U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci
žalobkyně Nadace Český hudební fond, se sídlem v Praze 1, Besední 487/3, PSČ
118 00, identifikační číslo osoby 61381390, zastoupené Mgr. Karlem Machánkem,
advokátem, se sídlem v Sedleci 120, PSČ 250 65, proti žalovanému Ing. M. Š., o
vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 214/2015,
o námitce podjatosti soudce Nejvyššího soudu JUDr. Miroslava Feráka uplatněné
žalovaným v řízení o „odvolání“ žalovaného proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 13. dubna 2017, č. j. 1 Nc 2451/2017-100, vedeném u Nejvyššího
soudu pod sp. zn. 26 Cdo 3330/2017, takto:
Soudce Nejvyššího soudu JUDr. Miroslav Ferák není vyloučen z projednávání a
rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 26 Cdo 3330/2017.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. dubna 2017, č. j. 1 Nc 2451/2017-100,
rozhodl o tom, že soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. Martina Škodová
není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci.
Žalovaný podal proti uvedenému rozhodnutí dne 15. května 2017 prostřednictvím
Obvodního soudu pro Prahu 1 „odvolání“ k Vrchnímu soudu v Praze, soud prvního
stupně však toto podání vyhodnotil jako dovolání a předložil je k rozhodnutí
Nejvyššímu soudu.
Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 26 Cdo 3330/2017 a rozhodovat o ní
přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému
rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017, složenému ze soudců JUDr. Pavlíny
Brzobohaté, JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka.
Žalovaný podal dne 15. července 2017 námitku podjatosti soudce Nejvyššího soudu
JUDr. Miroslava Feráka s odůvodněním, že Komunistická strana Československa
(dále jen „KSČ“) spolu s právním předchůdcem žalobkyně připravili rodinu
žalovaného o všechen majetek a „tímto řízením se ho ještě snaží dorazit“.
Soudce Nejvyššího soudu JUDr. Miroslav Ferák přitom v minulosti byl členem KSČ.
JUDr. Miroslav Ferák ve svém vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že nemá
žádný vztah k projednávané věci, k jejím účastníkům ani k jejich zástupcům.
Podle § 16 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen
„o. s. ř.“), o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený
soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož
soudu.
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2017 byla námitka vyloučení
jmenovaného soudce z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu
pod sp. zn. 26 Cdo 3330/2017 předložena senátu 27 Cdo.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na
projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl
účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v
případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např.
kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí
situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při
jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem
dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové
okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním
způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být
založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může
v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (viz
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012,
uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014,
uveřejněné pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
„Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. je pak
dán jen tehdy, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo
pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo
„osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (viz
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. prosince 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014, jež
je veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu
přijatá po 1. lednu 2001 - na webových stránkách tohoto soudu; www.nsoud.cz).
Z hlediska rozhodování o námitce podjatosti je politická angažovanost soudců
před rokem 1989 sama o sobě právně irelevantní. I z § 60 zákona č. 6/2002 Sb.,
o soudech a soudcích, který stanoví předpoklady pro výkon funkce soudce a
přísedícího, nevyplývá žádné omezení pro členy určité politické strany či
hnutí. Členství v politické straně nelze samo o sobě považovat za důvod k
vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 10. prosince 2008, sp. zn. 4 Nd 398/2008).
Nejvyšší soud v této souvislosti poukazuje na usnesení ze dne 24. února 2011,
sp. zn. III. ÚS 3268/10 (veřejnosti dostupné na webových stránkách Ústavního
soudu nalus.usoud.cz), v němž Ústavní soud zdůraznil, že otázku, kdo není
oprávněn zastávat určitou funkci v souvislosti se svou činností za minulého
režimu, řeší zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady
pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a
Slovenské Federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky. Uvedený
zákon zakotvuje princip, že prosté členství v někdejší KSČ není skutečností,
která by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu. Citované rozhodnutí
neakceptuje tezi, že by soudci – dřívější členové KSČ – věc stěžovatele,
bývalého politického vězně totalitárního komunistického režimu, nemohli
rozhodovat. Míru nezávislosti soudce, a to i s ohledem na jeho bývalou
angažovanost v KSČ, je proto nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k
jeho jedinečným okolnostem.
Případný závěr o podjatosti JUDr. Miroslava Feráka by se tudíž musel opírat o
objektivní skutečnosti a o existenci jeho vlastního konkrétně definovatelného
zájmu na výsledku řízení (dle kritérií uvedených výše). Objektivním důvodem
zpochybnění nestrannosti soudce není pouhý (zcela obecný) odkaz na jeho
(údajnou) politickou angažovanost v minulosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 12. dubna 2011, sp. zn. 4 Nd 107/2011).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní
zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1
Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z
projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc
projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože
v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaného soudce z
projednávání a rozhodnutí věci ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl
Nejvyšší soud České republiky podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, že soudce
Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Miroslav Ferák není vyloučen z
projednávání a rozhodnutí věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2017
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu