25 Nd 759/2023-507
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a
soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: Rudolf
Maštálko, se sídlem Lipová 625, Rychnov u Jablonce nad Nisou, IČO 10422005,
zastoupený JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem se sídlem U Soudu 363/10,
Liberec, proti žalovaným: 1. V. S., 2. A. Ch., 3. V. S., o ochranu proti nekalé
soutěži, náhradu škody a poskytnutí zadostiučinění, o žalobě pro zmatečnost
podané 1. žalovaným proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4.
8. 1999, č. j. 33 Cm 349/97-73, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod
sp. zn. 33 Cm 349/1997, o námitce podjatosti, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Jitka Malá a JUDr.
Radim Novotný nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního
soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cmo 165/2023.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4. 10. 2023, č. j. 33 Cm
349/97-493, odmítl podání 1. žalovaného ze dne 6. 2. 2023, označené jako žaloba
pro zmatečnost. Krajský soud shledal, že byť byl 1. žalovaný řádně vyzván k
odstranění vad daného podání a poučen o způsobu, jak nedostatky podání
odstranit, své podání řádně nedoplnil. Krajskému soudu tak nezbylo než podání
podle § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnout. Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal 1. žalovaný odvolání,
jehož prostřednictvím se domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí a současně namítl
podjatost soudců obchodního úseku Vrchního soudu v Praze a předestřel své
přesvědčení o existenci organizované skupiny soudních osob (Koudelková,
Esterková, Svoboda, Macek, Čurda, Bokr, Kubátová, Horáková, Kobliha a další),
která brání zákonnému postupu v této věci. Věc byla předložena k rozhodnutí o odvolání Vrchnímu soudu v Praze, kde byla
podle rozvrhu práce přidělena senátu 2 k projednání pod sp. zn. 2 Cmo 165/2023. Odvolatel byl následně vyzván, aby sdělil, zda námitku podjatosti uplatňuje i
proti členům senátu 2 obchodního úseku Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Jitka Malá a JUDr. Radim Novotný, případně též z jakých
důvodů. Přes výzvu soudu odvolatel námitku podjatosti nikterak nedoplnil. Předsedkyně senátu 2 JUDr. Ivana Wolfová a členové senátu JUDr. Jitka Malá a
JUDr. Radim Novotný se k vznesené námitce vyjádřili shodně tak, že nemají žádný
vztah k věci, k účastníkům, ani jejich zástupcům. Podle § 14 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a
rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo
k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odst. 1). U
soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo
rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o
rozhodování o dovolání (odst. 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro
zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali
nebo věc projednávali (odst. 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího)
nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o
projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odst. 4). Podle § 16 věty první o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen,
rozhodne nadřízený soud v senátě. Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod
pochybovat o jeho nepodjatosti, se z povahy věci může týkat jen soudců, kterým
věc náleží podle pravidel stanovených v rozvrhu práce soudu. Z toho vyplývá, že
námitku podjatosti lze uplatnit pouze ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou
povoláni ve věci rozhodovat, přičemž k námitce směřující proti dalším soudcům
soud rozhodující o námitce podjatosti nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 23. 2. 2005, sp. zn. 25 Nd 26/2005, či usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 21. 8. 2017, sp. zn. 21 Nd 251/2017). V souladu s rozvrhem práce
Vrchního soudu v Praze má o podaném odvolání rozhodovat senát 2 ve složení
JUDr. Ivana Wolfová a členové senátu JUDr. Jitka Malá a JUDr. Radim Novotný,
Nejvyšší soud se tudíž zabýval námitkou podjatosti ve vztahu k těmto soudcům.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení § 14 o. s. ř. představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému
soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z
projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu
brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě
(srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 30 Nd
189/2017, nebo ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Nd 312/2017). Podle ustáleného
výkladu podávaného soudní praxí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především
z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v
případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na
straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo
dotčen ve svých právech (například kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem).
Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným
způsobem než z dokazování při jednání (například jako svědek vnímal
skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled
na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími
poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k
jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným
vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či
naopak zjevně nepřátelský. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci
může dojít, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo
jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem
stanovené povinnosti nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat
(srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, či
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 25 Nd 182/2022).
V nyní posuzovaném případě nebyly zjištěny (ani tvrzeny) žádné okolnosti, z
nichž by bylo možno dovodit, že soudci senátu 2 Vrchního soudu v Praze JUDr.
Ivana Wolfová, JUDr. Jitka Malá a JUDr. Radim Novotný mají jakýkoliv zájem na
projednávané věci. Jak vyplývá z jejich vyjádření, nemají z hlediska ustanovení
§ 14 odst. 1 o. s. ř. k věci ani k účastníkům žádný vztah, který by mohl
představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a
takový vztah nelze dovodit ani z obsahu spisu či podání žalovaného, který
uvedené soudce ostatně ani nezahrnuje do svého obecného a blíže
nespecifikovaného tvrzení o organizované činnosti směřující vůči jeho osobě.
Nejvyšší soud proto rozhodl, že uvedení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou
vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 2
Cmo 165/2023 (§ 16 odst. 1 o. s. ř.). Není-li důvodu mít senát Vrchního soudu,
jemuž byla projednávaná věc přidělena, za vyloučený z projednání věci, postrádá
opodstatnění rozhodování o vyloučení dalších soudců Vrchního soudu, kteří by
mohli v dané věci rozhodovat, jen pokud by byli vyloučeni členové senátu, jemuž
byla věc přidělena. Nejvyšší soud se proto námitkou podjatosti jiných soudců
Vrchního soudu v Praze nezabýval.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 1. 2024
JUDr. Martina Vršanská
předsedkyně senátu