokazování pak uzavřely soud prvního stupně i Krajský
soud v Hradci Králové v rozsudku ze dne 8. 6. 2015, že termínem „projekt
zubních ordinací“ nebyla myšlena kompletní projektová dokumentace ve smyslu
stavebně technických předpisů, ale pouze nárys prostoru, rozmístění zubařských
křesel a jejich vývodů. V projednávané věci pak odvolací soud uzavřel, že
smlouva o smlouvě budoucí není neplatná pro neurčitost doby k uzavření
realizační smlouvy, jak smlouvu posoudil obvodní soud, avšak žalovaný svoji
povinnost předložit projekt zubní ordinace splnil. Žalobce nesplnil svoji
povinnost zajistit rekolaudaci prostor nejpozději do poloviny roku 2009, a
proto žalovaný odstoupil od smlouvy o smlouvě budoucí platně dle smluvních
ujednání. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že nelze
dovodit zaviněné porušení právní povinnosti žalovaného, v jehož důsledku by
vznikla žalobci tvrzená škoda.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost
spatřuje v řešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to otázky zda žalovaný splnil
svoji povinnost poskytnout součinnost předložením projektu zubních ordinací, a
tedy otázky výkladu pojmu projekt. Dovolatel má za to, že odvolací soud pojem
projekt nesprávně interpretoval a dospěl k závěru, že žalovaný splnil svoji
povinnost poskytnout součinnost při rekolaudaci prostor. Postupem odvolacího
soudu bylo zasaženo do práva žalobce na spravedlivý proces a byla porušena
zásada přímosti, když odvolací soud učinil skutková zjištění téměř výlučně na
základě rozsudků v řízení o vydání bezdůvodného obohacení. Dovolatel uvedl, že
otázka, jak má být vykládán pojem projekt, je otázkou právní a rovněž otázkou,
jíž se dovolací soud zabýval již v rozhodnutí ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 32
Cdo 2081/2007, a bylo třeba se zabývat okolnostmi, za jakých byl projev vůle
učiněn a jež následovaly. Dovolatel ze všech uvedených důvodů navrhl, aby
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i obvodního soudu a věc vrátil
obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že se s napadenými rozhodnutími
odvolacího soudu i obvodního soudu ztotožňuje a považuje je za věcně správná.
Dovolání žalobce považuje za nepřípustné, neboť směřuje pouze do skutkového
posouzení věci a nikoli do právního hodnocení. Rozsudek odvolacího soudu
spočívá především v závěru, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno
důkazní. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl pro nepřípustnost,
případně jej zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné
podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není
však přípustné podle § 237 o. s. ř.
Vzhledem k ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského
zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů,
tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.
12. 2013 (dále též jen „obč. zák.“), neboť k porušení právní povinnosti
stanovené právními předpisy došlo (mělo dojít) před 1. 1. 2014.
Závěr o splnění povinnosti předložit projekt zubních ordinací žalovaným učinil
odvolací soud na základě převzetí skutkových zjištění Okresního soudu v Hradci
Králové popsaných v rozsudku ze dne 15. 12. 2015, č. j. 117 C 48/2010-434, a
odmítl obecný poukaz žalobce na výkladové pravidlo § 35 odst. 3 obč. zák.,
neboť žalobce neuvedl, v čem měl soud při výkladu daného pojmu pochybit, a ke
svému tvrzení, že technický výkres dodaný žalovaným nebyl konečným materiálem a
že měl proti němu výhrady, nenabídl žádné důkazy a k soudnímu jednání se
nedostavil.
Uvedený závěr je závěrem skutkovým, jehož přezkum není v dovolacím řízení
možný, jak ostatně uvedl i dovolatel. Dovolatel proto za právní otázku
způsobilou založit přípustnost dovolání označuje otázku, jak má být vykládán
pojem „projekt“ užitý ve smlouvě o smlouvě budoucí. Na řešení této otázky však
rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, neboť žalobě nebylo vyhověno především
pro neunesení důkazního břemene ke tvrzeným skutečnostem, jež měly zakládat
odpovědnost žalovaného za škodu.
Ostatně otázku, co je míněno pojmem „projekt“ nelze zodpovědět obecně, nýbrž
vždy jen se zřetelem ke všem okolnostem konkrétního případu. Dovolací soud tedy
nemůže dát obecnou odpověď na otázku, co se rozumí termínem „projekt“, nýbrž
může pouze zkoumat, zda při interpretaci tohoto pojmu soudy nižších stupňů
neporušily zásady výkladu právních úkonů. Odvolací soud však k výkladu pojmu
„projekt“ nepřistoupil pro naprostou pasivitu žalobce, jenž pouze v žalobě
uvedl, že on pojem projekt chápal jinak, pro své tvrzení však nepředložil žádný
důkaz, k jednání před soudem prvního stupně se nedostavil a z důkazů
provedených před soudem prvního stupně vyplynulo, že žalobce vůči projektu
zaslanému žalovaným ničeho nenamítal a nedostatečnost projektu poprvé zmínil až
po marném uplynutí lhůty pro rekolaudaci. Výkladem pojmu projekt se zabývaly
zevrubně Okresní soud v Hradci Králové a Krajský soud v Hradci Králové ve věci
vydání bezdůvodného obohacení, jež na základě provedeného dokazování dospěly k
závěru, že termínem „projekt“ nebyla mezi účastníky myšlena kompletní stavebně
technická projektová dokumentace, ale pouze plánek rozmístění zubařských křesel
a dalšího zařízení. V projednávané věci tedy odvolací soud neměl důvod, proč
termín „projekt“ posoudit odlišně, neboť ve sporném civilním řízení vychází
soud z tvrzení účastníků a provádí důkazy zásadně k návrhu účastníků, nikoli z
úřední povinnosti.
Další námitky dovolatele týkající se tvrzení o dalších návrzích a doplněních
projektu zaslaných žalovaným či očekávání žalobce a neposkytnutí další
součinnosti jednak směřují do skutkového stavu věci a jednak představují nové
skutečnosti či důkazy, jež nelze v dovolacím řízení úspěšně uplatnit dle § 241a
odst. 6 o. s. ř. Uvádí-li dovolatel, že v jeho případě došlo k porušení práva
na spravedlivý proces, když odvolací soud učinil skutková zjištění téměř
výlučně na základě rozsudků v jiném řízení, namítá především vadu řízení, jež
však sama o sobě není způsobilá založit přípustnost dovolání. Opomíjí rovněž
princip právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodování, dle nějž by
měla být již jednou soudem zaujaté řešení předběžné otázky (např. výklad
smluvního ujednání účastníků), nejsou-li následně shledány dostatečné
relevantní důvody podložené racionálními a přesvědčivějšími argumenty,
respektováno při rozhodování jiného sporu mezi týmiž účastníky (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2008, sp. zn. II. ÚS 2742/07, usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3427/2012, nebo rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4253/2014). Žalobce žádné relevantní
důvody podložené přesvědčivými argumenty netvrdil. Z těchto důvodů není
dovoláním napadené rozhodnutí v rozporu ani s dovolatelem citovaným rozsudkem
Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2081/2007, v němž byly
vyjádřeny pouze obecné principy výkladu právních úkonů.
Žádná z námitek uvedených dovolatelem tedy nepředstavuje otázku způsobilou
založit přípustnost dovolání.
Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento
mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle § 243c
odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst.
3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí
dovolání má žalovaný vůči žalobci právo na náhradu účelně vynaložených nákladů
řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za
jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) byla vypočtena podle § 7 bodu 6
a § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění
pozdějších předpisů a činí 10.220 Kč vyhlášky. K tomu náleží paušální náhrada
hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21%
náhrada za DPH ve výši 2.209 Kč, celkem tedy výše náhrady nákladů dovolacího
řízení činí 12.729 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. dubna 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu