25 Nd 115/2023-49
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Petra Vojtka v exekuční věci oprávněné: Apston Capital Ltd., se sídlem 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, proti povinným: 1. J. H., narozený XY, a 2. J. H., narozený XY, oba bytem XY, o žalobě pro zmatečnost podané povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j. 3 Co 143/2020-264, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 31/2021, k dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2022, č. j. 5 Co 4/2022-15, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu, takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. David Vláčil, JUDr. Roman Fiala a JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 24 Cdo 217/2023.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 4. 2022, č. j. 5 Co 4/2022-15, potvrdil usnesení ze dne 19. 11. 2021, č. j. 16 C 31/2021-6, v rozsahu, v němž Krajský soud v Hradci Králové odmítl žalobu pro zmatečnost ze dne 31. 5. 2021, již podali povinní proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2021, č. j. 3 Co 143/2020-264, a změnil jej ve výroku o nákladech řízení účastníků tak, že se
o náhradě nákladů řízení nerozhoduje.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 4. 2022, č. j. 5 Co 4/2022-15, podali povinní dovolání. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 24 Cdo 217/2023 a rozhodovat o ní přísluší podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu pro rok 2023 senátu občanskoprávního a obchodního kolegia složenému ze soudců JUDr. Davida Vláčila, JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. Podáním ze dne 13. 2. 2023 dovolatelé vznesli námitku podjatosti zmíněných soudců soudního oddělení č. 24 Nejvyššího soudu s odůvodněním, že „je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když bylo a je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly a jsou vědomě páchány velmi závažné zločiny…“.
Soudci JUDr. David Vláčil, JUDr. Roman Fiala a JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že k projednávané věci ani k účastníkům řízení nemají žádný vztah.
Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu, což je v daném případě podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu pro rok 2023 senát 25 Nd. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci.
Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod č. 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněné pod č. 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Nd 256/2017; ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 11.
10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3049/17). Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. je pak dán jen tehdy, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo
„osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014). V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti shora jmenovaných soudců. Z jejich vyjádření totiž vyplývá, že nemají k věci ani k účastníkům žádný vztah, který by mohl představovat důvod vyloučení. Takové okolnosti pak nevyplývají ani z obsahu spisu a ostatně je neuvádějí ani dovolatelé v podání, jímž námitku podjatosti vznesli.
Pro úplnost zbývá dodat, že pochybnost o nepodjatosti uvedených soudců nemůže založit obecné tvrzení, že v této či jiné věci (jiných věcech) jsou „vědomě páchány velmi závažné zločiny“. Okolnosti odůvodňující vyloučení soudců se totiž musí týkat právě těch soudců, jež mají danou věc skutečně projednávat. Nadto nelze přehlédnout, že důvod, pro který lze pochybovat o nepodjatosti soudce, nemůže spočívat v jeho postupu v řízení o projednávané věci či v jeho rozhodování v jiných věcech (viz § 14 odst. 4 o.
s. ř.).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudci Nejvyššího soudu JUDr. David Vláčil, JUDr. Roman Fiala a JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 24 Cdo 217/2023.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.