25 Nd 292/2023-596
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v exekuční věci oprávněného: Apston Capital Ltd., se sídlem 4th Floor, Hanover Building, Windmill Lane, Dublin 2, Irsko, zastoupený Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem Koliště 259/55, 602 00 Brno, proti povinným: 1. J. H., narozený XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY a 2. J. H., narozený XY, bytem XY, o žalobách pro zmatečnost podaných povinnými, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 25 Co 458/2012, o námitce podjatosti, takto:
Soudci Nejvyššího soudu JUDr. Roman Fiala, JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D., a JUDr. David Vláčil nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věcí vedených u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 24 Cdo 883/2023, 24 Cdo 884/2023 a 24 Cdo 885/2023.
Podáním ze dne 12. 4. 2023 povinní vznesli námitku podjatosti shora uvedených soudců Nejvyššího soudu, kteří mají podle rozvrhu práce rozhodovat o dovolání povinných proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 8. 2021, č. j. 6 Cmo 192/2021-457, č. j. 6 Cmo 193/2021-462 a č. j. 6 Cmo 194/2021-466. Tento návrh odůvodnili tím, že se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům a jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, neboť „bylo/je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly/jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny, proto objektivně důvodné bylo a je i řádné vyvození kárné/trestní/hmotněprávní odpovědnosti“.
Podle § 16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu (v daném případě rozvrhem práce určený senát 25). Shora označení soudci Nejvyššího soudu senátu 24 k námitce podjatosti uvedli, že nemají žádný vztah ani k účastníkům řízení, jejich zástupcům ani k projednávané věci, a nejsou jim známy žádné okolnosti zakládající pochybnosti o jejich nepodjatosti. Námitka podjatosti není důvodná.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem).
Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.
4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod č. 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 17. 7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněné pod č. 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Nd 256/2017; ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3049/17). Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu § 14 odst. 1 o. s. ř. je pak dán jen tehdy, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.
12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014).
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti shora jmenovaných soudců. Z jejich vyjádření totiž vyplývá, že nemají k věci ani k účastníkům žádný vztah, který by mohl představovat důvod vyloučení. Takové okolnosti pak nevyplývají ani z obsahu spisu a ostatně je neuvádějí ani dovolatelé v podání, jímž námitku podjatosti vznesli. Pro úplnost zbývá dodat, že pochybnost o nepodjatosti uvedených soudců nemůže založit obecné tvrzení, že v této či jiné věci (jiných věcech) jsou „vědomě páchány velmi závažné zločiny“.
Okolnosti odůvodňující vyloučení soudců se totiž musí týkat právě těch soudců, jež mají danou věc skutečně projednávat. Nadto nelze přehlédnout, že důvod, pro který lze pochybovat o nepodjatosti soudce, nemůže spočívat v jeho postupu v řízení o projednávané věci či v jeho rozhodování v jiných věcech (viz § 14 odst. 4 o. s. ř.). Rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Vzhledem k tomu lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Při rozhodování o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu je kromě toho třeba důvody pro vyloučení soudců posuzovat zvlášť obezřetně, případně dát přednost zachování principu zákazu denegatio iustitiae (odepření spravedlnosti) a uchování funkčnosti rozhodovacího tělesa (tj. Nejvyššího soudu) i před případným nedostatkem jeho nestrannosti (tzv. doktrína nevyhnutelnosti).
Zákon totiž pro případ námitky podjatosti všech soudců Nejvyššího soudu neurčuje „nadřízený soud“ či „jiný orgán“, jemuž by náleželo o takové námitce, případně o dovolání rozhodovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 786/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 28 Cdo 1633/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 20 Nd 150/2016). Rovněž Evropský soud pro lidská práva v rozsudku ze dne 9. 7. 2015 ve věci A. K. proti Lichtenštejnsku, č. 38191/12, (uveřejněném na webu http://eslp.justice.cz/) pod bodem 68 odůvodnění konstatoval, že podílení se soudců na rozhodnutí týkajících se námitek podjatosti proti jejich kolegům neovlivňuje nestrannost rozhodujících soudců, jestliže stěžovatel (účastník řízení) založil své námitky podjatosti na obecných a abstraktních, téměř identických důvodech, aniž by odkázal na určité podstatné skutečnosti, které by mohly odhalit osobní zaujatost či nepřátelství vůči němu (jak je tomu v nyní posuzované věci), a dále že je třeba brát do úvahy, že vyloučení všech námitkou napadených soudců z rozhodování týkajícího se námitek by paralyzovalo celý dotčený soudní systém (viz zmíněná doktrína nevyhnutelnosti).
Protože zákonné důvody k vyloučení jmenovaných soudců senátu 24 Nejvyššího soudu z projednávání a rozhodování věcí ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 6. 2023
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu