26 Cdo 1377/2025-94
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně Domy Trnová s.r.o., se sídlem v Praze 1 – Starém městě, Kaprova 42/14, IČO 09039066, zastoupené JUDr. Janou Pernicovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Varhulíkové 1580/18, proti žalované VILA MIRIAM s.r.o., se sídlem v Ostravě- Muglinově, Únorová 858/6, IČO 10855963, zastoupené Mgr. Davidem Jüngerem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 438/219, o 505.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 19 C 603/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 1. 2025, č. j. 15 Co 249/2024-68, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.055,90 Kč k rukám Mgr. Davida Jüngera, advokáta se sídlem v Ostravě, 28. října 438/219, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 9. 1. 2025, č. j. 15 Co 249/2024-68, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě (soud prvního stupně) ze dne 30. 5. 2024, č. j. 19 C 603/2023-42, v napadených výrocích II a III, jimiž zamítl žalobu na zaplacení 505.000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a uložil žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 70.990,70 Kč; současně žalobkyni uložil zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 25.749 Kč.
2. Dovolání, kterým žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu, není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), přípustné.
3. Závěr odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že žalobkyně (nájemkyně), která na základě ujednání nájemní smlouvy ze dne 25. 6. 2021 zaplatila na období do 30. 6. 2022 nájemné předem, nemá – poté, co dne 10. 12. 2021 došlo k změně na straně pronajímatelky v důsledku prodeje předmětných nemovitostí – vůči původní pronajímatelce právo na vrácení části předplaceného nájemného, neboť nájem trval až do 30. 6. 2022, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v projednávané věci.
4. Nejvyšší soud se ve svých rozhodnutích při výkladu § 2221 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, přihlásil k dřívější ustálené soudní praxi ohledně výkladu obsahově shodného § 680 odst. 2 zákona č. 40/1964, občanský zákoník ve znění do 31. 12. 2013. (srovnej např. rozsudky ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněný pod číslem 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2814/2022, nebo usnesení ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1868/2018). Obě ustanovení upravují zvláštní případ právního nástupnictví (sukcese), s nímž je spojen přechod práv a povinností pronajímatele z nájemního vztahu na nabyvatele přímo ze zákona (ex lege), nastane-li skutečnost, s níž zákon uvedený důsledek spojuje – tj. nabytí vlastnického práva k pronajaté věci. Nabyvatel vstupuje do původního nájemního vztahu se všemi jeho základními obsahovými atributy, jakými jsou zejména předmět nájmu a práva a povinnosti subjektů daného vztahu vyplývající ze zákona, resp. z nájemní smlouvy, s výjimkou těch práv a povinností, která mají samostatný právní režim daný právním důvodem jejich vzniku (např. peněžité pohledávky a dluhy pronajímatele vzniklé za trvání původního nájemního vztahu). Smyslem tohoto právního nástupnictví je zajistit kontinuitu nájemního vztahu na straně pronajímatele pro případ změny vlastnictví k pronajaté věci; týká se práv a povinností typických pro nájemní vztah, tedy těch, jež tvoří jeho pojmové znaky. Proto na nového pronajímatele nepřecházejí závazky jeho právního předchůdce, které tento rámec přesahují. Ohledně práv a povinností příznačných pro nájem však platí, že právní nástupnictví se týká celého obsahu nájemního vztahu. Vztahuje se tedy nejen na jeho složky podstatné (např. způsob výpočtu nebo jiné určení výše nájemného), nýbrž i pravidelné (např. čas plnění nájemného), ale také vedlejší (nahodilé). Na nového pronajímatele tak mimo jiné přechází právo na nájemné za užívání pronajaté věci, jemuž odpovídá povinnost nájemce nájemné platit; povinnost nájemce přitom směřuje vůči novému pronajímateli (nabyvateli), nikoliv vůči jeho právnímu předchůdci (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 270/2019).
5. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 30. 10. 2022, sp. zn. 25 Cdo 136/2001, uzavřel, že jestliže nájemce v souladu s nájemní smlouvou splnil svou povinnost k úhradě nájemného předem, zanikl tento závazek splněním a v (později nastalém) okamžiku změny vlastnického práva, zde neexistovala pohledávka původního pronajímatele vůči nájemci na splatné nájemné, ani pohledávka nájemce vůči pronajímateli z titulu přeplatku na nájemném.
6. Je třeba zdůraznit, že v projednávané věci i po převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na společnost Domy Trnová development s.r.o., která vstoupila do práv a povinností předchozí pronajímatelky – žalované (včetně ujednání o době plnění nájemného), nájem trval až do 30. 6. 2022 (tj. do doby, na kterou bylo rovněž zaplaceno nájemné); stěží tak nájemkyni mohla vzniknout pohledávka z titulu přeplatku na nájemném. Poukaz dovolatelky na ujednání nájemní smlouvy, že při předčasném ukončení nájemní smlouvy případný přeplatek na nájemném měl být započten na pohledávky žalované vůči jednateli žalobkyně, je nepřípadný, neboť k jejímu předčasnému ukončení nedošlo. Skutečnost, že nájemkyně a nová pronajímatelka mají stejného společníka a jednatele, je nerozhodná, neboť se jedná o dva odlišné subjekty (právnické osoby).
7. Oproti mínění dovolatelky nelze na danou věc aplikovat rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 1534/2022, který se týká specifické situace, kdy na nového pronajímatele nepřešly práva a povinnosti vyplývající z dohody o započtení vzájemných pohledávek nájemce a předchozího pronajímatele, neboť takové ujednání nelze považovat za právo či povinnost typickou pro nájemní vztah (na rozdíl od stanovení doby plnění nájemného jak tomu bylo v projednávané věci, které naopak obvyklou složkou nájemního vztahu je).
8. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně
dovolatelkou napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
9. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 2. 12. 2025
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu