25 Cdo 692/2023-391
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Vršanskou v právní věci žalobce: M. Š., narozený XY, bytem XY, proti žalované: Bosch Powertrain s.r.o., IČO 46995129, se sídlem Pávov 121, Jihlava, zastoupená JUDr. Marcelou Málkovou, advokátkou se sídlem Horní 6, Havlíčkův Brod, o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 3 C 206/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 8. 2022, č. j. 70 Co 119/2022-386, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 8. 2022, č. j. 70 Co 119/2022-386, potvrdil usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 26. 5. 2022, č. j. 3 C 206/2014-380, jímž bylo zastaveno řízení o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 8. 2021, č. j. 70 Co 119/2022-271. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce - nezastoupený advokátem - dovolání, ve kterém navrhl zrušit rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně. Současně opětovně požádal o ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků.
Žalobce svoji žádost odůvodnil obdobně jako předchozí již pravomocně zamítnutý návrh na ustanovení advokáta tím, že nedisponuje dostatečnými peněžními prostředky. Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Jelikož soud prvního stupně o žádosti žalobce o ustanovení advokáta v řízení již opakovaně rozhodoval, k žádosti nepřihlížel a ani jej opětovně nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení. Tímto postupem však nemohla být ohrožena žalobcova procesní práva, neboť z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v řadě téměř shodných sporů byl žalobce opakovaně ke splnění této podmínky vyzýván, a žalobci je tudíž bezpochyby známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupen advokátem (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8.
8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 25 Cdo 914/2020, nebo ze dne 21. 3. 2023, sp. zn. 25 Cdo 1649/2022). Otázku, zda jsou u žalobce splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o jeho dovolání, zhodnotil přímo dovolací soud, neboť opětovné posouzení této otázky soudem prvního stupně by vzhledem k dosavadnímu postupu žalobce v řízení vedlo k neustálému neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (k tomu postupu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, či usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, publikované pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, nebo ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3039/2019, či ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2529/2020 a 25 Cdo 2530/2020). Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem nalézacích soudů, že v projednávané věci žalobce neprokázal splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků tak, jak jsou uvedeny v § 138 o. s.
ř., proto nejsou splněny ani podmínky pro ustanovení zástupce (advokáta) pro řízení (§ 30 o. s. ř.). V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, a kdy žalobce neodstranil nedostatek povinného zastoupení, ač byl o následcích nečinnosti již dříve poučen (usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. 10. 2020, č. j. 3 C 206/2014-259), předsedkyně senátu Nejvyššího soudu v souladu s § 243f odst. 2 o.
s. ř. řízení o jeho dovolání zastavila (§ 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.).
Dovolatel rovněž nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 ICdo 6/2012, publikovaný pod číslem 65/2014 Sb. rozh. obč.), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v dalších jím zahajovaných řízeních v žalobě ani v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá.
Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, konkrétně ve vztahu k žalobci usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. III. ÚS 1628/14, nebo ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. IV. ÚS 665/20). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud v usneseních ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o.
s. ř.).