25 Nd 21/2025-1816
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra ve věci dědictví po zůstavitelce: M. S., zemřelá, za účasti navrhovatelů: 1) L. Ž., zastoupeného JUDr. Dagmar Císařovskou, advokátkou, se sídlem Na Hřebenkách č. 12, Praha 5, 2) A. Ž., 3) J. V., zastoupený Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem, se sídlem Laubova č. 1729/8, Praha 3, a 4) K. V., zastoupený Mgr. Davidem Maříkem, advokátem, se sídlem Americká č. 177/35, Praha 2, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 24 Co 135/2011 a u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 24 Cdo 3485/2024, o námitce podjatosti, takto:
Soudce Nejvyššího soudu JUDr. Roman Fiala není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 24 Cdo 3485/2024.
Podáním ze dne 6. 1. 2025 navrhovatel 1) vznesl námitku podjatosti soudce Nejvyššího soudu JUDr. Romana Fialy, který má podle rozvrhu práce rozhodovat o dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2024, č. j. 24 Co 135/2011-1706. Tento návrh odůvodnil tvrzením, že se zřetelem na poměr JUDr. Fialy k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, neboť „mé dovolání ze dne 3. 11 2011 bylo po sedmi letech odmítnuto usnesením pod sp. zn. 21 Cdo 3130/2017 s poukazem na změnu judikatury Nejvyššího soudu, podepsán JUDr.
Roman Fiala“. Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu (v daném případě rozvrhem práce určený senát 25). Shora označený soudce Nejvyššího soudu senátu 24 k námitce podjatosti uvedl, že nemá žádný vztah k účastníkům řízení, jejich zástupcům ani k projednávané věci, a nejsou mu známy žádné okolnosti zakládající pochybnosti o jeho nepodjatosti. Námitka podjatosti není důvodná.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem).
Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod č. 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněné pod č. 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Nd 256/2017; ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3049/17). Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. je pak dán jen tehdy, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.
12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014). Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř.
představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Při rozhodování o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu je kromě toho třeba důvody pro vyloučení soudců posuzovat zvlášť obezřetně, případně dát přednost zachování principu zákazu denegatio iustitiae (odepření spravedlnosti) a uchování funkčnosti rozhodovacího tělesa (tj. Nejvyššího soudu) i před případným nedostatkem jeho nestrannosti (tzv. doktrína nevyhnutelnosti).
Zákon totiž pro případ námitky podjatosti všech soudců Nejvyššího soudu neurčuje „nadřízený soud“ či „jiný orgán“, jemuž by náleželo o takové námitce, případně o dovolání rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 786/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1633/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 20 Nd 150/2016). Rovněž Evropský soud pro lidská práva v rozsudku ze dne 9. 7. 2015 ve věci A. K. proti Lichtenštejnsku, č. 38191/12, (uveřejněném na webu http://eslp.justice.cz/) pod bodem 68 odůvodnění konstatoval, že podílení se soudců na rozhodnutí týkajících se námitek podjatosti proti jejich kolegům neovlivňuje nestrannost rozhodujících soudců, jestliže stěžovatel (účastník řízení) založil své námitky podjatosti na obecných a abstraktních, téměř identických důvodech, aniž by odkázal na určité podstatné skutečnosti, které by mohly odhalit osobní zaujatost či nepřátelství vůči němu (jak je tomu v nyní posuzované věci), a dále že je třeba brát do úvahy, že vyloučení všech námitkou napadených soudců z rozhodování týkajícího se námitek by paralyzovalo celý dotčený soudní systém (viz zmíněná doktrína nevyhnutelnosti).
V posuzovaném případě nebyly zjištěny ani tvrzeny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti shora jmenovaného soudce. Z jeho vyjádření vyplývá, že nemá k věci ani k účastníkům žádný vztah, který by mohl představovat důvod vyloučení. Relevantní okolnosti pak nevyplývají ani z obsahu spisu a ostatně je neuvádí ani navrhovatel v podání, jímž námitku podjatosti vznesl, neboť se týkají jen rozhodovací činnosti JUDr. Fialy, přičemž důvod, pro který lze pochybovat o nepodjatosti soudce, nemůže spočívat v jeho postupu v řízení o projednávané věci či v jeho rozhodování v jiných věcech (viz § 14 odst. 4 o.
s. ř.). Protože zákonné důvody k vyloučení JUDr. Romana Fialy, soudce senátu 24 Nejvyššího soudu, z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. nebyly shledány, rozhodl soud, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2025
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu