26 Cdo 1250/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Věry Korecké, CSc.,
ve věci žalobkyně I. Z., bytem v P., S. 25, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem,
advokátem se sídlem v Příbrami, Na Flusárně 168, proti žalované České republice
– Ministerstvu obrany, se sídlem v Praze 6, Tychonova 1, s adresou pro
doručování Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany, Praha 6,
náměstí Svobody 471, o zaplacení částky 334.701,- Kč, vedené u Obvodního soudu
pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 218/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2011, č. j. 36 Co 29/2011-97, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. září 2011, č. j. 36 Co
29/2011-97, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. srpna 2010, č. j.
8 C 218/2009-55, se zrušují a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se žalobou došlou soudu 2. 7. 2008 domáhala (po změně žaloby)
zaplacení částky 334.701,- Kč představující bezdůvodné obohacení za dobu od 1.
1. 2008 do 31. 5. 2009. Tvrdila, že je vlastnicí pozemků parcelní číslo 452/2 o
výměře 2.828 m?, 452/171 o výměře 321 m?, 452/172 o výměře 22 m?, 452/190 o
výměře 1.276 m?, 452/192 o výměře 1.384 m?, 452/193 o výměře 3.264 m?, 452/210
o výměře 965 m?, 452/214 o výměře 54 m?, 452/215 o výměře 198 m?, 452/239 o
výměře 1.657 m?, 452/240 o výměře 1.491 m?, vše ostatní plocha, dopravní
plocha, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální
pracoviště Příbram, katastrální území S., na listu vlastnictví, a pozemků
parcelní číslo 456/2 o výměře 391 m?, trvalý travní porost, 460/31 o výměře 217
m?, orná půda, zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj,
Katastrální pracoviště Příbram, katastrální území D. na listu vlastnictví (dále
jen „předmětné pozemky“), které žalovaná bez právního důvodu užívá (je
vlastnicí areálu letiště umístěného na pozemcích), a za jejich užívání neplatí
částky odpovídající obvyklému nájemnému.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 9. 2011, č. j. 36 Co 29/2011-97,
potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního stupně) ze dne 10.
8. 2010, č. j. 8 C 218/2009-55, kterým žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech
řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Zjistil, že žalobkyně je v katastru nemovitostí zapsána jako vlastnice
předmětných pozemků, že se na nich nachází areál letiště ve vlastnictví
žalované, že dne 28. 12. 2005 uzavřeli účastníci smlouvu o nájmu pozemků na
dobu od 1. 1. 2006 do doby převodu majetku žalované na nového nabyvatele,
nejdéle však do 31. 12. 2007, že se dohodli na nájemném ve výši 14.068,- Kč za
rok (dále jen „Nájemní smlouva“), že další nájemní smlouvu neuzavřeli, že
žalobkyně podala dne 10. 9. 2008 u Okresního soudu v Příbrami (sp. zn. 6 C
169/2008) žalobu na odstranění neoprávněných staveb z pozemků v katastrálním
území S. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žaloba na
odstranění stavby je žalobou negatorní, vůči nájemci, který užívá předmět nájmu
i po jeho skončení, nezakládá účinky žaloby vindikační, a proto došlo opakovaně
k obnovení nájemní smlouvy k předmětným pozemkům podle § 676 odst. 2 zákona č.
40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč.
zák.“), na dobu jednoho roku, tj. do 31. 12. 2008 a dále do 31. 12. 2009, neboť
žalobkyně po skončení nájmu žalobu na vyklizení nepodala. Žalovaná tak měla
povinnost platit nájem ve výši sjednané v Nájemní smlouvě, které za rok 2008 i
2009 zaplatila, a proto žalobu zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost
opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2012 (dále též jen „o. s. ř.“). Aniž by
výslovně formulovala otázku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí,
nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že žalobu na odstranění neoprávněné
stavby (ze dne 10. 9. 2008) podala jako žalobu negatorní. Namítala, že
rozhodující je její obsah, kterým byl požadavek na vydání věci neprávem
zadržované, kdy byl vlastník zbaven možnosti vykonávat své vlastnické právo. Poukázala na literaturu (Občanský zákoník II, Komentář, 2. Vydání 2009,
C.H.Beck, str. 1927), podle níž rovněž vindikační žaloba, tedy i žaloba na
odstranění stavby (v případě, že je na pozemku umístěna neoprávněná stavba), je
způsobilá zamezit prodloužení nájmu podle § 676 odst. 2 obč. zák., neboť jde o
vlastnickou žalobu. Odkázala i na závěry judikatury (rozhodnutí Nejvyššího
soudu sp. zn. 26 Cdo 2793/99, 26 Cdo 972/2006, 20 Cdo 1427/99, 26 Cdo
1303/2006) ohledně žalob podaných mimo stanovenou třicetidenní lhůtu, probíhá-
li řízení o této žalobě ještě v okamžiku, kdy doba trvání obnoveného nájemního
vztahu uplynula. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu
a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti
zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal
dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”). Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§
240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí
ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Protože dovolání není
přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně,
potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se
dovolací soud přípustností dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11,
uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby
však zůstává aplikovatelným právním předpisem). Napadené rozhodnutí spočívá na právním závěru, že podání žaloby na odstranění
stavby nacházející se na projatých pozemcích, nemá účinky žaloby vindikační a
nebrání proto prodloužení nájmu podle § 676 odst. 2 obč. zák. Správnost tohoto
závěru dovolatelka zpochybnila. Protože touto právní otázkou se judikatura
Nejvyššího soudu dosud výslovně nezabývala, má napadené rozhodnutí zásadní
právní význam, a dovolání se tím stává – pro řešení zmíněné otázky – přípustným
podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Podle § 676 odst. 1 obč. zák.
skončí nájem uplynutím doby, na kterou byl
sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak. Podle odst. 2 užívá-li
nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá návrh na
vydání věci nebo na vyklizení nemovitosti u soudu do 30 dnů, obnovuje se
nájemní smlouva za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně. Nájem
sjednaný na dobu delší než rok se obnovuje vždy na rok, nájem sjednaný na dobu
kratší se obnovuje na tuto dobu. Užívá-li nájemce pronajatou věc i po uplynutí sjednané doby nájmu, může tak
podle § 676 odst. 2 obč. zák. (nebylo-li sjednáno jinak) pronajímatel zabránit
(konkludentnímu) obnovení nájemního vztahu jen podáním žaloby, jíž se bude
domáhat ochrany svého vlastnického práva. Ustanovení § 676 odst. 2 obč. zák. zmiňuje v této souvislosti klasickou vlastnickou žalobu podle § 126 obč. zák. –
reivindikační (tedy žalobu na vydání věci, jsou-li předmětem nájmu věci movité,
nebo na vyklizení nemovitosti). Tato žaloba je určena především na ochranu
vlastnického práva v případě neoprávněného zadržování věci, není však jedinou
možnou vlastnickou žalobou, jíž se vlastník může domáhat ochrany svých práv
(srovnej např. Fiala, J. a kol, Občanské právo. Praha: ASPI, a. s., 2006,
Občanský zákoník I, II, 2. vydání, 2009, s. 689 - 714). K vlastnickým žalobám
náleží i žaloby zápůrčí (negatorní), které lze použít k ochraně vlastnického
práva ve všech ostatních případech, kdy došlo k zásahu do vlastnického práva
jinak než protiprávním zadržováním věci. V takových případech ani nebude žaloba
na vydání (vyklizení) věci vhodným prostředkem ochrany vlastnického práva. Jestliže jsou smlouvou o nájmu upraveny dočasně vztahy mezi vlastníkem pozemku
a vlastníkem stavby tak, že si vlastník stavby pronajme pozemky, pak po
uplynutí sjednané doby nájmu, vždy „užívá“ předmět nájmu (pozemky) i nadále. Domáhá-li se pronajímatel v takovém případě ve stanové lhůtě ochrany svých práv
žalobou na odstranění stavby, jde rovněž o vlastnickou žalobu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 22 Cdo 255/2001), a proto
i taková žaloba je způsobilá zamezit prodloužení nájmu. Je totiž zjevné, že i v
takovém případě je úmyslem pronajímatele ukončit vztah s nájemcem, zabránit mu
v užívání předmětu nájmu a domoci se jeho vrácení. Je-li smyslem ustanovení §
676 odst. 2 obč. zák. upravit užívání věci i po skončení nájmu sjednaného na
dobu určitou v případech, kdy ji nájemce dále užívá a pronajímatel se tomu
nebrání, pak není rozumný důvod vycházet jen z formálního výkladu jazykového
vyjádření předpokladů zamezujících obnovení nájmu a omezovat pronajímatele na
možnost podání jen jednoho z typů vlastnických žalob. Podle ustálené soudní praxe (srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 1999, sp. zn. 26 Cdo 2793/99, ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 26 Cdo 912/2011) brání
obnovení nájmu podle § 676 odst. 2 obč. zák. i podání žaloby mimo stanovenou
třicetidenní lhůtu, probíhá-li řízení o této žalobě ještě v okamžiku, kdy doba
trvání obnoveného nájemního vztahu uplynula.
Protože napadený rozsudek není z hlediska uplatněných dovolacích námitek
správný, dovolací soud ho podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí
i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a
věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.). V dalším řízení se bude soud zabývat tím, ve kterém období a ke kterým
pozemkům došlo k obnovení nájemní smlouvy, a v jaké výši případně došlo k
bezdůvodnému obohacení žalované užíváním pozemků bez právního důvodu.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení
dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. června 2013
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu